,,Oh, kdopak to je? Vypadá jako klokánek quokka," zahihňal se Jin, když si prohlížel obrázek ve složce, co Taehyung zkoumal.

,,Jmenuje se Han Jisung. Podle všeho byl oběť těch hromadných únosů v roce 2010, stejně jako dalších asi patnáct děti ze seznamu. Vypadá to, že z rukou AT ho prodali bůh ví kam. Beztak to je jeden z těch podniků, kde prodávají těla těch dětí," vydechl znechuceně a podíval se znovu do počítače. ,,Nejsou po něm ani stopy..."

,,Teď je mu jedenáct, že?" zamumlal Jin.

,,Ano, pokud žije..." povzdechl si a zavřel celou složku. ,,Tak jako tak to byl poslední. Ze čtyřiceti má osm z nich nějaké hmatatelmé stopy."

,,Myslíš, že je najdeme?" zeptal se Jimin.

,,Těžko říct," povzdechl si a natáhl se pro svůj hrnek kávy. Jeho hlas byl po celou dobu stabilní, přestože to pro něj stále bylo těžké.

,,Co ten Hobi? Ozval se?"

,,Já s ním včera mluvil," řekl Namjoon, který právě vešel do dveří.

,,Co říkal?!" vydechl Jimin zvědavě. ,,Jsou oba v pořádku? Kdy se vrátí?"

Vyšší se posadil na gauč vedle svého spolubydlícího. ,,Moobin mě načapal."

V tu chvíli byly všechny pohledy na něm. Dokonce i Taehyung se otočil od svého počítače.

,,Jako kdyz jsi s nim volal?"

Namjoon přikývl. ,,Myslel jsem, že po něm začne řvát, ale... on byl úplně klidný. Hned věděl, že byl s Yoongim a že se spolu vídali, i když se Hoseok vymlouval," vydechl.

Nikdo z nich se netvářil překvapeně. Věděli, že měl lidi všude a byla otázka času, než to praskne. Co je však zaskočilo byl fakt, že byl Moobin klidný. S jeho povahou byl schopný Yoongiho zabít, protože by ho považoval za teoretické nebezpečí. Z toho, jak klidný Namjoon byl, usuzovali, že se konec konců nic nestalo.

,,Jenže to není to nejdivnější," přerušil Namjoon jejich myšlenky. ,,Řekl, že Yoongi musí také plnit mise. Jsem přesvědčený o tom, že pro něj Yoongi pracuje z venku, proto nezasáhl, když zjistil, že Hoseok plýtvá časem a vystavuje se nebezpečí."

Teprve teď se dočkal těch překvapených pohledů.

,,On co?!" vyhrkl Jimin šokovaně.

,,To o tom Hoseok nevěděl?" nechápal Jin.

,,Ale dává to smysl," zamumlal Tae zamyšleně. ,,Podle toho, co Hoseok říkal, má problémy v rodině. Přesně na takové Moobin cílí, jen nechápu, proč ho nevzal k nám. Určitě by ho chtěl mít trošku po ruce."

,,Možná nechtěl?" napadlo Jina.

,,Pokud ho rodiče týrají, proč by nechtěl?" přidal se Jimin s další otázkou, jakoby jich nebylo málo.

Namjoon si s povzdechem prohrábl vlasy. ,,Nevím, ale Hoseok dostal příkaz ho dovézt. Nejspíš je otázka času, než se tu oba objeví."

,,Takže Yoongi opravdu přijde k nám? To abych začal vařit!" zahihňal se Jin.

°•°•°•°•°•°

Jeongin se naposledy protáhl a seskočil z papírové krabice na podlahu. ,,Když po nocích nechceš spát, méďa ten ti pusu dá," zazpíval tiše, než otráveně zakoulil očima. ,,Ta reklama je otravná, ani po čtyřech měsících jsem ji nedostal z hlavy," zabrblal a podíval se na nafukovací matraci.

Hoseok a Yoongi spali v přívětivém objetí, těla u sebe. Menší schovával tvář do jeho hrudi, zatímco Hoseok ho svými pažemi chránil před cizími, vnějšími vlivy. Ten pohled byl hezký.

Vypadali, jako spokojený pár, až měl chuť se mezi ně schovat, jako jejich vlastní dítě.

Podíval se na nejbližší telefon, který byl Hoseoka a zkontroloval čas. Osm ráno.

Tak rád by šel ven a koupil jim čerstvou snídani, ale stálele měl na mysli Yoongiho varování.

V povzdechem se podíval ke dveřím, jenže ucítil, jak mu mobil v rukou začal vibrovat.

Jimin. Toho si pamatoval. Představil se mu tehdy, když spolu volali. Neváhal a hovor přijal.

,,Ano?"

,,Je-jeongine? To jsi ty?"

,,Kdo je Jeongin?" uslyšel nějaký cizí tichý hlas.

,,Jo, to jsem já! Děje se něco?" zeptal se.

,,Je tam Hoseok? Potřebuju s ním mluvit."

,,On spí."

,,A... nemohl bys ho třeba... probudit?"

,,Ne, to bych vzbudil i Yoongiho a on potřebuje odpočívat," řekl sebejistě.

