Ráno se vzbudím už v šest. Aby taky ne. Ta palanda je noční můra. Několikrát za noc jsem se vzbudil a snažil se nějak uvelebit, ale vůbec k ničemu to nebylo.

Potichu vstanu, abych nevzbudil Mikyho, seberu si své věci a vyrazím do umývárny, udělat ze sebe člověka. Jen co si vyčistím zuby skryji své kruhy pod očima korektorem a trochou pudru. Na výletě v přírodě to raději nebudu moc přehánět.

Miky je pořád v limbu, tak se i s kytarou, notesem a sluchátky usadím na schody před chatu. Hudbu ke svým textům se pokouším složit celé léto, ale je to prostě marné. Když už se mi něco povede, je to buď nudné, málo chytlavé nebo až příliš podobné něčemu, co už existuje.

Zamávám několika spolužákům, kteří se pomalu trousí do umývárny a s hlavou v dlani zírám do notesu na slova, která jsem napsal.

„Ránko," ozve se za mnou Miky a usadí se vedle mě. Jsem tak ponořený do myšlenek, že mě jeho hlas vyděsí a já sebou trhnu. „Jak dlouho jsi vzhůru?"

„Od šesti," zamručím. „To ta debilní postel. Nedalo se na ní spát."

„Divný," hlasitě zívne. „Já spal jako mimino."

„Taky jsi měl právo první volby," namítnu.

„S radostí jsi mi ho přenechal," usměje se a rukou si prohrábne vlasy, aby trochu upravil to vrabčí hnízdo. Moc mu to sluší takhle po ránu. „Co tvoříš?" ukáže k notesu a přeruší tak tok mých myšlenek, které se pomalu, ale jistě ubíraly nebezpečným směrem.

„Ale nic," povzdechnu si a bradou se opřu o kytaru. „Jen takové pokusy. Velmi neúspěšné pokusy."

„Kurva, Jungu," vynoří se odnikud Stáňa po boku s Ondrou. „Nemůžeš tam zahrát něco pořádného? Kdo má to tvé brnkání poslouchat?"

„Ošklivým akvabelám nehraju na přání," uzemním ho.

Ondra s Mikym se zasmějí a Stáňa jen zakoulí očima.

„Složil jsi něco?" zeptá se Ondra s nadějí v hlase. Zvednu notes a dramaticky ho nechám vyklouznout z prstů, čímž jeho vyhlídky rozmetám na prach.

„Leda tak hovno."

„Chtělo by to studio," povzdychne si.

„Jistě," odfrknu. „A jachtu a vilu v Malibu." O studiu už jsem slyšel alespoň stokrát. „Vezmi si ho," ukážu na svůj notes, který zvedne ze země. „Vyzkoušej to. Já vám říkal, že jsem v tomhle marný."

„Vezmi ho sebou po snídani," podá mi ho zpět. „Sedneme na to později s Marikou. Víc hlav... znáš to."

„Fajn," ucedím skrz zuby a popadnu notes, který jsem v posledních měsících začal nenávidět. Odložím kytaru na postel v chatce a společně vyrazíme na snídani.

„Takže, Jungu," promluví na mě Stáňa, když sedíme u stolu s míchanými vajíčky na talíři. „Ty skládáš hudbu?"

„Myslíš ten zoufalý pokus před chatkou?" Tomu se snad ani skládání nedá říkat. Pokouším se o to už přes tři měsíce, ale pořád jsem tam, kde před létem. Tedy v hajzlu.

„Na první dobrou to nebylo hrozné," pokusí se mě povzbudit a pokrčí rameny. „Ne že bych se v tom vyznal, ale dalo se to poslouchat."

„Moc ho nedráždi," poradí mu Ondra, který si všiml, jak se mi rozšířily nozdry a já chtěl štěkat po Stáňovi. „Kenny je v tomhle ohledu perfekcionista. Všechno musí být nejlepší, jinak to nestojí za to."

„Tak ti dík," vydechnu podrážděně, složím si hlavu do dlaně a pustím se do snídaně.

„Imagin dragons taky nepřišli s první písničkou jako s hitem," upozorní mě na mou oblíbenou kapelu.

„Jejich písničky jsou skvělé všechny."

