V neděli mi Daniela napíše, že nenašla žádný přijatelný salón, do kterého by ji vzali o víkendu a máma ji zakázala vynechat školu. Když umí chodit pít a nechá se v opilosti ostříhat, zaslouží si, aby ji všichni viděli. Rozumím, že mámě neřekla, jak to doopravdy bylo, ale i tak je blbá. Její matka je blbá, ne Danča.

Díky tomu přijdu se zajímavým nápadem. Na messengeru založím skupinu a přidám do ní půlku třídy včetně Stáni a Mikyho a dalších kluků z plaveckého oddílu. Osvětlím jim situaci, ve které se ocitla Danča – jen zhruba – a jestli se ke mně nechtějí přidat s oranžovými vlasy v pondělí ve škole. Koupil jsem barvu ve spreji a můžu jim je nastříkat. Večer to hned smyjí.

Souhlasí všichni!

Oni všichni souhlasí s mým plánem a Stáňa dokonce napíše, abych té barvy koupil víc, protože to vykecal klukům z béčka a ti se chtějí taky přidat.

V pondělí ráno si všichni přivstaneme a na klučičím záchodě, kde propašujeme i pár holek, to pěkně smrdí obarvovacím sprejem, ale když dorazí Danča do třídy s čepicí na hlavě stojí to za to.

Asi minutu na nás na všechny vyjeveně zírá a když mě zahlédne málem se na místě rozbrečí dojetím. Na popud nás všech si sundá čepici a zbytek dne se usmívá.

I učitelé na nás podivně koukají, ale zeptat se, se odváží jen naše třídní Kučerová. Stáňa jí vysvětlí, že kdyby zjistila, proč je máme všichni oranžové, chtěla by taky, a to přece nemůžeme dopustit, a mrkne při tom na Danču, která zčervená.

Jenže Kučerová není blbá. Všimne si Dančina účesu a taky postřehne kdo oranžové vlasy nemá, jen to dál už nekomentuje.

Netušil jsem, co svým nápadem způsobím. Linda, jakožto organizátor všeho, co se maturity týče navrhne téma maturáku, kde by všichni měli zákaz vzít si na sebe černou barvu, a to včetně doplňků a setká se s pozitivním ohlasem. Udeřím na ni, jestli chce doopravdy udělat LGBT ples, kvůli duze, na které černá chybí, ale myslel jsem to z prdele. Jenže ona to tak doopravdy pojmenuje.

Málem si rvu vlasy.

Po škole, když splním svůj úkol rozveselit Danču a konečně na to přestanu myslet svou pozornost obrátím na Mikyho, který na mě celý den házel všelijaké signály.

Kenny: Ahoj, hele omlouvám se za ten pátek, jak se to celé dosralo. Ani jsem se nezeptal, jestli jsi v pohodě ohledně toho, že nás nachytali. Ondra už vyzvídal, ale nic ze mě nedostal :D spíš jsem ho obrátil na tebe, takže je dost možné, že se tě na to zeptá. Každopádně, co děláš v sobotu? Brácha bude s přítelkyní celý víkend pryč, tak mě napadlo oplatit ti tvou laskavost jazykem.

Miky: Nebyl za mnou. Možná se mě bojí? :D Klidně mu to vysvětli, ale ať si to nechá pro sebe...

Miky: Sex na celou noc?

Kenny: Nikomu to neřekne...

Kenny: Uvařím, koukneme na film a spoustu sexu. Ne nutně v tomto pořadí ;)

Miky: Grrr... Taky jsi mi to mohl napsat v pátek. Teď budu celý týden myslet na tvou pusu na svým péru!!

Miky: BTW... ty umíš vařit? SEXY!!

Kenny: Objednám pizzu...

Kenny: Kdybych ti napsal až v pátek, celý týden na mě vrháš chtivé pohledy, ale taky díky za živou představu, do soboty se toho stanu v kalhotách nezbavím.

Miky: Kdykoli brouku :P

Sám sobě jsem nasral na hlavu. Miky se na mě celý týden potutelně usmívá a jasně mi tím říká, co by se mnou chtěl dělat namísto dějepisu, chemie, fyziky...

