Na Hajdukově párty naše kapela sklidí úspěch. Ještě aby ne, když nám všichni přítomní kecali do play listu. A až na jedno utrpení u písničky od BTS – ano doopravdy jsem na to kývl – jsem se celou dobu dobře bavil.

Očima provokuju Mikyho, který vždy když se na něj podívám mrkne. Hádám, že mi celé to vystoupení dá sežrat i s úroky.

Společně s Ondrou a Marikou se přidáme k burácivému veselí teď už hodně opilých lidí. Máme co dělat, abychom je dohnali. Vráťa se k nám bohužel nepřidá. Jeho přítelkyně je dá se říct, neodbytná a on pod pantoflem. Takže když ona zavelí jde se domů, Vráťa poslechne.

V kuchyni narazím na Stáňu s Danielou. Ani jeden z nich nás samozřejmě nepostřehnou, protože mají jazyky hluboko v krku toho druhého. Udělám si drink do kelímku, sednu si vedle nich na kuchyňskou linku a čekám, kdy si mě všimnou. Za minutu a dvacet dva vteřin a vím to naprosto přesně. Zapnul jsem stopky na mobilu.

„Nechcete si spíš najít nějaký pokoj?" zeptám se. „Robin jich tady má hromadu."

„To už jste je zvládli všechny projít?" opáčí Stáňa a obejme Danču kolem pasu. Ta mu zaboří hlavu do hrudi a spokojeně se culí.

„Nemyslím si, že chceš znát odpověď," zakřením se a pořádně se napiju z kelímku.

„Mě by zajímalo, jak to mezi sebou vlastně máte," zajímá se Danča. Před týdnem jsem šel s pravdou ven a vyklopil jí, že jsme s Mikym jen přátelé s výhodami. Jen nad tím kroutila hlavou a všechny slova, které mi chtěla říct polkla. Určitě už musí mít trochu upito, protože jinak by se na to nezeptala nikdy. „Randíte spolu, spíte spolu, ale nechodíte spolu? Přijde mi to přitažené za vlasy."

Pokrčím rameny a v davu se snažím najít Mikyho hnědou kštici. „Úspěšně se tak vyhýbáme citům," pronesu a Stáňa ode mě odvrátí hlavu. „Znáš to, láska, ublížení, žárlivost. Všechno tohle mezi námi neexistuje a nám tak zůstane to nejlepší a tedy sex."

Kde ten Mikuláš sakra vězí? Už by mě tady měl uhánět a dožadovat se sexu a já bych mu tak mohl s velkou radostí vyhovět.

Danča si odfrkne a upoutá tak mou pozornost. „Zajímavé, jak doslova dodržuješ podmínky dohody s tvým bráchou," pronese ironicky. „Neměl bys být náhodou ve vztahu?"

„My ale máme vztah," opáčím. „Jen ne takový, jaký si Denny představoval." V dálce si všimnu Aleše, jak na mě mává a rychle seskočím z linky a sednu si na podlahu v kuchyni.

„Co blbneš?" podiví se Stáňa.

„Rád sedím na podlaze," usměju se, ale Danča se rozhlédne kolem a taky si všimne Aleše. Ví, co tak blbnu.

„Nedovolí si sem přijít, když jsem tady já," uklidní mě a rukou mi prohrábne vlasy. Jen aby.

„O kom mluvíš?" zeptá se Stáňa, ale já na něj jen mávnu rukou ať to neřeší a na ex do sebe vyklopím obsah svého kelímku. Danča, ta hodná milá duše, mi připraví další a sedne se na podlahu naproti mně.

„A co druhá podmínka od Dennyho?" neodpustí si.

„Co myslíš?" uhnu pohledem. Nedokážu se jí podívat do očí a raději se soustředím na šňůrky na džínách, které mám natažené přes kolena. Pár už jich nedrží, jako když jsem je kupoval, a tak si jen tak visí.

„Jsi šťastný, Kenny?"

Odfrknu si a zhluboka se napiju, jenže Daniela mi ho udělala dost silný, takže se zadusím, jak mě pálí hrdlo. „Na tuhle konverzaci nejsem dost opilý, takže když mě omluvíte, zajdu se přidat k nějaké chlastací hře," zašklebím se a zvednu se z podlahy, aby si ti dva mohli dál vyměňovat sliny. Možná tak konečně využijí jeden pokoj pro hosty v horním patře.

