Týden Mikuláše ignoruju. Ale na mou obranu, může si za to sám.

Když jsem v pondělí dorazil do školy s úsměvem na tváři jsem jeho i Stáňu pozdravil. Tak jako každý den. Na Mikyho jsem chtěl ještě mrknout, protože... Prostě proto. Ale nic z toho nebylo. Oba se tvářili, jako by jim uletěly včely a nadhodili ten svůj pohled chudák kluk.

WTF? Proč kurva?

Měl jsem chuť ty jejich obličeje srazit k sobě a mlátit je tak dlouho, doku se zase nezačnou tvářit, jako nesnesitelní pablbové. Takže jako normálně. S oběma jsem zkrátka přestal mluvit a ani se na ně nedokázal podívat. Miky mě dokonce bombardoval zprávami.

Debil.

Trochu se zklidnili ve čtvrtek. Všiml jsem si, že s nimi na chodbě mluvila Danča. Musel jsem jí osvětlit důvod mé návštěvy na Alešově párty, když jsem se tak usilovně bránil tam jít. A tak jsem na Stáňu žaloval. No co? Nasrali mě.

Takže jim Daniela buď děkovala, nebo po nich křičela. Nemám tušení, protože jsem se zařekl, že je budu ignorovat, dokud se trochu neuklidní a nedostanou ty své emotivní grimasy pod kontrolu.

Proto mě ani trochu nepřekvapí, když se v sobotu večer u mých dveří zjeví Miky. Rukama se opírá o futra a naštvaně na mě zírá. Pořád jsem mu neodepsal na žádnou z jeho zpráv.

Chvilku se přeměřujeme pohledem, ale nakonec to vzdám a zamířím zpátky do kuchyně udělat si čaj. Dveře zůstali otevřené.

„Chceš kafe?" zeptám se, když za ním zapadnou a on si skopne boty a sundá si bundu.

„Jako vážně?" zavrčí ve chvíli, kdy se dostane do mého zorného pole. „Týden ignoru a ty se mě zeptáš, jestli si dám kávu?"

Pokrčím rameny. „Měl jsem své dny," pokusím se o vtip, ale on se ještě víc zamračí. Nachystám hrnky na čaj a kávu. Sice si o ni vyloženě neřekl, ale na kávě je závislý. Dává si ji i před spaním, což nechápu. Je to nápoj, co má člověka probudit, ne uspat. „Hele, před chvílí jsem dorazil z práce. Jsme vyčerpaný a mám tak akorát chuť si pustit film a jít spát, tak mi řekni, co máš na srdci a vypadni."

„Dobře," opře se dlaněmi o barovou linku. „Dle tvého postoje, mluvila Daniela pravdu. Znásilnili tě," řekne rozhodně a přimhouří oči. Alespoň je naštvaný a nelituje mě.

Lžička, kterou jsem do teď držel v ruce, cinkne o hrnek a já koukám do Mikyho očí. Mám chuť ho praštit. I Danielu. I sebe.

„Řekl jsem, že je to přehnané. Nikdo mě..." zhluboka se nadechnu a vydechnu. V duchu napočítám do tří, než znovu promluvím. „Nikdo mě neznásilnil, ano? Tak to pusť z hlavy a ty vaše ublížené grimasy si strčte do prdele," zavrčím.

„Za to se omlouvám, ale..." zaboří si ruce do vlasů. „Jsem vytočený. Jak to mohl někdo udělat? Tobě, vždyť..."

„Mikuláši přehráváš," udeřím na něj. „Nic se sakra nestalo."

„Tak mi to vysvětli," zakřičí. „Protože já si pod tím neumím představit nic jiného. Je to jako noční můra, která se mi přehrává pořád dokola v hlavě, tak mě vyveď z omylu. Moc tě o to prosím."