Ve čtvrtek toho mám tak akorát dost, když si prsty mne dolní ret a dívá se při tom na mě. Myslel jsem, že ho zabiju, protože se mi postaví a já nejsem schopen vstát z lavice, dokud nezačnu myslet na dějepis a jak jsou všichni mrtví a že je to vlastně smutné.

Blbá představa, ale cokoli, aby mi klesl.

Proto ode mě dostane zprávu s podrobným popisem, co všechno mám v plánu s jeho pusou dělat a ne, jídlo ani mluvení v tom nehraje žádnou roli.

Jen co si to přečte hodí po mě takový vražedný pohled až vybuchnu smíchy. Ostatní nechápou, čemu se směju, ale nehodlám jim to vysvětlovat a jen se válím na lavici.

Málem se nedočkám sobotního večera. Bráchu s Marií už jsem dva dny neviděl a doufám, že je ještě dlouho neuvidím. Nějak se nám daří se míjet a já za to rád.

Denny do mě nepřestává šít ohledně mého „přítele" a mě už dochází výmluvy. Prvně to bylo kvůli tomu, že jsem u Mikyho neměl jistotu, že mi na to kývne a později proto, že jsme si o tom nestačili promluvit a pořádně probrat detaily, jak to před mým bratrem zahrajeme. Takže jsem se omezoval na slova typu „nestarej se", „ještě je brzo" a moje oblíbená „vodprejskni".

Bližší informace mu prostě nejsem schopný dát. A ani ochotný. Nemůžu si pomoc, ale líbí se mi, že je Miky mé tajemství. Vzrušuje mě, když se na mě dívá pohledem, který dokážu rozluštit jen já a nikdo jiný netuší, co tím chce říct. To i přes ten fakt, že tajemství nedokážu udržet. Vždycky se nějakým omylem prokecnu.

Přesně v šest večer se bytem rozezní zvonek a já vpustím Mikyho nahoru. Ani nestihne zaklepat a já už stojím v otevřených dveřích a za bundu ho vtáhnu do bytu. Políbí mě dřív, než se dveře zavřou.

Natlačím ho na zeď v chodbě a pomůžu mu z bundy. Na to abych ji pověsil na věšák jsem moc zaměstnaný, takže ji pohodím na zem a s úklidem se budu zaobírat později.

S rukama na jeho bocích a rty na rtech pomalu couvám chodbou do obýváku. Odtrhne se ode mě jen na pár vteřin, když skopne boty někam do prostoru, než mě znovu políbí a ohňostroj může pokračovat.

„Přinesl jsem víno," zašeptá mi do pusy.

„Hmpf," zamručím a poslepu si od něj převezmu láhev.

Zatlačím ho na gauč, víno odložím na konferenční stolek a usadím se mu obkročmo na klín.

„Provedu tě později," oznámím a možná na nějaké později dojde.

„Souhlasím," vydechne, dlaněmi mě popadne za zadek a silně stiskne.

Na nějakou předehru zvysoka kašlu, tu jsme si za celý týden užili už tak dost, proto přetáhnu jeho mikinu i s tričkem přes hlavu a pohyby boků ho dráždím.

„Ten týden byl nekonečný," přiznám s ústy na jeho krku.

„To mi povídej. Po tvé zprávě jsem nemohl spát." Sundá mi tričko a jazykem obkrouží bradavku. „Pořád jsem myslel na tohle."

Zabořím ruce do těch hebkých hnědých vlasů a jazykem si pohrávám s tím jeho. Místností se ozývají naše vzdechy. Miky v sobě má určité kouzlo, kterému nedokážu a ani nechci odolat. S ním je to jiný level vzrušení.

Chytne mě za stehna a odhodí na lopatky na pohovku. Tyčí se nade mnou a pozoruje mě jako šelma na svou kořist.

„Věděl jsem, že jsi zasraný dominant, co musí být vždycky nahoře," zavrčím. Nohy mu zaklíním za zadek a shodím ho na sebe.