Nejhorší je, že nemám nejmenší tušení, jestli splňuji podmínku, kterou mi nastolil Denny.

„Sex s náhodnými muži, tě jen víc a víc stahuje ke dnu Kenny a ty jsi natolik sebedestruktivní, že se v tom vyžíváš. Přestaň se chovat jako děvka a najdi si vážný vztah. Pokus se být na chvíli šťastný, o nic jiného tě nežádám."

Byla to ta nejostřejší hádka, kterou jsem spolu kdy vedli a až pod pohrůžkou, že mám vypadnout z jeho života, pokud budu pokračovat v tom co dělám, jsem mu všechno odkýval.

Od té doby, co občas vídá Mikyho se ani slovem nezmínil, že bych dělal něco špatně. Jasně, že jsem se ještě několikrát pohádali. Kvůli nádobí nebo domácím pracím. Ale už nikdy nepadlo téma, co zase provádím se svým životem.

Nejsem si jistý, jestli jsem šťastný. Spokojený, to ano, ale šťastný? Když to vezmu kolem a kolem tak si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem byl šťastný, protože vyrůstat v domácnosti s pedantským otcem je náročné samo o sobě.

„Kenny," vykřikne Robin a usměje se. „Hrajeme chlastací poker, přidáš se?"

Došel jsem až do knihovny, kde se většinou na Hajdukových večírcích hrají různé hry, jako je pivní pong, chlastací člověče nezlob se a taky chlastací poker.

Tuhle hru vymyslel Robin s Davidem a pravidla jsou naprosto nesmyslná. Místo žetonů se sázejí panáky a vítěz je pak musí všechny vypít. Ne každý dokáže hrát déle jak tři hry. Ve hře jde spíš o to abyste opili ty ostatní dřív než oni vás. Nic pro padavky, kteří mají nutkání pokládat.

„Čteš mi myšlenky," vydechnu úlevou a přidám se k hracímu stolu.

Sedět s nimi vydržím čtyři hry. Dvakrát bohužel vyhraju a musím vypít alespoň deset panáků kdo ví čeho, než se se smíchem zvednu a zamířím do koupelny. Poslední hru jsem blafoval, a nakonec prohrál partii s Davidem. Teď ho čeká dvanáct panáků. Chudák, nejspíš mě bude proklínat, až bude objímat záchodovou mísu.

Projdu do chodby a pohled mi padne na hnědou kštici. Konečně jsem ho našel. Usměju se jen tak, sám pro sebe, protože Miky ke mně stojí zády. Pomalu kráčím k němu, ale zničehonic přimrznu na místě. Kolem nás postává spousta lidí, takže to není nic divného. Jenže mě nezastaví někdo, aby si se mnou popovídal a ani jsem do nikoho omylem nenarazil. Zarazí mě, že na Mikyho rtech je nalepená naše spolužačka Irena. Má zabořené ruce v jeho vlasech a líbá ho.

Rychle se otočím na patě a místo abych zamířil do koupelny, protože si potřebuju odskočit, dojdu zpátky do kuchyně a popadnu do ruky první láhev, která mi přijde pod ruku. Ani nevím proč vlastně.

Stáňa s Dančou někam zmizeli, tak si pořádně přihnu a v hrudi se mi rozlije teplo. Koutkem oka mrknu na etiketu láhve – Jim Beam – ale před očima mám pořád výjev těch dvou. Tohle mi nedává smysl. Co se to teď do prdele děje?

Před víc jak hodinou jsem Daniele vykládal, jakou máme s Mikym dohodu a jak jsme oba spokojení. Vždyť já sám mu řekl, že jeho život to nijak neovlivní. Může klidně dál pokračovat v nezávazném sexu, jak se mu zlíbí, ale já mám jen jeho.

Musím dodržet, co jsem Dennymu slíbil.

On ne. On mi jen dělá laskavost a já na oplátku dělám jeho.

Nevím, jak to probíhá u bisexuálů. Když mají dost sexu s muži zaměří se zase na ženy a naopak? Nebo jsou holky lepší? Líp voní, jsou měkčí, mají prsa...

Jsou to do hajzlu holky. Netuším, jaké umění v sexu můžou nabídnout, nikdy jsem s žádnou nespal.

