„Půjdeš s námi po škole do kavárny?" zeptá se mě Miky s rukama opřenýma o mé kolena.

Po té katastrofě s fotkami, Alešem a našima u mě strávil celou sobotu a část neděle, než mámě odvezl její auto, kterým za mnou přijel. Chtěl u mě být rychleji než autobusem.

Dohodli jsme se, že ve škole sereme na ostatní a jejich pohoršené nebo udivené pohledy a budeme se chovat tak, jak chceme. A mě se zachtělo sednout si na jeho stranu lavice. Jemu zase založit si ruce v mém klíně a složit na ně hlavu.

To, jestli spolu chodíme jsme sice neřešili, ale pochybuju, že bychom museli. Miky říkal, že se mezi námi od minule nic nezmění a měl pravdu. Jen už se s naším vztahem netajíme ve škole.

„Rád bych, ale ne," odpovím mu. „Mám rande s kámoškou. Chce mě představit své holce."

„Trojka?" rýpne si Stáňa. „Ty se nezdáš, Jungu."

„Tenhle komentář jsem mohl čekat," zakoulím očima.

„Co je to za kámošku?" zajímá Danču, která stojí za Stáňou a ruce má položené na jeho ramenech.

Jen ji odmávnu. „Jedna z klubu," a ani moc nelžu. Taky jsem jim mohl říct, že jsem domluvený s Ester. Jenže ona je zase domluvená s Denisou a Daniela by se nás pokoušela přemluvit, abychom se k nim přidali. Takže nevím, co by mohlo být lepší.

„Kdy ti sundají tu sádru?" zajímá Danču.

„Za pár týdnů. Těsně před plesem."

„Jen pokud ji budeš mít v tom závěsu," upozorní mě Miky. Když jsem se zmínil, co říkal doktor nepřestává do mě neustále rýpat.

„Jasně mami," zašklebím se.

„Co děláš o pololetních prázdninách?" dloubne do mě.

„Dle tvého veselého obličeje, máš něco v plánu. Ale varuju tě. Pokud v tom plánu nefiguruje postel, nemám čas."

„Zapomínáš, že mluvíš s někým, kdo tě zná," usměje se. „Máma chtěla jet o víkendu zkontrolovat chatu po té bouřce, co byla minulý týden. Řekl jsem jí, že pokud může postrádat auto na čtyři dny, zajedu tam. Tak mě napadlo, jestli se nechceš přidat. Mohli bychom se učit na maturu, relaxovat ve vaně..."

„Víc neříkej," skočím mu do toho. „Na vanu se nikdy neříká ne." Rozesměju ho. „Takže ty, já, učení, vana a sex?"

„Spíš ty, já, vana a sex," opraví mě. „Učení je převážně výmluva, proč tam jet na čtyři dny a mít klid."

„Tvoje máma mě přestane mít ráda, pokud neuděláš maturu," zakřením se a zvednu se z jeho lavice, protože zazvoní na hodinu.

„Vyrazíme ve středu po škole?" houkne na mě a já nadšeně přikývnu. Čtyři dny jen s Mikulášem bez okolních vjemů? Rozhodně nejsem proti.

°°°°

S Ester jsme domluveni, že se sejdeme až v kavárně, která je opačným směrem, než chodí ostatní, abychom se s nimi náhodou nepotkali. Ona šla ještě vyzvednout Denisu, takže jsem měl chvilku času hodit si domů batoh s učením, než vyrazím na místo.

Jsem na Denisu zvědavý. Ona si mě sice pamatuje z klubu, ale já mám z toho večera pořád okno. Doufám, že mi řekne, co jsme s Ester ten večer vyváděli, protože Ester mlčí. Sice říkala, že nic a jen jsme se bavili, ale i tak. Chci vědět všechno.

S čajem v ruce se rozhlédnu po kavárně, jestli už tady náhodou nesedí, ale pohled mi padne na jeden větší stůl, kde sedí Miky a... všichni ostatní.

„Kenny," zvolá zvesela Daniela, když mě zahlédne a všechny páry očí u stolu se ke mně obrátí.