S úsměvem od ucha k uchu znovu spojí naše rty. Z toho, jak mě hladí po stehně brzo omdlím. Skrz látku džínů cítím, jak moc mě chce a já si v duchu zanadávám, protože kondomy a lubrikant jsou v šuplíku v nočním stolku. Takže se od sebe přece jen budeme muset odtrhnout.

Dlaněmi přejíždím po jeho zádech a on pod mými doteky doslova jihne. Prsty sjedu po páteři až se zaseknu nad lemem kalhot. Pomalu vjedu pod džíny abych...

„Ehm, ehm..."

S Mikym vyděšeně zvedneme hlavy a koukáme na mého bratra a jeho přítelkyni. Oba vypadají, jako by se touto situací dobře bavili a já se jim nedivím. Není to ani měsíc, kdy jsem je takto přistihl já.

„Do hajzlu," zanadávám a s Mikym se zvedneme z gauče tak rychle, že mi to přijde fyzicky nemožné.

„Vyhlašuji nové pravidlo," ozve se Denny. „Zákaz sexu na gauči. Platí i pro nás," ukáže na sebe a Marii.

„Neměli jste být na víkend u Mariiných rodičů?" obviním ho. Z podlahy popadnu odhozená trička, které si s Mikym znovu oblíkneme.

„Změna plánu. Na víkend tam mají vnoučata, tak jsme to přesunuli. Psal jsem ti."

„Leda kulový," zavrčím a zvednu telefon ze stolku, kde na mě čeká Dennyho zpráva, že s Marií jednou domů. „Psal jsi mi před pěti minutami!"

„Těch pět minut je prokletí nás obou," zasměje se a zamíří do kuchyně. „Máte hlad? Přivezli jsme čínu."

Otočím se na Mikyho, který by se nejspíš nejraději propadl do země. „Uteč," poradím mu namísto večeře.

„Napadlo mě to," usměje se nad celou touhle trapnou situací.

„Dávám ti možnost," zašeptám. „Můj bratr se bude u večeře vyptávat. Je ti to jasné, že?"

„To záleží?" Nechápavě na něj kouknu. „Přespávačka se sexem je pořád v nabídce?" řekne tiše, aby nás brácha nezaslechl.

„Pak mi neříkej, že jsem tě nevaroval."

„Dřív nebo později by k tomu došlo," pokrčí rameny a kývne bradou na Dennyho, který vytahuje jídlo z krabiček a nandává ho na talíře.

„Byl bych raději, kdyby později," zavrčím. „Denny?" promluvím na bráchu. „Tohle je Miky. Miky, můj brácha Denny a jeho holka Marie."

„Těší mě," ozve se Miky a Denny s Marií se na něj mile usmějí. Vejdu za kuchyňskou linku, převezmu si od Dennyho dva talíře s jídlem a společně se všichni usadíme na podlahu před gauč, ke konferenčnímu stolku.

„Hůlky nebo vidličku?" zeptám se Mikyho, abych věděl, co mu podat.

„Jíst čínské nudle vidličkou?" zděsí se. „Kde jsi na to přišel?"

„Snobe," odfrknu si, když mu podávám hůlky a Miky se nad tím jen usměje a potřese hlavou.

Pár minut jíme v tichosti a já se snažím přijít na to, co se bráchovi honí hlavou. Dost okatě si Mikyho a mě prohlíží, ale Miky na sobě nedává znát, že by mu to bylo nepříjemné. Zajímalo by mě, jestli měl někdy vážnější vztah, že došlo až na seznámení s rodinou, protože já ne. Beru to, jako že je tady můj kamarád a normálně se k nám přidal na večeři.

„Takže Miky," prolomí to ticho Marie. „To je zkratka Michala?"

On jen zakroutí hlavou. „Mikuláš."

„Pěkné jméno," usměje se.

„Mě přijde padlé na hlavu, ale díky," odvětí a oba tím tak rozesměje.

