Probudí mě polechtání na rtech. Pozvolna rozlepím oči a zírám do usměvavé tváře Mikyho. Po tom, co jsme si to v noci rozdali ještě dvakrát jsem nebyl schopný vůbec žádného pohybu a usnul na jeho posteli. Není nijak extra široká, proto se k sobě tiskneme. Ležím na břiše, napůl na palandě napůl na něm. Tváří na jeho natažené paži s rukou přehozenou přes jeho břicho a nohou zaklíněnou mezi jeho nohama. Nerad to uznávám, ale vyspal jsem se dobře. Rozhodně si zvolil tu lepší stranu, než mám já.

„Vypadáš jako stalker, co číhá na svou oběť," obviním ho a rukou mu přejedu po hrudi.

„Teď jsi mě odhalil," prohloubí svůj úsměv. „Až se vrátíme uvězním tě ve sklepě a budeš mi sloužit jako sexuální otrok."

„To mi přijde jako dobrý způsob zábavy," usměju se nazpět. „Kolik je hodin?"

Nakloní se přese mě a podívá se na telefon. „Bude sedm."

„Sakra," vyjeknu, když si všimnu cucfleku na jeho krku. Kdy se mi to povedlo?

„Co je?"

„Kurva promiň," pohladím ho po tom rudém fleku. „To jsem nechtěl."

„Co tam mám?"

„Cucflek jako kráva. Je víc fialový než červený," uchechtnu se. „Mám s sebou korektor a make-up. Pro dnešek ti to skryju, ale zítra si budeš muset poradit sám."

„Kdybych dneska z chatky vyšel s cucflekem na krku, to by rozhodně neušlo pozornosti," rozesměje se. „A zítra to teprve bude prdel. Máme závody."

Vyprsknu a tváří se mu zabořím do krku. „Moc se omlouvám. Nejspíš jsem se nechal trochu unést."

„Taky jsem tě nenechal bez poskvrnky," opáčí a prstem mi obkrouží bradavku. Podívám se na svou hruď a najdu tam dva červené fleky, které mi způsobil.

„Já tě asi zabiju," zasténám. „Kurva. Jestli si toho všimne brácha, jsem mrtvý." Praštím ho po břiše, protože se nepřestává smát.

„Takže," odkašle si, když se trochu uklidní. Prsty mě lechtá na boku a já mám co dělat, abych nevrněl blahem nad tím, jak moc je to příjemné. „Chceš o včerejšku mluvit?"

Zvednu se na loktech a podívám se mu do obličeje. „O čem bychom měli mluvit?" povytáhnu jedno obočí do čela. „Nejsem ten typ, co by si tě uvázal za ručičku a chlubil se, že jsem sbalil Ledeckého." Možná trochu narážím na naši spolužačku Irenu, které se to povedlo a Miky se jí pak celkem dlouho nemohl zbavit, jak za ním pořád lezla. Rozhodně nejsem jako ona. „Užili jsme si. Není nic, co bychom museli rozebírat."

„Páni," protáhne a chytne se za srdce. „Teď jsi mě ranil. Já doufal, že jsi do mě zamilovaný a povedeme sáhodlouhou debatu, kde ti budu vysvětlovat pojem jednorázovka."

„Mrzí mě, že jsem tvůj proslov smetl z povrchu zemského."

„Můžu ti ho převyprávět. Víš jak, když už ho mám naučený, tak aby nepřišel vniveč."

Nevydržím to s vážnou tváří a rozesměju se. Ten kluk je vážně neskutečný, ale jsem rád, že jedeme na stejné vlně.

Naposledy si dovolím ho políbit a líbí se mi, že mi polibek oplatí. Dokonce mě chytne za zadek a přitáhne si mě blíž k sobě.

„Zajdu si dát sprchu a pak ti zamaskuju ten krk," odtáhnu se a posbírám své věci z podlahy.

„Víc se mi líbí, když to oblečení sundáváš," zamumlá a já se musím zasmát.

