Přišel den kdy si Bernie s Jamesem měli jít pro svou malou holčičku a proto se Lily bála.Bála se toho, že až James ten malý zázrak uvidí, změní svoje rozhodnutí.I když...Nebyla si tak úplně jistá jestli s Jamesem chce ještě stále strávit zbytek svého života.
Nějak jí už totiž pomalu docházelo, že si nejsou souzeni, ale to by si stále ještě na hlas napřiznala.To ještě ani nemohla vědět co se ještě ten den stane...

Lily se přemístila před dům Severuse Snapea a zazvonila.
,,A-ahoj."pozdravil ji kostrbatě černovlasý muž.
,,Ahoj, Seve, já...můžu u tebe chvíli být?"zeptala se Lily a v jejím hlase byla slyšet nervozita.Bála se, že ji Severus odmítne.Však by to bylo logické!Docházelo jí, že pro Severuse není jen nějaká známá, kamarádka z dětství, ale něco mnohem víc a ona ho už několikrát odmítla.Proto ji taky překvapilo, že ji pozval dál.

,,Děkuji, nechtěla jsem tě rušit, ale už jsem to nevydržela.Jo, mohla bych jít za Remem nebo holkama,ale já teď potřebuju být v přítomnosti někoho kdo mě neodsoudí, někoho kdo není Jamesův kamarád."začala Lily, když se v místnosti, která sloužila jako obývací pokoj, posadila do křesla.
,,Ne, Lily, nerušíš mě a navíc jsi u mě vždycky vítaná."zakroutil hlavou a Lily se usmála.
,,Vážím si toho, že tě mám, Seve."
řekla a upila z šálku, který jí připravil.

,,Co to děláš za lektvar?"zeptala se Lily, když ucítila vůni, která šla z jeho laboratoře.
,,Ten asi neznáš, není moc ve školních učebnicích a asi ho nenajdeš ani v normální knize o lektvarech.Je vzácný."mávl nad tím rukou, ale to Lily naopak zaujalo.
,,Můžu se podívat?"optala se a když přikývl, skoro až vyběhla do laboratoře
,,Nechceš s tím třeba pomoct?"zeptala se, když došel v klidu za ní a teď stál ve dveřích a pozoroval jak sleduje bublající tekutinu.

,,No, nevím jestli by jsi to zvládla."
řekl a koutkem úst se usmál.Věděl, že je v lektvarech podobně dobrá jako on, ale chtěl ji poškádlit.
,,No dovol!"zasmála se. ,,V Bradavicích jsem měla z lektvarů vždy za vynikající, takže to určitě zvládnu."
,,Je vážně náročný."zdůraznil Severus, ale Lily to neodradilo.
,,Tak se aspoň naučím něco nového, no ne?"usmála se na něj a nemohla ani tušit jak zrovna tohle tak moc na ní miloval a dokázalo mu zlepšit den.Vždycky když se na něj usmála mu zvláštně poskočilo srdce.
,,No tak dobře."svolil tedy. ,,tak mi dones ještě kopyto testrála a můžeme začít."poručil a ukázal na jednu polici, ze které pak rudovláska vzala oč žádal.

Vlastně to ani nečekal, ale společně jim to šlo mnohem rychleji a dobře.
A na chvíli mu to připomnělo staré časy, když chodili ještě do školy.
To stejně, jako i teď, Lily scháněla a dávála do kotlíku přísady zatímco on míchal.Málem zapomněl na její soustředěný pohled, když něco dělá a soustředí se na to.

Vážně byl rád, že se to mezi nimi jistým způsobem zase spravilo.
Samozřejmě, že už to nebylo takové jako, když byli ještě děti, ale zase se spolu bavili a to bylo pro Severuse něco nepopsatelného, protože v tohle už ani nedoufal.