Povzdychnu si. Zaliju Mikymu kávu a sobě čaj. Hrnek mu podám a pohodlně se opřu o kuchyňskou linku. „Byl jsem v klubu. Ne poprvé samozřejmě, ale tou dobou jsem začal navštěvovat gay bary. Připletl se tam ke mně jeden kluk. Byl hezký a milý. Koupil mi pití, protože mě nenalili. Bavili jsme se, tancovali. Normálka. Pak už si jen pamatuju, jak jsem se vzbudil v jeho posteli, na telefonu přes dvacet nepřijatých hovorů od Dennyho a těch zpráv ani nemluvit. Jediný důkaz, že jsme spolu spali, byla bolest v pozadí. Nic víc," pronesu rozhodně. „Když jsem to řekl Daniele, udělala ze mě oběť znásilnění, protože mi ten týpek dal něco do pití a já mu tak k sexu nemohl dát souhlas. Doopravdy mám chuť ji za to praštit," zakroutím hlavou nad tím broukem, co nasadila Mikulášovi do hlavy. „Nikdo mě nenapadl, nezmlátil, nedržel nůž pod krkem. Neměl jsem ani modřiny, prostě nic. Byl to jen sex."

Miky na mě hledí a celou tu dobu, co jsem mluvil, měl na tváři svou nepropustnou masku. Postupně mi dochází, že se tak tváří vždy, když nechce, aby ostatní věděli, jak se zrovna v danou chvíli cítí. Ale já už poznám, že je z mého vyprávění rozrušený.

„Zneužili tě," vydechne a jeho obličej zněžní.

Zakoulím očima a přejdu do obýváku na sedačku. „Hele mysli si, co chceš," odbudu ho, když se svalím na gauč a nohy natáhnu na konferenční stolek. „Já se z toho hroutit nebudu. Nepřijde mi to rozdílně od noci, kdy jsem se opil jako prase a nemohl si vzpomenout, s kým jsem se vyspal. Ale ještě jednou se na mě takhle podívej a končím s tebou," pohrozím mu. „O ničí lítost se neprosím a ani si ji nezasloužím, když vezmu v potaz ostatní okolnosti. Teď můžeš vypadnout," odeženu ho, ale on namísto aby odešel, vezme hrnek s kávou, kterou jsem mu připravil a pomalu se přesune vedle mě na sedačku, kde zaujme stejnou polohu, jako já.

Vezme mě za ruku a proplete si se mnou prsty. „Znovu se omlouvám," řekne upřímně a s očima zaklíněnýma do těch mých si hlavu opře o opěrku. „Jen se mi nelíbí ta myšlenka, že by ti někdo ublížil," pokrčí rameny, když se zamračím. „Ale už o tom nepromluvím a svou lítostivou grimasu si strčím do prdele," zakření se a úsměv mu opětuji, když zopakuje můj návrh, kam by si svůj ksicht mohl strčit. „A taky nikam nejdu," pronese rozhodně. „Udělal jsi mi kafe takže... Na co koukáme?"

Zakroutím hlavou a pustím na telce seriál Přátelé, který jsme společně rozkoukali, protože jsme potřebovali pauzu mezi sexem. Občas to bylo i několikrát za noc a ani jeden z nás prostě tolik výdrže nemá.

Dopiju svůj čaj a uvelebím se Mikymu hlavou v klíně. Víská mě ve vlasech a já hlasitě vrním. On prostě ví, co mám rád.

„Zůstaneš na noc?" zeptám se, zrovna když mi prsty přejíždí po tváři.

„Pokud chceš," zašeptá a znovu mi rukou vjede do vlasů. Tělem mi projede husí kůže, ale není v tom nic erotického. V hrudi mě zalije vlna tepla a mě dojde, že je mi s Mikym vážně dobře. Vyklubal se z něj opravdu dobrý kamarád, a to že mi řekl, že se mu příčí představa, kdyby mi někdo ublížil, to jen dokazuje. Taky se mi nelíbí, kdyby se mu něco stalo. Je to jako s Danielou. Pokusil bych se odvrátit jakoukoli hrozbu, která by se mu mohla přihodit, bez ohledu na následky.

