Do školy jsem nešel dva týdny. Možná jsem i trochu simuloval, ale jen trochu.

V pátek, když je Denny ještě v práci se zastavím na nákupu v obchodě a přihodím k tomu jídlu i jednu láhev kámoše Morgana a zázvorový tonik. Potřebuju na chvíli otupit tu bolest na hrudi a když se mé tělo konečně zbavilo léků, nic lepšího mě nenapadlo. Mohlo by se mi povést zase upadnout do bezvědomí a znovu si přehrávat v hlavě zvuk Mikyho smíchu.

Kdyby...

Kdybychom spolu...

Kdybychom spolu pořád cho...

Kdyby se to celé tak nedosralo, přišel by za mnou už ten první den, co jsem nebyl ve škole. Jen by si ke mně lehl, nejspíš by se ode mě i nakazil a koukali bychom na seriály.

Kdyby...

Co by kdyby nenávidím!

Vztekle nahážu nákup do lednice a s alkoholem, tonikem a skleničkou se zavřu u sebe v pokoji. Na led seru. Přece jsem byl nachlazený a toho bacila musím vypálit.

Tak to alespoň řeknu Dennymu, až přijde v pět z práce a najde mě opilého v pokoji.

Jenže mě překvapí. Přijde o dvě hodiny dřív a co je nejhorší, nepřijde sám.

Za tu dobu od nákupu se mi povedlo stáhnout tak čtvrtinu flašky. Pořád málo pro bezvědomí a on vtrhne ke mně do pokoje s Danielou a Stáňou v závěsu. Většinou alespoň zaklepe, ale dneska ne.

„Děláš si prdel?" vyjekne a popadne mou flašku ze země. „Málem jsi měl zápal plic a teď tady chlastáš?"

„Vypaluju červa," zabručím a napiju se ze skleničky, ale i tu mi vtrhne z ruky a několik kapek mi dopadne na triko.

„Celou dobu jsem žil v domnění, že vypadáš jako mrtvola kvůli nemoci a ty sis při tom jen chtěl vyléčit zlomené srdce chlastem?" Zašklebím se, když si všimnu, jak se po sobě Danča se Stáňou podívali. „Proč jsi mi neřekl, že jste se s Mikulášem rozešli? Musel jsem se to dozvědět od tvé kámošky."

„Nestarej se," odvrátím od nich pohled směrem k oknu a kolena si přitáhnu blíž k hrudi. „Celé je to tvoje vina, kdybys mi nedal to podělané ultimátum, nic z toho by se nestalo a já bych mu neublížil."

„Cos mu udělal?" vydechne rezignovaně, jako by věděl, že jsem to dosral já. „Podvedl jsi ho?"

Otočím se na něj se silně zaťatými čelistmi. „Jasně, protože jsem děvka, to jsi chtěl říct?" vypálím a ti dva nejistě přešlápnou ve dveřích. „Vypadni Denny."

Už na mě chce zase křičet, ale Daniela ho zastaví. „Necháš nás s ním?" zeptá se ho klidně. On si jen hlasitě povzdechne a podá jí papírovou tašku. Mě zase zajímá holý strom za oknem a přemýšlím o složení jeho větví.

„Zkuste do něj dostat trochu jídla. Už dva týdny je jen na rýži a sójovce." A s těmi slovy odejde. Nebudu mu vysvětlovat, proč je to jediné jídlo, které dokážu sníst.

Danča si sedne vedle mě na podlahu a zamává mi taškou před očima. „Denny ti koupil bagetu."

Natočím k ní hlavu a ona sebou lehce škubne. Nejspíš to nečekala. Stáňa postává kousek od nás značně nervózní, jako by nevěděl, co v takovéto situaci dělat. Nechápu, proč přišli.

Převezmu si v klidu tašku, načež se rozmáchnu a hodím s ní o dveře. Danča sebou znovu škubne, když se ozve rána.

Chvilku na mě oba nechápavě čumí, než se od nich odvrátím a zahledím ven.

„Tak asi nemáš hlad," řekne rozhodně, ale na to nereaguju. „Kenny? Co se stalo? Co je s tebou?"

Pomalu se k ní otočím a nejistě se podívám na Stáňu. „Budeme předstírat, že vám Mikuláš neřekl, co jsem udělal?" povytáhnu obočí. Věřím, že se jim svěřil už v autě. A pokud ne, tak ve škole určitě.

Danča se nejistě zavrtí a Stáňa rychle uhne pohledem.

„Nic jsi přece neudělal," řekne mi má nejlepší kámoška.