„Kurva," syknu a pomalu přejdu k nim. „Co vy tady? Nechodíte náhodou jinam?" nervózně se rozhlédnu po kavárně.

„Tam měli plno, tak jsme se přesunuli," vysvětlí mi Sabina.

„Neměl jsi jít na rande s kámoškou a její holkou?" zeptá se Miky.

„Kurva," vydechnu, odložím čaj na jejich stůl a levou rukou z kapsy vytáhnu telefon. Na to abych Ester napsal rychlou zprávu jsme až moc omezený v pohybu, proto ji vytočím. Zvedne to po třetím vyzvánění. Ostatní mě upřeně pozorují. Bohužel pro ně, nemají nejmenší tušení, jaký průser teď nastává.

„Kretén-mine..." ozve se ze sluchátka.

„Nechoďte sem," vyhrknu až příliš hlasitě a holky u stolu sebou trhnou.

„Cože?"

„Prostě sem nechoďte. Jděte jinam. Vysvětlím pak."

„Proč bychom měli jít jinam?" řekne Ester, ale její hlas se neozývá ze sluchátka. Stojí přímo za mnou.

Zavřu oči a zhluboka se nadechnu, než se k ní obrátím a jí se tak naskytne pohled na naše spolužáky. A těm vypadne huba z pantů.

„Kurva," zhodnotí situaci Ester, stejnými slovy jako já a není schopná se pohnout.

Všichni mlčí jako zařezaní. Stáňa ukazuje prstem chvilku na mě a potom na Ester. Mikuláš se kouše do rtu, aby se nesmál. Došlo mu, v jaké situaci se teď Ester ocitla. Jenže to nejhorší se objeví v přítomnosti Denisy.

„Kenny," obejme mě modro vlasá holka a mě konečně sepne, proč si je pamatuju. „Vypadáš líp, jako posledně," rýpne si do mě. „I když to vaše duo zlomených srdcí nic nepřebije," přehodí Ester paži okolo ramen a dá ji pusu na tvář.

Plácnu se do obličeje a zírám do vyděšených a naštvaných očí Ester. Pokud to šlo ještě nějak zachránit, tak teď už je rozhodně pozdě.

„Tady máš tu kávu," podá jí kelímek Denisa. „Nechápu, jak někdo může kazit kafe příchutí. To už potom ani není káva, ale jen nechutný sladký patok."

„Naprosto s tebou souhlasím," ozve se Miky a usměje se na Denisu, která se nad tím pozastaví, protože nerozumí, proč by na ni mluvil cizí kluk u stolu.

Všichni na nás zírají, jako by nemohli ničemu porozumět a já se jim nedivím. Nemám nejmenší tušení, jak tuhle situaci zahrát do autu.

„Ne," zakroutí Sabina nevěřícně hlavou a probere tak všechny z transu. „To není možné."

Ester se zatváří naštvaně a Denisa se rozhlídne po ostatních.

„Vy se znáte?" ukáže Denisa na naše spolužáky a Ester přikývne. Vypadá trochu pobledle, ale pořád drží svůj povýšený obličej, aby všem přítomným dala najevo, že i když je s holkou, všichni jí můžou políbit zadek.

„To jsou naši spolužáci," vydechne.

„Aha," přikývne Denisa a pak vykulí oči. „Aha?" přikryje si dlaní ústa a všechny u stolu přejede pohledem. „Sakra. To jsem tedy posrala." Ester se jí musela zmínit, že krom mě o její orientaci nikdo neví.

„Ty jsi věděl, že tady budou?" zasyčí na mě Ester a já jen rozhodím rukou.

„Nevěděl," odpoví místo mě Danča a usměje se. „Museli jsme změnit kavárnu, protože v té naší bylo plno. Jsem Daniela," kývne na Denisu.

„Daniela?" otočí se Denisa na Ester a ona jen přikývne. Takže Denisa ví doopravdy všechno, protože si Danču prohlídne od hlavy k patě, což je jí nepříjemné.

„Mikuláš," natáhne ruku k Denise. „Nechcete si přisednout?" ukáže na volné židle vedle Stáni.