„Mě se líbí vaše jména," řekne Marie na mou a Dennyho adresu. „Jsou tak správně sourozenecká."

S bráchou se uchechtneme. „Naši v tomhle směru nebyli zrovna originální," obhájí se Denny. „Jako by jmenovat se Jung nebylo dostatečné peklo. Den-min a Ken-min to ještě podtrhli."

„Chudák Deb-bil," ozvu se a připomenu mu jeho přezdívku na základce.

Všichni vyprsknou smíchy a Denny po mě hodí zmuchlaný ubrousek. „Prdel si dělej z někoho jiného, Minie," poradí mi a řekne mi přezdívkou, kterou používala naše máma.

„To nejde," namítnu. „Na jednoho ještě nemám dost munice," kývnu na Marii. „A od druhého chci sex, takže musím být hodný."

Mikymu zaskočí jídlo, Marie znovu vyprskne a Denny zaboří hlavu do dlaně.

„Co jsem komu udělal, že jsem vyfasoval tak úchylného bráchu," zahučí, zatímco podávám Mikymu sklenici s vodou.

„Jsem v pubertě. Ovládají mě hormony. Na nic jiného krom sexu prakticky nemyslím."

„Určitě jsi byl taky takový," dloubne Marie do Dennyho a tentokrát vyprsknu smíchy já. Pokud vím, tak brácha přišel o panictví ve dvaceti na vysoké. Celou střední to byl neskutečný nerd a maminčin mazánek. Holky si ho nikdy nevšímaly, navíc, když si ho vybavím s rovnátky?

„Ještě jste si neukazovali fotky z dětství?" zeptám se jich. „Hlavně by měla vidět tu z šachového klubu. Ta je tak žhavá!"

„Seš idiot," oznámí mi Denny, ale směje se u toho. „Ne všichni jsou tak odvážní, jako ty."

„Měl jsem vzor, jak na střední nemám vypadat."

„V prváku jsi tak nevypadal," zahučí Miky.

Přimhouřím na něj oči. „To je etapa mého života, kterou se snažím ignorovat."

„Takže se znáte ze školy?" zeptá se Denny a já si hlasitě povzdechnu.

„A je to tady," zasténám a mrknu na Mikyho.

„Co tvé pravidlo, co je v domě není pro mě?" podiví se. „Myslel jsem, že po tom stalkerovi, to budeš chtít dodržet."

„Stalkerovi?" vykulí Miky oči.

„Alešovi," vysvětlím mu. „Stalker je moc silné slovo."

„Kenny, každý měsíc ti posílá dárky. Je to děsivé," připomene mi Denny, ale nenechám se tím rozhodit.

„Prostě je neodbytný."

„To je vlastně pořád," přikývne Miky, ale trochu se zachmuří.

„Tak snad se uklidní, když zjistí, že máš přítele," pronese Denny a já se nejistě podívám na Mikyho, který se sice trochu zarazí, ale nijak to nekomentuje a pokračuje v jídle.

„Miky se ještě nevyautoval. Ve škole o nás nikdo neví a byli bychom rádi, kdyby to tak zůstalo," požádám Dennyho a on okamžitě přikývne.

„Jasně. Alespoň chápu, proč jsi mi ho nechtěl představit dřív," mile se na nás usměje a mě se udělá knedlík v krku. Doufal jsem, že oklamat bráchu bude v pohodě, ale není. Nelíbí se mi to.

Miky si všimne, jak pevně svírám hůlky a dloubne do mě kolenem. Zvednu oči a na tváři mu hraje křivý úsměv. Úplně mě tím odzbrojí, že zapomenu myslet na to, jaký jsem nevděčný bratr.

„Máma tě pozdravuje," řekne z ničeho nic Denny a já se k němu otočím. Chvilku na něj čumím a doufám, že jsem se přeslechl, ale nevypadá to.

„Prdel ne?" vyštěknu a hůlky mi vypadnou z ruky až cinknou o talíř. Marie sebou při tom nečekaném zvuku trhne.

