Yoongi rozrazil dveře jejich bytu a doslova seskákal schody dolů, zatímco si držel svou zarudlou tvář. Ještě slyšel hlas své matky, co na něj z vrchu křičela.

,,Okamžitě se vrať, ještě jsem neskončila!"

Typická scéna. Snažil se nenápadně vyplížit z domu, ale rodiče ho nachytali a zmlátili se slovy, že nikam nepůjde. Utekl jim, ale věděl, že to bude mít následky, až se vrátí domů.

Teď to však řešit nechtěl. Měl posledních deset minut, aby dorazit na místo v čas.

Když konečně přešel z běhu do chůze, byl už celý blok od svého domova. Dýchal, jako zplašený, ale mohlo to být horší. Na běh byl zvyklý.

Najednou mu zavrněl mobil. Jeho první myšlenka byla, že mu Hoseok psal, kde přesně se sejdou. Slovo park, mělo dost velký rozsah.

On se však mýlil.

<Skryté číslo>

Mám naléhavavý úkol. Za patnáct minut bude kousek od parku muž z přílohy. Najdi ho, zabij ho, je to důležité.

Nikdy neodporoval, i když dostal urgentní misi, ale tohle byla opravdu špatná chvilka.

Omlouvám se, ale teď to asi nepůjde. Mám jen kapesní nožík a moc dobře víte, že mi to s ním tolik nejde. Pokud se bude bránit, bez střelné zbraně nic nezmůžu. Nejsem doma a nemám teď možnost se tam vrátit.

Prostě to udělej, dostaneš za to dvojnásobek. Nezklam mě, Yoongi...

°•°•°•°•°

Hoseok čekal u vchodové brány a znuděně kopal kamínkem před sebe. Jen do doby, kdy mu zazvonil mobil. Doufal, že to byl Yoongi, ale nebyl.

Byl to Moobin.

,,No?"

,,Hobi, vím, že jsem říkal, že ti tu misi nedám, ale asi dám."

,,P-počkej, já tu na někoho čekám, nemůžu nikam odejit!"

,,Neříkal jsi že jdeš ven sám?"

,,No..."

,,To je jedno, kde jsi?"

,,U vchodu do parku..."

,,Perfektní. Poslouchej, tu misi jsem dal někomu jinému, ale je možné, že bude potřebovat pomoct. Nerad bych o něj přišel, bude se ještě hodit."

,,Co? O kom to sakra mluvíš? A čemu jsi nerozuměl na větě, že teď nemam čas!"

,,Pokud to neuděláš, budeš zítra místo tréninku celý den běhat kolem budovy."

,,Hej!"

,,Jsem rád, že si rozumíme. Posílám ti podrobnosti, tak si pospěš. Pokud to nestihneš, tvůj budoucí kolega bude možná mrtvý," s těmito slovy zavěsil a nechal mladého černovláska v otázkách.

Nový kolega? Proč by bral někoho, kdo nezvládne misi, co mu zadal? Co to bylo sakra všechno zač?
Byl zmatený, ale věděl, že by sebou měl pohnout.

Hodil batoh na zem a podíval se na stav jeho obsahu. Nůž a jedna střelná zbraň. Kupodivu měl i svou náhradní masku a mikinu. Někdy dokázal sám sebe překvapit.

Masku schoval do kapsy, stejně jako nůž a zbraň nechal prozatím v batohu. Mohl být jedině vděčný, že už se stmívalo.

Otevřel přílohu, kterou dostal ve zprávě a rozběhl se k místu, kde se to mělo odehrát.

V dálce uviděl odbočku do oné zapadlé uličky, kteoru měl ve zprávě, proto si nasadil masku a kapuci. Byla sice téměř tma. Ale nechtěl, aby ho někdo náhodou viděl.

Chytil nůž a nakoukl do uličky. Byl překvapený tím, co viděl.

Jako první ho uderilo do očí mrtvé tělo ve stínu popelnice. Viděl jen dráhy pár bot a kousek nohou.

Další byly dvě osoby. Jeden byl vysoký, svalnatý muž v černém saku a se slunečními brýlemi. Že by bodyguard obětí?

Tomu říkám gorila.

Druhý byl podle postavy kluk, nebo výškově malý mladý muž. Měl černé kalhoty, stejně barevnou mikinu s kapucí a také masku přes tvář.

Oba drželi kapesní nože v ruce a snažili se zabít toho druhého. Převaha vyššího byla však jasná, protože maskovaný kluk hlavně uskakoval útokům, ale přímému střetu se vyhýbal. Měl dobré reflexy, to musel uznat.

Zajímavé... proč by Moobin chtěl, abych zachránil někoho takového? Že by něčí úplně první mise?

Asi přemýšlel moc, protože se stala další nečekaná akce.