„Raději ne," odpovím, zatímco Ester kroutí hlavou. Chytne Denisu za ruku a bez rozloučení ji odtáhne k volnému stolku v dostatečné vzdálenosti od ostatních.

Já si promnu obličej a hlasitě vydechnu. „Ty vole."

Mikuláš se rozesměje. „Nevyptávej se a nebudu ti muset lhát? Upřímně vy dva dohromady jste mi vrtali hlavou dlouho a konečně tomu rozumím. Jak dlouho víš, že je na holky?"

„Prokecla se na Silvestra," přiznám jim. „Měli jsme slabou chvilku."

„Pěkný," shrne to Robin a směje se od ucha k uchu. „Rozhodně větší překvápko, jak ty Miky," poplácá ho po rameni.

„Svým coming-outem tě převálcovala," potvrdím. „Doufám, že nebudu u toho, až to řekne svým rodičům. Být tomu svědkem po druhé už asi nedám."

„Je fakt roztomilý, jak jsi vždycky uprostřed všeho dění," vysměje se mi Miky a já se zašklebím. Vezmu si svůj čaj, dám mu rychlou pusu a zamířím za holkami ke stolu.

„To byl tvůj přítel?" vyzvídá Denisa a ukáže na Mikyho.

„Ne. Jen rád líbám spolužáky," zakřením se.

„Ten idiot si konečně přiznal, že ho miluje," vysvětlí jí Ester a je nad věcí, že se o ní všichni dozvěděli pravdu.

„Je hezký," zhodnotí ho Denisa. „Ale moc se k sobě nehodíte."

Zakoulím očima a Ester se rozesměje. „Říkala jsem přesně to samé. Ale po tom, co s nimi trávíš jeden den, zjistíš, jak moc jsi na omylu."

Vypláznu na ni jazyk a pokusím se z Denisy dostat, co jsme prováděli tu noc v baru.

Konečně zjistím, proč jsem šel na dámské záchody. Hledal jsem Ester a načapal je inflagranti, jak si to spolu rozdávaly.

Ještě štěstí, že si nic nepamatuju. Ten obrázek bych jinak nemohl vyhnat z hlavy.

°°°°

Mikuláš je mrtvý. Já sám ho zabiju.

Další den ve škole to je všechno v pohodě. Normálně přijdu do třídy, sednu si na místo a bavím se s ostatními. Ale pak to posere Stáňa.

„Hej, Minie," houkne na mě a já na něj otočím hlavu. A on se rozesměje.

Potom to je David s Robinem na školní chodbě. „Ahoj, Minie," pocuchá mě Robin ve vlasech a David mi přehodí paži okolo ramena a smějí se mému výrazu.

Mikuláš se celou dobu tváří, jako by nic, ale je mi jasné, od koho to mají. Takhle mi nikdo neříká, krom mé mámy.

Poslední kapka je, když někdo napíše na tabuli HELLO MINIE a přikreslí tam myš z Mickey Mouse s růžovou mašlí na hlavě.

Nakopnu Stáňovu židli, aby mi uvolnil místo vedle Mikyho.

„Kenny, promiň," spustí Miky, když se posadím a otočí se čelem ke mně. „Ujelo mi to před Stáňou a..."

„Promiň?" povytáhnu jedno obočí a nakloním se k jeho uchu. „Promiň to nespraví, brouku," zašeptám. Koleno mu zaryju mezi nohy a trochu víc zatlačím. „Právě teď mám chuť tě odvléct na záchod, stáhnout ti kalhoty a kouřit ti ho tak dlouho, dokud nebudeš na pokraji vyvrcholení a pak... přestat."

Mikuláš zatne ruce v pěst a trhaně se nadechne. Odpírat mu orgasmus mě baví a on to moc dobře ví. Na koleni cítím, že ho má slova nenechala chladným, proto ještě víc zatlačím, než vstanu a nechám ho s vlastními představami.

Nikdo už mi Minie neřekne, zato ale nejsem Kenny. Všichni zasvěcení mi neřeknou jinak než Ken-minie a poměrně rychle se to roznese, mezi ostatní.