„O tomhle bychom mohli vést další sáhodlouhou debatu jako vždy. A víš, jak by to dopadlo?"

„Vyhrál bys," přiznám mu.

„Tak drž hubu a sněz si vajíčka," poradí mi a já se zašklebím. Vím, že nad tím někdy uvažuji až moc, ale byl bych rád, kdyby se lidem naše hudba líbila.

Po snídani nás čeká zábava v podobě vybíjené. To doopravdy není něco, co bych dobrovolně vyhledával. Proto se taky hned jako první nechám trefit míčem a vypadnu ze hřiště. Miky se mi směje jako cvok, protože nastavím zadek Stáňovi a nechám ho, ať si bouchne, ale nechápu, čemu se směje. Byl jsem v jeho týmu.

Lehnu si do trávy vedle Mariky a poslouchám co hraje na mou kytaru. Doufal jsem, že ji třeba něco napadlo, ale je to jen písnička od Mirai, kterou teď často hrají v rádiu.

Upoutá mě dění na hřišti, protože Stáňův tým ztratí dalšího hráče, díky Mikymu. Položím si ruce na pokrčená kolena a dovolím si na něj nepokrytě zírat.

Doopravdy je hezký. Když se usměje odrazí se mu to i v očích a jako bonus, je doopravdy milý. Ty řeči, které se o něm povídají ve škole jsou vážně pravdivé, a to mi přišlo, že si ho studenti jen příliš idealizují.

„Neříkej mi, že tě upoutal tvůj spolubydlící?" dloubne do mě Marika. Samozřejmě, že si všimne, komu věnuji svou pozornost.

„Vypadám snad jako idiot?" otočím se čelem k ní. Vyspat se s někým ze třídy? Nejsem sebevrah.

I když...

„Doslova ho svlékáš očima," vysměje se mi.

„A ty snad ne?" opáčím, abych trochu zakryl ten fakt, že mě nachytala. „Pohled je to hezký."

„Na můj vkus je moc svalnatý," pokrčí rameny, jako by s ní pohled na hezkého kluka nic nedělalo.

„Nevíš, co je dobré," uchechtnu se.

„Nápodobně brouku," věnuje mi vzdušný polibek.

Naposledy se podívám na Mikyho, kterému se napnou všechny svaly přes upnuté tričko, když hází míčem, ale raději pomůžu Marice s hudbou pro naši písničku. Když se k nám později přidá i Ondra je to větší zábava, zato jsme na nic převratného nepřišli. Jako by všechny melodie byly obsazené.

Pomalu z toho šílím, tak se raději zvednu a s kytarou v ruce zamířím do chatky. Došly mi mozkové buňky na přemýšlení.

S ostatními se sejdu až na obědě, kde se mi Ondra nadšeně svěří, že někteří jdou na pivo do nedaleké vesnice. Do jiné, než jsme byli včera asi jen kilometr od kempu, takže nás žádný hrůzostrašný pochod nečeká. S radostí se k nim přidám. Moje hlava potřebuje pauzu a věřím, že pivo to spraví. Klidně i víc než jen jedno.

Ve společnosti Danči a Ondry se přidáme ke klukům z plaveckého oddílu a holkám ze sesterstva. Jsou naštěstí v dostatečné vzdálenosti od nás a my udržujeme konverzaci jen s kluky.

U piva si skáčeme do řeči o to, kdo má lepší perlu, s jakým učitelem, protože jsou s námi i spolužáci z béčka a taky proto, že učitelé s námi nešli. Takže je můžeme pomlouvat co hrdlo ráčí. Jenže nás z hospody vykopnou až nepřirozeně brzy. Ve čtvrtek jim hosty děláme jen my což pro ně není důvod k celonoční otevíračce, a tak Stáňa s Robinem zaběhnou do místní večerky a nakoupí hromadu alkoholu.

Když nás učitelé zahlídnou, v jakém stavu se plazíme zpátky a co neseme za nové kámoše v podobě Kapitána Morgana a Jelínka, jen zakroutí hlavou a se slovy, že budíček bude v osm tak jsou na nás zvědaví, nás nechají být.

