Ty dva týdny před Vánocemi utečou jako voda. Brácha se mě minimálně třikrát pokouší přesvědčit, abych jel s nimi k našim a já ho minimálně pětkrát pošlu do háje. Na štědrý den, když s Marií odchází to zkouší znovu, ale tentokrát oba přidají smutný psí pohled.

„Nechci tě tady nechávat samotného," skočí mi Marie kolem krku. Dárky jsme si předali už ráno. Říkal jsem jí, že nic nechci, ale ona a Denny mi stejně něco koupili.

„Prosím tě, jsem v pohodě. Vážně," zahuhlám jí do vlasů.

„Ale mě to vadí. Cítím se hrozně."

„Nerozmyslíš si to? Našim by to nevadilo," přisadí si Denny. „Máma by to určitě ocenila."

„To se vsadím," pronesu ironicky. „Berte to tak, že když tam nebudu, nebude mít kdo vám kazit Vánoce," pohladím Marii po paži. „Protože to by se mi rozhodně povedlo."

Oba si rezignovaně povzdechnou. Marie mi ještě vlepí pusu na tvář a už je vystrkám ze dveří, aby mi nekazili můj volný den.

Neberu to tak, že jsou Vánoce. Pro mě jsou jen prázdniny s tím, že Denny není doma. Hurá!

I když od té doby, co jsou ti dva spolu, tady moc času netráví. Obzvlášť rychle zmizí, když je tady Miky, aby nám dopřál soukromí. Čehož aktivně využíváme.

Odpoledne strávím menším úklidem a taky vařením. Můj vánoční oběd se skládá z kuřete na paprice a těstovinami. I když to vaření trochu přeháním. Jen zapnu mikrovlnku. Ráno mi uvařila Marie. Údajně mi uvaří cokoli si řeknu a já si poručil tohle. Na můj vkus, můj čas strávený o Vánocích až moc řeší. No tak budu sám. Já si ty dva dny samoty rozhodně užiju. Dneska jsou u našich a hned zítra jednou k Mariiným rodičům na oběd a vrátí se až večer.

Po večeři si roztáhnu gauč, nachystám si Morgana se zázvorovým tonikem, udělám spoustu popkornu a pustím si maraton Saw. Nejsem si jistý, co to vypovídá o člověku, kterého to neskutečně baví. Třeba jsem utajený sériový vrah a nevím o tom.

Jsem skoro na konci prvního dílu, když se ozve zvonek. Divný. Denny si klíče bral a určitě by se pro ně nevracel tak pozdě večer. A o Vánocích. Věděl by, že mu zítra otevřu.

Další, co mě napadne je, že by mě mohli unést. Jako v tom filmu a já pak budu nucen si uříznout nohu, abych se dostal z pout a zachránil se.

Hlavou se mi honí různé scénáře, kdo by to mohl být, když jdu ke dveřím. Snad ne nějaký soused se zaseknutou kostí v krku. Nevím, jak bych byl schopný jim v této situaci pomoct.

Jenže když otevřu dveře, není to žádný soused ani násilný vrah a ani můj bratr. Zírám do obličeje Mikulášovi, Daniele a Stáňovi.

Huba mi málem vypadne z pantů. „C-co tady děláte?"

„Co asi?" řekne Danča, s lahví vína se prodere kolem Mikyho a vejde do bytu. „Mikuláš se zmínil, že jsi na Vánoce sám, tak jsem se vysrali na rodiny a jsme tady."

„Cože?" vyjeknu. „Ale to snad..."

„Klid, prosím tě," odbude mě a souká se z kabátu. „S našima jsme si Vánoce užili před dvěma hodinami a teď bych akorát seděla na prdeli v pokoji a pouštěla si filmy. Víš, jak nesnáším ty trapné pohádky, co vysílají každý rok pořád dokola. Už mě to nebaví. Ti dva na tom byli podobně, tak jsem je zlanařila a místo abychom koukali u sebe doma, řekli jsme si, že tě překvapíme."