Ještě že dneska jedeme na jejich chatu mimo Prahu, kde budeme trávit čas do konce týdne, jen sami dva. Mám v plánu mu to dát sežrat i s úroky.

Krom vtípku s mou přezdívkou je jinak ve škole trochu dusno, hlavně po tom, co se Ester zase pohádala se Sabinou. Vyčetla jí, proč neví o tom, že je na holky a hlavně, proč to řekla mě. Ester jí poslala do prdele, protože je to jen její věc, ale i tak mě teď Sabina nejspíš nesnáší.

Takže si oddych rozhodně zasloužíme.

Odhodíme věci v ložnici paní Ledecké a do rána nevytáhneme paty z postele. Nemusíme se zamykat, ani zavírat dveře a rozhodně nejsme potichu.

Milujeme se celou noc a když se asi po sté Mikyho zeptám, jak se jmenuju a on mi po sté odpoví správně, nechám ho se konečně udělat.

Pokračovali bychom v tom i celý den, ale z postele nás vyžene hlad. Po obědě Miky vytáhne deskovku, nad kterou trávíme značnou část odpoledne a potom se znovu milujeme na gauči, když vyhraje.

Využiju jejich klavír a zahraju melodii k nové písničce, kterou jsem napsal. Miky se usmívá, protože ji poznal. Přečetl si ji v mém notesu, když jsem ho zapomněl na záchodě. Jednou rukou toho moc nesložím, zato mám slušný základ.

A znovu se milujeme. Ve vaně, v posteli. Další den ráno v kuchyni i když je Miky proti, neodolá mi. Dokonce i v chodbě, opřeni o zeď.

Protože můžeme.

Na chvíli se věnujeme i učení, ale že by to bylo něco, na co se soustředíme, to rozhodně ne.

Celé čtyři dny strávené na chatě nám neskutečně rychle utečou. Je skvělé, být na chvíli jen sami spolu, ale jsme z toho znavení, ještě víc, než kdyby mě Miky tahal na túry po okolí.

V neděli odpoledne mu „brečím" na rameni, že už musíme jet domů. Zpátky do reality.

A co se nestane? Před mým barákem stepuje máma.

„Stěhujeme se na samotu," otočím se na Mikyho, když zastaví u obrubníku. „Zahodíme telefony a veškerou elektroniku a budeme žít jen z jídla, které si sami vypěstujeme. Nikdo na světě nás nenajde."

Miky se podívá z okýnka na mou mámu před vchodem, než se mi podívá do očí. „Umřeli bychom za týden," uzemní mě. „Ty nudou a já hlady, protože neumím zabít ani kapra o Vánocích, natož slepici na maso."

Otráveně si povzdechnu a vystoupíme z auta. Miky mi z kufru vytáhne věci.

„Zvládneš to?" kývne na mou mámu, když mi přes rameno dává tašku.

„Až mě zavřou za úkladnou sebevraždu, ještě budeš litovat, že jsi můj návrh smetl ze stolu," zavrčím a on se rozesměje nad tou blbostí, co jsem řekl.

Nakloním se k němu a dám mu pusu, která rozhodně není letmá ani rychlá.

„Provokuješ," usměje se. „Máš štěstí, že jsem po těch čtyřech dnech naprosto vyřízený."

„Díky, za skvělý prázdniny."

„Zítra ve škole." Zavře kufr, nastoupí do auta a odjede domů. Já se zamračím na mámu, která se ke mně pomalým krokem přibližuje.

„Čemu nerozumíš na slovech skončili jsme?" řeknu, když kolem ní projdu ke dveřím.

„Chci opustit tvého tátu," překvapí mě a já se zastavím na místě. Netuším, jestli to myslí vážně, nebo jsou to jen plané výhružky, protože otec, by to nikdy nedovolil.

Otočím se čelem k ní a svraštím obočí.

„Dala jsem mu ultimátum. Pokud se ti neomluví a nepokusí se to s tebou urovnat, nechci s ním nic mít."