Všichni se usadíme do trávy kolem ohně a mezi námi kolují flašky alkoholu. Mě v ruce přistane kelímek Morgana s trochou koly, kterou Stáňa někde sehnal. Robin donese kelímky i učitelům, prý na usmířenou za naši třídu. Syn politika každým coulem. Já si spíš myslím, že by si to za nimi měli nakráčet ti, co tu ostudu způsobili.

Marika si opět přivlastní mou kytaru a zpívá písničku vhodnou k táboráku, takže depresivní a smutnou. Všichni, co ji znají a nemají strach zpívat, se k ní přidají.

Asi po hodině mi ji vrátí s tím, že jí bolí prsty. Opřu si kytaru do klína, ale hrát nezačnu. Jen sleduji praskající dřevo v ohni. Je to uklidňující.

Zaslechnu několik spolužáků, jak hrají hru Nikdy jsem... Před učiteli prohlásit větu „Nikdy jsem neměla sex ve školním bazénu" chce hodně odvahy, ale ti naštěstí nevnímají.

Vyklopím do sebe zbytek obsahu kelímku a pokrčím ho. Několik piv promíchané panáky není nejlepší nápad. Trochu se mi motá hlava, takže s alkoholem pro dnešek končím.

S pohledem upřeným pořád do plamenů potichu uhodím do strun. Menší zvuková kulisa, když už Marika nehraje. Bez toho tady je nepříjemné ticho. Očima zabloudím k Mikymu, který sedí nedaleko ode mě vedle Davida, ale uhnu dřív než si toho stačí všimnout.

Měl bych své nadržené tělo trochu krotit. Dlouho jsem neměl sex, takže mi stačí úsměv hezkého kluka a jsem v jednom ohni. A i když mu pořád opakuju „ne, ne, ne" a „spolužák, spolužák, spolužák", nedá si prostě pokoj. Aby taky ne. Dlouho jsem se opájel ve víru vášně a dělal všechno jen pro potěšení. Je frustrující, že jsem s tím musel přestat ze dne na den.

Ani netuším, kdy jsem začal zpívat, ale najednou se rozhostí ticho a ozývá se jen můj hlas se slovy písně Doomdays. Je to jedna z mých oblíbených písní a zpívám ji vždycky, když mám depresi. Takže často.

Usměju se na Ondru s Marikou, kteří se pohybují do rytmu společně s ostatními.

U poslední sloky, kdy zpívám, že při konci světa, když vidím hořet svět, jediné, co mám na mysli jsi ty, mi pohled zase uteče k Mikymu, který mě taky pozoruje, jak zpívám. Jeho hnědé oči se vpijí do těch mých a projde mnou husí kůže.

Naposledy uhodím do strun a sklidím vlnu potlesku. Učitelka Kučerová mi udělí poklonu na mou výslovnost v angličtině a Danča mě obejme kolem ramen.

Zvednu se ze země a s kytarou v ruce zamířím do chatky. Rád bych tam dorazil dřív než Miky, abych mohl usnout. Nebo předstírat spánek. Na můj vkus byl jeho pohled moc intenzivní. A já si rozhodně nevěřím, abych mohl být v jeho blízkosti a nepodlehnout.

Nutno přiznat si, že znovu toužím po tom, aby mě políbil. Ne-li něco víc. A to není dobrý nápad. I když se mi ježí chloupky po celém těle. I když cítím příjemný tlak v podbřišku. I přes to všechno, to nemůžu připustit.

Jenže jsem se těžce přepočítal. Ani ne pět minut po tom, co za mnou zapadnou dveře chatky se znovu rozletí a ve dveřích stojí Miky a nevypadá zrovna vyrovnaně. Právě jsem si sundal triko, abych se mohl převléknout do věcí na spaní a on mě tak zastihne polonahého. Očima sjede níž, z mého obličeje na mou hruď a břicho a zase zpátky.

Vejde do chatky a práskne za sebou dveřmi, až se divím, že to dřevo ten nápor vydrželo. Udělá krok blíž ke mně a já o krok couvnu až narazím zády na skříňku mezi palandami.

„Co si myslíš, že děláš?" vyjedu po něm, ale je mi jasné, že jsem prohrál. Rozhodil mě.

Miky udělá další krok ke mně a na tváři mě zašimrá jeho dech. „Čekám, až mě poprosíš."