Za to Miky ano. Vím, že spal zrovna s Irenou, ale taky vím, že nebyla jediná.

Jenže to mi nevysvětluje pointu, proč takhle vyšiluju?

„Ahoj." My o vlku... „Hledal jsem tě," řekne Miky. „Hráli jste vážně skvěle," věnuje mi pokřivený úsměv a mě se zadrhne dech v hrdle.

„Jo," vydechnu, ale duchem jsem jako ve snu. „Viděl jsem tě na chodbě s Irenou, tak jsem nechtěl rušit," odseknu a Miky se usměje. Mám hroznou potřebu ho tou lahví praštit po hlavě. Zajímavá změna oproti tomu, že ho chci jen líbat.

Zamračím se nad tou myšlenkou a místo, abych ji uskutečnil si pořádně loknu.

„No jo," řekne, jako by si zrovna vzpomněl, že líbal na párty holku ani ne před několika minutami. Ale je mi to jedno. „Chtěla si připomenout staré dobré časy, tak se na mě vrhla."

Jen přikývnu a znovu se napiju. Neměl jsem s nimi hrát ten poker. Právě teď se se mnou točí svět, ale není to nic, co bych neustál. Což značí, že můžu pít dál.

Nedokážu se na Mikuláše ani podívat. Jen zatínám čelisti a mračím se na láhev whiskey, přede mnou.

„Stalo se něco?" zeptá se, protože mě zná a ví, že tohle mi není podobné. Vždycky se jen usmívám a touhle dobou bychom laškovali po cestě do jednoho pokoje nahoře v patře, abychom si to rozdali. A já jsem jako kakabus.

Protože mi to nevadí!

Nevadí mi, že se líbal s holkou!

„Já nevím," řeknu upřímně a upiju z láhve. „Potřebuju si odskočit," oznámím, a aniž bych čekal na jeho reakci, zamířím ke schodům do horního patra. Podvědomě vím, že do té chodby nechci vkročit.

U zrcadla se dívám sám na sebe a nekážu pobrat to všechno, co se mnou cloumá. Je toho tolik.

Touha po Mikym rozhodně vyhrává, ale taky na sobě pociťuji účinky alkoholu.

Stojím na nohou, to je výhra.

Žádná láska, ublíženost a ani... ani žárlivost.

Tak proč se chovám jako žárlivá hysterka?

Napadlo mě, žárlivá holka, ale to asi nebude ten správný výraz pro definici toho, jak mi teď je.

Jak se cítím.

Protože to se teď děje. Cítím.

Cítím, že chci Mikyho praštit a políbit zároveň. Cítím, že chci Ireně vyškubnout její černé nastřelené vlasy a narvat jí je do chřtánu. Cítím, že chci Mikyho označkovat, aby na něj už žádná jiná holka nesáhla.

„Kurva," vydechnu tiše, pustím ledovou vodu a pokropím svůj zátylek.

Potřebuju vychladnout, nebo udělám něco neuváženého. Například vyautuju Mikyho. To je ten nejhorší možný scénář.

Nebo bych mohl praštit Irenu. To mi přijde jako lepší varianta.

A proč?

Protože kurva do piči žárlím!

A je to. Přiznal jsem si to. Je mi líp? Ani hovno!

Spíš mám teď chuť mlátit do věcí. Do zdi například. Kdyby mi nehrozila zlomenina ruky – a svou ruku mám rád, hraju s ní na kytaru – rozbiju to zrcadlo před sebou pěstí a tomu kreténovi, co na mě tak čumí jednu ubalím.

Tohle se nemělo stát. Nemělo...

„Ahoj, zlato," ozve se ode dveří a já leknutím nadskočím. „Hledal jsem tě."

Jo, tohle už jsem dneska jednou slyšel. „Co chceš?" řeknu útočně a osuším si ruce do ručníku.

„Chybíš mi," řekne Aleš a zavře za sebou dveře od koupelny, takže jsme tady sami. Zaslechnu cvaknutí zámku a zastavím se uprostřed pohybu. „Vím, že ti taky chybím. Jinak bys mě celý večer nehledal. Všiml jsem si tvých pohledů a jsem ochotný všechno hodit za hlavu," pomalu přejde ke mně, jako slizký had, který chce sníst svou večeři. A já jsem nespíš ta myš, na které si hodlá pochutnat.

