,,Hobi, to je ale doba!"

Hoseok se se zoufalým oddechem otočil a nahodil falešný úsměv. ,,Ahoj, Liso."

Dívka mu skočila kolem krku a pevně ho obejmula. ,,Už jsi viděl toho kluka, co jsme přivedly?" zeptala se, aniž by ho pustila.

,,Jo, jo, co kdybys mě pustila, nemůžu dýchat."

,,Promiň," zahihňala se a dala obě ruce v bok. ,,Jisoo ho našla, ale při jeho záchraně nevyšlo všechno podle plánu."

,,Jak nevyšlo? Vždyť je tady," nechápal Hoseok.

Lisa jen mykla rameny. ,,Tak trošku mu zabili malého brášku. AT jsou větší svině, než jsme mysleli."

Překvapeně zamrkal a rychle ji zatáhl do svého bytu. Tohle nebyly informace, které mohla jen tak rozkřikovat po budově. Z nějaké úcty k nováčkovi by jí měl zakázat o tom mluvit, ale na druhou stranu chtěl víc informací, co by se mohly hodit.

,,Hobi, co blbneš?"

,,Teď mluv," odsekl, zatímco si prohrábl vlasy.

Dívka s povzdechem zakoulela očima. ,,Vyrůstal u AT spolu s jeho malým bratrem, myslím, že mu bylo devět. Zabíjel jako ty, ale s tím rozdílem, že nedobrovolně. Drželi toho kluka, jako rukojmého, aby pro ně pracoval. Dělal hlavně špionáže. Za každou misi dostali oba jídlo a neměli kam jinam jít, proto byl na nich závislý. Jeden z našich můžu to nahlásil a Moobin prohlásil, že toho kluka chce. Jisoo tam špehovala několik dnů, než jsme byli schopní je dostat ven. Bohužel toho kluka zabili při útěku a ten... Seokjin, myslím, se málem zhroutil. Dva dny byl u nás a odtěď bude s vámi. Zkráceně řečeno," vysvětlila ve zkratce celý příběh jejich nováčka.

Hoseok zamyšleně zakýval hlavou. Chudák kluk, doufám, že se o něj Namjoon postará.

,,Stejně je ten Moobin třída."

,,Jak to myslíš?"

Pobaveně se zachechtala a opřela se zády o dveře. ,,Zachraňuje děti, většinou týrané nebo odhozené na ulici Pod záminkou domova. Vypadá jako nějaká teta kmotřička, ale nakonec ze všech udělá jen mašiny na zabíjení," řekla a podívala se na něj. ,,Ty jsi prvotřídní příklad."

Hoseok jen sklopil pohled. ,,Myslíš, že to nevím? Ale jestli zabíjení lidi, co zabíjí jiné, znamená, že budu mít vlastní bydlení a skvělé přátele hned vedle sebe, stojí to za to," odsekl.

,,Já vás nesoudím. Mým cílem je dodělat školu a hned se pustit do zajímavější práce. Chtěla bych na velitelství,  do toho velkého výzkumného střediska," vydechla zasněně.

,,Proč tu školu vůbec děláš? Všichni víme, že ty i holky máte větší znalosti, než vám umožňuje váš obor. Mohly byste být už doktorky..."

,,Jen pro efekt. Jisoo lékařka být moc nechce, víc ji baví zabíjení a špionáže. Rose je zase blázen a chce dělat hlavně výslechy. Podtrženo sečteno, výška i střední je nám k ničemu, ale nedávno jsme dostaly vedlejší úkol, kvůli kterému musíme být ve škole."

,,Jaký úkol?"

,,Zajímavý."

°•°•°•°•°

,,Innie?" Yoongi tiše otevřel dveře sklepa a rozhlédl se po tmavé místnosti.

,,Yoongi!" vyhrkl nadšeně a přivítal ho pevným objetím.

Vyšší překvapeně zamrkal, ale nechal ho. Stále si nemohl zvyknout jak veselý tenhle kluk byl, prestože ho vytáhl z ulice.

,,Donesl jsem ti nafukovací matraci a deku. Taky nějaké jídlo a oblečení. Bude asi velké, protože je moje, ale víc jsem ti sehnat nemohl," řekl s povzdechem a položil tři velké tašky na zem.

Jeongin zvědavě nakoukl dovnitř. ,,Tohle všechno je pro mě?" vydechl překvapeně a Yoongi přikývl. ,,To jsi ale nemusel, mě stačí, že nespím venku..."

,,Jsi ve vývinu, potřebuješ víc, než starý sklep," odpověděl a vytáhl krabičku s čerstvými jídlem, které koupil. ,,Teď se pojď najíst."

,,Budeš jíst se mnou?" zeptal se. ,,Vždycky jsem jedl s maminkou a je divné jíst sám..." zašeptal prosebně.

Yoongi pevně semkl rty. Neměl chuť k jídlu, naopak mu bylo od rána špatně od žaludku. Nedokázal však říct jeho velkým očím ne.

