,,Fakt mě to mrzí... víš, že na tyhle věci jsem špatný..." zamumlal Taehyung zahanbeně.

On a Jimin seděli na gauči a snažili se celou situaci vyřešit. Hoseok při tom obsadil židli u počítače a s pyšným úsměvem se díval, jak jeho dva nejlepší přátelé řešili svůj konflikt.

,,Já vím, jsem moc přecitlivělý," vydechl a utřel si nekonečný proud slz do rukávu.

,,Nevyčítej si to, nemůžeš za to."

Jimin schoval tvář v jeho rameni a jedno sladké objetí ukončilo celou hádku. Všichni byli opět spokojení a černovlásek si mohl oddechnout.

Vytáhl svůj mobil a našel Yoongiho kontakt. Stále přemýšlel nad svým náhlým odhodláním ho políbit.

Nelitoval ničeho. Když viděl tu malou jiskřičku v jeho krásných očích, cítil, jak se mu srdce roztékalo zevnitř.

Chtěl mu prostě napsat. Zeptat se ho, jak se má ve škole a jaké zajímavé plány má na zbytek dne. To, co lidi normálně dělají.

Když se s ním bavil, připadal si konečně normální. Na chvíli vypadl ze své role sadistickeho vraha, co měl na rukou víc krve, než v celém svém těle. Cítil se, jako normální teenager.

Yoongi🧸

Dobré ráno, jak je ve škole?

Je skoro jedenáct, jaké ráno?
Ale dnes to jde. Zvládl jsem test a odpoledne mám směnu u Fénixe

Oh, dobrá práce! Já věděl, že jsi nejchytřejší!

Nejsem...

Jasně, jasně xd
Každopádně, co kdybych se stavil?
Moc mi chutnalo to jídlo

Nemusíš, budu muset pracovat...

Ale já tě chci vidět!
Klidně tam budu sedět až do
zavíračky a doprovodím tě domů ^^

Zvládnu dojít domů, nechci tě
otravovat

Fajn, uvidíme se odpoledne!
Budu se těšit ;)

Yoongi si musel přes hlavu přetáhnout kapuci, aby spolužáci neviděli, jak se červenal. Nemohl si zkrátka pomoct.

Nikdo mu nikdy nedával takovou pozornost. Taky se najednou mnohem víc těšil na svou směnu.

,,Otevřte si knihu a vemte kružidla, písátka! Bude to to samé v bledě oranžovém, jako minule!"

Sakra, pořád jsem v tomhle blázinci...

°•°•°•°•°

,,Joonnie, nechceš vzít Jina na rande?"

Tazaný málem vyprskl své třetí kafe za tento den, když Hoseok doslova vtrhl do jeho bytu.

,,Co-cože?!"

,,Nedělej nevinného, viděl jsem vás ráno, jak jste si líbali. Tady se nic neutají, to víš," uchechtl se.

Namjoom zrudl, jako rajče a položil hrnek na stůl. ,,Neber to špatně, Moobin by nás zabil..."

,,Jo, to mě teď moc nezajímá... jdu dnes za Yoongim znovu do té restaurace, ale potřebuju výmluvu, tak mě napadlo, že Moobinovi řekněme, že jdeme trénovat ven."

,,Takže dvojité rande?" zavtipkoval a se spokojeným výrazem pozoroval, jak druhý zčervenal.

,,Chcete jít nebo ne?" nejistě si odkašlal a zkřížil ruce na prsou.

Namjoon si pobaveně povzdechl. ,,Zeptám se ho a dám ti vědět, trénuje teď dole."

°•°•°•°•°

Yoongi odnesl objednávku ke stolu a vratil se zpět za pult, kde vzal svou sklenici s vodou.

,,Jsi v pohodě, Yoongi?" zeptala se Seulgi starostlivě. ,,Jsi bledší, než obvykle."

,,Trošku mě bolí hlava..." povzdechl si a vytáhl z kapsy krabičku svých léků. Vysypal si jeden do ruky a chvíli na něj jen koukal.

Znovu ho udeřily vzpomínky na svého psychiatra. Žaludek se mu otočil minimálně třikrát a jeho vize se na pár vteřin zatemnila. Chtěl je odhodit, ale výhrůžky léčebnou ho stále děsily.

Seulgi starostlivě pozorovala, jak s hlubokým nádechem spolykal prášek a zapil ho vodou. Chtěla se ho zeptat, co se dělo, ale tak nějak citila, že by nedostala pravdivou odpověď.

Vrátili se tedy do práce.

Odbyla sedmá hodina a ve dveřích se objevil Hoseok a jeho dva přátelé.

Yoongiho očka se nadšením rozzářila, až málem upustil hrnek s čajem, který nesl zákazníkovi. Přes pult mu ho podal a hned se otočil na nové příchozí.

,,Yoongi, jak jde směna?" zeptal se Hoseok s úsměvem.

Menší se stydlivě usmál a opřel se o dřevěný pult. ,,Dnes tu není moc lidí a ani chaos."

,,To rád slyším! Jinak tohle jsou Namjoon a Jin, kamarádi z intru," řekl a ukázal na dva kluky za ním.

Letmo se pozdravili a černovlásek převzal jejich objednávku.

,,To je ten, o kterém porad mluvíš?" zeptal se Jin, když se posadili ke stolu a Namjoon přikývl. ,,Je roztomilý, celkem se k tobě hodí. Jen má takové propadlé tváře..."

Hoseok si s povzdechem promnul kořen nosu. ,,Snažím se, ale je to složité. Má prostě blok."

,,Chudáček, doufám, že se o něj staráš hezky! Někdy bych ho měl pozvat na své domácí jídlo..."