Gorilí muž zvolil novou taktiku a pokusil se mu podkosit nohy, ale on si toho všiml a pokusil se odskočit. To se povedlo, jenže on neviděl nohy mrtvoly, o které hned zakopl.

V tu chvíli se do konverzace vložil i Hoseok. Rozběhl se k němu a chytil ho předtím, než upadl na zem.

Držel ho ve svých pažích jen na dvě vteřiny, ale i přitom se stihl pozastavit nad jeho vahou a velikostí.

Výškově teď nevypadal tak malý jak předtím, za to jeho ramena byla malá. Nemluvě o váze, musel vážit nezdravě málo. Jak mohl někdo takový dělat něco takového, ještě s tak dobrými reflexy?

Teď bohužel nebyl čas na nějaké domněnky.

Odstrčil kluka vedle a hodil po něm svůj batoh. Doufal, že ho napadne ho prohledat a vytáhnout zbraň, kterou v něm měl.

Sám vytáhl svůj nůž a rozběhl se proti němu. Vrhl se do souboje po hlavě, ale po chvíli pochopil, proč on jen uskakoval.

Měl nelidskou sílu, sám s ním měl problém. Jakýkoli útok odrazil a zaútočil dvakrát silněji. Pravý bodyguard.

Ani se nenadál a on ho odkopl. Narazil v plné rychlosti zády do tvrdé plechové popelnice. Nestihl se ani vzpamatoval a muž se nad ním tyčil, jako stožár. Pokusil se nahmatat svůj nůž, ale musel ho někde upustit.

Super, měl jsem někoho zachránit a místo toho tu sám umřu...

To si myslel, jenže v tu chvíli se ozval výstřel a gorila spadla k zemi.

Tiše si oddechl. Ten kluk nebude tak hloupý, ale měl jsem si na tu zbraň dát tlumič...

Otočil se na směr, kde předtím byl, ale už utekl. Neměl mu to za zlé, měl by utéct taky. Výstřel určitě probral k životu celou zapadnou ulici a byla otázka času, než ho někdo uvidí.

Třeba zas někdy, kluku.

°•°•°•°•°•

Hoseok si naposledy zkontrolovat svou mikinu, zatímco čekal na jedné z laviček. Byl zázrak, že nebyl od krve.

Nějak svůj zážitek nedokázal dostat z hlavy. Záhadný mladý kluk, prý budoucí kolega. Že by Moobin stárl a chystala se na něj demence? To je blbost, je mu teprve třicet...

Taky přišel o svou zbraň, ten kluk si ji nejspíš odnesl. Byla jeho oblíbená, takže ho to trošku mrzelo.

,,Promiň za zpoždění..." ozval se mu Yoongiho zadýchaný. Úplně zapomněl, že na něj vlastně čekal.

,,Nic se neděje, hlavně že—" zadíval se na jeho tvář. Měl tam novou modřinu, vypadala opravdu čerstvě. Přímo pod okem a zasahovala až do půlky tváře.

,,Tohle jsi myslel tím, že tě zdržela rodina?"

Byla to spíše otázka do ticha. Otázka, na kterou odpověď nedostal a ani ji nečekal.

Koukal se mu přímo do očí a viděl tu směsici emocí. Ty, co se dál do jeho tváře nedostaly.

,,Chceš si jít teda koupit něco k jídlu?" zeptal se, aby odklonil konverzaci na co nejvíce opačnou stranu.

Hoseok zavrtěl hlavou. ,,Nakonec jsem si něco udělal doma."

,,Neříkal jsi, že jsi na intru?"

,,Umm, jo, říkám intru domov. Trávím tam většinu času," vydechl a posunul se, aby menšímu uvolnil místo na sezení. Až když se vedle něj posadil, si všimnul, že byl jen v krátkém tričku. Kupodivu měl ale šátek kolem krku.

Opatrně se dotknul jeho paže. Byl ledový, jako mramorová socha. ,,Bože, ty jsi studený, kde máš nějakou mikinu?" zeptal se starostlivě. Přes den bylo teplo, ale večer to bylo akorát tak na chřipku.

Yoongi se nejistě poškrábal na zátylku. Byla od krve. ,,Spěchal jsem a-a zapomněl jsem..." zamumlal.

Vyšší si povzdechl a vytáhl ze svého batohu svou hnědou náhradní mikinu. ,,Obleč si to."

,,Ne, to je v pohodě, nějak to—"

,,Nezájem, koukej si to obléct, nebo tě kousnu."

,,Ew, jsi snad upír?"

,,Možná," zahihňal se a položil mu mikinu na klín. ,,Myslím to vážně, nechci, abys byl nemocný. Vypadáš, že by tě i rýmečka zabila."

Yo!

Snažím se být aktivní, ale mám prostě hodně školy... Praxe taky dávají zabrat.

Každopádně doufám, že se vám tato kapitola líbila a nezapomeňte dát follow na můj instagram ^^

Vaše anonymní holčena <3