Lily se probudila s otřesnou bolestí hlavy a nepomáhaly tomu ani sluneční paprsky, které vycházely z roztaženého okna.
Zaúpěla a zabořila se do polštáře, než se trochu probrala, dokázala se zvednout a... s údivem zjistila, že má na sobě jen tričko a spodní prádlo.
Kalhoty ležely vedle postele.Co se včera sakra stalo!?
Jakmile se trochu vzpamatovala, přehodila přes sebe lehký župan a vyšla z ložnice, kde na ni čekalo překvapení v podobě obávaného profesora lektvarů.

,,Ah, konečně se šípková růženka probudila!"prohlásil s úšklebkem, když se otočil za zvukem vrzajících dveří a všiml si jí.
,,Očividně."odtušila malinko sarkasticky a přitáhla si župan víc k sobě.
Sice ji už viděl polonahou, v jisté době i víc než to, ale přesto si před ním připadala malinko nejistě.
,,Co se včera stalo?Proč jsem polonahá?A... stalo se něco... mezi náma?"zeptala se a u toho posledního se vyhla jeho pohledu a doufala, že nerudne.
,,Mám strašnou kocovinu."dodala.
,,Tolik otázek najednou,"nepřestával se šklebit.
,,Na, připravil jsem ti nějaké jídlo a dej si tohle, pomůže ti to."řekl a dal jí do ruky nějakou ampulku s ne úplně hezky barevným lektvarem a ani chuťově to nebylo nic moc.
,,Čekala ses, že to bude dýňová šťáva?"
,,Ne."odpověděla a šla se posadit ke stolu, ale Severus ji zastavil.
,,Ale abych ti odpověděl na všechny ostatní otázky... To, že jsi byla opilá ti asi došlo, co?No... vedli jsme spolu takový rozhovor -"
,,Jaký?"vyhrkla okamžitě.
,,Totiž..."
,,Řekni mi to, prosím."
,,Jen klid, jen si mi řekla to, co jsem už věděl.Vlastně jsi mi řekla vše o tom, co jsem ti udělal."řekl a upřímně doufal, že Lily prozatím nebude nic víc vědět, protože jí nechtěl říkat, že se mu pravděpodobně svěřila se vším, co mu normálně říct nedokázala.
Dokonce i to, že už má od ní potvrzení o Caitlin jestli je jeho dcera.
,,A ještě k těm dalším otázkám... Vážně si myslíš, že bych využil tvé opilosti?Copak mě neznáš a nevíš, že to bych ti nikdy neudělal?Navíc si myslím, že kdyby se něco mezi námi stalo, tak si zrovna tohle pamatuješ.
A s tím oblečením... promiň, jestli se cítíš nepohodlně, ale nespalo by se ti dobře, tak jsem ti trošku pomohl.Ale neboj se, nebyla si na tom zase tak špatně, aby sis sama nesundala kalhoty a já ti je jen neposkládal vedle postele.Všechno bylo důstojné."řekl s malým úsměvem, opravdovým úsměvem, ale Lily tak do smíchu úplně nebylo.
,,Tak... díky za vysvětlení."zamumlala a vydala se ke stolu, na kterém stál talíř s jídlem.
,,Pokud chceš, klidně si jdi lehnout a to jídlo vezmi s sebou."zastavil ji.
,,Vážně ti to nevadí?"
,,Moje komnaty to nejsou, takže pokud to nevadí tobě..."řekl, a tak Lily vzala do ruky talíř s polívkou a odešla zpět do ložnice.