Denny moc dobře ví, že o nich přede mnou nemá mluvit. Nechci s nimi nic mít. Vždycky se mi zatmí před očima vzteky a já mám chuť někomu urvat hlavu, ale stejně to prostě zmíní.

„Kenny," pronese klidně. „Je to máma. Chce s tebou jen mluvit. Říkala, že se ti už několik měsíců pokouší dovolat."

Zaskřípu zuby a zkouším Dennyho zabít pohledem. Vím, že mi máma volá a píše zprávy. Všechny je pokaždé smažu, aniž bych si je přečetl. Nezajímá mě, co mi chce říct. Je mi to u prdele. Na nějaké výčitky svědomí je trochu pozdě.

Zatnu ruce v pěst a chystám se udeřit do stolu, abych mohl Dennymu důrazněji vysvětlit, že se o nich už nikdy bavit nehodlám, ale zarazí mě pohyb ruky. Přesněji řečeno Mikyho ruky. Položí mi ji na stehno a lehce stiskne. Tohle uklidňující gesto mě tak překvapí, až mě všechen vztek opustí a já zírám do hnědozelených očí, které koukají na mě. Mám chuť tu ruku odstrčit, ale Mikuláš není ten, na kom si chci vylít svou zlost, proto se znovu otočím na Dennyho.

„Vážně to teď chceš rozebírat?" pozdvihnu jedno obočí. Nemám nejmenší zájem o to, aby Miky věděl, co se stalo mezi mnou a mými rodiči. Nebudu ho zatěžovat svými problémy.

„Kenny," povzdechne si, jako by mluvil s dítětem a možná se tak chovám, ale on ví nejlíp, že tahle debata je pro mě tabu.

„Přešel mě hlad," odstrčím své napůl snědené jídlo a přeruším tak přednášku, kterou se mi Denny chystal udělit. Vstanu, přeskočím opěrku gauče a hlasitě za sebou prásknu dveřmi do mého pokoje.

Vztekle si zabořím ruce do vlasů a svalím se do postele. Zběsile nakopu matraci až nadskočím, ale moc mi to nepomáhá. Chce se mi vzteky řvát.

Denny je vážně idiot!

Sám s našimi nemluvil, po tom, když viděl, co se mi stalo a rodiče to přešli bez mrknutí oka. Ale o několik měsíců později se s nimi usmířil. Na Vánoce, jak mi vysvětlil, by měla být rodina pohromadě. Měl bych zapomenou na svůj vztek a udobřit se s nimi i já.

Odpálkoval jsem ho s tím, že oni o mě mají úplně stejný zájem jako já o ně. Tedy nulový. Nestojím o ně.

A o rok později mi zazvoní telefon a já zahlédnu mámino číslo. O rok později kurva!

S Dennym jsme se o nich nikdy moc nebavili a já vím, že se s nimi vídá, ale přestal mi vnucovat, abych je navštívil. Až teď. Maminka si postěžuje a Denny všechno vyřeší, jako vždycky.

Celý život jsem žil v jeho stínu.

Proč nejsi, jako tvůj bratr? Tohle by Den-min nikdy neudělal. Den-min to umí líp. Den-min to. Den-min ono.

Mám ho rád, ale občas mě dokáže tak totálně vytočit...!

Po pár minutách se ozve zaklepání na dveře a do mého pokoje vejde Miky s podnosem, na kterém jsou dva talíře nedojedené večeře.

„Nehodíš po mě něco?" zeptá se se smíchem a zavře za sebou dveře tím, že do nich kopne.

„Ne," usměju se. „Můj vztek není mířený na tebe, takže... jsi v bezpečí."

Podnos s jídlem odloží na postel a přisedne si ke mně. „Dobrý?"

Zasténám a přikryju si obličej dlaněmi. „Promiň, že jsi toho musel být svědkem."

„To ke vztahu patří." Podívám se na něj a on se kření od ucha k uchu. Podá mi talíř s mým jídlem a já si ho od něj vděčně převezmu. To že nemám hlad jsem řekl jen pro efekt, abych mohl odejít.

