Viděla je tam, své milované, jak tam leží na studené zemi bez života.
Nohy se jí pomalu začínaly třást, jak se k nim blížila, a začínala se jí zmocňovat úzkost.

Opět přestávala vnímat okolí.Zvlášť tu skupinku lidí, která stála okolo tří těl, a její matku, která si odnesla jejího otce někam bokem na lůžko, aby ho mohla ošetřit.

Z hrdla se jí najednou, ať už si to uvědomovala nebo ne, vydral srdceryvný výkřik, když jí doopravdy došlo, že na té zemi neleží nikdo jiný než Remus Lupin se svou manželkou a ten, který si získal její srdce.

,,Ne, ne, prosím, ne!"bědovala a vrhla se na zem k jejich mrtvým tělům.

Měla pocit, že je v té nejhorší noční můře.Nevnímala všechny ty soucitné pohledy Weasleyových, Harryho, Hermiony a ostatních, kteří byli poblíž.Před sebou teď měla jen Remuse.

,,Cait..."ozvala se konejšivě vedle ní Molly Weasleyová.
,,Proč?"vzlykla Caitlin. ,,Proč zrovna oni?Proč se tohle muselo stát?"

Byla to taková nespravedlnost!Remus se oženil s Tonksovou teprve na začátku roku a od té doby nebyl snad jediný den, kdy by se nebáli o život sebe, toho druhého, svých blízkých nebo svého syna, který se jim nedávno narodil a teď byl sám bez rodičů.

Bylo jí líto i Teddyho Lupina, ale postará se o něj.Bude to ta jediná služba, jediný úkol, který svému kmotrovi, který pro ni byl jako otec, a jeho mrtvé manželce splní.Musela a chtěla.

Nemohla dovolit, aby se to miminko dostalo někam do sirotčince, i když to by jeho babička i ona, Harry, Lily a Weasleyovi nedovolili.

,,Cait, nechtěli by, aby jsi kvůli nim byla smutná.Chtěli by, aby jsi žila dál a šťastně, i když to bolí."zničehonic se vedle ní objevil její bratr.
,,H-harry, b-byl jako m-můj táta." zvedla k němu hlavu.
,,Já vím a právě proto musíš být silná, i když to nebude lehké.Přál by si to."
Caitlin na něj pohlédla ubrečenýma očima.

Věděla, že by nechtěl, aby se kvůli němu dlouho trápila.
Byla si jistá, že i její máma ví o jeho smrti, ale neřeklí jí to, i když ji před chvíli viděla přícházet se Severusem.
Pak znovu otočila hlavu k Remusovi a Tonksové nebo by to správně mělo být Lupinové?Toť otázka.

Celou tu dobu, co tu oplakávala Remuse se snažila nemyslet a nevšímat si toho, že blízko něj leží i Fred, ale musela tomu čelit.Ovšem, když se podívala na jeho mrtvé tělo, opět chytla nekontrolovaný pláč a bezmoc.

,,Frede!"vrhla se k němu.Nemohla uvěřit, že tu není, že nedýchá a nemůže se na ni podívat, usmát se tím svým okouzlujícím úsměvem a říct, že je v pořádku.

Bez odporu se nechala Georgem, který si klekl vedle ní, obejmout nepřestávajíc vzlykat.Po chvíli zjistila, že i on pláče, ale chápala to.

Ona ztratila lásku, kdyžto on své dvojče.To byla jiná bolest, kterou dokázal pochopit jen ten, kdo měl také dvojče.A navíc, když to byl bratr, který byl zároveň jeho nejlepším přítelem...

,,Ne, prosím!Proč mě tady nechal, Georgi?Miluju ho!"vzlykala a pohladila Freda po jeho zrzavých vlasech podobné těm jejím.
,,Cait..."
,,Ne, ne, ne!Všichni lidé kolem mě umírají a já už to nezvládám, tolik to bolí!"nechávala se konejšivě objímat Georgem.

Ten, jako jediný, věděl o Fredově lásce k této dívce a přál jim, aby byli spolu, protože viděl, že ani on jí není ukradený.Ale že budou mít takový konec, to by ho nenapadlo nikdy.