Na druhé straně bylo ticho, než nějaký další cizí hlas vykřikl: ,,Oni spí spolu?!"

,,Spí, a co? Jste snad homofóbní?" vyprskl.

,,Jak tyhle slova znáš? Není ti tak devět?" vydechl pobaveně Jimin. ,,Doufám, že myslíš spí, jako že vedle sebe jen leží..."

,,Jak jinak by spolu mohli spát?" nechápal Jeongin. ,,Vy jste divní."

,,Hej, nebuď drzý!"

,,Radši nám pošli fotku!"

,,Proč byste chtěli fotku?" zamumlal podezřívavě.

,,Protože musí vypadat roztomile!"

,,To vypadají," přiznal s úsměvem, ale poté znovu nahodil svůj seriózní výraz. ,,Ale i tak vám nevěřím. Co když tu fotku nějak zneužijete?"

,,Je to jen fotka, kluku."

,,Zapomínáme, kdo je v právu," odsekl přidrzle.

,,Kdo to sakra je?!" zašeptal Namjoon vytočeně.

,,Nemám ponětí, možná Yoongiho mladší bratr?" špitl Jimin, než se vrátil zpět k hovoru. ,,Innie, vím, že se o něj bojíš,  ale my s tou fotkou nic neuděláme. Hoseok je náš kamarád, tím pádem, i Yoongi," řekl, jenže nečekal, že druhý hovor přeruší. Překvapeně se zadíval do mobilu, zatímco ostatní otráveně zakoulali očima, nebo hodili rameny.

,,Co o bylo jako za kluka?!"

°•°•°•°•°•°

Jeongin udělal rychlou fotku a poslal ji na Jiminovo číslo.

Stejně jsou divní.

Tiše se zahihňal a položil mobil zpět na zem. Měl radost, protože po dlouhé době mluvil s někým z venčí. Samozřejmě, Hoseok a Yoongi byli také z venku, ale zkrátka potřeboval nějaký chaotický rozhovor s divnými lidmi.

°•°•°•°•°•°

Yoongi si rozespale promnul oči. Cítil se mnohem lépe. Po nevolnosti nebylo ani stopy a už ho nebolel každý sval na těle.

,,Jak se cítíš?"

Překvapeně se otočil za hlasem, který přicházel z menší vzdálenosti, než očekával. Vlastně ho slyšel přímo u ucha.

Stačilo jen zvednout pohled a uvědomil si, že leželi přímo vedle sebe. Dalo by se říct, že schovával tvář v jeho hrudi a jakoby to nebylo málo, ležel opřený o jeho paži.

Několik následujícího vteřin si koukali přímo do očí. Prohlíželi si tvář toho druhého, každý dokonalý, nebo roztomilý rys, tedy až do chvíle, než si Yoongi uvědomil, jak rudé měl tváře. Chtěl se ihned posadit, ale ucítil, jak ho ruka, na které ležel, jemně přidržela na místě, stejně tak se objevila dlaň na jeho pase.

,,Nehýbej se, vzbudíš ho," řekl Hoseok tiše.

,,C-co?" vydechl, když v tom si všiml malé vlasaté hlavičky, která ležela v tom málem prostoru mezi nimi. Vypadal, jakoby se tulil k jeho břichu.

Trošku se pousmál a jemně ho pohladil po vlasech. ,,Ty liško jedna přechytralá," zamumlal pobaveně, jenže ho vyrušily něžné prsty, co si začaly hrát s jeho vlastními vlasy.

Znovu zvedl hlavu, ale tentokrát se pohledem zastavil na jeho dokonalých rtech, které se mu vystavoval v nejlepším možném úsměvu.

,,Vypadáš lépe, ani teplotu nemáš," řekl s úsměvem.

Menší stydlivě odvrátil pohled. Stále nedokázal zpracovat, jak se do této situace dostal. Jak se stalo, že vedle něj ležel někdo tak perfektní a starostlivý?

,,Nebýt tebe, kdo ví, jak bych dopadl..." zamumlal, přičemž ho dloubl do prsou.

Bože, on je roztomilý... Bylo těžké přemýšlet nad něčím jiným, proto jen pokračoval ve vískání jeho vlásků.

,,Jsem rád, že jsi v pořádku. Co jsem tě uviděl ležet v horečkách, jen jsem se proklínal, že jsem tě v tom nechal. Mohl jsem tě vzít kamkoli jinam, než domů..." řekl omluvně.

,,Víš, že to není tvoje chyba. Neměl jsem se nechat chytit a —"

,,Yoongi," přerušil ho s povzdevhem. ,,To že jsi nemocný, není tvoje chyba. Je v pořádku nechat si pomoct, hm?" řekl a jemně ho pohladil po tváři.

Yoongi citil, jak se mu žaludek naplnil motýli, ale nedokázal odvrátit svůj pohled.

Hoseok se mezitím podíval na jeho rolák. Teď, když věděl, co pod ním skrýval, chtělo se mu křičet. Čím vším si tenhle kluk procházel, aniž by to přiznal?

,,Pojďme si promluvit, než se Jeongin vzbudí."