Nasucho polknu a přivřu oči. Potřebuji tu touhu v sobě potlačit, ale dost mi to komplikuje, když stojí tak blízko u mě, a navíc moc hezky voní.

„Není to dobrý nápad," položím mu ruku na hruď, abych ho od sebe odstrčil. „Se spolužáky nespím."

„To ani já ne," řekne a přetáhne si mikinu přes hlavu. Očima sjedu jeho holé břicho, když se mu povytáhne tričko.

„Tak proč to děláš?" vyhrknu naštvaně. „Proč mě provokuješ?"

„Chceš mě stejně jako já tebe. A ty tvé letmé pohledy?" povytáhne obočí. Jasně, že jsem nebyl tak nenápadný, jak jsem si myslel. „Šílím z tebe, Kenny. Takže mě popros."

„Ne."

Znovu ke mně udělá krok a znovu mi tak naruší můj osobní prostor. „Popros mě."

Ruce mu položím na boky, ale tentokrát ho neodstrčím. Místo toho mu vyhrnu tričko a přetáhnu mu ho přes hlavu. Teď jsem to já, kdo se přiblíží a ústy se nakloním k jeho uchu. „Ne," zopakuji a jemně ho kousnu.

„Říkáš ne, ale místo toho..." vydechne zastřeně.

„Já neprosím, Miky," přejedu mu rty po krku. „Nikdy."

Přirazí mě zády na skříňku a trochu se odtáhne, aby se mi mohl podívat do očí. „V tom případě máme asi problém."

„Jak říkám. Není to dobrý nápad." Přejedu mu bříšky prstů po hrudi a udělám menší kroužek kolem bradavky. Vezme mou bradu mezi prsty a smyslně si olízne rty. Nakloním se k němu, abych ho mohl políbit, ale on uhne. Na rtech mu pohrává menší úsměv, jak si tu situaci užívá.

„Máš pravdu. Rozhodně bychom to neměli dělat," pronese, ale neodtáhne se. Místo toho mi dá to, co chci. Přitiskne se ke mně a spojí naše rty. Konečně se dočkám toho pocitu, jaké to bylo se s ním líbat.

Vzdám to. Na boj je to až moc dokonalé.

Vsune mi jazyk do úst a já mu zabořím ruce do vlasů. Jsou na dotek hebké. Zatnu ruce v pěst a zatahám, když mi rukou přejede po bocích. Silně mě stiskne a odhodí na svou postel.

„Chceš to?" zeptá se. Sleduji jeho vzrušený pohled, když se na mě kouká z výšky. I v té tmě vidím, jak moc šílí.

Neodpovím, místo toho dám nohy od sebe a přitáhnu si ho mezi ně za lem kalhot. Rty ho polaskám po břiše a usměju se, když se zalkne a hlasitě vydechne. Rozepnu mu kalhoty a stáhnu mu jez boků spolu se spodním prádlem, takže přede mnou stojí nahý.

Líbí se mi, jak je vypracovaný. Dlaněmi ho chytnu za jeho pevný zadek a jazykem přejedu po jeho vzrušení. Sykne, když ho obemknu rty. Saju ho, olizuju a celkově do toho dávám všechno a odměnou mi jsou steny, které se Mikymu derou z hrdla. Zvednu k němu oči a setkám se s těmi jeho. Kouše se do rtu, aby nevzdychal nahlas a ruku mi zanoří do vlasů.

Nejspíš je toho na něj moc, protože mě odtáhne, když mu zlehka okusuji špičku žaludu. Jen se nad tím pousměju.

Skopne kalhoty z nohou, klekne si na zem a pustí se do boje s těmi mými. Nadzvednu se a kalhoty odkopnu stranou. Miky se rty dotýká mých stehen a já sleduji, jak mě jemně, kousek po kousku polyká. Celou tu dobu z něj nespouštím zrak. Nic tak erotického jsem nikdy před tím nezažil. Tak intenzivního.

Musím se kousnout do jazyku, abych nesténal nahlas. Tyhle chatky rozhodně nejsou zvukotěsné a sousedi jsou hned vedle nás. Kdybych nebyl tak zaměstnaný jinde, mohl bych slyšet o čem si vedle Stáňa s Ondrou povídají.