„To jste ale... To jste nemuseli," nervózně se poškrábu na zátylku a koukám na usměvavé tváře kluků.

„Tak co je, Jungu?" osloví mě Stáňa. „Pozveš nás dál, nebo budeš pořád čumět?"

Uhnu jim ze dveří a oni vejdou. Daniela odběhne do kuchyně pro skleničku na víno, Miky se uvelebí na roztaženém gauči a Stáňa se rozhlíží po našem bytě.

„Máte to tady hezký," zhodnotí svůj průzkum. „To je tvůj pokoj? Hele, najdu v tvé skříni dámské šaty?" zaslechnu ho, když vejde ke mně do pokoje a Mikuláš se rozesměje.

Musím přiznat, jsem víc než překvapený, že se objevili před mými dveřmi. Tohle jsem doopravdy nečekal.

„Vadí ti, že jsme přišli?" zeptá se mě Miky. Jednou paží se opírá o opěradlo gauče a kouká, jak nervózně postávám ve dveřích do obýváku.

Dlaní si promnu hruď. Zase je mi špatně. „Ne, to ne," ujistím ho rychle. „Jsem jen... překvapený? Nečekal jsem vás tady."

„U nás se objevila Lucie, tak jsem si řekl, proč ji nenasrat a říct, že jdu na noc k tobě?"

Rozesměje mě. Konečně se pohnu a usadím vedle něj na sedačku.

„Kenny, kde jsou brambůrky?" zeptá se Danča.

„Horní skříňka v rohu."

„Šaty jsem nenašel, ale..." vyběhne Stáňa z mého pokoje a v ruce drží balíčky pleťových masek. „To je fakt tvoje?" zachechtá se a Mikuláš spolu s ním.

„Vážně si myslíš, že je můj obličej tak dokonale hladký od přírody?" uzemním ho. „Vrať to zpátky a zmiz odtamtud, nebo najdeš věci, které ti budou nahánět noční můry."

„Výzva přijata," vykřikne a vběhne zpátky do mého pokoje.

Daniela si sedne k nám na gauč a chrlí ze sebe seznam dárků, které dostala od rodičů včetně nového notebooku. Dle jejích slov byl ten starý zasekaná šunka. Mikuláš dostal nový iPhone – konečně – a hodinky. Co dostal Stáňa netuším. Pořád nevylezl z mého pokoje a zaslechnu, jak mi popadají mé laky na nehty ze stolu na podlahu.

„To je vážně debil," zakroutím hlavou, ale usmívám se. Nemám se za co stydět, ať si najde, co chce.

„Je zvědavý," drcne do mě Miky. „Tvůj pokoj je takové zajímavé místo. Napůl klučičí, napůl holčičí. Jako vážně máš čelenku ve vlasech?" usměje se a já na něj vypláznu jazyk. Když jsem si včera barvil vlasy, už asi po sté v tomto měsíci jsem si říkal, že musím zajít ke kadeřníkovi. Vlasy mi padají do očí úplně stejně, jako Mikymu.

„Na co koukáme?" zeptá se Danča a přivlastní si mou misku s popkornem.

Podívám se na ni s pozdviženým obočím. Film je pausnutý zrovna na scéně, kdy si řeže nohu, aby se uvolnil ze řetězů.

„Ty jsi neviděla Saw?"

„Horory moc nemusím."

„Tak to máš blbý. U mě horory patří ke svátkům."

„Hele Jungu?" vyleze Stáňa z mého pokoje s malým silikonovým kolíkem v ruce. „Co je tohle? Vypadá to jako vývrtka, ale..."

„To je anální kolík ty blbečku," řeknu s klidem a on ho vyděšeně upustí na podlahu. Přičichne si k ruce a Daniela s Mikym se smíchy válejí na gauči.

„A proč byl u sponek do vlasů?" vyjekne.

„To jsou kolíčky na bradavky," zakroutím hlavou. „Nemůžeš říct, že jsem tě nevaroval," odseknu. „Vrať to zpátky prosím tě."