,,Cait, promiň, ale... Asi bys měla jít najít mámu."vytrhl ji Harry po pár minutách, kdy nic neříkala, jen byla v Georgeově objetí a plakala.

Několik lidí po něm hodilo pohledy, které jasně říkaly, že tohle není zrovna nejlepší doba upozorňovat na něco takového, ale Caitlin kývla a zvedla se.

Ovšem zarazila se, když se setkala s šedomodrýma očima, které na ni více než smutně hleděli.
Musel určitě sledovat, jak oplakává Freda a i když to mezi nimi skončilo tak, jak skončilo, nemohla si Caitlin pomoct a něco jí říkalo, že mu je jí líto, že trpí, ale zároveň je smutný z tak zjevné lásky k Fredu Weasleymu.

Odvrátila ale od Draca pohled a šla najít mámu a možná i tátu.Naposledy svou matku viděla, jak někam odvádí jejího otce, pravděpodobně na ošetřovnu a tam si myslela, že i jsou.

A byli, ovšem zarazila se na místě a hned na to se usmála, když viděla, jak její matka drží jejího otce za ruku.
Něco mu vyprávěla, než si jí všimla a pokynula jí, ať jde dál.

,,Caitlin!"rozzářila se, když ji viděla, ale když si všimla zarudlých očí, přitáhla si ji do objetí, což zapříčinilo to, že Caitlin se opět spustil proud slz, které nemohla zastavit.

Lily věděla, co se asi stalo, tak raději ani nic neříkala.
Jen ji měla u sebe a jednou rukou stále držela Severusovi ruku.Ten se na ně teď nechápavě díval.Zjevně vůbec neměl ponětí, co se stalo.

,,M-mami."
,,Ach, zlatíčko."povzdechla si Lily a Severusovi naznačila, že mu to pak vysvětlí, když otevíral ústa, aby se zeptal.

Po chvíli si ale Caitlin opět utřela slzy a snažila se usmát.Nechtěla plakat, když její rodiče byli zjevně opět spolu a její otec nezemřel.

,,Slíbila jsem ti, že tě zachráním,"podívala se na něj Caitlin s úsměvem.
,,Už to tak vypadá,"jemně se na svou dceru usmál.

,,To ale neznamená, že je po všem.Ještě si hodně měsíců poležíš na lůžku a nejlépe v nemocnici.Ztratil jsi hodně krve, málem jsi přišel o život a některé rány máš opravdu hluboké,"vložila se do toho Lily.

,,Ale tak to bych mohl být doma, ne, když jsi lékouzelnice,"řekl významně Severus, ale Lily zakroutila hlavou, přestože tušila, že tohle vyjádření mělo skrývat i hlubší význam.

,,Takže jste spolu?"zajímala se Caitlin s úsměvem.Odpovědí jí byly usměvy obou rodičů.
,,Cait, díky, že... však víš,"řek Severus a zjevně čekal, že Caitlin odpoví něco ve smyslu, že to byla samozřejmost, že nemá za co děkovat.

Místo toho ale obešla lůžko a tak, aby mu neublížila, protože měl obvázaná místa, kde měl rány, ho objala.

Lily se musela usmát, když sledovala Severuse, jak jí opatrně dává své ruce na záda a užívá si tuhle chvíli.
Odteď už mohli být spolu a šťastní, všichni.

I z Harryho slov, které řekl Voldemortovi, než vyhrál, vypovídaly o tom, že už k Severusovi necítí takovou zášť a Severus také pochopil, že Harry není James, to bylo dobré znamení.Mohli být rodina, všichni čtyři.

Snažila jsem se tuhle kapitolu napsat trochu dojemně, obavám se ale, že se mi to nepovedlo😂.Vím, že je i tahle kapča zase o trošku kratší, ale už je to poslední.Teď už vyjde jen epilog a pak už bude tenhle příběh u konce.A samozřejmě můžete pak čekat i poděkování, protože je toho hodně, co bych chtěla říct.
Snad se vám nejen tahle kapitola, ale i příběh líbil.

Juli💫
|•1128 slov•|