O šest měsíců později.

,,Yoongi, jsi připravený?"

,,Už jdu!" houkl Yoongi směrem ke dveřím, zatímco si oblékal pohodlné tepláky s bílým, volným tílkem. Vzal ze svého stolu kapesní nůž a před odchodem se zastavil před zrcadlem.

Kdyby se na sebe podíval před pár měsíci, vůbec by se nepoznal.

Překonal svůj odpor k jídlu a podařilo se mu přibrat na zdravou váhu. Dokonce díky tréninku a pravidelnému cvičení nabral svaly. Už při pohledu do zrcadla neviděl každé své žebro a z propadlých tváří se staly kulaté a na dotek měkké jako plyšák.

Byl na sebe pyšný.

Občas tomu znovu propadl. Nedokázal sníst jídlo bez výčitek a bez stupidních myšlenek, ale vždy to překonal. Snědl co nejvíc a když si tím stále nebyl jistý, Hoseok ho pozitivně podpořil. Vždy mu řekl, že si vedl dobře, že si jídlo zasloužil a že neudělal nic špatného.

Nebýt jeho, nikdy by se z toho nedostal.

A co se týkalo všeho ostatního?

Měl za sebou několik prvních misí. Sám byl překvapený, že mu nedělalo žádný problém, vrátit se do starých kolejí plných zabíjení a násilí. Asi nemoc povolání.

V každé volné chvíli trénoval a místo odpočinku četl zdravotnické knihy a pomáhal Jiminovi.

S tím se sblížil snad nejvíc. Ještě s Jinem byli pomalu nerozlučná trojka.

Ten si naopak zvládl obmotat Namjoona kolem prstu. Udělal by pro něj cokoli, ale samozřejmě to platilo i naopak. Byl na ně krásný pohled.

Když se před půl rokem rozhodlo, že Chan zůstane s nimi, nevědělo se, kde bude bydlet a právě oni přišli s řešením.

Jeongin tehdy spával na gauči, nebo ho vzal Jin k sobě do postele. Teď sdílel postel s Namjoonem na trvalo a druhý pokoj obsadili Chan a Jeongin. Žili tam jako dva bratři, ani nechtěli druhou postel, když jim to nabízeli.

Jimin dál pokračoval v rozšiřování své sbírky orgánů a často do toho zatahoval i Yoongiho. Ten však nic nenamítal. Věděl, že to byly orgány mafiánů a násilníků, neměl důvod pro výčitky.

Taehyung se také nezměnil. Málo kdy ho dokázali dostat od obrazovky.

Moobin byl spokojený. Yoongi předčil jeho očekávání svými schopnostmi a už od něj nikdy neslyšel, že se dostatečně nesnažil. Nikdy mu však neřekl víc o údajném důvodu, proč tolik stál o jeho přesun sem. Na druhou stranu na něm Yoongi viděl, že byl unavenější a unavenější každým dnem. O jeho nemoci nikomu neřekl, jak slíbil, ale ostatní už začínali mít podezření.

Jeongin rostl jako z vody. Co poznal Chana, nehnul se od něj na krok. A to se nezměnilo ani když začali bydlet spolu. Přestože byl o tři roky mladší, rozuměli si skvěle, jako dvě spřízněné duše. Občas přemýšleli, jestli u nich šlo o něco víc. Možná do budoucna, ještě jsou mladí.

A Hoseok? To byl příběh sám o sobě.

Díky svému společnému bydlení se mnohem více sblížili. Přesněji, téměř bez sebe neudělali jediný krok. Polibky na tvář a čelo u nich byly na denním pořádku, ale odmítali přiznal nějaký bližší vztah. Pravda byla, že o tom nikdy nemluvili.

Také nahlédl více do jeho soukromí. Například zjistil, že trpěl nočními múrami. Jednou za čas začal vzlykat ze spaní a po probuzení nemohl spát dál.

Přestože neznal důvod, pomáhal mu jak mohl. Klidně u něj ležel několik hodin, než se ujistil, že opět usnul. Bylo to to nejmenší, co pro něj mohl udělat. Po tom všem, co on obětoval jemu.

Z myšlenek ho vyrušilo otevření dveří. Stál v nich Hoseok, kdo jiný.

,,Připravený?" zeptal se s úsměvem, když si ho prohlížel od hlavy až k patě. Vypadal úžasně. Mohl by na něm oči nechat.

,,Promiň, trošku jsem se zapřemýšlel," sám si povzdechl a následoval ho do kuchyně.

,,Snídal jsi, že jo?" zeptal se.