„Toho už se nedotknu. Kde máš dezinfekci? Nebo Savo?"

„Ty jsi vážně debil," přeskočím opěrku gauče a vrátím tu hračku zpátky do krabičky pod postel, kam patří.

„Takže vy dva to rádi tvrdě jo?" ptá se zrovna Stáňa Mikyho, když za sebou zavírám dveře od pokoje.

„Nemám tušení, o čem to mluvíš," kroutí Miky hlavou. Já si sednu na opěrku gauče, zády přepadnu vedle Mikyho a nohama kopu ve vzduchu.

„S Mikym nic takového nepotřebujeme," pokrčím rameny. „Mezi námi je to intenzivní až dost."

„Asi to nechápu," ozve se Stáňa a Danča si promne čelo.

„A vážně to chceš vědět?" zeptá se ho Miky, když Stáňa pořád nechápavě zírá.

„Prostě je jejich sex tak skvělej, že ho nepotřebují zpestřit," vysvětlí mu Daniela.

„Ty sis nabarvil vlasy?" prohrábne mi je Miky.

„Hm... Včera. Už to vypadalo divně."

„Cos dostal na Vánoce?" zeptá se mě Danča.

„Marie mi dala luxusní vonné tyčinky. Ví, jak jsem na nich závislý. A Denny nové bezdrátová sluchátka. Ty staré vypověděly službu."

„Dal jsi mu zase trenýrky od Calvina Kleina?"

„Samozřejmě. Řekl si o ně."

„Jsi nemožný," zakroutí hlavou. „Kenny je hrozný na dávání dárků. Od něj prostě nemůžeš nic chtít, proto si nikdy nic nedáváme."

Praštím ji po noze. „Tak dík. Já radši dárky dostávám, než dávám."

„Ne i v tomhle jsi hrozný," uzemní mě. „Mám ti připomenout tvou reakci, když ti Denny dal elektrickou kytaru?"

„Prosím ne," přikryju si tvář dlaněmi. „Byl to ten nejlepší a taky nejdražší dárek, co jsme kdy dostal. Málem jsem ji hodil Dennymu na hlavu."

„Proč bys to dělal?" zeptá se Stáňa.

„Víš kolik taková věc stojí?" zakroutím hlavou. „Byl jsem nadšený a nasraný zároveň. A vůbec, to je můj popkorn," hrábnu do misky, kterou si uzurpovala Daniela a naberu celou hrst.

„Tak v tom případě doufám, že tě tímhle nenaštvu," řekne Miky a z kapsy vytáhne malou krabičku, do které by se vešel prstýnek.

„Já myslel, že můj dárek je to, že jste přišli?" zeptám se ho a nervózně koukám na tu krabičku. Zvednu se na loktech a dárek si od něj převezmu.

„Od nás dvou jo," pokrčí rameny Danča. „To, co si vymyslel tady tvůj milenec jde mimo nás."

Miky jen zakoulí očima. „Vím, že jsi říkal žádný dárky, ale je to jen blbost. Když jsem to viděl, myslel jsem si, že by se ti to mohlo líbit."

Posunu se na gauči, usadím se do tureckého sedu a hlasitě vydechnu. „Alespoň sis mohl kleknout," rýpnu si do něj.

„Jak tě znám, řekl bys ano dřív, než bys to otevřel."

„Třeba bych tě ještě dokázal překvapit. Ne jak ty. Žádost o ruku o Vánocích? Takové klišé. Typický chlap, co nevymyslí pořádný dárek a tímhle to chce zachránit."

„Zase ti to moc mluví," plácne mě do stehna. „Prostě to otevři a přestaň kolem toho trojčit."

Sundám víčko z krabičky, ale nespouštím pohled z Mikyho. To jsou blbý vtipy takhle mě děsit dárkem. Ještě si nejsem jistý, jestli bych dnešní den zhodnotil pozitivně nebo negativně. Nemám rád překvapení.

