Ozval se hlasitý výstřel, několik výkřiků. Nejedno tělo spadlo na zem, když Hoseok vyběhl z místnosti a vydal se dál tmavou chodbou.

Měl v sobě tolik adrenalinu, že nevěděl co s ním. Ani kdyby zabil všechny v této budově, neuhasilo by to jeho frustraci.

Nedokázal to dostat z hlavy, ani po několika dnech.

Podíval jsem se na Yoongiho, který ležel na lůžku. Bledé tváře, krev mu dodávala transfuze, co visela nad jeho hlavou. Z toho pohledu se mi zvedal žaludek.

,,Minnie, vyklop to, co jsi zjistil?" křiknu. Jsem jako na trní už od chvíle, co jsme se sem dostali. Jimin udělal nějaké velké vyšetření bůh ví čeho, dokonce poslal i vzorky krve těm čarodejnicím Lise a Jennie.

Potrebuju vědět, jak je na tom, i když mě nečekají žádné dobře zprávy. Leží tu už druhý den a stále se nevzbudil.

,,Minutku," něco rychle naškrábal na malou lahvičku, kterou zavěsil na infuzní stojan. ,,Kde mám začít? Od toho lepšího, nebo horšího?"

,,To je jedno, chci vědět, jak je na tom!"

On si jen povzdechl a vytáhl nějaké papíry z šuplíku. Rychle je pročetl a já myslel, že ho přetáhnu stojanem.

,,Anémie, malnutricie, subfebrilie, leukopenie, trombopenie, arytmie, nedostatek muci—"

,,Zastav ty lékařské, latinské kecy, nerozumím ti ani slovo!" okřikl jsem ho netrpělivě.

Jimin zakoulel očima. ,,Ještě že tu ten Yoongi je. Chyběl mi tu zdravotnický kamarád."

,,Jimine!"

,,Jo, jo. Prostě má tělo fakt v háji. Jeho srdce vypadá, že se zastaví první panickou atakou, nemá skoro žádné bílé krvinky, celkově se tělo nedokáže bránit, proto ty horečky," řekl už o něco jednodušeji, abych to pochopil.

Opravdu to bylo zlé, ale nějak mě to nepřekvapilo.

,,Co se s tím dá udělat?"

,,Prostě ho budu dopovat infuzema, stejně nebude moct nějakou dobu jíst, protože má skoro děravá střeva. Budu mu dávat umělou výživu, takže bude mít všechno co potřebuje, ale nic to nemění na tom, že jeho problém s jídlem se musí vyřešit. Pokud ho odpojím od kapaček a on stejně nebude jíst, rány se mu nikdy nezahojí úplně."

To nebylo nic nového. Vlastně jsem celou dobu spoléhal na to, že ho budu mít pod dozorem a jídlo mu budu postupně podstrkávat.

,,Nějak mu s tím pomůžu. Je ještě něco, co jsi zjistil?" zeptal jsem se, ale po mé otázce bylo podezřelé ticho. Věděl něco dalšího, ale proč s tím tak váhal?

,,Jimine, no tak."

Nějakou dobu ještě mlčel než se otočil na chlapce v lůžku. ,,Někdo ho znásilnil..."

Jendomu muži podřízl krk, dalšího několikrát bodl do hrudi a posledního střelil při útěku. Ten rozhovor byl pár dnů starý, ale stejně ho nedokázal vytěsnit.

,,Kdy."

,,Tak dva tři, možná čtyři zpět."

Cítil jsem, jak můj pohárek přetékal. Jak to mohl někdo udělat?

,,Jak jsi to zjistil?"

,,Na stehnech i pažích má otisky a modřiny, jakoby ho někdo násilím držel. Taky má dost natržený konečník. Kdybych si tím nebyl jistý, neříkal bych ti to. Ten kluk prošel peklem."

Poslední tělo spadlo k zemi a neslyšel už další kroky. Nejspíš měl všechny protivníky za sebou.

Přestože šlo o misi, kde si hrál na vraždící mašinu, teď mu to trošku pomohlo.

Podíval se na svou paži, kam schytal jedno bodnutí nožem.

,,Sakra, měl bych jít za Jiminem."

°•°•°•°

Yoongi seděl na svém lůžku, bokem opřený o stěnu a zamýšleně sledoval nějaký bod v dáli.

Stále měl myšlenek plnou hlavu. Měl několik věcí, které chtěl propojit, ale zároveň to nešlo.

Chtěl, aby na něj byl Hoseok pyšný, ale nechtěl si ani připouštět myšlenku na jídlo. Vůbec se nebál své smrti, byl opravdu malý kousek od toho, aby si vyrval kanylu z ruky a zabodl si ji do krku. Chtěl si vyrvat všechny vlasy, rozdrápat kůži, ale nechtěl, aby ho tak někdo viděl. Zvlášť ne Hoseok.

Se zoufalým povzdechem si přehodil přikrývku přes hlavu. Zkrátka nevěděl, co dělat. Rozum mu říkal, aby si nechal pomoct, ale zaryté standardy ho vedly na opačnou stranu.

Ani nevěděl, jak dlouho tam takto seděl, ale uslyšel otevření dveří. Zvědavě vykoukl a byl to Hoseok.

,,Oh, ahoj Yoongi! Jak se ti dnes daří? Nevíš, kde je Jimin?" zeptal se s úsměvem.