Ten úsměv mi z tváře nezmizí ani když Mikymu nanáším korektor na krk a on se tajuplně kření. Ani u snídaně, kdy na nás Stáňa s Ondrou vrhají zvláštní pohledy. Ani při dopoledním programu, který si na nás vymysleli učitelé, aby se nám vysmáli kvůli kocovině, kterou většina studentů má. Vydrží mi až do autobusu při zpáteční cestě.

Co s člověkem udělá dobrý sex? Protože i když jsem unavený z vyčerpání a namáhavé aktivity, cítím se výborně.

Ale nakonec mě to přejde. Ve chvíli, kdy ve dveřích bytu zahlídnu bratrův úsměv si vybavím naši dohodu a udělá se mi špatně od žaludku. Do teď jsem se snažil všechny negativní myšlenky odsunout do pozadí, ale návrat do reality je svině.

Kurva.

°°°°

„Od koho máš ty cucfleky, Kenny?" zařve na mě bratr ve dveřích do mého pokoje a vypadá nepříčetně. Věděl jsem, že si toho všimne, ale doufal jsem, že do té doby už stačí vyblednout a pak bych to nějak zakecal. A i když mě to neskutečně sere, že jsem naši dohodu porušil, nechtěl jsem mu o tom říct. Už tak se dost stydím, že jsem nedokázal odolat a podlehl chtíči.

Zrovna si zapínám černou košili, kterou nosím do práce a v duchu zanadávám nad Mikyho nenechavé puse. „To nejsou cucfleky," namítnu, ale věřil by mi akorát tak idiot.

Panikařím. Proto melu blbosti.

„Chceš říct, že jsem blbej?" vejde do pokoje a vyjede po mě. Uštědří mi malý pohlavek přes temeno hlavy a jeho obličej se zbarví do ruda, jak je vytočený. „Na něčem jsme se přece dohodli. Mám toho tvého destruktivního chování plné zuby, Kenny! S kým ses do hajzlu tahal, že máš na hrudi dva cucfleky?"

„S nikým, jasný? Já..." zarazím se, protože na tohle neexistuje vysvětlení. Ulítl jsem a porušil své slovo. A Denny mě zrovna nachytal. Čeká, co dalšího mu řeknu. Nikdy nejedná impulsivně, vždy si všechno promýšlí, než dojde k jasnému závěru a teď hodně záleží na tom, jak se obhájím. „S někým se vídám," vypadne ze mě dřív, než si to stihnu promyslet, protože na mě netrpělivé zírá.

A Denny udělá obrat o sto osmdesát stupňů. „Takže přítel?" usměje se a má z toho upřímnou radost, ale beztak mám pocit, že mi tak úplně nevěří. Ne že bych se mu divil.

„Hmpf," zahuhlám.

„Dobře. Pozvi ho k nám na večeři," prohlásí a mě poklesne čelist. To jsem mohl čekat.

„Brácha," zasténám a snažím se zůstat v klidu. „Jsme spolu jen pár týdnů. Trochu brzo představovat ho rodině," vymluvím se. Co jsem to provedl?

„Když už spolu spíte, je ten nejvyšší čas," ukáže na mou hruď a můj klid je ten tam. Zpanikařím.

Proto na to půjdu takticky. Popadnu svou malou tašku s věcmi, kterou si přehodím přes rameno a proběhnu kolem Dennyho do chodby. Nesmím přijít pozdě do práce.

V restauraci jsem začal vypomáhat pár měsíců po tom, co jsem bydlel u bráchy. Bylo mi blbé chodit za ním a prosit ho o peníze. Kosmetika a oblečení se prodraží a když on platí všechno ostatní, nechtěl jsem po něm, aby mi přispíval ještě i na moje výstřelky. Dost na to, že jsem si málem zahrál na Kurta Cobaina, když mi dal na jaře k narozeninám elektrickou kytaru. Ne že bych neměl radost, to fakt ne, jen to byl přemrštěný, a hlavně drahý dárek.