„Chci."

°°°°

Miky: Stáňa chce pozvat Danielu na rande...

Přistane mi od Mikyho zpráva uprostřed hodiny.

„No do prdele," ujede mi a všichni se na mě otočí. Včetně matikářky, kterou přeruším uprostřed výkladu.

Mikuláš vyprskne smíchy, když mě vidí s telefonem v ruce a Stáňa vedle něj lehce zrudne.

„Kenny?" osloví mě matikářka a já telefon rychle schovám do kapsy. „Ovládej svůj slovní. Pojď to dopočítat místo mě," ukáže na tabuli, kde má rozepsaný příklad, kterému naprosto nerozumím.

„Nejsem si jistý, že je to dobrý nápad," ohradím se. „Vám to jde rozhodně lépe."

„K tabuli," pronese pevně a mě nezbude nic jiného než jít. Po cestě nakopnu Mikyho židli, protože se nepřestává smát, až nadskočí. Pohrozím mu zaťatou pěstí. Je to jeho vina, že teď musím stát u tabule a namáhat své mozkové buňky, které na matiku rozhodně nestačí.

Ostatním studentům ve škole neušlo, jak jsem se já a Miky spřátelili. Aby taky ne, když se skoro každou přestávku vybavujeme u nás nebo u nich v lavici. Na chodbách. Na obědě.

Dobře, chápu jejich udivené pohledy a nechápající výrazy, když já a můj spolek asociálů začal tokat s akvabelkama, protože je to doopravdy divné, ale světe div se, je s nimi zábava.

No doopravdy. Ještě když do sebe narážíme se Stáňou, ostatní se popadají smíchy za břicho, protože poznámka o akvabelkách jim zkrátka přijde vtipná a rozhodně se neurazí, když je tak oslovuji.

Ale zpráva o tom, že chce Stáňa pozvat Danču na rande mě dostala. Vypustit na mě takovou bombu a uprostřed matiky? Se posral, nebo co!

„Radši si sedni, Kenny," zalomí rukama učitelka, když už asi po desáté mažu své úvahy z tabule, protože jsou špatně.

„Říkal jsem, že to není dobrý nápad," pokrčím rameny a zamířím zpět do lavice, kde nenápadně zkontroluju telefon. U tabule mi nepřestával vibrovat v kapse.

Miky: KRÁSNÝ VÝHLED!

Poslal mi, ale každé písmeno zvlášť ve zprávě.

Kenny: Doufám, že ti bude stát do večera, než si ho budeš moct vyhonit!

Miky: Pojď na záchod

Uchechtnu se.

Kenny: Myslel jsem, že tohle už dělat nebudeme.

Na školním záchodě jsme si to rozdali jen jednou a rozhodně se nám to vymstilo. Miky do mě přirážel za zvuků ukecaných druháků a oba jsme tak byli nuceni dělat přerušovaný sex, aby na nás nikdo nepřišel. Jako fakt, o té přestávce snad musel na záchod každý mužský ve škole. To bylo víc za trest než za odměnu.

I když ten orgasmus? Ten je vlastně boží vždycky. Miky je jako sexuální mašina. Moje sexuální mašina, která mě pořád nemá dost. Ne že bych si stěžoval. Sex s ním doslova zbožňuju.

Miky: Přehodnocuju své rozhodnutí.

Miky: Proč máš v těch džínech tak sexy zadek?!!! Frustruje mě to.

Kenny: Koupím si ty šaty, abys ho chudáka nehltal očima. Brzo se bude stydět.

Miky: Stydlivost mu rozhodně nechybí, když dosedá na mé péro...