„Zrovna teď na tebe nemám náladu, takže kdybys dovolil," odseknu a pokusím se kolem něj projít ke dveřím, ale zastaví mě jeho ruka na mé hrudi. Chci ho odstrčit, ale popadne mě za zápěstí a naruší mi tak můj osobní prostor. Pokouším se couvnout, ale s každým mým krokem zpět on udělá krok vpřed. Až nemám kam couvat.

Přiloží mi rty na krk a já se zachvěju. Jen ne vzrušením, jak on si vyloží, ale odporem.

„Líbil se ti můj dárek?" připomene mi tu fotku nás dvou, kterou jsem minulý týden dostal. Byli na ni dva nazí kluci při sexu, ale vystřihl naše obličeje a nalepil je místo jejich. Jen co jsem to viděl, roztrhal jsem ji na malé kousíčky a vyhodil i s krabicí do popelnice. „Miluju tě, Kenny," vydechne s ústy na mém krku. „Vím, že to cítíš stejně, ale rozumím, že to nechceš říct, a to je v pořádku. Já počkám."

Dál mě mé tělo zradí.

Nevím, jestli je to tím alkoholem, co jsem dneska vypil nebo prostě šokem, že se mě Aleš dovoluje dotýkat a mluvit se mnou, jako by mě znal, ale nedokážu se hnout. Prostě stojím na místě jako sloup a nehýbu se.

Ani když mi rukama vjede pod můj černý nátělník a hladí mě na nahé hrudi. Ani když se na mně natlačí rozkrokem a já cítím, jak je vzrušený. Je to jako tehdy, když jsem rodičům řekl, že jsem gay. Nebyl jsme schopný žádné reakce. Jen jsem sledoval, jak po mě křičí nadávky a jsou mnou zhnusení.

Snažím se zhluboka dýchat nosem, abych se náhodou nepozvracel. Jenže je to další impuls, který on pochopí ve svůj prospěch. Nedojde mu, že jsem znechucený a snažím se potlačit dávení. Ne on si myslí, že ho chci stejně, jako on mě, proto mi přitiskne svá ústa na moje a jediná má reakce na tohle všechno je snaha, abych se nepozvracel.

„Kenny?" ozve se za dveřmi koupelny a Mikyho hlas mnou projede jako nůž.

„Mikuláši," vyjeknu, ale jako bych nic neřekl. Můj hlas se ztratí někde v mých útrobách a odmítá spolupracovat.

Malou výhodu to má. Miky mě probere z mé strnulosti a já se dokážu vyškubnout z Alešova sevření, abych odsud mohl vypadnout. Jenže jsem se přepočítal a alkohol nebo taky překážka v cestě, mě přimějí rozplácnout se na podlaze a já shodím stojan s ručníky, kterým se snažím zabránit svůj pád.

„Kenny teď nemůže, kámo," řekne Aleš ke dveřím a obkročmo se na mě usadí s úlisným úsměvem na tváři. „Má na práci důležitější věci, jestli mi rozumíš."

Pokusím se ho ze sebe shodit, ale ten zasraný blonďatý zmrd mi přišpendlí ruce nad hlavou a já jsem naprosto v prdeli. Ten kretén má sílu.

„Okamžitě mě pusť ty debile," konečně najdu svůj hlas a pokouším se vykroutit, ale veškeré mé pokusy jsou marné.

„Aleši otevři dveře," zaslechnu z chodby. „Pár lidí potřebuje použít koupelnu. Jděte raději někam do pokoje."

Aleš na ně nedbá a jen mě víc stiskne. Jeho rty zase skončí na mém krku. Hlasitě zakřičím, když mě silně kousne a na tom místě mi pulzuje bolestí.

„Do hajzlu Aleši, tady končí legrace. Odemkni ty dveře," poznám za dveřmi Stáňův hlas.

„Zasraní kazišuci," řekne mi do obličeje s úsměvem na tváři a já musím polknout žluč, která se mi nahrne do krku. „Takhle alespoň všichni poznají, že jsi jen můj," pohladí mě na místě, kde mě kousl, a nakonec mi vlepí pusu do koutku úst. Konečně mě pustí a přejde ke dveřím.

Dovnitř se nahrne Miky v závěsu se Stáňou a Davidem, zatímco já se sbírám z podlahy.

Potřebuju vzduch.

