„Ale Wilsonová, netvař se tak upjatě, trochu srandy ti prospěje."

„Možná tě to překvapí, ale já rozhodně nepovažuju za srandu porušování pravidel," odsekla jsem. Sice jsem nevěděla, co bude to Leslieho překvapení, ale bylo mi jasné, že to nebude sledování filmů.

„Kdo říká, že budeme porušovat pravidla?" zeptal se, načež jsem si jen odfrkla. Leslie je přesně ten typ, co rád porušuje pravidla.

„Fajn, tak kam teda jdeme?" povzdechla jsem si.

„Do skladu."

„Proč? Tam už jsem dneska byla dvakrát."

„My nejdeme vybírat oblečení a nebuď zvědavá," protočil očima.

„Já se jen zajímám o to, abys mě nezatáhl někam do skladu a tam nevykuchal," bránila jsem se. Leslie se jen zasmál a otevřel.

„Dámy první," podržel mi dveře.

„Tak běž," nastrčila jsem ho dovnitř jako prvního.

„Hej, tohle se mě dotklo," zamračil se.

„Myslíš to, že jsi větší dáma než já?"

„Jo. Ale je pravda, že ty bys byla schopná poprat se skoro s každým," provokoval mě s úšklebkem.

„Tak co je ten tvůj zábavnej plán?" zeptala jsem se, když mě vedl mezi regály skladu. Tohle začíná být divné. Teď už jsme museli být úplně na druhém konci místnosti, bylo tu dokonce i pár gaučů a křesel. Tady jsem ještě nebyla.

Leslie se zastavil u televize stojící na malém konferenčním stolku. Vypadalo to, že je dokonce zapojená do zásuvky ve zdi. Přesunul menší, měkce vypadající zelený gauč, naproti televizi a začal prohledávat kartonové krabice v regálech.

„Co hledáš?" zeptala jsem se, zmatená jeho chováním.

„Věř mi trochu, Wilsonová," zašklebil se na mě a rozbalil jednu z krabic. Vytáhl z ní mikrovlnou troubu (Na co mu bude mikrovlnka?) a zapojil ji do zásuvky. Potom Leslie vytáhl ze zadní kapsy svých kalhot balíček popcornu a dal ho do mikrovlnky.

„A já čekala něco zajímavějšího," povzdechla jsem si.

„Myslelas, že vytáhnu bouchačku, co?" zašklebil se Leslie a se smíchem se svalil na gauč. Já, čekající na popcorn, jsem hypnotizovala mikrovlnku.

„To teda ne, ale jídlo jsem nečekala. Co chceš vlastně dělat?"

„Jíst s tebou popcorn na tomhle gauči a sledovat videa o Hnízdě."

„Wow, já čekala něco víc sprostýho nebo ujetýho," zašklebila jsem se. Pravda byla, že jsem něco takového vážně nečekala. 

Oba jsme se rozvalili na gauč s pytlíkem popcornu uprostřed a Leslie zapnul televizi.

„Tatatadá, vítejte ve Hnízdě," ozvalo se společně se salvou smíchu a rozmazaných amatérských záběrů na obrazovce. Vzápětí kamera zaostřila na kluka s dlouhými tmavými vlasy a snědou pletí, který se šklebil z přehnané blízkosti do kamery.

„Joe, zaostři to na skály!" Kamera se obrátila k dívce s divoce poletujícími blonďatými vlasy, za kterou byly vidět vrcholky hor. Výhled jsem nepoznala, ale bylo mi jasné, že je to u budovy Hnízda. Byla to nádhera.

Obraz teď ještě víc přiblížil dívku a já poznala Leslieho sestru Laurie, musela být tak stejně stará jako já „Jestli si myslíte, že jsme jiní než ostatní, tak vás vážně lituju. Vždyť přece můžeme dělat všechno, co jen chceme," křičela Laurie. Kamera zase odstoupila a v záběru se zase objevil kluk s dlouhými vlasy. Laurie si přitáhla toho kluka blíž a začala ho líbat, přičemž nezapomněla na kameru ukázat prostředníček. Osoba, která držela kameru, se v tu chvíli divoce rozesmála, takže jsme viděli jen rozmazanou zem.