,,Podáš mi prosím lístky levandule?"
zeptal se.
,,Jasně."přikývla Lily a podala mu přísadu.Jenomže když mu kytku podávala, dotkla se jeho ruky, a najednou oběma projela vlna elektřiny, kterou nikdy v životě nepocítili.Lily se nervózně usmála a s omluvou stáhla ruku pryč a pokračovala v práci.Nakonec se jim lektvar pěkně povedl a pak vyšli oba na zahradu.
,,Nevadilo by ti kdybych si tu přečetla jednu knihu?"zeptala se Lily a když jí ujistil, že rozhodně ne, sedla si ke stromu a začala číst.Nevšímala si toho, že ji Severus zaujatě sledoval.

Vůbec nechápal jak může být tak krásná při jakékoliv chvíli, ať už dělá co dělá, a zárověň tak křechká.Všímal si i toho, jak se jí při čtení objevovala ze soustředěnosti na čele tenká vráska.Občas se i pousmála a nebo naopak zamračila.
A pak...Byl jednoduše v koncích, když Lily zaklapla knihu, lehla si na trávu a s úsměvem pozorovala oceánově modrou oblohu.

,,Co se tak na mě díváš, Seve?"usmála se Lily a poklepala rukou na místo vedle sebe. ,,Lehni si ke mě.Ani nevíš jak tu je krásně, tak si tu chvíli užívej."
A tak ji Severus po chvíli rozhodování poslechl, ale to ještě nevěděl, že bude z ní ještě více mimo než doposud.
Lily ho najednou chytla za ruku a ukázala na nebe.
,,Hele, tam ten mrak vypadá jako nějaký pes."
,,Mě to moc jako pes nepřipadá."
zakroutil hlavou Severus a Lily se zasmála.
,,Ale jo, divej, tam má hlavu a čumáček.A tam zase zbytek těla."
ukázala na jeden mrak.Vypadala jako dítě.

Severus se tam podíval, ale i když se jakkoliv snažil, psa v tom prostě neviděl.Zvedl se na loktech a chtěl Lily navrhnout, aby se už vrátili dovnitř, když v tom se ale zadrhl v pohybu zase.Lily pozorovala oblohu a když okolo nich začal poletovat motýl, který začal létat nad ní, s úsměvem zadržela dech a čekala až si na ni sedne.Bohužel si na ni nesedl, tak se zase nadechla.Chvíli váhal než se k ní pomalu sklonil a zadíval se jí do očí.
Promarnil tolik příležitostí, že už nemohl dál čekat.
Lily se zatajil dech.Tušila co má v plánu a ať už se jí to mohlo líbit nebo ne, čekala až to prostě udělá.A udělal.
Políbil ji a byl překvapen, když neprotestovala, stejně jako tehdy, když se líbali poprvé a ještě k tomu na místě, kam chodili jako děti.

Oba si užívali tuhle chvíli, ale jen do té doby, dokud se Seveus neodtáhl.
,,Já-já...Promiň...to..víš...Já vím, že-že jsi zasnoubená a že se mnou nechceš nic mít, ale...prostě...Hrozně se ti omlouvám, neměl jsem to dělat."
vykoktal a Lily na něj zaraženě hleděla.
,,Ne, to je v pořádku."řekla klidně.
,,Ale už...už bychom asi měli jít."
navrhla trochu zasněně a oba se vydali zpět do domu, kde nakonec Lily ztrávila další dvě hodiny, ale pak už stějně musela jít.

,,Díky, že jsem u tebe mohla chvíli být.
Potřebovala jsem si na chvíli od všeho odpočinout a....Už asi půjdu."
rozloučila se Lily se Severusem, ale on ji zastavil.
,,Ne, počkej, Lily, co kdybys....Co kdybys zůstala u mě?Mám tu spoustu místa a budu rád, když tady nebudu sám."zeptal se nervózně Severus a Lily se na něj překvapeně podívala.
Nemyslela si, že by měl něco v úmyslu.Byli přátelé a věděla, že by jí nic neudělal.
Jen kdyby věděla, co se stane za ještě další hodiny...
,,Opravdu?"zeptala se. ,,Nevadilo by ti to?Nechci být na obtíž, Seve."
,,Neblázni, budu rád, když zůstaneš."
řekl a usmál se.Ano, čtete správně.
Severus Snape se bez žádného křeče nebo úšklebku usmál.Lily byla totiž snad jediná, před kým se kdy usmíval.
,,Tak jo."svolila a vrátila se zpět.