Otázky typu, jestli je všechno v pořádku, jestli já jsem v pořádku, přejdu bez odpovědi a rychle se protáhnu kolem nich.

Doopravdy nutně potřebuju na vzduch.

Zaslechnu za sebou něčí křik, ale to už běžím ze schodů k domovním dveřím a pohlcuje mě chladný noční vzduch. Jenže nejsem dostatečně daleko.

Běžím dál.

Běžím přes Robinovu zahradu. Běžím pod osvětlenou ulicí až k nedalekému dětskému parku. Zastavím jen proto, protože nemůžu popadnout dech. Nejraději bych běžel až domů.

Krev mi hučí v uších a já se rozklepu, ale zima mi není.

Potřebuju se sebrat. Potřebuju jen dýchat a uklidnit se.

Ledový vítr mě chladí na nahých pažích, ale je mi to jedno. Cítím zimu, ale nic to se mnou nedělá.

Za sebou zaslechnu hlasy a uvidím, že mě Danča s Mikym a Stáňou dohnali. Daniela ke mně ihned přiběhne a chce mě obejmout, ale já rychle uhnu z jejího dosahu.

„Nesahej na mě," vykřiknu až sebou škubne. Vypadá překvapeně, že jsem na ni zvýšil hlas, ale drží si ode mě odstup. „J-jen na mě n-nesahej," dodám trochu klidněji.

„Kenny, co ti ten zmrd udělal?" zeptá se naštvaně a její oči najdou to místo, kde mě kousl. Otočím se k ní zády, aby to neviděl Miky, ale pozdě. „Já ho zabiju!"

„Nic se nestalo," řeknu, ale sám sobě zním cize. „Nic se nestalo." Pořád se pokouším potlačit dávení, ale nakonec mě to přemůže. Rukou se opřu o strom a vyzvracím vedle něj veškerý alkohol, co jsem za celý večer vypil. Z očí mi vyteče několik slz a já doufám, že tím zvracením ze sebe dostanu veškerou špínu, co na mém těle zanechaly Alešovy ruce.

Někdo mě chytí za paže a snaží se mi v nich rozproudit krev, ale zima je to poslední, co mi dělá starosti.

Necítím teď vůbec nic.

Přestanu se dávit a hned se mi udělá trochu lépe od žaludku, ale slzy nepřestávají téct. Ruce, které mě do teď držely za paže se mi obtočí kolem hrudí a zabrání tak tomu, abych se složil na kolena.

Na prsou mi nepříjemně škubne a já zaslechnu zvuk, který silně připomíná raněné zvíře.

„Dobrý, jsem tady," zaslechnu u ucha Mikyho hlas. To jeho paže mě objímají a já to nepoznal. Ve chvíli, co promluvil mi došlo, že ten zvuk raněného zvířete vydávám já.

„Sahal na mě," zašeptám mezi vzlyky a pokusím se vyvléknout z jeho sevření, abych na něj ten pocit nepřenesl, ale nepustí mě.

„Jsi v bezpečí. Držím tě, slibuju," zašeptá mi do ucha, ale stejně mě to neuklidní. To až jeho objetí zajistí, že se mi lépe dýchá a konečně dostanu své vzlyky pod kontrolu.

Nevím jak dlouho, tak stojíme, ani jestli se cítím líp, jen vím, že mi je zima.

Poklepu Mikyho po ruce, aby mě už pustil, ale ve chvíli, kdy to udělá, mi chybí teplo jeho těla.

Z tváří si otřu slzy a přemýšlím, jak se dostat ke své bundě, aniž bych se musel vracet zpět do Robinova domu. Budu muset požádat Danču, aby mi pro ni zašla, protože mě tam už nikdo neuvidí. Robinovy párty pro mě touto chvílí skončili.

Někdo jako by mi četl myšlenky, protože na ramenou ucítím tíhu své kožené bundy. Ohlídnu se, a koukám do Mikyho obličeje, který je zase uzavřený pod jeho nepřístupnou maskou. Jen oči mi prozrazují, že má starost.

„Danča se Stáňou nám skočili pro věci," vysvětlí mi. Přistoupím k němu blíž a nechám ho, aby mě znovu objal, ale tentokrát mu zabořím tvář do ohbí krku.

„Omlouvám se, že tak vyvádím," řeknu mu tiše, ale on mě jen pohladí po zádech.

