Do svatby Jamese s Lily chybělo už jen pár měsíců a proto se rudovláska rozhodla konečně procházet obchody a vybírat si svatební šaty.
,,Tyhle jsou hezký, ne?"ukázala Mary na svatební šaty bez ramínek a z lehce naflitrovanou sukní.
,,Jo, jsou hezký, ale chtěla bych ještě něco jiného."zavrtěla Lily stále ještě Evansová hlavou a o pár minut později zalezla do kabinky s úplně jinými šaty než jí ukazovala před pár minutami její kamarádka.

,,Tak, jak vypadám?"optala se Lily, když vyšla z kabinky a zatočila se kolem vlastní osy.
,,No, viděla jsem na tobě lepší.Ještě se podívej po nějakých jiných šatech."
zkonstatovala Bernadette.
,,Ty jsi, ale kamarádka, Bernie."
zasmála se Lily.
,,Co je?Chtěla jsi, abych ti řekla názor, tak ti ho říkám."nechápala Bernadette.
,,Však jo a jsem ti vděčná."usmála se Lily a podívala se po nějakých jiných šatech, protože i Mary měla na šaty podobný názor jako Bernadette Duerreová.

Nakonec nějaké ty šaty našly a tak se šťastně mohly zase vrátit do úkrytu Fénixova řádu.
,,Tak co, máte nakoupeno?"zeptala se hned Alice, jakmile je zahlédla.
,,Samozřejmě a Lily si dokonce vybrala i boty."přikývla Mary.
Pak si Lily jen zašla dát šaty, boty i všechny ostatní doplňky do skříně a vrátila se za holkama.

,,Holky já...potřebovala bych vám něco říct."začala opatrně Bernadette.
,,Notak povídej."povzbudila ji Lily.
,,Víte, je tu jedna věc, kterou o mně asi nevíte....teda určitě nevíte."začala Bernie.
,,Bylo to v šestém ročníku a já...no prostě jsem otěhotněla a narodila se mi holčička."řekla co nejrychleji mohla a v každém případě se to bála vůbec vyslovit nahlas, protože se obávala jejich reakce.
A taky, že ta reakce byla taková...
řekněme aspoň z části taková jakou Bernie čekala.Alice s Mary na ni překvapeně pohlédly a Lily upustila hrneček s máslovým ležákem na zem.

,,P-počkej, co-cože?Ty máš dceru?"
jako první se vzpamatovala Alice.
Bernie opatrně přikývla.
,,Já vím, že jsem ve vašich očích určitě klesla a chápu to.Nechci, aby jste si o mě myslely něco zlého, ale taky si uvědomuju, že jen blbce jako jsem já by se stalo něco takovýho."
,,Ale Bernie, my si o tobě nemyslíme nic nebo myslíme, ale máme tě pořád stejně rády jako před tím a myslím, že můžu mluvit za Alice i Mary, když řeknu, že jsme rády, že jsi nám to řekla, že nám věříš."řekla Lily a Bernadette se k ní z vděkem podívala.

,,Díky, Lily, já jsem se bála jak budete reagovat, protože...Protože tohle je něco co jsem chtěla dlouhou dobu tajit přede všemi.Na druhou stranu vím, že se nebylo za nic stydět, ale já jsem nechtěla, aby se to ten daný člověk dozvěděl, protože jsem mu chtěla dopřát klidný život, který by s dítětem mít nemohl, protože ani jeden z nás neměl dostudované Bradavice a tím pádem jsme nebyli ani plnoletí."vychrlila Bernadette.

,,No tak...to je docela drsný, ale mi tě i tak podržíme."ozvala se Mary a chytla Bernie za ruku.
,,Ale zase...promiň, že se ptám, ale jak se to vůbec mohlo stát?Vždyť jsi poslední dva ročníky s nikým nebyla a...nebo ti někdo ublížil?"zeptala se ustaraně Mary.
,,Ne, nikdy se nic hrozného nestalo, nebojte!"vychrlila okamžitě Bernie, aby holky věděly, že jí v žádném případě nebylo ublíženo a ani nebyla nijak ponížena.

