Mikyho mámu potkáme v obýváku, jak v legínách sleduje nějaký detektivní seriál, který neznám.

„Ahoj," houkne na ni Miky. „Ještě nespíš?"

„Zdravím," mávnu na ni, když se zjevím za Mikym.

„No ahoj," odloží ovladač na stolek a jde nám naproti. „Co ty tady takhle pozdě?"

„Pražské ulice jsou v noci nebezpečně, a hlavně ta vaše. Co kdyby na Miky zaútočil nějaký vzteklý jezevčík? Musel jsem ho přece doprovodit," odvětím a paní Ledecká se usměje.

„Přespí tady," vysvětlí Miky. „Není to problém?"

„V pořádku," mávne na něj rukou. „Pokoj pro hosty je zaházený krabicemi, tak se uložte u tebe."

„Budeš se ke mně v noci tulit?" dloubnu Mikyho do ramene a on zakroutí očima.

„Odpověděl jsi mi, kdo spí na podlaze," vrátí mi to. Alespoň už je před mámou schopný vtipkovat.

„Ale co když budu mít noční můry?"

„Neser, nebo spíš se Zoey," uzemní mě a jako na zavolanou se odněkud vynoří jeho čtyřnohá kamarádka. Tentokrát nezaječím, ale rychle se schovám za Mikyho záda, aby mě před ní chránil.

„Beru tu podlahu," řeknu a paní Ledecká se rozesměje. Přivolá si Zoey k sobě a usadí se zpátky na gauč.

„Dobrou kluci."

„Dobrou," zahučíme s Mikym. „A díky," dodám ještě a usměju se na ni, než zamířím nahoru za Mikulášem.

Miky mi půjčí náhradní spodní prádlo a já zapadnu do koupelny v jeho pokoji, kterou měl společnou se svou sestrou, když tady bydlela.

Pustím na sebe proud horké vody a mé ztuhlé tělo se konečně uvolní. Dnešní den byl rozhodně náročný. Stejně nechápu, proč kluci říkají Mikyho mámě medúza. Mě přijde moc milá a chová se ke mně hezky.

Vypnu sprchu, obléknu si Mikyho trenýrky a vejdu k němu do pokoje, kde se válí na posteli s telefonem v ruce.

„Kde mám své provizorní lůžko?" zeptám se a pozdvihnu jedno obočí. I když mě představa spaní na podlaze neláká, mám chuť si jen lehnou a spát až do oběda.

„Snad sis vážně nemyslel, že tě nechám spát na podlaze?" usměje se a plácne vedle sebe na posteli. Je dost velká pro tři lidi, takže by to nemusel být problém, kdyby sem jeho máma vešla. Ale stejně.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?" odvětím, ale lehnu si pod přikrývku vedle něj. Otočím se na bok, čelem k Mikymu. Jsme v dostatečné vzdálenosti, aby nás to nepokoušelo. „Pořád nechápu, proč tvé mámě říkáte medúza. Mě se zdá v pohodě."

„Máma je drsná," řekne a taky se přetočí na bok, takže si hledíme do očí. Jediné světlo do pokoje hází pouliční lampa za oknem. „Ale tebe si z nějakého důvodu oblíbila."

„Je to divný," usměju se. „Tipoval bych, že za mou prořízlou hubu by mě měli rodiče nesnášet."

„Já tvou prořízlou hubu miluju," řekne do tmy. „Líbí se mi, že vždycky plácneš první věc, co tě napadne. Třeba když se přede všemi ve třídě zeptáš, jestli tě zvu na rande. Všem ta myšlenka přijde tak absurdní, že se tomu zasmějí. Dost účinně ze mě děláš heteráka, aniž by sis to uvědomoval."

„Miky, ty jsi přede všemi heterák. Nikdy jsi jim nezavdal příčinu k tomu, aby si mysleli, že si můžeš začít něco s klukem."

Hlasitě vydechne a zamračí se. Nejspíš jsem udeřil na citlivou strunu, protože se tváří, jako by mu to vadilo.

„Na to, jak nesnáším lhaní, jsem ten největší lhář pod sluncem," konečky prstů mě pohladí po tváři a snaží se potlačit, jak moc je mu nepříjemné, co si o něm ostatní myslí.