Severus tam zůstal jen tiše stál, ale po pár přemyšlení se vydal za ní.Nechala otevřené dveře, takže mohl projít jen rámem dveří a vidět jak Lily právě dává talíř vedle postele.
,,To je dobrý,"řekla, když k ní došel a chtěl jít talíř vrátit do kuchyně. ,,já to tam pak odnesu, už mi je mnohem líp."
Severus se tedy narovnal a chvíli váhal, než se zeptal jestli si nemůže sednou na kraj postele, a když přikývla, posadil se.
,,Co všechno si vlastně pamatuješ?"
,,No..."Lily se zarazila a povzdechla.
Vždycky začali tak dobře, ale pak se muselo stát něco, co tu chvíli zkazilo.
,,Pamatuju si, jak jsem tady a dávám si panáka.Snad jsem nikam nechodila a neudělala nic hrozného,"zasmála se a pokračovala: ,,Ale pak už víceméně nic moc.Jen, že ses tu objevil, ale už si moc nevzpomínám, co všechno jsme probírali, musela jsem mít docela vypito.Ale... o jedné věci, o které jsme mluvili, si pamatuju."přiznala a sklopila pohled, takže Severusovi došlo, že pravěpodobně přichází opět ne příliš milý rozhovor.
,,Na moc témat si nevzpomínám, i když se mi občas tak mlhavě něco vybaví,"pokračovala. ,,Ale měl bys vědět, že vím, že jsem ti konečně přiznala pravdu o tom, jestli jsi otec Caitlin nebo ne,"dořekla a chvíli mezi nimi nastalo ticho.
,,Klidně ti to potvrdím znovu, pokud budeš chtít, nebo uděláme testy otcovství.Ale myslím nebo doufám, že mi věříš."ztišila hlas a teď už se mu dívala do očí.

Severus se nadechl a řekl: ,,Já ti věřím a jsem rád, že je to tak, vážně.A až budeš opět připravená o tom mluvit, tak bych byl rád, kdyby jsi mi řekla víc, o ní i o tobě a o všem.Ale vím, že ne dnes."
,,Děkuju,"pousmála se Lily a chytla ho za ruku. ,,ani nevíš, co to pro mě znamená.Jak je to těžké, ale zároveň bych o tom s tebou mluvit chtěla."přiznala.
,,Nebudu na tebe už víc tlačit.Teď by sis měla odpočinout."zvedl se a zmizel za zavřenými dveřmi.Doteď se dokázal ovládat a nedat na sobě před Lily znát, že stále má v hlavě ta slova, co jí včera večer řekla a co všechno mu přiznala.Proto si vážil toho, že se k němu teď opět nechová oddaživě a přiznala mu i to, o Caitlin.I když musel taky přiznal, že ho to trošku viděsilo.Co všechno si pamatuje?Byla pravda, že on se vlastně ničeho bát nemusel.Skoro nic jí neřekl, mluvila skoro celou dobu ona, ale přece.
Byla to Lilyina taková intimní chvíle, kdy ji nikdo takhle neměl vidět, v žádném případě on, ale bohužel to zrovna on byl.Chvíli jí nechal, než se vydal se na ni znovu podívat.

,,Můžeš klidně už jít, Seve, už mi je doopravdy líp.Navíc jsem se domlouvala s Harrym, že sem za mnou přijde a neměl by tě tady vidět.Už takhle mám takové podezření, že něco tuší."řekla, ale to ještě netušila, že má pravdu a že to na ni Harry ještě dnes vybalí.
,,Nenechám tě tu
samotnou,"oponoval.
Po tom, co udělal, jí nechtěl nechávat samotnou ať už šlo o cokoli.
,,Tvá starost je sice dojemná a těší mě, ale opravdu budu v pořádku, neboj se a jdi.Nerada bych svému synovi vysvětlovala, co dělám a proč se bavím s nejobávanějším profesorem v Bradavicích."zaprosila ještě jednou a on tedy odešel, nechtěl se s ní hádat, ikdyž na to měl jiný názor.