Scéna se změnila. „Ahoj lidi, pozdravte budoucí generace!" hlas dívky držící kameru zdravil všechny v jídelně. Bylo poznat, že to není až tak dávno, protože se místnost téměř nezměnila od součastnosti.

Od stolu plného kluků se ozval nadšený jásot a pár lidí zavýskalo. Kamera se zaměřila na obličej toho dlouhovlasého kluka, který se líbal s Laurie, teď se šklebil, zakrýval kameru a křičel: „Jdi někam, Joe!"

Dívka, pravděpodobně Joe, se jen zasmála a procházela s kamerou mezi stoly. U toho nejblíž psala skupinka lidí nějaký domácí úkol, druhý stůl byl plný jídla a lidí, co se cpali. U dalšího stolu sedělo pár holek a jeden kluk, všechny dívky se hystericky smály a kluk se jich střídavě dotýkal.

A pak, když kamera zabrala stůl u zdi, mi málem zaskočil popcorn, protože tam neseděl nikdo jiný než Leslie Hawthorne. Nemohlo mu být víc než šestnáct, seděl u stolu ještě s pár lidmi, ale egoisticky se šklebil do kamery. Nakonec zrzavá kameramanka Joe zamávala do kamery a obrazovka na chvíli zčernala.

Další záběr byl mnohem víc z minulosti, mohlo to být už deset let. Na obrazovce se objevily dvě dívky v těsném objetí, najednou se kamera prudce pohnula a byla vidět část nějaké zdi.

„Ty prasáku jeden!" zařvala bruneta a přestala objímat tu druhou. „My nejsme žádnej váš zdroj nějakýho porna, opovaž se to ukázat svejm úchylnejm kámošům!"

Kluk držící kameru se rozběhl po chodbě nejspíš pronásledovaný dvěma dívkami. Usoudila jsem, že jim musí být starší, protože za takové nadávky by se nemusel stydět ani Leslie.

Scéna se změnila, nejspíš to ale bylo z podobné doby. Objevil se kluk nesoucí ceduly s nápisem UPŘÍMNOST a zase zmizel. Dvě holky seděly na podlaze vedle sebe a ta jedna se dotkla té druhé, která okamžitě začala mluvit: „Myslím, že jsi většinou celkem fajn, ale vážně mě štve, jak si pořád foukáš vlasy fénem pozdě v noci." Byl slyšet smích. „Navíc nerespektuješ moje poličky ve skříni. Taky by sis mohla pořád přestat upravovat vlasy a štve mě jak pořád mluvíš o Thomasovi. Jo, měla bys na něj taky přestat používat svoji emoci, není to fér. Víc se kontroluj."

Následovala krátká scéna skupiny opilých lidí, kteří hráli hru Pravda nebo úkol. Další byl záběr z hodiny zeměpisu a potom pár kluků, co jedli. Televize definitivně zčernala po plačící dívce a vysmáté skupince mladších lidí.

„Páni," vydechla jsem po chvíli ticha. „Jsi Laurie vážně podobný," snažila jsem se odlehčit situaci, vzala bych si popcorn, jenže mezitím, co jsem jako uhranutá sledovala obrazovku, Leslie všechen snědl. Byla jsem zmatená a zpracovávala jsem nával emocí z videa. Trochu se mi točila hlava a měla jsem pocit, že z tolika informací mi brzo zkratuje mozek.

Nevím proč, ale když jsem dneska viděla Laurie poprvé, bylo na ní něco jiného než na tom videu. Vypadala dospělejší a jaksi ošlehanější světem, jestli chápete. Přestože teď její vlasy už nebyly stejně husté a blonďaté jako dřív, s vyholenou zelenou hlavou nevypadala mladší, spíš naopak.