„Řekl jsi někdy někomu, že jsi heterák?" zeptám se a on nakrčí obočí. „Řekl jsi někdy někomu, že se ti kluci nelíbí?" ptám se dál. Možná nerozumí tomu, kam tím mířím, ale zakroutí hlavou. „Řekl jsi někdy někomu, že nejsi bisexuál?"

„Ne," potvrdí mi.

„Tak vidíš. Mít tajemství neznamená lhát, brouku," usměju se. Nevím, jestli ho má slova uklidní, ale rozhodně se dokáže usmát. Přetočím se na břicho a ruce vrazím pod polštář. Zabořím do něj obličej a hlasitě zívnu. „Jsem vyřízený. Nějaký imbecil mě dneska vláčel turistickou vyhlídkou po Praze. Pomalu se to rovnalo túře."

Prsty mě pohladí na zádech. Podepře si hlavu do dlaně a já cítím, jak mi přejíždí po mých jizvách. Jsou na dotek citlivější než jakékoli jiné místo.

„To je vážně kretén. Proč bys na takové rande vůbec chodil?"

„Byl hezký. Doufal jsem, že skončím v jeho posteli."

„Páni," protáhne. „Nejsi ty tak trochu lehká holka?"

„Kdyby jo, měl bych u něj šanci?"

„Pochybuju. Musel bys mu nejspíš říct, že ho miluješ, abys mohl dostat alespoň pusu."

„Já věděl, že si nemám nic začínat s namakanými sportovci," povzdechnu si. Miky mě se mě nepřestává dotýkat a já cítím mravenčení v podbřišku. „Jsou samý sval a přehnaně velké ego, ale uvnitř je romantická dušička, která chce lásku. Ještě, že jsem ve tvé posteli. Tady nic takového nehrozí."

Zavřu oči a pomalu se propadám do tmy. Miky už nic dalšího neřekne.

°°°°

Ráno se probudím a Miky vedle mě neleží.

Celou noc se mi tiskl k zádům a chrápal mi do ucha, ale už jsem si na to zvykl. Svým způsobem je to ukolébavka. Uklidňuje mě to, protože alespoň vím, že dýchá.

Jen tak polehávám a čichám k jeho polštáři. Chovám se sice nesmyslně, ale po tom, co se mi přiznal, že žádný parfém nepoužívá a ta vůně je jeho, ještě víc mě to irituje. My normální lidi potřebujeme tunu deodorantu a beztak se nám nepovede vonět tak dokonale.

Zezdola zaslechnu třísknutí dveří a do pár sekund vejde Miky s dvěma kouřícími hrnky. Usměju se na něj, ale on mi ho neopětuje. Spíš se ještě víc zachmuří.

„Všechno v pohodě?" zeptám se.

„Jo," vydechne. Odloží hrnky na noční stolek, ale nesedne si ke mně. Místo toho se usadí na židli k psacímu stolu. „Lucie přijela na oběd." Vysvětlí mi své rozpoložení.

„Mám já to ale kliku," zahučím a svalím se zpátky do polštářů.

„To mi povídej. Neukáže se tady i několik týdnů, ale když jsi u mě ty, je tady jako na koni. Má nějaký radar, nebo co."

„Jaká je šance, že mě odsud vyvedeš nepozorovaně?" zeptám se a doufám, že mají nějaký zadní vchod. Další debilní kecy jeho sestry nedám.

„Nulová," zhatí mou naději.

„V tom případě tady bydlím," povzdychnu si. „Alespoň do chvíle, než odejde."

„Nejsem proti," konečně se usměje. „Ale máma by se divila, proč s námi neobědváš a místo toho se schováváš v pokoji. A taky... Lucie už ví, že jsi tady. Máma jí to řekla, když si všimla tvých bot."

„Skvělý," zaúpím.

„To zvládneš. Neměj strach. Před mámou si nic nedovolí."

„Miky, já se nebojím tvé sestry," vyvedu ho z omylu. „Já mám strach, že na její debilní kecy budu reagovat až nakonec řeknu něco, co by ti mohlo ublížit. Chápeš?"

Nakrčí obočí a napije se kávy. „Jak bys to mohl udělat?"

„Tvá sestra mi silně připomíná naše," natáhnu se pro druhý hrnek a taky se napiju. Sice to není můj oblíbený šalvějový čaj, ale bylinkovým taky nepohrdnu. „Mám vyloženě nutkání, ji odpálkovat."