Yoongi přikývl. ,,Neměl jsem moc hlad, tak jsem si jen nakrájel ovoce."

,,Nebudeš mít hlad po trošce ovoce?" trošku zapochyboval, když slyšel jak malou snídani měl.

Menší pobaveně zavrtěl hlavou a ukázal na velikou mísu ve dřezu. ,,Tak nějak jsem snědl celý meloun, co nám včera donesl Jimin. A k tomu tři broskve."

,,Hej, já chtěl taky meloun! Co, kam běžím?!" vyprskl, když Yoongi vystřelil ze dveří na chodbu. ,,Jen počkej!"

Běžel za ním chodbou, málem srazili několik starších kolegů, ale stejně se oba hlasité smáli. Jejich radost šla cítit na kilometr daleko a nikdo si nedovolil je zastavit.

Hoseok mu dával trošku náskok. Byl rychlý, ale dohnal by ho za pár vteřin a nechtěl mu kazit radost.

Teprve když doběhli do tréninkové haly zrychlil a natáhl ruce k jeho pasu. Pevně ho chytil a vtáhl do své hrudi. ,,Mě neutečeš, víš o tom," uchechtl se.

Menší se zahihňal a položil své dlaně na ty jeho, přičemž se zapřel do jeho těla. ,,Jen tě šetřím."

,,Jo jasně," ucedil. Ani si neuvědomil, jak malý prostor byl mezi jeho rty a Yoongiho krkem. Opět ucítil tu dokonalou peprmintovou vůni, které se nemohl nabažit.

Naopak Yoongi měl husí kůži, když ten vlhký dech dopadl na jeho bledou kůži. Nemohl si pomoct, ale více se poddal jeho doteku. Miloval teplo, které mu dokázal dát jen on.

Na nějakou chvíli zavládlo naprosté ticho. Nešlo o trapné ticho. Naopak, oba si užívali jejich spojení, i přes děsivou tenzi ve vzduchu.

,,Měli bychom začít trénovat," zamumlal se svým stydlivym úsměvem, když se na něj otočil. Myslel, že ho pustil, ale naopak, stisk na jeho pase zesílil.

Hoseok se na chvíli zadíval do jeho čokoládových očí, než mu fouknul do tváře. ,,Stejně ti dám co proto. Za ten meloun."

,,Můžu jít koupit nový," zasmál se.

,,Moobin ti stále nepovolil chodit ven, mimo mise. Ještě před měsícem tě hledala policie, protože tě podezřívali za vraždu rodičů. Nemůžeš ven," namítl.

Menší otráveně zakoulel očima. ,,Vlastně mě hledali, protože si nejsou jistí, jestli rodiče zabili mě, nebo já je. Ale víme, že už případ odložili," opáčil, když mu položil ruce na ramena.

,,To se zeptej Moobina, protože teď není čas na kecy," bez varování se mu pokusil podkosit nohy, ale Yoongi zareagoval a využil jeho břicho, jako odrazový můstek.

Hoseok se překvapeně chytil za břicho, ale nezahálel a vytáhl svůj nůž. ,,Jen do toho, princezno."

Yoongi se jen ušklíbnul a naposledy si protáhl krk. ,,Ten kdo prohraje, kupuje meloun."

°•°•°•°•°•°•

,,Proč jsi mu tu pusu nedal?!" vypískl Jimin zklamaně, zatímco přeskládával léky ve skříni.

Hoseok nejistě mykl rameny. ,,Co když by se naštval?" jen co to řekl, menší naštvaně práskl skříňkou.

,,Yoongi? Ty taky nejsi normální. Všichni víme, že jste si souzeni, jen nejste schopní udělat první krok!"

,,Když já... Nechci nic uspěchat, chápeš?" vydechl zoufale a posadil se na měkké lůžko. Před pár měsíci na něm ležel Yoongi. Mrazivé vzpomínky.

Jimin nechápavě naklonil hlavu. ,,Jak to myslíš? Už půl roku po sobě koukáte, dávno jste si první pusu dali a vidím, jak se pusinkujete při každé volné chvíli!"

,,Ale to jsou jen takové malé polibky!" snažil se nějak obhájit, ale tak nějak cítil, že jeho argumenty byly silnější. Nic však nemohlo přejít to, nad čím přemýšlel pokaždé, když se ho dotýkal.

,,Pořád myslím na to, co hrozného se mu dělo. Někdo ho zneužíval, opakovaně. Bojím se, že by se lekl, kdybych mu navrhl nějaký vážnější vztah..." vždycky měl slzy v očích, když o tom mluvil. Snažil se to potlačit, protože to nebylo o něm, ale nemohl si pomoct. Věci, které zažil si ani nedokázal představit a stejně zůstal silný.