„Bylo to dobrý rande, co?" zašklebil se Leslie. „A poučný."

„To nebylo rande," zamračila jsem se. 

„Jak myslíš, Wilsonová," řekl a ještě víc se rozvalil na gauči, takže jsem měla najednou na klíně jeho boty.

„Fuj," ušklíbla jsem se a shodila je dolů. „Ty čuně." Leslie se jen zasmál. Nevím, kde všude chodil.

„To se vždycky točí tyhle videa?" zeptala jsem se.

„Ne, Laurie našla ty starý a tak podle nich natočila to svoje. Ale jestli se chceš líbat a natáčet to, tak jsem ti plně k dizpozici," pokrčil rádoby ledabyle rameny.

„Ne díky," ušklíbla jsem se. „Nejsou tady dotyky náhodou zakázané? Víš, ten problém s emocema," zeptala jsem se na něco, co mě už dlouho zajímalo, ale ne že bych na někoho potřebovala sahat.

„Nemyslíš, že by se život dost komplikoval, kdybysme se nemohli dotýkat vůbec nikdy nikoho?" zašklebil se. „Ne, většina lidí to umí celkem slušně ovládat. Brzo se naučíš, jak předávat emoci jen vědomě. Každopádně musíme být víc opatrní, ztratíš kontrolu a pro toho druhýho to dopadne dost špatně. Nevím, jestli jsi to někdy zažila, ale většinou je dost těžké ovládat se, když máš někoho ráda nebo nerada," vysvětloval Leslie.

„Aha," vyhrkla jsem. Kdo by čekal, že to bude tak složité? Pokud mi něco v sebeovládání rozhodně nepomohlo, byla to představa, jak někoho líbám a v zápětí se ten člověk třeba hystericky rozpláče, nebo rozesměje. Při mém štěstí bude moje emoce šok a nějaká nebohá oběť dostane třeba nervový kolabs. Otřásla jsem se. Živá představivost je prokletí.

„Tak co budeme dělat teď?" zeptal se Leslie a sedl si vedle mě. „Posuneme se na další úroveň?"

„Na to zapomeň," odsekla jsem. Dělá si ze mě srandu? Pravděpodobně ano. Leslie usoudil, že si pustíme film a začal se prohrabovat krabicemi s dévédéčky.

Nakonec to skončilo filmem Ironman, kdy jsme se oba snažili neslintat nad Tony Starkem, takže jsme neměli čas na vzájemné pošťuchování. Ale netvrdím, že jsem si nezapamatovala Leslieho pohled, kterým sledoval film.

Když film došel do chvíle, kdy byl Tony Stark úplně bez trička, neodpustila jsem si rýpnutí: „Lepší než Kapitán Amerika, co?"

„Ten ale taky není k zahození," řekl Leslie.

„A co víc, je svobodnej," dodala jsem, přestože jsem vždycky brečela, když se loučil s Peggy Carterovou.

„Hmm, dal bych si říct," zasmál se.

„Já taky," souhlasila jsem. Musím přiznat, že povídat si s někým o klucích bylo docela dobré. Než jsem přišla do Hnízda, tomuhle tématu jsem se vyhýbala. Ale docházelo mi, že tady bez dobrých kamarádů nepřežiju.

Říkat tomuhle místu Hnízdo, je vlastně docela výstižné. Hnízdo je bezpečné útočiště, ale je vysoko v horách a pokud si nebudu dávat pozor, spadnu. A není tu nikdo, kdo by mě chytil.

Dál už jsme se dívali v tichosti, jen jsme občas pronesli nějakou nadávku na zápornou postavu.

···•••···

Upřímně nevím, co si o téhle kapitole myslet. Je asi nejkratší a nejdivnější ze všech, možná proto se mi ji ani nechtělo vydat. Prostě taková omáčka, která bude třeba někdy důležitá.
Děkuju moc za všechny komentáře a podporu ❤.