„Ukaž," nakloní se ke mně Danča, aby viděla dárek od Mikyho a já spolu s ní koukám na stříbrný přívěšek ve tvaru trsátka na kterém je z jedné strany vyrytá elektrická kytara a z té druhé klasická. Je k němu i dlouhý řetízek na pověšení kolem krku.

Vyprsknu smíchy. Všichni na mě koukají, jako by jim utekl nějaký vtip a taky že jo.

„Ty fakt neumíš přijímat dárky," vytrhne mi Miky krabičku z ruky, ale směje se taky.

„Počkej tady," řeknu mu, vstanu z gauče a odběhnu do pokoje. Ze skříně vytáhnu krabičku podobnou té, co jsem dostal od něj a dojdu zpět na sedačku, kde se bokem opřu o opěradlo čelem k Mikymu.

„Teď pochopíš, proč jsem se smál." A podám mu dárek, který jsem pro něj koupil.

„Klečet nebudeš?"

„Možná později," několikrát zakmitám obočím.

„Nechte si to, máte tady svědky," houkne na nás Stáňa.

„Držel jsi v ruce můj anální kolík. My dva už před sebou nemůžeme mít tajemství, brouku," odvětím, ale čekám, až Miky otevře krabičku. Samozřejmě ihned pochopí a rozesměje se taky.

Uvnitř najde dlouhý stříbrný řetízek s přívěškem o velikosti žiletky, ale vykrojený do tvaru foťáku. Když jsem si na netu zadal do vyhledávače foťák jako symbol, našel jsem ho skoro hned.

„Ty jsi mi koupil vánoční dárek, a ještě k tomu jsi měl stejný nápad jako já?" nepřestává se smát.

„Máš rád Vánoce," pokrčím rameny. „Tušil jsem, že neodoláš a dárek mi koupíš. Nechtěl jsem být pozadu."

„Co kdybych ti nic nedal?"

„Počkal bych si na narozeniny."

„Ty se mi snad zdáš," zakroutí nevěřícně hlavou, ale má z toho upřímnou radost.

„Určitě ne," namítnu. „Ve tvých snech jsem rozhodně nahý."

„To ještě můžu napravit," chytí mě za tričko a přitáhne si mě k sobě, aby mě políbil.

„My dva jsme ještě tady," dostanu ránu do zad od Daniely.

Zakoulím očima, ale odtáhnu se od něj. Miky svůj dárek dá do kapsy a já si ten svůj pověsím kolem krku a schovám pod tričko.

V kuchyni nám všem připravím něco k pití, krom Daniely, ta má víno, rozhodím po všech balíčky brambůrků a uvelebím se zády o Mikyho hruď. Chytne mě kolem pasu a já nám pustím konec prvního filmu. Daniela okamžitě vyjekne, protože to mám příliš nahlas.

„Sorry," houknu a ztiším televizi.

„To je nechutný," řekne obrazovce a zaboří Stáňovi hlavu do hrudi, aby se na to nemusela koukat. Ten ji obejme kolem ramen a vlepí pusu do vlasů.

Dál už se jen díváme a Miky mě dlaní hladí po hrudi. Je to příjemné.

„Vážně mi čicháš k vlasům?" obviním ho, když mi do nich zaboří obličej a zhluboka se nadechne.

„Hezky voní," namítne.

Já jen zakroutím hlavou a nohy natáhnu na ty od Daniely.

„Všichni víme že je to Jigsawova dcera," řekne Stáňa někdy uprostřed dvojky, když jí hodí do barelu s injekčními stříkačkami použitými feťáky. Danča ji totiž v tuhle chvíli velmi lituje.

„Kámo, takové spoilery sis mohl odpustit," zahučí Miky.

„Tys to neviděl?" natočím k němu tvář.

„Na horory sám zásadně nekoukám," usměje se.

Když na konci třetího dílu zaslechnu lehké chrupkání od Danči, zvednu se a přes ni a Stáňu přehodím deku. On mi jen neslyšně poděkuje a druhou dekou přikryju sebe a Mikyho.