Miky si povzdechne a na několik vteřin zavře oči. Nevím, co přesně dělá. Možná přemýšlí, jestli mě má praštit nebo ne, ale nakonec se na mě podívá. „Tak to prosím nedělej."

Zakoulím očima a zvednu se z postele. Pohled mu okamžitě sjede k mému rozkroku, protože zakrýt v trenýrkách ranní erekci jde dost těžko.

„Sem, se mi dívej," lusknu před jeho obličejem prsty a ukážu na své oči. Vnitřně mě to pobaví, ale rozhodně se mu nedivím. Už několik dní jsme spolu nespali. Asi to bude náš rekord. „Hele, udělám pro tebe cokoli a ty to víš. Ale od nikoho si srát na hlavu nenechám a už vůbec ne od tvé sestry." V obličeji se mu mihne překvapený výraz. Jsem rád, že ho ještě zvládnu šokovat svou upřímností. Už jsem si myslel, že si na to zvykl. „Ale budu hodný. Pokusím se držet hubu a jen na ni mávnu a rychle zmizím ze dveří. Tak jako to lehké holky dělají."

Mikyho výraz trochu zjemní a usměje se na mě. Použiju jeho koupelnu, včetně zubního kartáčku, nahážu na sebe své oblečení, ve kterém jsem přišel a společně zamíříme dolů do kuchyně.

„Máma tady není?" zeptá se Miky Lucie, která sedí na gauči vedle Karla a popíjí kávu.

„Ne," ucedí skrz zuby, vstane a se založenýma rukama se postaví před Mikyho. „To myslíš vážně? Když je doma máma?"

„O co ti zase jde?" zeptá se rezignovaně své sestry, jako by byl na její výlev zvyklý.

„Zajímá mě, od kdy si taháš své děvky domů, když je tady máma. To nemůžeš být trochu diskrétnější?"

Silně stisknu čelisti k sobě. Mám chuť něco, říct. Chci něco říct, ale slíbil jsem to Mikymu. Dloubnu do něj a ukážu k hlavním dveřím. Tohle nemám zapotřebí. A Mikuláš už vůbec ne.

Jenže když se na mě podívá, jeho obličej se z rezignovaného změní na naštvaný. Dneska se jeho nálada střída rychleji jako počasí.

„Proč se chováš jako mrcha?" zeptá se Miky své sestry a ona na něj vykulí oči. Hádám, že ji překvapil.

„Jako fakt?" rozhodí rukama. „Proč si raději nepřivedeš holku a nejsi trochu normální?"

„Podle tebe nejsem normální?" vyštěkne Miky. „Ty se můžeš chovat jako kráva, ale já nemůžu mít kluka?"

„Jasně. Ty prostě musíš být tatínkův chlapeček," zatleská a postupně na něj zvyšuje hlas. „Jablko hold nepadlo daleko od stromu. Musíte mít prostě rádi stejné věci, jako třeba nechat si strkat péro do zadku."

Měl bych odejít. Rozhodně ano. To že jsem tady Mikymu nepomáhá, ale nemůžu se od jejich hádky odtrhnout. Jako bych byl přikovaný do země. A taky ho v tom nechci nechávat samotného. Je to má vina, že tohle musí řešit.

„Jak jen bych se mohl srovnávat s tvou dokonalostí," ucedí skrz zuby Mikuláš. „Kdysi bych možná věřil, že jsi perfektní, ale pokaždé když tě vidím, stydím se, že jsem tvůj bratr. Neumíš se chovat."

„No jistě. Ty se za mě stydíš," odfrkne si. „Já nejsem ta nechutná v místnosti. Nebo mi znovu budeš tvrdit, že ty a ten tvůj hoch spolu nešukáte?" ukáže na mě.

„Proč se do něj pořád navážíš?" brání mě Miky. Všimnu si Zoey jak kolem nich proběhne a uvelebí se na gauči, ale nikdo jiný to ani nepostřehne. „Kenny měl problém, tak jsem mu nabídl, že může přespat a ty z toho děláš, jako bychom si to celou noc rozdávali."

„A ne snad?"

„Jdi do prdele. Nemůžeš se pak divit, že jsem každý víkend v trapu. Nechci tě ani vidět, když se tady objevíš."

„Takže je to moje vina? To tady ještě nebylo. Já můžu za to, že jsi na kluky? Kurva vzpamatuj se Mikuláši. Vtah mezi kluky nemá budoucnost. Může být v posteli úžasný, jak chce, ale stejně nakonec skončíš s holkou, protože bys nikdy nahlas nepřiznal, že jsi bisexuál."

