Zrzavá žena zahalena v tmavém cestoním plášti kráčela noční ulicí a šly slyšet jen její kroky, jak se pod ní písek lámal.Byla už dlouhá noc, na celé ulicy nikdo nebyl, svítily jen lampy.Lily Evansová došla až na konec ulice a zastavila u vstupu na místní hřbitov.Zastavila se, zhluboka se nadechla než tam vešla a vydala se ke hrobu svých mrtvých přátel.

Znovu se zastavila a pohlédla na přesně ten náhrobní kámen, který hledala.Pomalu došla k náhrobku z bílého mramoru, na kterém byla vyryta jména všech třech Potterů s datumem narození a smrti, neboli dne, kdy o ně Lily přišla.A pod jejich jmény byla ještě vyrit úplně dole epitaf.
Tolik ji bolelo tu stát, protože by ji nikdy nenapadlo, že ani ne ve čtyřiceti bude stát u hrobu svých přátel.A to bolestivější byla malá Juliette, která se... nedožila ani deseti let.Bylo jí to tak líto.Tohle všechno měl na svědomí Lord Voldemort!Nikdo se jí proto nemohl divit, že se tolik obává druhé kouzelnické války, která jednoznačně musí dřív nebo později přijít, i když teď Voldemort o sobě nedává moc vědět.Na druhé straně, ale teď byla silnější, než tenkrát a taky nemohla dovolit, aby přišla i o své děti.

Vzala do ruky svou hůlku a namířila ji na hrob, který teď v noci doslova zářil, a vykouzlila věnec z růží, který položila vedle hrobu.
,,Jamesi, je mi to pořád tak líto a tolik nám s Remusem, Siriusem a všemi, kteří tě, kteří vás s Bernie a Jul znali, chybíte.Možná by tě zajímalo, že nám Harry už vyrostl a stává se z něj hezký muž, ale to asi víš, jsem si jistá, že na něj dáváš tam zeshora pozor.
Ale i tak je to pořád můj malý chlapeček, na tom se nic nezměnilo, i když jsem teď o něj měla v tom Turnaji tří kouzelníků nesmírný strach a pak, když se v posledním úkolu objevil s tím mrtvým chlapcem toho chlapce... vzpomněla jsem si na všechno, co jsem zažila a došlo mi, že teď se Voldemort už opravdu nezastaví před ničím a nikým a ublíží komukoli.Ale neboj se, já Harryho ochráním co to půjde, to ti slibuji.
Tak jak jsem našemu synovi řekla, nedovolím, aby tvoje i smrt Bernadette s Juliette byla zbytečná.
A mrzí mě, že jsem ti toho spousty nestihla říct.Třeba to jak jsem ráda, že jsi můj kamarád i po tom, co se mezi námi stalo a jak jsme na tom byli.Bože, pořád nemůžu uvěřit, že musím používat minulý čas!Pamatuješ, jak jsme se spolu bavili o Harrym a nás dvou jako přátelích?Jak jsme seděli venku na zahradě?Bylo to pár dní před tím, než se to stalo.Řekl jsi mi tehdy spousty hezkých a poučných věcí, kterými se řídím doteď.Nebyl jsi pro mě jen kamarád, nebo bývalý přítel nebo snoubenec.
Byl jsi můj bratr.Bratr, se kterým jsem ztrávila tak málo času a neměla jsem víc šancí to napravit, ani s Bernie a Jul.Chybíte mi, Jamesi, a moc."řekla a utřela si neposlušnou slzu, která jí stékala po tváři.Ještě chvíli tam stála, než se nepřemístila domů za dětmi, které teď byli na návštěvě u Weasleyových, když byly ty prázniny.
Odemčela vchodové dveře, přezula se a šla do kuchyně, kde si udělala kávu.
Pak se v obývacím pokoji posadila na gauč a upila ze svého hrnečku, příčemž ji zaujala fotka na polici vedle ní.Fotka to nebyla jediná, ale tahle ji z nějakého důvodu protentokrát zaujala ze všech nejvíc.
Byla na ni ona se svými dětmi, když byli ještě hodně malí.Byli na nějaké zahradě a Lily seděla v trávě a u toho z obou stran objímala jedno ze svých dětí.Harrymu mohlo být maximálně šest.Usmála se nad těmi všemi vzpomínkami, které se jí vybavily a které spolu všichni tři za ta léta zažili, ikdyž si možná nežili tak, jak by určitě rádi.Ale i přesto se měli rádi, což bylo hlavní.Vzpomínala si na spousty hezkých chvil s Harrym a Caitlin, ale jen jednu teď přímo jakoby viděla před sebou.