„Děkuji," zašeptám, když se znovu uvelebím v jeho náruči.

„Rád dělám kamarádům radost," vrátí mi zpět má slova. Ani nevím kdy nebo jak, ale najednou usnu, jako když mě do vody hodí.

°°°°

Probudí mě naštvané hlasy z kuchyně. Chvilku jsem tak mimo, že nedokážu rozeznat, co říkají nebo kdo mluví, ale když zaslechnu své jméno, jako by mě to vytrhlo.

„...mu to říct Miky. Už to začíná být vážné," mluví Stáňa šeptem.

„Není co říct. Přestaň se do toho míchat," odpálkuje ho Miky, taky tiše. Pootevřu oči a uvidím Danču, jak spí jen pár centimetrů ode mě. Tu ještě neprobudili. Zavřu zase oči a předstírám spánek.

„Ty si asi myslíš, že jsem úplný debil, co? Nejsem slepý, Mikuláši. Jenom tě využívá."

„Tak jako já jeho," sykne Miky. „Mysli si, co chceš, ale je to můj kámoš. Záleží mi na něm. A tobě taky. Nebo mi chceš tvrdit, že jsi tady jenom kvůli Daniele?"

„Jasně, že je to kámoš," odpoví Stáňa už mírněji. „Ale záleží i jemu na tobě?"

Chvilku je mezi nimi ticho a jsou slyšet jen tikající hodiny na zdi. Miky přece musí vědět, že mi na něm záleží. Je to skvělý přítel, a dokonce jsem mu málem zabil ségru, když se do něj navážela. Musí to vědět.

„Myslím, že jo," řekne nakonec.

„Myslíš?"

„Já nevím, jasný? Kenny je v tomhle komplikovaný. Nepustí si k tělu každého."

„Danielu si pustil," namítne Stáňa. „Řekl jí přece o tom, že ho zneužili."

„On to tak nevnímá. Pořád tvrdí, že o nic nešlo."

„To by se tak nesložil po tom, co ho Aleš napadl," zabručí Stáňa. „Každopádně bys mu to měl říct. Zaslouží si znát pravdu. Co si myslíš, že se stane, až to mezi vámi skončí? Protože ono to skončí. A kdo pak bude zírat na tvůj ksicht se slovy ‚já ti to říkal?'"

„Radši budu jeho kámoš, než abych..."

„Ránko kluci," ozve se Daniela. „Co řešíte?"

„Ahoj zlato," promluví na ni zvesela Stáňa. „Bavíme se o snídani. Prošmejdil jsem Jugovi ledničku, ale krom pár jogurtů a vajíček tady nic moc není."

„Ty umíš vařit?" podiví se Danča.

„Je první svátek vánoční," zahučím a přetáhnu si deku přes hlavu. „Nemohli byste se ztlumit?"

„Udělali jsme kafe," řekne Miky a nadzvedne deku. Když uvidí můj otrávený obličej rozesměje se.

„Fuj," zhodnotím.

„A čaj," podá mi hrnek mého oblíbeného čaje.

„Kdybys neměl tak skvělé kvality, tak bych tě za ten ranní budíček kopl do zadku." Posadím se a hrnek si od něj převezmu. „Pokud chcete něco jiného než vajíčka, jsou tam cereálie. Brácha přiveze pořádné jídlo až večer od budoucí tchyně."

Ostatní se dají do pohybu. Danča na mě houkne, že si dá sprchu a zamíří do koupelny. Miky a Stáňa něco dělají v kuchyni a já jen zaražené koukám na vypnutou televizi s čajem v ruce.

Nějak se nedokážu dopátrat významu jejich ranní rozmluvy. Zdá se, že existuje něco, co mi Miky neřekl a co Stáňa ví. Jen mě nenapadá nic, co by to mohlo být.