,,Dobře, rozdělíme se."

°•°•°•°•°

,,Takže, co jste o něm zjistili?" zeptal se Moobin čtyř slečen, co stály v jeho kanceláři.

,,Já ho neviděla," ozvala se černovláska v decentních červených šatech s růží na prsou.

,,Je jako osina v zadku. Neposlouchá, dokud se na něj nezařve," odpověděla Jennie.

,,Já si myslím, že je hodný, jen má svoji masku tvrďáka. Ani se mi nechce věřit, že ten malý hubený kluk, kterého jsem dnes viděla je ten, o kterém mluví celá škola, jako o průšviháři," řekla Rose zamyšleně.

,,No ten ředitelův synek je harant, taky bych mu nakopala," opáčila Lisa mimo téma.

,,Nic co bych nevěděl, já potřebuju něco nového," povzdechl si a promnul si kořen nosu. ,,Tenhle je těžký úlovek, ale bude stát za to."

,,Jestli nezačne jíst normálně, tak ne," sykla Jennie.

,,Je paličatý, stejně jako Chan. Jisoo a ty s ním určitě poradíte," zahihňala se Lisa.

,,Kde je jádro problému?" přerušila je blondýnka. ,,Pokud ho doma týraji, jak jsi řekl, proč neodejde s tebou?"

,,Myslím, že stále doufá, že ho mají rádi a chyběl by jim. Ví, že to není pravda, ale část jeho pořád doufá. Taky nechce své rodiče nechat bez peněz. Je tak hodný, až to bolí," uchechtl se a otočil se na své židli k velkému oknu, aby se mohl podívat ven. ,,Jestli nic nemáte, můžete jít."

Všechny se chystal od odchodu, než se Rose naposledy otočila. ,,Má něco na krku, co si střeží, možná nějaký řetízek. Mohlo by to pro něj být něco důležitého a možná nám to o něm něco prozradí."

Jennie zakoulela očima. ,,Rose, to je blbost."

,,Ne, má pravdu," vydechl Moobin a otočil se čelem k nim. ,,Zjistěte, co pro něj znamená. Pokud je to důležité, mohli bychom toho využít. Každopádně co ten vzorek?"

Lisa si tiše odkašlala, aby se zdvořile přihlásila o slovo. ,,Vzala jsem ho. Až se vrátím, udělám ten test a dám ti jasnou informaci."

°•°•°•°•°•°

,,Proč máš ty modřiny? Vypadáš, jakoby tě někdo každý den mlátil," zašeptal Jeongin smutně, když si prohlížel jeho tvář.

Yoongi si nejistě olíznul rty, zatímco se snažil vymyslet co nejlepší odpověď. Zvlášť, když mluvil s někým tak malým.

,,Život je boj, ale to ty víš," vydechl nakonec a prohrábl jeho černé, ale velmi mastné vlasy. V tu chvíli mu došlo, jak dlouho se nejspíš neumýval.

Mohl mu dát jídlo a střechu nad hlavou, ale když nebude čistý, koleduje si o nějakou infekcí, nebo špatnou nemoc. Ve sklepech běhaly krysy a jiná zvířata.

,,Jak dlouho jsi byl venku?" zeptal se.

Chlapec zamyšleně naklonil hlavu. ,,Nevím, dny mi splývaly."

Yoongi si povzdechl. Mohl si stěžovat na svůj zivot jak chtěl, ale tohle bylo hrozné. On sám by nepřežil, kdyby ho v deseti letech vykopli.

,,Myslím, že rodiče jdou dneska ven. Až bude byt čistý, vezmu tě nahoru, aby ses zahřál a mohl se umýt."

,,Co když z toho budeš mít problém?" zamumlal nejistě.

,,Když budou pryč, nic se nestane. Budu si dávat pozor neboj."

Byl rád, že smetl ze stolu jeho předešlou otázku. Nevěděl jak odpovědět a teď už nemusel.

Zároveň ho to donutilo se zapřemýšlet, co bude dělat v budoucnosti. Nemůže ho tu ve sklepě schovávat navždy. Měl by mít šťastné dětství, běhat venku a hrát si s kamarády ve škole. Tohle bylo strašné.

Nemohl ho poslat na úřady. Pokud opravdu někoho zabil, nejspíš by ho zavřeli do výchovného zařízení a měl by ještě víc zničený život.

Hlava se mu ze všech myšlenek a plánů točila tak, že ho z nich vytrhl až Jeongin, co se mu posadil do klína a svou ospalou hlavičku položil na jeho rameno.

Ani se nepohnul. Věděl, že se na hromadě oblečení nespalo pohodlně a musel být unavený.

Jednou rukou ho obejmul a druhou se natáhl pro nejbližší kus oblečení. Ten malý potřeboval klid a komfort. Pokud to znamenalo, že tu bude pár hodin sedět s ním na klíně, bude to tak.

Uvědomoval si, že bude mít nejspíš problém doma, ale tohle bylo důležitější.

,,Pořádně si odpočiň, lištičko."