A bylo to celkem dobře načasované, neboť zanedlouho za ní Harry.Poznal, že se jeho mámě něco stalo, ale Lily mu nehodlala říct, že byla včera večer opilá.Místo toho si s ním začala povídat, ale to okamžitě přestalo, když na ni najednou tak trochu zaútočil s otázkou odkud se zná se Snapem.
,,O čem to mluvíš?"zeptala se Lily, ale moc dobře věděla, že před synem jen nechápavou hraje a možná to věděl i on.Nebo ne možná, asi určitě.
,,Mami, proč se s ním bavíš?A co před námi s Cait tajíš?Já jsem vás viděl na tom Vánočním večírku venku u kočárů, kdy se Snape o něčem bavil s Karkarovem a myslím, že vím o čem a určitě i ty.Mysleli jste si, že tam jste sami, ale já jsem vás slyšel."
,,Co všechno?"vyhrkla jeho matka dřív, než se stačila zastavit.
,,Nic moc, ale z toho rozhovoru mi došlo, že se znáte už mnohem déle, než aby jste se poznali až tam."řekl a Lily si povzdechla.
Svému synovi nechtěla lhát.Lhala víceméně všem okolo sebe, hlavně Caitlin a donedávna i Severusovi, ale Harrymu aspoň jako jedinému chtěla říct pravdu.Jenže si nebyla jistá jestli je to dobrý a hlavně nevěděla, co všechno by mu měla říct.
Tak se nakonec rozhodla mu říct aspoň něco.
,,Dobře, Harry, nevím co všechno bys chtěl vědět, ale můžu ti říct aspoň něco, ale ne všechno.S profesorem Snapem se známe už hodně dlouho."
,,Co znamená hodně dlouho?"skočil jí do toho Harry.
,,Hodně dlouho,"zopakovala. ,,známe se už od dětství.Poznali jsme se necelý rok před tím, než jsem nastoupila do prvního ročníku.Bydlel o pár ulic dál a vždycky, když jsme se potkali, mi vyprávěl o kouzelnickém světě."zasnila se Lily, ale neuvědomila si, že prozradila něco víc o Severusovi a i jejich společné minulosti.
,,Takže Snape není čistokrevný?"
,,Profesor Snape, Harry,"opravila ho ihned Lily. ,,ale máš pravdu.Jeho otec byl mudla a matka čarodějka."dodala a na chvíli zavzpomínala na Eileen.
Byla si jistá, že Severusovi musí stále chybět.Kromě jí samotné byla Eileen další a poslední důležitou ženou v Severusově životě.Lily se na chvíli zamyslela jestli se i ona může stále brát jako jeho důležitá a milovaná žena nebo pokud by Eileen stále žila, už Severus neměl dvě ženy, ale tři s Caitlin.Skoro ji neznal, ale celou dobu věděl, že existuje, tak... má ji rád i přes toto?
,,Pak jsme chodili spolu i do školy a nepřestávali být přáteli, ale pak..."
,,Co pak?Udělal ti něco?"
,,Jak jsi na to přišel?Nebo vlastně... ano, máš pravdu.Tvůj otec se mě zastal, i když já jsem o to vůbec v té chvíli nestála, ale od té doby jsem se se Severusem nebavila, i když se snažil o to, abych mu odpustila."řekla a viděla jak Harrymu při zmínce jeho otce zasvítily oči, takže jí bylo jasné, že se téma mění ze Severuse Snapea na Jamese Pottera.
,,Řekni mi něco o tátovi.Nikdy jsi mi nic neřekla o něm jako jaký byl člověk a tak, vždycky jen nějaké historky."
,,Co bys chtěl slyšet?Už jsem ti tolikrát říkala, jak se mu podobáš, Harry, a nejen nadáním na maléry."zasmála se Lily.
,,Ale mami, vždyť jsem ti už několikrát říkal, že si ty maléry vyhledávají mě, ne já je!"
,,No jo, vždyť já vím."usmála se a svého syna objala.Když ho pak pustila, začala vyprávět o Jamesovi to, co ji napadlo a myslela si, že to nikdy Harrymu neříkala.Ať už by to přiznala nebo ne, byla vlastně ráda, že se zajímá o svého otce a vlastně i svou nevlastní matku a sestru.Bylo to jakoby James Potter, Bernadette Potterová a Juliette Potterová nikdy neodešli a byli tu stále s nimi.
,,Víš, mami, já se tě na to ptám, protože... když jsem byl na tom hřbitově se něco stalo.Když se moje a Voldemortova hůlka spojila, viděl jsem tátu a nějakou ženu, poznal jsem v ní Bernadette, protože jsi mi ukazovala fotky.Mluvili na mě a vlastně mi i pomohli se od tam dostat.Já... vím, že se nemůžou vrátit, Brumbál mi to řekl, ale stejně na to nemůžu přestat myslet.
Kromě vzpomínek, co si občas vybavím, i když nevím jestli je to skutečné, tak to bylo nejblíž, co jsem kdy k tátovi byl, co byl u mě.V té chvíli mi došlo, že bych ho chtěl opravdu mít u sebe, chybí mi."dořekl Harry a smutně se na ni podíval.
,,Ach, Harry, mě tvůj táta taky chybí, nesmírně moc, ale musíme se snažit za každou cenu, aby smrt jeho rodiny nebyla zbytečná.Jednou nad Voldemortem znovu vyhrajeme, Harry, a to už napořád tak, aby se nevrátil."řekla pevným hlasem, ale pak si ho znovu přitáhla k sobě do pevného mateřského objetí.
,,Mám tě rád, mami."
,,Já tebe taky, zlatíčko."

|•1806 slov•|