Dojíme večeři a on vstane z postele, aby se mohl porozhlédnout v mém pokoji. Pohledem zavadí o mé kytary opřené o stojan před skříní. Přejde k psacímu stolu, na kterém jsou mimo jiné odložené všechny mé laky na nehty a make-up.

„Růžový?" zvedne jeden lak a zakření se.

„Ten jsem koupil Danči," obhajuji se. Není to moje barva, to je pravda, ale není ani Danielina. „Hodila mi ho na hlavu."

Natáhnu se bokem na postel a podepřu si hlavu dlaní. Vidět Mikyho v mém pokoji je zvláštní. Hlavně když se mi přehrabuje ve věcech.

„Líbilo se mi, co jsi pro ni udělal," houkne na mě. „Byl to senzační nápad."

„Minulo by se to účinkem kdyby, jste se vy akvabelky ke mně nepřidali," pokývám hlavou, když se na mě podívá. „Danča zná holky ze ‚sesterstva' od základky. Šlapaly po ní už tehdy a její sebevědomí není tak vysoké, jak by mělo být. Osobně si myslím, že na ni žárlí, protože je krásná od přírody, ale ona si to nemyslí."

„Hm," nakrčí čelo, jak nad něčím uvažuje.

„Co?" nedá mi to.

„Nic jen..." odkašle si. „Nikdy jsem o ní takhle nepřemýšlel. Jako o holce na chození. Ani nevím proč."

„Ty a všichni chlapi," pobaví mě. „Danča je prostě kámoška. Je víc maminkovská. Přesně jako v té písničce od Megan Trainor. Ewa Farná ji přezpívala do češtiny, Boky jako skříň. Chlapi přicupitaj na můj práh, chtějí zahřát a maj hlad. Tak to je Danča," vysvětlím mu. „Ale taky vím, že kdyby přišla do školy nalíčená ode mě s hlavou hrdě vztyčenou a všechny okolo sebe poslala do prdele, ty kluky bych musel od ní odhánět. Až tak vím, že je úchvatná. Jednou se najde někdo, kdo to uvidí."

Přikývne a ležérně přejde po pokoji ke skříni. Chvilku na ni zírá, než se nejistě podívá na mě. „Když to otevřu, najdu v ní večerní róbu, paruku a další věci?"

„Boty na podpatku, síťované punčochy, falešná prsa?" Obočí mu vystřelí vysoko do čela a já na něj asi vteřinu koukám s vážnou tváří, než se rozesměju na plno. „Na tohle fakt nejsem," ujistím ho se smíchem. „Můj zadek je nejvíc sexy v úzkých džínách."

„Tvůj zadek je sexy hlavně bez oblečení."

„Pravda," potvrdím. A když už je řeč o zadcích, ten jeho je taky parádní. Prohlídnu si ho a myšlenkami se vrátím do chvíle, kdy jsem se ho dotýkal tehdy v chatce. Taky na to, jak jsme leželi vedle na gauči a já byl takový kousíček od jeho zadku, kde bych ho mohl dráždit. „Omlouvám se, že nás vyrušili," kývnu hlavou ke dveřím. „Těšil jsem se, že budeme mít byt pro sebe a užijeme si spoustu, ale spoustu hlasitého sexu. Takhle mě budeš muset zase umlčet."

„Tvůj brácha je v pohodě." Přejde k posteli a lehne si na břicho vedle mě. „Jen si nejsem jistý, jestli se dokážu uvolnit, když je vedle v pokoji." Dlaní mi přejede po stehně.

„Suchare," odfrknu si a hlasitě povzdechnu. Bohužel mu musím dát za pravdu. Domů jsem si ještě nikoho nepřivedl. To že Denny ví o mých nočních eskapádách je jen má vina, když jsem každý víkend dorazil domů kolikrát až po dvou dnech a v cizím oblečení. „Fajn. Pustíme si jeden film, ale pak se na tebe vrhnu a je mi jedno, jestli budou vedle, nebo půjdou spát."

„Platí," věnuje mi pokřivený úsměv. Já na něj zavrčím a nachystám na notebooku film.