,,Tak jo, všechno vám to vysvětlím."
otřepala se Bernie a začala nějak ve zkratce povídat.
,,Už jsem řekla, že jsem byla v šestém ročníku, když se to....no stalo.Prostě jsem s daným člověk o, kterém vám prozatím raději neřeknu, pokud vám to nevadí, tak trošku nechtěně opila a...asi si umíte představit co po pár panácích následovalo.A jakože jsme se opili vážně hodně, až jsme vůbec nevěděli co děláme.Prostě to byla jedna noc a přesto, že jsme pár dní ani jeden nevěděl vůbec co se stalo, jsme si začali vzpomínat a nakonec jsme se domluvili, že na to zapomeneme, ale pak...Nakonec jsem zjistila, že jsem s ním těhotná, teda jenom jsem si to myslela, ale nechtěla jsem chodit na ošetřovnu, tak jsem si pak zašla o prázdninách k Mungovi a bylo mi to potvrzeno.Byla jsem těhotná, ale vůbec jsem netušila, že to bude trvat dva měsíce než se odvážím to někomu říct.Jako první jsem to řekla mamce a pak i Nicole s tátou, kteří mi byli okamžitě oporou.Teď zpětně mě mrzí, že jsem se vám o tom ani jedné neřekla, ale nešla jsem ani za ředitelem a právě, protože jsem byla v jiném stavu jsme se přestěhovali a já porodila krásnou holčičku, ale skoro před porodem jsem se rozhodla ji dát k adopci.

Do teď nevím proč jsem to udělala, když mi byli rodiče i část rodiny ochotni pomoct.Nevím, asi jsem v té chvíli dostala z něčeho strach a vlastně nevím z čeho.Ale mrzelo mě to a tak jsem před asi devíti měsíci začala po své holčičce pátrat.Bylo to těžký, protože jsem byla ještě ve Francii a já ji dala k adopci v Británii.
Ptala jsem se po všech dětských domovech blízko Londýna a pak, když jsem si už myslela, že ji nenajdu, jsem ji nakonec našla.A tak jsem se rozhodla si ji zase osvojit.Teď jsem už dospělá, můžu nás obě pojistit, může být znovu se mnou domov.Taky ji dám do školy, až bude větší samozřejmě, a hlavně bude znovu se svou mámou, která ji už nikdy neopustí, bude se mnou."dopověděla a na malý moment si všimla lesku v očích jak Lily, tak i Alice s Mary.

,,To je dojemný.Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty máš něco takového za sebou."řekla Lily a konejšivě ji objala, protože si uměla představit jaké úsílí muselo Bernadette dát, aby to ze sebe všechno dostala.Jenomže pak přišla ještě jedna důležitá otázka, na kterou by Bernie nejraději nikdy neodpověděla.

,,A tak s kým tu holčičku máš?Nás to zajímá."ozvala se Mary.
,,Promiňte holky, ale to je prozatím nepodstatný."mávla nad tím rukou.
,,Já jsem se vás chtěla jenom zeptat, jestli byste nešly se mnou za ní ještě před tím než mi ji dají do péče."
zaprosila Bernie a když holky přikývly, začaly si povídat o něčem úplně jiném.

,,Neřekla jsi nám všechno, že Bernie?"
zeptala se Alice o nějakou chvíli později blondýnky, když spolu zůstaly samy, protože Lily s Mary musely někam odejít.
,,Co myslíš?"nechápala Bernadette.
,,Přece to dítě.Všechno jsi nám ještě neřekla, je to tak?"upřesnila Alice.

,,Ne, řekla jsem vám všechno co...
Tak dobře, pravdou je, že jsem vám všechny...ehm..informace úplně neřekla."povzdechla si Bernadette, ale pak pokračovala:
,,Nechtěla jsem to říkat, protože si myslím, že to není důležitý nebo teda aspoň pro vás a v první řadě Lily."
,,Proč, co s tím má co společného Lily?"Stále nechápala Alice.

,,Protože...protože až vám to řeknu, tak to nebude jen můj problém a toho dotyčného, ale i...ale i Lily..."
,,Počkej..."zarazila se Alice.Něco jí teď začalo docházet.
,,Počkej, počkej...nechceš mi říct, že.... že otcem tvého dítěte je...."
překvapeně otevřela pusu, když Bernie přikývla.
,,Jo, to dítě je Jamesovo....."

Tak co, čekali jste něco takového?😅
Já jsem ráda, že jsme se konečně dozvěděli to Bernadettino tajemství.Je pravda, že mi přijde, že z tohoto příběhu začínám trochu dělat nějaký špatně napsaný román, který je strašně zamotaný co se týče vztahů postav, ale tak proč ne.Myslím, ale, že pokud se Vám i tak Dokud nenastane čas líbí, tak se máte na co těšit, protože to bude hodně zajímavé a to i s Bernadettinou dcerou.

Vím, pořád tam skoro žádné Snily není, ale už brzy bude a jak se to něco stane, tak už to bude mnohem zajímavější.😂😁

Taky bych Vám všem chtěla poděkovat za překročení 100 přečtení u tohoto mého příběhu.Jsou to taková častá slova, ale tehdy co jsem vydala první kapitolu jsem si říkala, že nemůžu dosáhnout ani 50 přečtení a teď tu je skoro 120 přečtení a já mám z toho hroznou radost.Doufám, že se Vám Dokud nenastane čas pořád bude líbit.Ještě jednou VÁM MOC DĚKUJI💕

Juli💗🦋
|•1331•|