Přestane mě dráždit pusou, trochu se nadzvedne a ústy mi přejede po čelisti.

„Chci to," vydechnu konečně odpověď na jeho otázku. Už není cesty zpět.

Posunu se na matraci, zatímco on se zvedne a začne ve skříňce lovit ochranu a k mému překvapení i lubrikant. Nadzvednu se na lokty a povytáhnu jedno obočí v němé otázce. On se jen zakření, lubrikant odhodí na postel a s kondomem mezi zuby si klekne mezi mé roztažené nohy.

Dlaněmi mě pohladí po lýtkách a následně po stehnech. Hlavu nakloní nad mé břicho a tím plastem se dotýká mého těla. Lechtá to a vzrušuje mě to zároveň. Jeho obličej se ocitne nad tím mým a zuby si od něj kondom převezmu.

Obal od ochrany odtrhnu a roztřesenou ruku vsunu mezi naše těla, abych mu ho nasadil, ale Miky nikam nespěchá.

Prsty mi přejede po krku a přesune je na mou hruď, kde udělá několik kroužků kolem mé bradavky. Stejně tak rty a já mám co dělat, abych se udržel v klidu. Nedočkavostí se třesu po celém těle a málem mu ten lubrikant vytrhnu z ruky, když si ho nanáší na prsty, abych ho trochu popohnal.

Konečně mi vsune prst do mého zadku a já se kousnu do rtu, abych nevykřikl, když narazí na mou prostatu. Pomalu ve mně krouží a když přidá i druhý prst, přiloží svá ústa na má a umlčí tak všechny steny, které se mi derou z hrdla. Jazykem zkoumá má ústa, stejně jako prsty můj zadek. Mám pocit, jako bych se měl každou chvilkou zbláznit.

Paži mi vsune pod záda a trochu mě nadzvedne. Jeho prsty vystřídá něco většího. Pomalu se do mě ponoří a já se pod ním kroutím.

Když je ve mně až po kořen hlasitě vykřiknu v extázi nad tím pocitem a na ústech mi přistane jeho ruka, aby mě umlčel. Sám zatíná zuby a bojuje se sebou kvůli stenům, které mu beztak uniknou.

Pomalu se ve mně pohybuje a já mu obmotám nohy kolem boků. Ruku zabořím do jeho vlasů a když hlasitě zasténá při jednom přírazu, přitisknu mu svou druhou dlaň na ústa.

Jeho pohyby nabírají na intenzitě, jak se blíží k vrcholu a ani já nejsem daleko. Po celou tu dobu si vzájemně koukáme do očí a je to přesně ten orgasmus který se mu mihne ve tváři a který pomůže k uvolnění mě. Celým tělem mi projede mravenčení až ke konečkům prstů u nohou.

Nedokážu se pohnout a Miky je na tom pravděpodobně stejně, protože je pořád zaklíněný ve mně. Sundám mu ruku z úst a on udělá to samé, abychom mohli popadnout dech. Obličej mi složí do ohbí krku a jeho výdechy mě zalechtají.

„Ty vole," zašeptá. Rukou mi přejede po boku až ke stehnu, které silně stiskne.

„Mám to brát jako pochvalu za můj um v posteli?" zakřením se. Ale musím uznat, že lepší sex jsem nikdy nezažil. Vždy mi šlo jen o uvolnění. Ale s Mikym ne. S ním to bylo... magické.

„Mhm," zamumlá, vjede mi rukou do vlasů a zatahá, aby mě mohl políbit. Žádný cudný polibek, ale i s jazykem. Hladový a žhavý. A mě to znovu vzruší, což nejde brát bez povšimnutí, obzvlášť, když je pořád ve mně.

„Nechtěl bys ze mě vylézt?" zeptám se, ale on místo toho vyklene boky a znovu přirazí až se mi ústa zformulují do velkého němého výkřiku. Miky mi věnuje pokřivený úsměv, chytne mě za ruku a přišpendlí mi ji vedle hlavy k matraci. Opět začne zběsile přirážet, jako bychom se zrovna neudělali.

„Kurva," vydechnu a nechám se unášet dalším přívalem opojení, který mi sex s ním přináší.

V posteli je nehorázně skvělý!