Jistě, že náš nezávazný sex jednou skončí. Taková byla dohoda. Už tak toho po něm chci tolik. Je milý na mého bráchu a jeho přítelkyni. Několikrát byl u toho, když jsem se s ním hádal o mých rodičích. Kvůli mně udělal svůj coming-out před mámou. Sice nakonec dopadl dobře, ale i tak se tomu mohl vyhnout.

Zahltil jsem ho svými problémy s Alešem. On byl ten, kdo se mnou trávil noc po tom, co mě napadl. A i když jsem ho o to nežádal, Mikuláš je zkrátka moc hodný, aby mě v tom nechal samotného. A já ho pryč neposlal. Počítal jsem s ním.

Vždyť už ho beru jako samozřejmost.

Do hajzlu!

Stáňa má pravdu. Možná že se využíváme navzájem, ale já to dělám o hodně víc. Využívám Mikyho dobroty a on si to nezaslouží. Možná bych ho měl nechat jít. Určitě mu bude líp beze mě a mých sraček.

„Jsi v pohodě?" usadí se Miky vedle mě. „Zase je ti špatně?" ukáže na mou ruku na hrudi.

„Dobrý," zakroutím hlavou. „Jen se cítím divně. Jako by mě něco lechtalo a bolelo zároveň. Táhne se mi to až k lopatkám. V poslední době se mi to děje neustále."

„Možná by sis měl zajít k doktorovi," poradí mi a starostlivě si mě měří.

„Nic to nebude," odmávnu ho.

Miky mi rukou vjede do vlasů. Zavřu oči a ten opojný pocit si vychutnám. „Dáš si se mnou sprchu?"

Povzdychnu si. „Moc rád bych, ale raději pomůžu Stáňovi se snídaní," plácnu ho po stehně a ruku tam chvilku nechám. Začíná mi být hůř než před chvílí.

„Půjčím si triko," vlepí mi pusu na tvář a vstane z gauče.

„Budu ti muset prohrabat skříň," křiknu na jeho záda. „Víš kolik triček už jsi mi ukradl? Při poslední inventuře jsem byl značně v mínusu."

Zaslechnu jen Mikyho smích a potom už střídá Danču v koupelně. Já se zvednu a pomůžu Stáňovi. Na snídani zvolí míchaná vajíčka, ale zamíchá do nich sýr a zeleninu. Danča se svalí na gauč s telefonem v ruce.

Ze skříňky vytáhnu talíře a skleničky a všem nám naliju pomerančový džus, který je v lednici. Nedokážu se na Stáňu ani podívat a on si toho všimne.

„Kenny?" houkne na mě Daniela zpoza gauče. „Co je s tebou? Jsi až nezvykle potichu. Trochu mě to děsí."

Pokrčím rameny, ale k odpovědi se nemám. Stáňa se na mě znovu podívá, ale jeho pohled nevydržím dlouho, proto se raději věnuji chystání příborů.

Nakonec si hlasitě povzdechne. „Slyšel jsi nás."

„Hm," přikývnu.

„Hele," spustí opatrně a pořád míchá vajíčka na pánvičce. „Že tě Miky..."

„Ne," přeruším ho. „Měl jsi pravdu," opřu se zadkem o linku a založím si ruce na hrudi. „Využívám ho víc než on mě, a to k němu není fér."

To už se k nám připojí i Danča a nervózně po Stáňovi pokukuje. „O co jde?" zeptá se, ale ani jeden z nás není schopen jí to vysvětlit.

„Miky měl taky pravdu," promluví Stáňa. „Nic mi do vašeho vztahu není. Já ho jen... Nechápu ho. Všichni jsme přátelé. Ale vy dva spolu trávíte každý víkend. Jen spolu spíte, ale chodíte na rande. Navíc, co jsem zaslechl, tak je to katastrofa. Taháš ho po všech možných italských restauracích a ty on nenávidí."

„Taky chodíme do sushi baru, a to zase nesnáším já," namítnu.

„Vidíš?" rozhodí rukama až se kousek vajec odloupne od vařečky a přistane na podlaze. „Děláte to, co ten druhý nesnáší, ale při tom všem vás to baví."