„Jasně," odfrknu. „Protože celou dobu, co jsem měl nemístné kecy jsem..." zhluboka se nadechnu a pokusím se polknout knedlík v krku. Podívám se na Stáňu. „Řekni mi Sokolníčku, jak dlouho to trvalo? Celou dobu jsi to musel vědět, když jsi do Mikyho o Vánocích šil. Musíš taky vědět, kdy přišel ten zkrat, že se do mě zamiloval. Já jen, jak dlouho jsem se choval jako necitelný kretén."

Podívá se na mě a přemýšlí, než zakroutí hlavou. „Nechceš to vědět."

„Ne, to fakt chci. Potřebuju..." zatnu ruku v pěst a znovu polku. „Potřebuju to vědět," ucedím skrz zuby, ale Stáňa nic neříká. Mlčí. „To je vážně skvělý," vydechnu a zabořím si ruce do vlasů. „Totálně mi z toho hrabe. Pořád si říkám, co se stalo, že to dospělo do tohohle bodu, ale..." potřesu hlavou. „Nejsem ta správná osoba, za kterou jste měli přijít."

Danča mě pohladí po paži, ale já se od ní odvrátím. Projev podpory je to nejmenší, co potřebuju.

„Fajn," vydechne Stáňa. „Jen... Nezačni vyšilovat, ano?" posadí se na podlahu naproti nám a nohy natáhne před sebe směrem ke dveřím. „Mikuláš se do tebe zamilovat první den ve druhém ročníku."

Hlava mi vystřelí vzhůru a mnou projede taková vlna pocitů, že mám strach, že se pozvracím. Stáňa si neuvědomuje, jakou bolest mi teď způsobil, ale chtěl jsem to vědět. A vím to.

„Když tě tehdy viděl vejít do třídy, uvědomil si, že se mu líbí i kluci. Celkem dlouho s tím bojoval, ale nakonec si s několika kluky i vyšel. A pak i s holkami. Dá se říct, že celé dva roky experimentoval se svou sexualitou, ale vím, že jsi to byl vždycky ty, koho chtěl. V září mi říkal, že se odhodlá tě někam pozvat. Prý jsi to posral těmi bílými vlasy, ale já myslím, že už ho nebavilo, tě jen zdálky pozorovat. Potom byla u Robina párty a... ostatní známe."

S Danielou na Stáňu nevěřícně zíráme. Ani jí se nevěřil ohledně pocitů svého nejlepšího kamaráda. Ale mě je čím dál hůř. Za očima ucítím nepříjemný tlak, který se mi zatím daří potlačit.

„Nikdy nevěřil, že by mezi vámi bylo něco víc než jen pusa, ale vyspali jste se spolu. Pak jsi ho pozval na rande a od té doby se mi přestal svěřovat. Později mi došlo, že jsi na něj vybalil přátelství s výhodami a on nevěděl, jestli tě tím získá, nebo nadobro ztratí. Miloval tě celou dobu. Svým způsobem svou dohodu neporušil."

Miloval tě celou dobu.

Miloval tě celou dobu.

Miloval tě celou dobu.

Ta slova mi rezonují v hlavě a já konečně povolím tlak v očích a uzdu slzám. „Skvělý," ucedím a dlaněmi si otřu tváře. „Vyjebaně úžasný."

„Proč tě to tak trápí?" zeptá se Danča a obejme mě kolem ramen. „Nemůžeš za to."

„Ne," odstrčím ji. „Ty to asi nechápeš. Máš vůbec představu, jak moc jsem ho musel zraňovat? Jak často jsem mu ubližoval? Pořád dokola jsem jen opakoval, že jsme skvělí přátelé. JEN KAMARÁDI!" slzy mi z očí tečou proudem a já je nestíhám stírat. Daniela je z mé reakce zmatená a stejně tak Stáňa. Nikdy jsem před nikým nebrečel. „Jsem já to kus kreténa," opřu si hlavu o hranu postele.

„Nevěděl jsi to," snaží se mě utěšil Danča a podá mi papírový kapesník z nočního stolku.

Zasměju se, i když na tom není nic vtipného. A i když pořád brečím. „To je asi to úplně nejhorší. Celou dobu, jsem to tušil. Podvědomě jsem věděl, že jde o víc než jen přátelství. Mikuláš nelže. Nikdy! Ale kdyby mi to řekl, mezi námi by byl konec. Po celou dobu, co jsme byli spolu mi to dával najevo a já? Já ho nechal," vytrhnu jí další kapesník z ruky a otřu si slzy. Další příval si nechám pro sebe, až budu v soukromí. Nechci se před nimi zase složit. „Jsem fakt idiot, že jsem to připustil."

Danča mě znovu obejme a tentokrát ji neodstrčím. Svalím se do její náruče a nechám ji, aby mě utěšila, protože se cítím vážně hrozně a sám to nejspíš nezvládnu.