Žmoulám v zubech tkaničku od své bílé mikiny a usmívám se od ucha k uchu, když zvednu zrak a setkám se s Mikyho očima. Několikrát zakmitám obočím nahoru a dolů a on se na mě zakření zpátky.

„Ty vole," zasténá vedle mě Ondra tiše. „Vy dva jste tak jasní, až nechápu, že o vás neví celá škola."

Úsměv mi zmizí jako lusknutí prstů a já se otočím na Ondru. Nejsme nijak nenápadní, to uznávám, ale nestojím o to, aby o nás věděla celá škola. A Mikuláš tím tuplem ne.

„Vím, že nejsme nenápadný," zašeptám nazpět Ondrovi. „Ale jsme tak moc okatý?"

Ondra se koukne na mě, následně na Mikyho a zase na mě, než zakroutí hlavou. „Nejste tak okatý. Jen být vámi, nešukal bych na školních záchodech."

Vyprsknu smíchy spolu se školním zvonkem. Tušil jsem, že mu došlo, kam jsme tehdy o přestávce zmizeli.

Miky se Stáňou na mě u dveří kývnou hlavou a já za nimi vyjdu na chodbu.

„Co je?" zeptám se, když se opřu zády o zeď vedle Mikyho a založím si ruce na hrudi. Zase zvednu tkaničku a vložím si ji do úst. Je to dětinské, ale Miky z toho šílí a já zbožňuju, když šílí.

„Stáňa chce Danču pozvat na rande," řekne Miky, a i když to mám černé na bílém, slyšet to nahlas je něco jiného.

„To jsi mi psal. Díky tomu jsem stepoval u tabule, takže díky," zavrčím. „A?"

„Co a?" vyjede po mě Stáňa.

„Ptám se ne? A?" pozdvihnu jedno obočí. „Tak ji někam pozvi. Vyřešeno."

Stáňa zakoulí očima a Miky se uchechtne. „To už se stalo," vysvětlí mi. „Třikrát."

Vyprsknu smíchy a Stáňa mě dloubne pěstí do ramene. „To není vtipné. Zranila mé ego."

„Pokud jsi ji pozval jen kvůli svému egu, stojím na její straně," pokrčím rameny. „Ani se nedivím, že tě odmítla. Většinu času se pohybuješ mezi barbínami ve stylu Sabiny a Ireny."

„Nedělám to kvůli egu jasný? Já..." vjede si rukou do vlasů a značně znervózní. Dokonce i zčervená?

„No ty vole," rozesměju se. „Ty ses zabouchl?"

„Jdi do prdele," uzemní mě, ale smát se nepřestanu. „Po párty u Aleše jsme si každý den psali a... líbí se mi. Jen mě třikrát poslala do háje i když vím, že na rande chce. Jen mi... nevěří."

„Divíš se jí?" položím mu otázku, kterou nejspíš nechtěl slyšet. Stáňa a jejich tým akvabelek mají ve škole určitou pověst. Na každém prstu jedna holka a všechny jsou štíhlé, povrchní a umělé.

„Nech toho," plácne mě Miky po ruce a vyškubne mi tak tkaničku ze zubů, kterou jsem si už po několikáté vložil do úst. Jen se zakřením. Čekal jsem, kdy mě okřikne. Očima visím na jeho rtech a nechápu, kde se to ve mně vzalo, ale najednou mám neodolatelnou chuť ho políbit.

„Mohli byste se přestat očumovat a věnovat se mému problému?" okřikne nás Stáňa.

„Fajn," zavrčím a odtrhnu od Mikyho pohled, než udělám něco neuváženého. Jako že bych ho například políbil přede všemi na chodbě. „Chceš dostat Danču na rande a já jsem tady očividně proto, abych jí přemluvil. A pak co? Ojedeš ji a odkopneš?"

Stáňa vypadá, jako by mi chtěl jednu natáhnout, ale Miky mu v tom naštěstí zabrání, když se postaví přede mě. Můj ochránce.