,,Tvému jídlu neodolá," pousmál se Namjoom, ale brunet nad jejich sladkými řečičkami jen zakoulel očima.

Nedokázal svou pozornost téměř odpoutat od černovláska, co ve své uniformě pobíhal porestauraci a roznášel jídla.

Byl překrásný a roztomilý, jako vždy, ale byl velmi bledý. Víc, než obvykle a to ho donutilo starostlivě pozorovat každý jeho krok.

Nesnášel ten nezdravý vzhled jeho těla. Vypadal, jakoby se měl každou chvíli sesypat, jako domeček z karet. Sotva se držel na nohou.

Zajímalo ho, kdy se naposledy najedl a moc doufal, že jejich společné jídlo z minulého dne nebylo to poslední.

Nejradši by si ho posadil vedle sebe a podporoval ho v každém soustu, ale věděl, že musel pracovat.

Za chvíli Yoongi konečně přišel k jejich stolu s jídlem a položil jim vše na stůl. Věnoval Hobimu rychlý úsměv a chtěl odejít, ale on ho chytil za zápěstí. Nedokázal si odpustit smutný výdech nad tím, jak hubená jeho ruka byla.

,,Jsi v pořádku? Vypadáš unaveně..." řekl starostlivě.

Menší zakýval hlavou, přestože se každou minutou cítil hůř a hůř. Nechtěl, aby se o něj zbytečně strachoval.

,,Ano, jsem jen unavený..."

Jeho hlas byl velmi zničený. Před pár minutami s ním mluvil a zněl lepe. Jakoby se mu z ničeho nic velmi přítížilo.

Chtěl mu říct, aby si chvíli odpočinul, ale Yoongi vyklouzl z jeho jemného sevření, aby se mohl vrátit k práci.

Sklesle mu koukal do zad, ale zastavil se u jeho roláku. Stále nedokázal přijít na důvod, proč ho nosil. Když spolu byli poprvé venku, neměl ho, ale poté nebyl den, kdy by vyšel bez něj.

Jedna z dalších záhad kolem něj.

,,Yoongi, nechceš si aspoň na chvíli odpočinout? Nevypadáš vůbec dobře," špitla Seulgi naléhavě, ale on ji opět odbyl.

,,Jsem v pohodě, opravdu," donutil se k malému úsměvu a odešel zpět za pult, aby připravil další kávu.

Doufal, že dostane od všech klid, jenže si ho pro změnu odchytla Seulgi. Znovu.

Překvapeně sebou škubl, když mu položila ruku na čelo. Měl malý kousek od vylití horké tekutiny na své tričko.

,,Nemáš nějak velkou horečku, ale tvoje teplota zvýšená. Měl bys jít domů," řekla vážně, ale on ji znovu odbyl.

,,Nic to není, navíc za tři hodiny končím. Slibiju, že půjdu hned domů a rovnou do postele."

,,Něco s ním není v pořádku..." zamumlal Hoseok. Nedokázal se plně soustředit na svůj talíř a pomalu chládnoucí jídlo v něm byla jeho poslední starost.

,,On je fakt zamilovaný..." vydechl Namjoon s povzdechem.

,,Takže jsi myslel vážně, když jsi řekl, že počkáš na něj, abys ho doprovodil domů?" zeptal se Jin a brunet přikývl.

,,Stoprocentně."

°•°•°•°•°•°

,,Tady je vaše objednávka," předal zákazníkovi papírovou tašku s jídlem a po jeho odchodu se s tichým oddechem opřel o pult.

Nevěděl, co sním bylo, ale stupňovalo se to. Chvílemi se mu motala hlava a jeho ruce se začaly třepat. Věděl, že tělo žádalo o odpočinek, ale teď neměl prostor.

Zhluboka se nadechl, aby potlačit další nával nevolnosti a rozhlédl se po restauraci. Hledal nějakou práci, aby se roztýplil.

Uviděl, že Hoseok a jeho stůl už měli dojezené, proto popadl prázdný tác a vydal se k nim.

Po krátkém dotazu, jestli může talíře odnést si je začal opatrně skládat na tác.

Brunet se zatajeným dechem pozoroval, jeho třesoucí se ruce, jak se snažily mohutné talíře naskládat na sebe. Ani jeho dva přátelé to nepřehledli.

,,Yoongi, opravdu bys m—" nestihl však ani doříct svou větu a chlapci se podlomila kolena.

Vyskočil ze své židle a bezmyšlenkovitě ji odstrčil pryč, aby ho mohl zachránit před pádem. A že měl na mále.

Opatrně ho posadil na zem, zatímco se černovlásek chytil za hlavu. ,,Yoongi, co se stalo?! Motá se ti hlava?"

Yoongi se pokusil sám zvednout, ale vlastní tělo ho sprostě zradilo. ,,Nic to..." ani si neuvědomil, jak dušný z ničeho nic byl.

,,Nezkoušej mi říkat, že ti nic není!" vydechl Hoseok. Byl paličatějši, než myslel. Mohl se ošklivě zranit, kdyby ten tác plný nádobí zvedl a po cestě s ním upadl.

,,Bože můj, Yoongi!" vyhrkla Seulgi, po cestě k jejich stolu. ,,Říkala jsem ti, aby sis dal přestávku! Jak můžeš být takhle nezodpovědný?!"

Yoongi neodpověděl, jen se podíval brunetovi do tváře. Viděl jen starost. Nevěděl, že se bude takto strachovat, kvůli takové drobnosti. Stále nechápal proč.

,,Vždyť úplně hoří!" řekl Hoseok a přitáhl blíž svou židli. Poté ho opatrně přesunul na ni, aby neseděl na studené podlaze. ,,Nemohl by někdo zajít pro vodu?"

Duh—