Uchechtnu se. Vezmu kuchyňskou utěrku a setřu kousek vajec z podlahy. Když Miky do naší dohody přidal podmínku rande, ze začátku to bylo divné. Vzal jsem ho na jídlo a on se celou dobu přetvařoval, jak mu chutná, ale prokoukl jsem ho okamžitě. On mě pak vzal na sushi a já ho málem pozvracel, když se mi ta rybina dostala do krku.

O týden později za mnou přišel se slovy, čím mám v plánu ho otrávit dneska. Pobavilo mě to a začali jsme si dělat naschvály, kdo dokáže najít tu nejhorší restauraci pro toho druhého. A i když sushi pořád nemám rád, dokážu si z toho jezdícího pultu najít rolku, ze které se mi nechce zvracet. Mikuláš prostě přešel na pizzu.

„Jste kámoši, co spolu spí," zopakuje Stáňa. „Chodíte spolu," naznačí uvozovky. „Ale doopravdy spolu nechodíte. Byl bych raději, kdybych o vás nic nevěděl. Alespoň by se mi tolik nezavařovaly mozkový buňky."

Nervózně si promnu zátylek. „Vím, že jsme divný," potvrdím mu. Když to shrne takhle, má pravdu. Kdekdo by si myslel, že spolu doopravdy chodíme. „Popravdě nemám tušení, co chceš slyšet. Já a Miky víme, jak to mezi námi je."

„Já vím," přikývne. „A to, že ho využíváš, jsem tak nemyslel." Vypne elektrickou desku na vaření a naposledy zamíchá vejce. „Prostě tomu... nerozumím."

„Měl jsi pravdu," řeknu klidě. „Vláčím ho vším bahnem, které se mi v životě děje. Nehledě na to, jaký dopad by to na něj mělo, kdyby se na nás přišlo ve škole. Mě Aleš obtěžuje, protože si myslí, že mě miluje. Co by asi tak mohl udělat Mikulášovi?" zakroutím hlavou. Zakloním hlavu a zadívám se světlo, zavěšené ze stropu, které tam visí už jen silou vůle. Pořád Dennymu říkám, aby ho opravil, protože se může stát, že se brzo utrhne. „Měl bych to ukončit," zašeptám.

„To se s ním chceš přestat kamarádit?" zeptá se mě Danča.

„To mě tak málo znáš?" pozdvihnu jedno obočí. „Ne přestat kamarádit. Utnout tu dohodu. Měli bychom spolu přestat spát. A randit."

Oběma se ve tvářích mihne překvapená grimasa. Stáňa, aby to zamaskoval, nandá jídlo na talíře, ale Daniele to nedá.

„A chceš to udělat kvůli němu, nebo kvůli sobě?" podepře si bradu do dlaně a přimhouří na mě oči, jako by i ona věděla něco, co já ne. „Pořád mi vyprávíš, jak vám to v posteli dokonale klape."

„Jo sex je boží," zase si promnu zátylek a tentokrát ruku nechám položenou na krku. „Jen už ho nechci využívat jako páku, abych zavřel Dennymu hubu."

„Tak to nedělej," poradí mi Danča. „Hele, pozítří jedeme na chatu a oslavíme silvestr. Vypadneme, odreagujeme se. Nebudeme nic řešit. A pak uvidíš, jak se ohledně Mikyho cítíš."

„Jak se cítím?" podivím se. „O čem to..."

„Stáňo?" vejde Miky do obýváku. „Sprcha je volná." Obejde ho a vezme si z linky jeden talíř s jídlem.

Stáňa s Dančou se na mě naposledy podívají, ale nic dalšího neřeknou a všichni se přesuneme na sedačku.

„Zapomněl jsem přidat sůl," vyhrkne Stáňa, když ochutná první sousto a Miky s Danielou vyprsknou smíchy. Jen já se snažím přebrat slova, které mi Daniela řekla.