„Fakt, se zabouchl," řekne Miky s úsměvem na rtech a já se zakřením.

„Tak pomůžeš mi?" zeptá se Stáňa skoro zoufale.

„Přijde na to."

„Co chceš," zavrčí.

„Nic převratného. Pokud jí ublížíš, dostaneš ode mě pěstí."

„Dobře," souhlasí rychle a přimhouří oči. „Ale to samé platí i pro tebe."

Obočí mi vystřelí vysoko do čela a pohledem zavadím po Mikym, který se na svého kámoše mračí. „My spolu ale nechodíme," vysvětlím mu.

„To vykládej mé botě," zavrčí Stáňa.

„Tak promluvíš s Dančou?" zeptá se mě Miky a snaží se tu situaci zakecat. Něco mi zřejmě ušlo. Myslel jsem, že svému kámošovi řekne o naší dohodě. Stáňa si přece doopravdy nemůže myslet, že já a Miky tvoříme pár? Vždyť je to tak absurdní. Až na sex nemáme nic společného. Jasně, že spolu mluvíme, smějeme se, ale to dělám i s Dančou. A Ondrou. Dokonce i se Stáňou. Jsme přátelé.

Nepřichází v úvahu, aby mezi námi bylo něco víc. Láska ubližuje, to už jsem poznal na vlastní kůži a nehodlám si to v blízké době připomínat. Takže doopravdy ne. S Mikym spolu nechodíme a rozhodně k sobě žádné city nechováme.

Povzdechnu si. „Když na ni zatlačím, jen se stáhne. Musí to být její nápad, že s tebou chce na rande."

„No skvělý," odstoupí ode mě Stáňa a dá si ruce v bok. „To jsi mi vážně pomohl, Jungu."

„Nápad bych měl," mrknu na Mikyho. „Ale nemusel by se ti líbit."

„Zkus to," vyhrkne Stáňa s nadějí v hlase. Je docela milé, že je tak vytrvalý, dostat Danču na rande. Ona si zaslouží někoho, kdo by jí snesl modré z nebe.

„Znamenalo by to před ní vyautovat Mikuláše," vysvětlím. Nejsem si jistý, že by tohle byl ochotný podstoupit. Možná se tváří, jako by mu bylo jedno, že o něm Ondra ví, ale všiml jsem si těch nervózních pohledů, které na něj vrhá ze strachu, že se prokecne. „Řekl bych Daniele, že se s Mikulášem vídáme a chtěli bychom na rande, jen to nemůžeme udělat moc veřejně, aby nás někdo omylem nezahlédl, a proto potřebujeme křeny," ukážu na něj, aby mu došlo, že to rande bude ve skutečnosti dvojité.

„Nechodíte vy dva každý týden na rande? Dojde jí, že kecáš," namítne.

„Daniela o nás dvou nic netuší. Víte to jen ty a Ondra, protože jste nás nachytali. A taky brácha, ale ten je součástí dohody."

„Dohody? O čem to mluvíš?" podiví se a já Mikyho provrtám pohledem. On mu to vážně nevysvětlil.

„To je fuk. To jí řeknu samozřejmě taky i s tím, že nás už někdo viděl a nedopadlo to dobře, proto potřebujeme křeny, abychom nebyli tak moc nápadný. Souhlasil bys s tím?" zeptám se Mikyho, který k mému překvapení doopravdy přikývne.

„Ty jsi ale manipulativní krysa, Jungu," uchechtne se Stáňa. „A prý že vy dva spolu nechodíte, když tady domlouváš dvojité rande."

Odlepím se od zdi a postavím se přímo před Stáňu. „Po tom, jaký máme Mikuláš a já vztah je ti hovno, rozumíš?" zašeptám, ale na každé slovo dám zvláštní důraz, aby si to pořádně zapamatoval. „Možná bys mu to měl vysvětlit, Miky." Otočím se na patě a zamířím zpátky do třídy.