A teď mě přistihne s cucflekem pár měsíců po tom, co jsem mu slíbil, že jednorázovky už nebudou. K tomu všemu jsem mu ještě nakecal, že mám přítele!

Bráška na úrovni!

Co teď mám asi do prdele dělat? Nemůžu domů přivést jen tak někoho a říct mu, že s tímhle klukem chodím. To je padlé na hlavu.

Denny očekává, že budu s někým na delší časový úsek. S někým a teď cituji, „kdo mě udělá šťastným". Co s tím mám do prdele dělat?

Jsi dokonalý bratr každým coulem, Kenny!

Díky Bohu, mě alespoň trochu odreaguje práce. V časech obědů nikdy nestíháme, a to tady můžeme být v plné sestavě. Stejně je to málo.

Pendluju od stolu ke stolu, rozdávám úsměvy na všechny zákazníky a děkuji za dýška. Ty mě v podstatě udržují na živu.

„Dobrý den, co to bude?" otočím se k nově obsazenému stolu a pohled mi padne na osm chlapeckých tváří z plaveckého oddílu na našem gymplu. „No nazdar," zahuhlám, když si všimnu Mikyho, Stáni a samozřejmě Aleše.

„Jungu," zvolá zvesela Stáňa a plácne mě po paži. „Ty tady pracuješ?"

„Tohle snad ani nestojí za odpověď," rozhodím rukama a ukážu tak na svůj pracovní oděv.

„Bez líčidel jsem tě málem nepoznal," zachechtá se Robin, a i tohle raději nechám bez komentáře. „Dones nám prosím tě osm piv."

Uchechtnu se. „Slyšel jsem šest piv a dvě koly?" provrtám pohledem mladší kluky, kterým ještě nebylo osmnáct, včetně Aleše, který si mě úlisně prohlíží.

„Kenny, buď kámoš," poprosí mě David.

„Sorry kluci, já pravidla nevymýšlím," pokrčím rameny. „Budete jíst?"

Všichni mi nadiktují, co chtějí k jídlu a já konečně odejdu, abych jim splnil přání. Pohledem zavadím o ten Mikulášův, který se na mě usměje. Nedá mi to a jeden koutek úst mi vyjede nahoru.

Lehce se zachvěji, když si znovu přehraju naši společnou noc, protože byla naprosto parádní. Možná bych ani neměl problém si to s ním zopakovat, a to je něco, co rozhodně nedělám. Až tak mi to utkvělo v hlavě.

Když jim na stůl donesu jejich nápoje zaseknu se v Mikyho očích a mám pocit, že do mě sjel blesk z čistého nebe, až si Stáňa musí odkašlat, aby dostal své pivo.

Obsloužím ještě několik dalších stolů, ale v myšlenkách už jsem někde jinde.

Dostal jsem nápad a rozhodně není dobrý. Nebo je i není zároveň. Jenže mám na vybranou? Taky je dost možné, že s tím Miky nebude souhlasit, jenže za pokus to stojí.

O přestávce vytáhnu telefon a napíšu mu.

Kenny: Co děláš zítra? Máš odpoledne volno?

A světe div se, odpoví mi obratem.

Miky: Že ty zase toužíš po mém péru? Rozesměju se, ale z části proto, že má pravdu.

Kenny: Chtěl bych s tebou něco probrat.

Kenny: A tvé péro by v tom mohlo hrát menší roli :D dodám ještě.

Miky: Pokud po mě tak toužíš... zítra můžu ;)

Miky: V kolik a kde?

Kenny: Ve 4? Starbucks na anděli

Miky: Budu tam.

Málem jásám nadšením, ale po chvilce mě to přejde, když si vybavím, o čem s ním chci mluvit. Musím mu představit svůj plán a doufat, že mi na to kývne.

Ta noc pro něj byla stejně skvělá, jako pro mě, takže malá naděje tam je, ale zastává stejný názor na vztahy, jako já. Uvidíme.