„Všichni tři jste idioti," řekne, když mě rukou hladí ve vlasech.

„Co jsem provedl já?" zeptá se Stáňa, ale ona jen pokrčí rameny.

„Jsi chlap."

Chtě nechtě mě to pobaví, ale do smíchu mi není. Pokusí se odvést mé myšlenky pryč od Mikyho a vypráví mi nejnovější drby ze světa maturantů na naší škole a kupodivu jsem za ty dva týdny o hodně přišel.

Linda plánuje maturák a prý bude ve velkém stylu. Sabina se rozhádala s Ester, Ester poslala do prdele Irenu a oficiálně se nebaví v podstatě s nikým. A s Irenou se zase nebaví nikdo. Holky přestaly zajímat její debilní kecy a kluky nikdy ani nezajímala.

Upřímně, všechno mi je u prdele, ale vyhýbají se tématu Mikuláš a taky celkově jeho jménu, takže je nechám asi dvě hodiny mluvit, než nás vyruší Denny, jestli se přidají na večeři. Nad bagetou pohozenou u dveří jen zakroutí hlavou.

Čas večeře je pro Danču a Stáňu znamení k odchodu. Jsem vážně rád, že přišli, ale uleví se mi, že se nechtějí zdržet. Další hodinu předstírat, jak vše zvládám, bych nedokázal. Chci se jen zavřít u sebe v pokoji a být sám.

„Jo a Jungu, málem bych zapomněl," otočí se ke mně Stáňa ve dveřích od bytu. „Vím, jak rád dodržuješ dohody," a s těmi slovy zvedne pěst, která mi tvrdě přistane na tváři, až sebou praštím do otevřených dveří.

„Kurva, akvabelo," zaskuhrám s rukou na tváři i když vím, že kdyby do toho dal srdce, ležel bych teď na podlaze.

„Možná to pro vás bylo přátelství s výhodami, ale pořád jsem ti slíbil jednu do zubů, pokud mu ublížíš," vysvětlí mi a pokrčí rameny. Danča na něj jen nechápavě zírá a neví, jak zareagovat, protože já jsem její nejlepší kámoš. A ona zase jeho přítelkyně, ale Stáňa to rozhodne za ni. „Tak zítra ve škole," chytne Danču za ruku. Ta na mě jen nervózně mávne a utíká za svým přítelem ze schodů.

Zabouchnu za nimi dveře a s odhodlaným výrazem se vydám do kuchyně pro led, na tu tvář. U prvního kroku mě zpraží zachmuřený výraz Dennyho, který mě celou dobu pozoroval. A který musel zaslechnout, co Stáňa řekl.

„Kurva," zamumlám, ale on jen pozvedne obočí a zamíří do kuchyně. Na pár vteřin mě napadne, jestli by nebylo lepší vyskočit z okna. Sice bydlíme jen ve druhém patře, takže bych si maximálně zlomil nohu, ale i tak mi to přijde jako úžasný nápad než za ním jít do kuchyně, kde na mě bude chvíli zklamaně zírat, než mě seřve. Už ani tvář mě nebolí po ráně od Stáni.

Nakonec seberu zbytky hrdosti, která mi ještě zbyla a vydám se za ním. Zachoval jsem se jako srab s Mikulášem. Nebude se ustrašeně schovávat i před bráchou. Dokážu mu to rozumně vysvětlit a potom si vyžeru následky.

Opřu se o kuchyňskou linku, ale on pořád nic neříká. Jen uklízí nádobí z myčky do skříněk a celkově kolem mě pochoduje, jako bych tady nebyl.

„Nic mi na to neřekneš?" promluvím dřív než on.

„Co chceš, abych ti řekl?" zeptá se, přehodí si utěrku přes rameno a opře se dlaněmi o linku.

„Ani nevím. Očekávám všechno. Křik, nadávky, jak moc jsem tě zklamal..."

Jenže on nic z toho neudělá. Místo toho jen zakroutí hlavou, hlasitě vydechne a k mému velkému překvapení vytáhne z lednice mého Morgana s tonikem. Namíchá ho do dvou skleniček a jednu ke mně přistrčí. Sám si pořádně přihne z té druhé.

„Svým způsobem jsi naši úmluvu neporušil," řekne rozhodně, ale nevěnuje mi jediný pohled. „Mohlo mě napadnou, že si najdeš nějakou... kličku, jak to nedodržet. Najít si kámoše na sex? To bylo chytré."

Vyhoupnu se na linku, překřížím nohy v kotnících a sám se napiju z připraveného drinku od Dennyho. Napiju a na ex vypiju.