„Zajímavý," promluvím. „A mě to říkáš, protože mě to má ohromit?"

„Ne," vydechne. „Vím že to, co se stalo ten den, když jsi nám řekl že jsi... homosexuál, jsme se s otcem nezachovali správně. A mrzí mě, že mi trvalo tak dlouho, si to uvědomit. Ale znáš tátu. Udělá cokoli, jen aby vypadal dobře před svými přáteli. Syn gay není něco, co se mu hodí."

Uchechtnu se a zakroutím hlavou. Tohle nemá cenu jakkoli komentovat. Oba víme, jak by otec v očích společnosti klesl, kdyby se provalilo, že jeho nejmladší syn, ten s talentem od boha, je gay.

„Když nám volali ze školy, naskytla se příležitost s tebou mluvit. Ráda bych o tobě věděla víc, Minie. O tvé kapele. Den-min nám ukázal tvůj Instagram. A taky bych chtěla víc poznat Mikuláše. Vypadá jako milý kluk. A jeho máma... Ta je s vámi v pohodě?"

„Není to tak dávno, co jsi zastávala stejný názor, jako otec," odseknu, aniž bych jí na cokoli odpovídal. A už vůbec nebudu mluvit o Mikyho mámě. „Taky ti záleželo na tom, co si o tobě ostatní myslí."

„Já vím," sklopí pohled a udělá krok ke mně. Napřímím se do pozoru, protože mám strach, jí věřit. „Byla to chyba," podívá se mi znovu do očí. „Víc než na ostatních, mi záleží na mých dětech."

Pozdvihnu jedno obočí. A trvalo to jen tři roky.

„Moc hezký," odfrknu si. „A na to jsi přišla sama?" Otočím se na patě a vydám se ke dveřím. Z kapsy vylovím klíče a odemknu vchodové dveře.

Netuším, proč se zastavím. Jestli je mi jí líto nebo mám zkrátka dobrou náladu po čase stráveném s Mikym. Podržím dveře na délku natažené paže, aby mohla vejít.

„Denny mi psal, že vaří rizoto," řeknu, aniž bych se ohlédl a počkám, až jí má pobídka dojde.

Do vteřiny přijde ke dveřím a společně vyjdeme schody do druhého patra do našeho bytu.

„Čau, brácho," zakřičím v chodbě, když skopnu boty. „Doufám, že máš dost jídla pro čtyři osoby."

„To si ještě s Mikulášem nelezete na nervy?" zakřičí nazpět. „Člověk by čekal, že za tu dobu budete znavení sexem a budete si od sebe chtít odpočinout."

Zasměju se, když mámě vyjede obočí vzhůru nad poznámkou o sexu. Ještě otázka, jestli ji pohoršuje ta představa nebo to, že o něm mluví její milovaný synáček.

„Varuju tě, Denny. Važ slova."

„Nebo co?" Zaslechnu smích od Marie. „Chceš mi tady tvrdit, že jste neprošukali každý kout v tom jejich obřím baráku, kterému říkají chata? Tenhle byt má tenké zdi. Moc dobře víme, jak vy dva umíte... No do prdele," zakryje si dlaní pusu, když vejdeme s mámou do kuchyně. Těká pohledem z jednoho na druhého a trochu zčervená.

„Varoval jsem tě," vysměju se mu. Před našima se o sexu zásadně nebavíme. Ani před nimi nemluvíme sprostě.

„Ahoj, Ari," pozdraví ji Marie, zatímco se Denny snaží vzpamatovat a vrhá po nás nechápavé pohledy.

„Moc se v tom nešťourej," odbudu ho a hodím si tašku do pokoje.

„Takže... je to mezi tebou a Mikulášem vážné?" zeptá se mě máma, když se usadí na sedačku vedle Marie. Já jen pokrčím rameny a posadím se na podlahu před gauč.

„A komu za to vděčíš?" houkne na mě Denny a se smíchem nám podá talíře s jídlem.

Zakoulím očima. „Jestli zase vytáhneš tu dohodu mezi námi, asi tě doopravdy praštím," odseknu.

„Zlomil by sis ruku."