Yoongi s tichým výdechem sundal přikrývku zpět dolů. ,,Říkal něco o výslechu, ale vlastně netuším, co šel dělat."

,,Asi bych ti měl pořádně vysvětlit chod téhle budovy," zahihňal se a rozhlédl se po prosklených skříňkách. ,,Vlastně mám takový menší úraz, ale to počká."

V tu chvíli Yoongiho ovládl jeho zdravotnický instinkt. ,,Co se stalo? Ukaž mi to."

Hosepk neměl důvod nic skrývat, proto vyhrnul svůj rukav, aby ukázal docela hluboký, krvácející šrám na paži.

,,To vypadá hrozně, jak jako počká?" sykl vytočeně a bezmyšlenkovitě se postavil na nohy, jakoby chtěl zaběhnout pro pomůcky na vyčištění a obvaz, ale při prvním kroku ho skolila křečovitá bolest v břiše. Jakoby se všechny jeho orgány zmáčkly na sebe.

Naštěstí ho brunet chytil za paže a posadil zpět na lůžko. ,,Yoongi, musíš být opatrný! Co kdybys upadl?" vyčetl mu okamžitě.

Yoongi si položil ruce na ránu a bolestně zkřivil tvář. ,,Já-já zapomněl, že mám díru v břiše..." zamumlal.

,,Jsi v pohodě? Mám najít Jimina?"

,,Ne, radši podej pomůcky, které ti nadiktuju. Tvoje ruka potřebuje zavázat."

Nejistě pozvedl obočí při pohledu na chlapce, svíjejicího se v bolestech, co mu chtěl ošetřit ránu. Nebál se o sebe, ale spíše zastával názor, že by měl odpočívat a nedělat nic, při čem by si mohl ublížit.

Nakonec ho však přesvědčil a společnou prací mu vykládal všechny potřebné věci na stolek vedle lůžka.

Yoongi nikdy neměl problém s takovým typem práce, ale opravdu se mu třepaly ruce. Nedokázal najít důvod, protože nebyl nervózní, ani mu nebylo až tak špatně.

Jen tiše klel na své zpropadané ruce. Nedokázal ani pořádně uvázat suk na obvazu.

,,Nespěchej, máš času dost," snažil se ho druhý uklidnit, zatímco klidně seděl vedle něj.

,,Promiň, jsem úplně nemožný..." vydechl zoufale, přičemž si opřel hlavu o jeho svalnaté rameno. Dostatečně vysoko na to, aby nedráždil jeho ránu.

,,To není pravda, jen se musíš pořádně zotavit. Fyzicky i psychicky," šikovně vyklouznul paží zpod jeho čela, díky čemuž ho nechal vklouzmout do svého pevného objetí.

Pokaždé, když ho objímal, měl plnou hlavu myšlenek o jeho nezdravě malé váze. Bylo to jako držet v rukou kostru. Chtělo se mu z toho brečet.

Yoongi se naopak otočil tak, aby mohl pohodlně ležet v jeho náruči. Bylo to velmi příjemné, nedokázal si snad představit nic lepšího. Nic víc teď nepotřeboval.

,,Včera se řešilo, kde budeš bydlet, respektive s kým, protože všechny byty jsou plné," řekl vyšší tiše, aby respektoval odpočinkovou atmosféru.

,,Hrob by byl jednodušší."

,,Nikdo nebude umírat, jen tak se mě nezbavíš, když už se mnou budeš bydlet," zachechtal se, zatímco ho začal jemně vískat ve vlasech.

Yoongi nezvedl hlavu, ale jen se k němu více přitiskl. ,,Nejsi naštvaný, že ne?" zeptal se. Měl radost, ze měl bydlet práce s ním, ale nedokázal z hlavy dostat myšlenku, že mu bude jen otravovat život a narušovat klid v domově.

Vlastně ani nevěděl, kde se nacházel a jak tato budova vypadala. Jeho představa byla, že budou bydlet v jednom pokoji, jako na intru. Jen postel, skříň a stůl.

Bál se, že by mu opravdu jen narušoval soukromí.

,,Ne, jsem naopak moc rád!" opáčil. ,,Můj byt se ti bude líbit. Je jednoduchý, ale líbí se mi," odpověděl.

,,Byt?" vydechl překvapeně. ,,Jak tohle všechno vlastně funguje?"

Hoseok neváhal a vše mu vysvětlil. Kdo s kým bydlel v bytě, jakou roli zde 'dorostenecká jednotka' zaujímala, jakou měl každý jeden z nich roli a provoz celé budovy.

,,Takže ti kamarádi z policejní školy byli lidé, co bydlí vedle tebe a vraždíte spolu lidi?" zeptal se, jakoby se chtěl ujistil, zda všechno správně pochopil.

Hoseok přikývl. ,,Potřeboval jsem výmluvu. Nemůžu na potkáni vykládat, že zabíjím lidi a jsem prakticky součást mafie," vydechl pobaveně, zatímco ho stále držel v pevném objetí.

Yoongi chvíli přemýšlel, než pronesl: ,,Takže když Jimin řekl, že jde někoho vyslýchat a že budou nejspíš padat střeva, myslel to vážně?"

,,Umm, nejspíš!"

Hiii!

Dnes je kapitola trošku kratší, ale brzy bude další update ^^

Budu ráda za vote, nebo komentář ♡

Vaše anonymní holčena <3