,,Jakto, že nespíte každý ve své posteli?"zeptala se svých dětí jejich matka, když je velmi pozdě našla v Harryho pokoji.
,,Cait nemohla spát."vysvětlil Harry.
,,Tak ty sis řekl, že jako velký brácha musíš své sestře pomoct, co?"zeptala se a Harry přikývl.
,,Proč jsi za mnou Caitlin nepřišla dolů?Mohla jsem ti dát něco na spaní nebo... on se ti zase zdál zlý sen?"Caitlin přikývla.
,,Ach, zlatíčko, to mě mrzí.Jestli chceš, tak tu klidně s bratrem zůstaň nebo můžeš jít ke mě do ložnice."sedla si na kraj Harryho postele.
,,A nemůžeš tu zůstat s námi?"zeptal se Harry, a tak Lily jen zašla shasnout světla v kuchyně a obývacím pokoji a vrátila se za dětmi.Harry s Caitlin jí udělali prostor a jejich matka si za nimi vlezla pod peřinu.Obě děti se na ni okamžitě nalepili a objali ji.Po chvíli se Caitlin ozvala s prosbou jestli by jim Lily nemohla něco vyprávět.
,,Neměli byste už spát?"pohladila ji po vláskách, ale přesto jim něco málo povyprávěla.O Bradavicích, nějaké historyky z dětství a cokoli dalšího o čem chtěli slyšet.Po pár minutách si všimla, že už Harry spí, ale jeho sestra stále ne.
,,Pořád nemůžeš spát?"Caitlin opět zakroutila hlavou a schoulila se mamince do náruče.Lily přemýšlela, jak by jí mohla pomoct, ale nakonec si ji jen přitáhla k sobě a kupodivu to fungovalo lépe než jakékoliv lektvary nebo nějaké čaje.Možná, že Caitlin konečně usla, protože už prostě byla unavená z toho, jak se pořád bála zavřít oči kvůli tomu, že by se jí ta noční můra mohla vrátit, kdyby usla.
Po chvíli, když si Lily byla jistá, že ji už nemůže probudit, ji odnesla do její postele a šla si lehnout i ona.

Tahle vzpomínka byla z nějakého důvodu mezi těmi, které si pamatovala nazpaměť doteď.Pak se ale zvedla, došla k jedné polici, ze kteté vytáhla dvě knihy.Byla to alba, jedno z dob jejího mládí, měla v něm fotky přátel a dokonce si tam přidala i svatební fotku ze svatby Bernadette a Jamese.Vypadali tam tak šťastně, dokonce i malá Juliette, která v té době získala nedávno oba své rodiče, pomyslela si Lily.Už zase nad nimi přemýšlela, ale když oni si opravdu takový osud nezasloužili.Měli společně vychovat Juliette a i Harryho a možná ještě další děti, které by se jim narodily.
V tom druhém albu měla uloženy všechny hezké chvíle s Harrym a Caitlin.Od jejich prvních krůčků, slov, narozenin, až po současnout.Ještě nebylo zcela plné, takže plánovala, že tam ještě nějaké fotky přibudou.Teda jestli na to bude čas při tom, co se teď začíná dít...

|•1083 slov•|