Jimin mu konějšivě položil ruku na rameno. ,,Chápu tvoje obavy, ale znám tě dost dobře na to, abych věděl, že nic takového nehrozí," řekl s úsměvem, přičemž ho obejmul kolem ramen. ,,Nikdy bys mu neublížil. Yoongi tě obdivuje a věří ti víc, než komukoli jinému. Zkus si s ním promluvit."

Nebyl to jednoduchý krok. Bude si muset dobře promyslet co řekne. Možná by ho mohl hned políbit? Vysypat své city by mělo být jednoduché ne? Dusil to v sobě už půl roku a byl z toho unavený. Zvlášť kvůli tomu, jak blízko k sobě vlastně měli.

Vždycky, když stáli naproti sobě, chtěl pevně chytit jeho úzký pas a spojit jejich rty tak vášnivě, jako nikdy. Nemohl si pomoct, zvlášť když se zameřil na spodní část jeho těla. Díky cvičení a dobré stravě měl opravdu skvělá stehna. Když si vzal kraťasy, musel velmi krotit své nevhodné pohledy. Nechtěl, aby se cítil nekomfortně.

,,Co když mý city neopětuje? Jen to zničí naše přátelství..."

,,Zbytečně nad tím přemýšlíš, jsi horší, než Yoongi, když s ním řeším to samé..." zamumlal s povzdechem.

Cítil se jako prostředník. Hoseok za ním chodil, protože se bál přiznat své city a Yoongi naopak nedokázal pochopit své city.

,,Není to tak jednoduché!"

,,Sakra, když můžete oba zabíjet lidi na žádanou, proč nemůžete mluvit o svých pocitech?!" vyhrkl zoufale a vrátil se k třídění léků. ,,Neztracej čas a mazej. Moobin by s ním už měl být hotový."

°•°•°•°•°

Yoongi s bolestný výdechem dopadl na záda a položil svou dlaň na břicho. ,,Sakra..." zaklel.

Muž, který se tyčil nad ním schoval nůž a otočil se směrem ke dveřím, kde stál Moobin, opřený o stěnu se založenýma rukama.

Sledoval, jak menší otráveně kroutil hlavou, zatímco se držel za břicho. ,,Pořád tě trápí břicho?" zeptal se, když se pomalu odtáhl od stěny a pomalým kroky došel k němu.

,,Jen když mě do něj někdo kopne. Je to krátká křeč, přejde to po pár vteřinách..." zamumlal a rychlým pohybem si prohmátl břicho. Jak řekl, bolest byla pryč.

,,I tak dáš soupeři pár vteřinovou výhodu. Musíš s tím něco udělat," řekl přísně.

Menší sklesle sklopil pohled do země. ,,Rozumím..."

Nějakou chvíli převládalo mrazivé ticho, než Moobin mávl rukou a muž odešel bez dalších slov. Jako vycvičený pes

Znovu si ho prohlédl a prohrábl jeho tmavé vlasy. ,,Tohle je jeden z mých nejlepších mužů, vedl sis dobře. Skvělá práce," řekl s jemným úsměvem na tváři.

Tomu se Yoongi podivil. Nebylo u něj zvykem, aby je takto chválil a ještě se usmíval. Vypadal, že měl dobrou náladu, tak proč toho nevyužít?

Vytáhl se na nohy, ale ještě předtím sebral ze země svůj kapesní nůž. ,,Můžu mít jednu prosbu?"

Moobin podezřívavě pozvedl obočí, ale neviděl v jeho tváří žádnou nekalost. Nevěděl, jestli to opravdu byla nevinná žádost, nebo to byl ten jeho typický neutrální výraz, který si často držel.

Zpozoroval to už tehdy, když ho potkal. Možná by tomu říkal poker face?

Když se mu něco nelíbilo, nebo prožíval slabší bolest, kterou nechtěl ostatním přiznat, měl právě tento výraz.

,,O co jde?"

Hiiii!

Přeji krásný návrat do školních lavic (hodím mašli, hihi ^^). Ne teď vážně, doufám že všichni zvládnete následující rok ve zdraví a pokoji.

A po asi třetím zapití konce prázdnin, jsem se dokopala vydat novou kapitolu. Konečně první na pozitivní notě, tak snad se vám líbí jak si postavy vedou ^^

Každopádně se pro dnešek rozloučím a vy na sebe dávejte pozor!

Vaše Anonymní holčena <3