Severus jí uvařil čaj a po zbytek večera si jen povídali v obývacím pokoji na sedačce, která byla černé barvy asi jako byl sám pán tohoto domu.
,,Vlastně se to tady vůbec nezměnilo."
řekla Lily a podívala se na Severuse.
,,Myslíš?"
,,Jo, pořád si vzpomínám, jak nám tvoje máma právě na tento gauč vždycky donesla sušenky a popovídala si s námi.Dokonce byla tak hodná a vzala mě pak před mým prvním nástupem do Bradavic na Příčnou, vzpomínáš?Byl to jeden z mých nejlepších dnů v životě, kdy jsem si připadala jako ve snu."řekla Lily s úsměvem a Severus přikývl.
,,To máš pravdu, opravdu jsme si to tehdy užili."

,,Chybí ti?"zeptala se a odmlčela se.
,,Kdo?Máma?"
,,Ano."přikývla Lily.
,,Víš kde teď vůbec je?"
,,Ne..."řekl a Lily poznala, že je z toho smutný.Znala ho už tak dlouho, že ho měla přečteného naprosto celého, i když...Tehdy, když jí řekl tím nepěkným pojmenováním mu neodpustila a nedokázala v něm číst...
,,Pokud...pokud budeš chtít ji vyhledat, jsem tu pro tebe."poposedla si k němu blíž a vzala ho za ruku.
,,Díky."pokusil se o úsměv a stiskl jí ruku.
,,Teď, ale změňme téma."řekl a skončilo to tak, že si další hodinu povídali.

Lily ho poslouchala a zapamatovávala si každé slovo, které řekl.Připadalo jí, jakoby byli zase v dětských letech, kdy se, stejně jako teď, bavili hodiny a hodiny.
,,Lily..."oslovil ji starostlivě, když se mu už nějakou chvíli dívala upřeně do očí a už ani nevnímala okolí a ani to, co říká.
Nečekal to, když se zhluboka nadechla, jakoby se bála, a poprvé za celou dobu ho políbila.

Překvapeně jí začal polibky oplácet až se staly naléhavějšími.Oba věděli k čemu tohle směřuje, ale Lily, narozdíl od Severuse, si toho nevšímala.Byla rozhodnutá.Nakonec, i když možná trochu pozdě, si tohle všechno přiznala.Uvědomila si, co doopravdy chce a s kým může být konečně šťastná.

,,Jsi...jsi si jistá?Přece jsi mi celou dobu tvrdila, že -"
,,Dospěla jsem k rozhodnutí a proto budu muset čelit následkům."
odpověděla.
,,A taky už, prosím, přestaň mluvit, ať toho nebudu pak litovat."zašeptala a odpovědí jí byl další polibek.
Asi všichni víme co následovalo pak, takže jim necháme soukromí.
Ovšem odehrálo se to všechno jinde, než v obývacím pokoji.

Tadá, konečně se něco děje!♥️😭🥳
Jako musím říct, že jsem si tuhle kapitolu představovala úplně jinak, prostě lepší, ale hlavní je, že teď teprve začne to pořádné drama, protože i když Lily už konečně ví co ke komu cítí, nebude to mít úplně lehké.Ať už to vysvětlit Jamesovi nebo prostě se svým vztahem se Severusem.Oba totiž budou čelit jedné překážce, ve které nakonec bude zase figurovat James, k Severusově neštěstí.🤣🤫😅Takže uvidíme kolik toho jejich vztah nakonec vydrží, protože vážně bude dlouho trvat, než budou spolu bez žádných problémů, které jim život přinese do cesty.Snad se kapitola, i když není podle mých představ, aspoň trochu líbila.
Budu se snažit co nejdřív napsat další částy, ale nevím jak mi to půjde.Přece jen píšu hlavně Naději lásky.
Juli🦋💗

|•1640 slov•|