„Proč se pořád staráš o to, s kým spím?" zaječí Miky. Myslím, že jsem ho ještě nikdy neviděl naštvaného. Vždycky působí dojmem vyrovnanosti, ale ta se teď vytratila, kdo ví kam. „Tak s ním spím. No a co? Je to můj život. Můžu si dělat co chci. A jaký máme mezi sebou vztah je jen naše věc. Nikoho jiného a už vůbec ne tvoje. Nebaví mě se před tebou pořád obhajovat a má orientace ti může být u prdele."

Lucie už se nadechuje, aby mohla svého bratra zase urážet, ale místností se rozezní hlas, který ani jeden z nás nečeká. Možná až na mě. Říkal jsem si, kam odešla.

„Lucie už ani slovo," uzemní ji paní Ledecká. Sjede ji i Karla pohledem – sice nic neřekl, ale je to její přítel – a konečně se podívá na nás dva.

Tak fajn. Teď mi došel pojem medúza. Protože kdyby to šlo, jsme s Mikym mrtví.

Dívá se na nás a potom zase na Lucii. Nevím kolik toho slyšela, ale pokud není hluchá tak dost. Mikuláš křičel na celý barák.

V místnosti je takové ticho, že by se dalo krájet a já neudělám nic lepšího na odlehčení, než že se uchechtnu. Všichni ke mně natočí hlavu, jestli jsem si doopravdy dovolil smích v této vypjaté situaci a já svůj úsměv raději rychle skryju za rukou.

„Pardon," zahuhlám. „Když je někde trapné ticho musím se smát. Smát a mluvit. Většinou říkám jen blbosti, proto by mě měl někdo zastavit, protože já to nedám..."

Miky mi dupne na nohu a zakroutí rázně hlavou. Teď není čas na to, abych byl nějak extra výřečný, ale ostatní se k tomu taky nemají. Lucie stojí se založenýma rukama naproti nám dvěma a na můj vkus se tváří až moc spokojeně. Mikuláš se dívá do obýváku a není schopný se podívat své matce do očí. Karel vypadá tak nezúčastněně, jak jen to jde.

„Nevím, jaké pravidla etikety se vztahují na tuhle situaci," promluvím znovu, protože to prostě nejde. „Mám zůstat nebo odejít?" otočím se na Mikyho. „Protože z přátelské solidarity chci zůstat, abys v tom nebyl sám, ale na druhou stranu chci hodně rychle pryč. Znáš ty kreslené postavičky, jak se jim roztočí nohy v běhu, ale stejně jsou pořád na místě. Tak nějak se cítím. Jen nevím, jak se zachovat. Možná bych měl..."

„Kenny?" promluví konečně Mikuláš a vypadá, že mě nejspíš brzo zabije. „Raději jdi, nebo mě svým mluvením přivedeš do hrobu."

„Měl bych skvělý proslov na tvém pohřbu."

„Kenny, vypadni prosím tě."

„Dobrý nápad. Ehm... Paní Ledecká, díky za nocleh, ale raději se vašemu domu budu vyhýbat obloukem," ujistím ji. „Lindo, velice nerad jsem tě zase viděl," otočím se na Lucii a v duchu se zasměju jejímu výrazu.

Vejdu do chodby, rychle si nazuju boty, popadnu kabát a naposledy se podívám na Mikyho. Jen na mě kývne a sice mi tím říká, že bude v pohodě, ale stejně se o něj bojím. Jenže tohle je rodinná záležitost. A jak Mikuláš podotkl, mohl bych ho svými kecy potopit namísto, abych ho podpořil. K mé smůle se s tím musí vypořádat sám.

Zaklapnou za mnou dveře a já rychle vyjdu za branku. Naposledy se zadívám na jejich vilu a uvažuju, že bych tady počkal. Pokud Mikyho bude chtít vyhodit z domu chci, aby věděl, že tady pro něj jsem.

Protože pokud se to stane, nikdy si to nepřestanu vyčítat. I když z toho obviňuji jeho ségru, vím že je to i má vina. Já a moje drama může za to, že jsem u něj přespal. To mě Lucie nenávidí.

Nakonec se přece jen začnu cítit nepatřičně a rozejdu se vilovou čtvrtí na autobusovou zastávku. Snad bude Miky v pořádku.