„Myslím, že tvá reakce byla na místě," řekne podrážděně. „Kdybych za tebou neběžel, ten kretén by teď měl rozbitou hubu. Takže jsi vlastně udělal dobře, že jsi odešel."

„Dany mu málem vyškrábala oči, když jsme se vraceli pro věci," ozve se Stáňa.

„Kdybys mě nezastavil, udělala bych to," zamručí Danča a já se vděčně usměju, ale Mikyho nepouštím. Líbí se mi v jeho náruči.

„Chceš o tom mluvit?" zeptá se Miky a já se konečně odtáhnu a promnu si zátylek. Z kapsy vytáhnu žvýkačku, abych se zbavil toho pálivého pocitu v hrdle.

„Nic se nestalo," zahuhlám a on se na mě zamračí. Stejně tak Daniela i Stáňa. „Jen jsem zpanikařil. Příště si musím dávat větší pozor," pokrčím rameny. Kdybych dokázal udržet chladnou hlavu, zametl bych s Alešem podlahu.

„Proč si myslí, že spolu chodíte?" zeptá se Stáňa.

Zamračím se a zakroutím hlavou. Kdybych měl nějakou energii, vztekal bych se, ale právě teď jsem úplně vyšťavený až se divím, že stojím na nohou.

„Na tohle vážně netuším, co říct," prozradím Stáňovi a podívám se na Mikyho. Pochopí mě a natáhne ke mně ruku, kterou vděčně přijmu.

„Objednám nám taxi," řekne našim přátelům a ani jeden z nich neprotestuje.

Celou cestu taxíkem nikdo z nás nepromluví. Nejprve vyhodí Stáňu s Dančou u jejího domu a pak zamíří k nám. Já se pořád snažím vzpamatovat z toho šoku a Miky je prostě Miky. Moc toho nenamluví, ale jen to, že mě celou dobu drží za ruku mi hodně pomáhá.

Před domem ani na vteřinu nezaváhá a následuje mě do našeho bytu.

„Potřebuju si dát sprchu," zašeptám, abych neprobudil Dennyho s Marií v jeho ložnici. Miky na mě nenaléhá a dá mi prostor.

Jako ve snu si vyčistím zuby a pohledem se vyhýbám zrcadlu. Svléknu si oblečení a vlezu do sprchy. Nedaří se mi oprostit se od mého otupělého já a ani horká voda mi nepomáhá. Cítím se jako zombie.

Dveře od sprchového koutu se otevřou a přede mnou se objeví Miky. I on úplně nahý vejde dovnitř a na oba tak dopadá horký proud vody.

Očima přejede po mém těle a když zavadí o můj krk, zatne ruce v pěst a zhluboka vydechne. Aleš mě kousnul dost brutálně, a i když jsem se snažil zrcadlu vyhýbat, otisk jeho zubů doslova svítí na mé bledé kůži. Pomalu už se to zbarvuje do fialova.

Miky si do ruky vymačká sprchový gel, ale než se mě dotkne očima mě požádá o svolení.

Jen lehce přikývnu a on dlaněmi přejede po mých pažích, po hrudi, břiše, zádech a i krku. Jeho ruce dělají přesně to, co jsem ani netušil, že potřebuji. Přebíjí doteky Alešových rukou.

Prsty několikrát přejede po mé nově udělané modřině na krku, a nakonec ji políbí. Jako by přesně věděl, co dělat, abych se cítil lépe. Neposkvrněně.

Jen ho políbím a nechávám, aby mě zbavil těch vzpomínek. Není v tom žádná erotika. Je to jen má potřeba útěchy, kterou mi on svými polibky dává. A já najednou cítím úlevu. Úplně mi i vypadlo, že se dneska líbal s Irenou. I to zjištění, že jsem žárlil.

Teď je tady se mnou a líbá mě. To pro začátek stačí.

V tichosti vylezeme ze sprchy a jen s ručníky kolem pasu vejdeme do mého pokoje. Ze skříně vytáhnu dvoje trenýrky, které si natáhneme a na posteli se stulím do jeho náruče, abychom pokračovali v líbání. Na sex rozhodně nemám náladu a Miky to tuší. Celou dobu mi jen dlaněmi přejíždí po těle, protože to je přesně to, co mě vrací zpátky na zem.