Na jednu stranu mě pochválil, jak jsem si to zařídil, jenže na tu druhou mi vyčítá, jak jsem si to zařídil. Možná to bylo chytré, ale pekelně se mi to vymstilo.

Denny se nade mnou pousměje a když povytáhnu jedno obočí v němé otázce, jen zakroutí hlavou a namíchá mi další drink.

„Něco mi na tom nehraje, brácho," pokračuje dál. „Buď jste oba tak skvělí herci nebo jste nic nepředstírali," konečně mě propálí svýma černýma očima, které máme stejné. „Sázel bych na to druhé, zvlášť když vezmeme v potaz, že jste flirtovali i když jste si mysleli, že vás nevidíme."

Zašklebím se, ale nic neřeknu.

S Mikulášem jsme se provokovali neustále. Bavilo mě ho dráždit, stejně jako to bavilo jeho.

„Nejspíš nerozumím tvému chování. Prvně jsem myslel, že je to jen tím, že jsi byl nemocný. Potom mi Daniela řekla, že jste se rozešli a najednou mi to dávalo větší smysl. Prostě tě to sebralo, a to je pochopitelné. Ale pokud to byl jen kamarád... Řekni Kenny, proč tě ten rozchod tak sebral?"

Sklopím pohled do klína a mimoděk prstem zakroužím po hrdle skleničky. Nevím, jak mu na tohle mám odpovědět. Jak mu mám vysvětlit, že jsem zhnusený sám ze sebe, protože jsem mu celou dobu tak moc ubližoval?

Miloval tě celou dobu.

Jak mám Dennymu vysvětlit, že už se Mikymu nikdy nedokážu podívat do očí, protože mám strach, co v nich uvidím? Mám strach, že konečně poznám, jak moc mě miluje, ale ještě víc se bojím, že mě díky té lásce bude nenávidět.

„Ublížil jsem mu," řeknu pravdu, ale na Dennyho se nepodívám. „Řekl, že mě miluje a já ho odmítl."

„Takže ho nemiluješ?" zeptá se a já se na něj zamračím.

„Víš, že láska je něco, čemu se velkým obloukem vyhýbám," odfrknu si. „Měli jsme mezi sebou dohodu. Já a on. Nebudeme do toho plést city ani emoce. Byli jsme jen kamarádi. On to nedodržel a já to podělal. Oba jsme to posrali."

Denny se na mě podívá, ale nic neřekne. Jen se vyhoupne na linku vedle mě.

„Takže jsi dojebaný z toho, že jsi mu ublížil," pronese. „To by dávalo smysl. Kdyby ti na něm záleželo."

„Jasně, že mi na něm záleží. Je to můj kámoš."

„Opravdu? Jen kamarád?"

„Ano, Denny, jen kamarád."

„Nevypadali jste jako kamarádi."

„Kam tímhle vším míříš?" syknu, ale on jen pokrčí rameny.

„Kam bys řekl?"

„Přestaň si hrát na psychologa."

„Toho bys potřeboval."

„Vyklop to."

Ale on se jen uchechtne a napije ze své skleničky.

„Možná jste kamarádi. Ale nejste jen kamarádi," vypadne z něj. „Netvrdím, že mezi vámi byla ihned láska, ale rozhodně jste působili, jako zamilovaný pár. Bylo na dobré cestě, aby ta láska vznikla a taky... Byl jsi šťastný. Což bylo přesně to, co jsem pro tebe chtěl, takže jak sis to zařídil je vedlejší."

„Nejsem si vědom, že bych byl šťastný," namítnu. „Spokojený, to jo, ale šťastný?"

„Spokojený je celkem blízko. Ale smál ses. A ne že bys pronesl nějaký vtípek, nebo něco tomu podobnému. Usmíval ses vždy, když vešel do dveří. Culil ses jako sluníčko, když jste si spolu psali. Už ses tolik nevztekal na celý svět, jen když tě něco namíchlo. I když tebe naštve i nedovařená těstovina," zasměje se. „Proto jsem tomu vašemu... vztahu, jestli to tak můžu říct, věřil."

Znovu se zašklebím a vyklopím do sebe zbytek obsahu ve skleničce.

„T-takže mi tady tvrdíš že... jsem se... no... zamiloval?" vyslovím ten nesmysl a nepříjemně mě při tom píchne v hrudi.

„Nemám nejmenší tušení, co cítíš brácho," odpoví. „Jen říkám, co jsem viděl."

Zakroutím hlavou. „V tom případě," vezmu si svůj tonik a láhev Morgana. „Tohle je moje." A odejdu do svého pokoje.

Potřebuju pohřbít tu bolest v hrudi.