Máte v hlavě scénu vystřiženou jak z Oscarového plátna, je skvělá, nemá chybu. Jenomže jak to zařídit, aby stejný pocit měli i čtenáři, kteří vám do hlavy nevidí? Tenhle díl příručky je právě o tom - o tvoření jednotlivých scén, ze kterých se skládají kapitoly, ze kterých se skládá celý příběh. Je to jako základní stavební jednotka (taková buňka, dejme tomu).

Dnes to bude stručné a jedná se spíš o takové tipy než návod krok za krokem - to jde u scén těžko vytvořit, pro jejich různorodost.

Here we go:

1. Čtenáři vidí jen to, co jim řeknete

Vy skutečně můžete mít před očima scénu jako z filmu, ale oni neví nic. Vy možná víte, že je noc, ale jim to musíte nějakým způsobem sdělit. Osobně preferuji jemnější způsoby než stanoviska typu Začíná noc ( ;-) ). Jde to říct třeba větou Z přemýšlení mě vyrušil jemný záblesk, jak se v dálce rozsvítily pouliční lampy. Až v té chvíli jsem si uvědomil, jak málo času nám zbývá do svítání. Stejně tak nevědí jak rušná je silnice, kavárna, jaké je roční období, kolik lidí kde je apod.

2. Prostředí se musí nenápadně připomínat

Není od věci podpořit čtenářovu představivost nějakým detailem, který mu lehce, ale účinně připomene, kde že se to vlsatně stále nacházíme. Takové věci se hodí především u delších dialogů. Například v kavárně si postava může míchat kafe, v baru se může ozvat výkřik nebo oblíbená/nenáviděná písnička, v parku může okolo projít obzvlášť roztomilý pejsek - je to jen na vás!

3. Reálnost dialogů changes everything

Příšerný dialog okamžitě smete veškerou předchozí snahu. Pro mě osobně jsou dialogy jedním z nejdůležitějších aspektů dobérho příběhu a určitě nejsem sama. Stanovte si, co postava má ve svém projevu sdělit a nenechte ji. Ne úplně hned a ne přímo. Pokud budou vaše postavy sdělovat děj, zkazí to veškeré napětí. Nechte to buď vyplynout samo nebo to nechte říct někoho jiného (třeba nějakou dedukci). Pro dobro svého příběhu, nedělejte vaše hlavní postavy vševědoucími.

4. Nezapomínejte vedlejší postavy někde na vedlejší koleji

Pokud máte nějakou vedlejší postavu, nenechte ji zmizet hned poté, co provede to, co od ní potřebujete. I malé drobnosti, které mohou udělat klidně někde na pozadí scény ji tak nějak ucelí a dotvoří.

5. Nechte smysly vyřádit se

Je jednoduché spokojit se se sluchem a zrakem - tyhle smysly i v reálu tvoří velké procento našeho vnímání. Věřte mi ale, že když zapojíte třeba i čich a hmat anebo dokonce chuť, posune to váš příběh na úplně jinou úroveň. Tady vycházím i ze svých vlastních zkušeností - u kapitol s takovými popisy mi čtenáři sami psali, že se cítili jako by byli té scéně přítomni a měla jsem u nich vždycky větší počet hvězdiček.

A nakonec BONUS, když si nevíte rady:

Zkuste si představit, že jste tam taky, že jste nestranný přihlížející a napište scénu z vlastního pohledu. Bude pak jednodušší se vžít do konkrétních postav (pokud potřebujete psát z první osoby).

Na dialogy plánuji zvlášť kapitolu, ale to bude trochu rozsáhlejší a jsem teď docela v časovém presu, tak si na ni ještě chvíli počkáte :)

Dejte mi vědět, jestli vám byly dnešní (i minulé) tipy užitečné a o čem byste se chtěli dozvědět příště.

Vaše Cleo, xx