11
Za pár minut se chodbou ozývalo mé klepání na Hawthornovy dveře. Zevnitř se ozval neidentifikovatelný zvuk, který jsem brala jako pozvání dovnitř.
Leslie seděl na zemi, opíral se o postel a vlasy měl rozcuchanější než jindy. Měl kruhy pod očima a na sobě tepláky a pyžamové triko.
„Bree," pozdravil mě.
„Ahoj," odpověděla jsem a sedla si vedle něj. Najednou už jsem si tím nápadem nebyla tak jistá, ale když mi blonďák podal lahev, napila jsem se. Co by se mohlo stát?
Zpočátku jsme jen seděli a předávali si láhev, ale jak se zvyšovala koncentrace alkoholu v naší krvi, konverzace se rozjela. Vyprávěli jsme si historky z naší minulosti, vykládali si naprosto nepodstatné detaily, které pro nás v tu chvíli měli obrovskou cenu.
Zrovna jsme se smáli tomu, jak se můžu bát něčeho, co si nepamatuju, když Leslie zvážněl.
„Co to, kurva, dělám se svým životem?" zaskučel a pořádně se napil.
„A co pak já dělám se svým životem, doprdele," přidala jsem se a vzpomněla si na to, jaká jsem byla před půl rokem. Ta představa mě znovu rozesmála.
„Jsi hezká, když se směješ," podotkl Leslie a zkoumavě se na mě zadíval.
Vyprskla jsem smíchy. „Jestli se teď začneme líbat, tak poznám, že už jsme vážně na dně." V hlavě jsem měla úplně vymeteno a bylo mi horko.
Leslie se na mě podíval a pak fňukl: „Jsi má jediná pořádná kamarádka. Budeme nejlepší kamarádi. Upleteme si náramky přátelství."
„A vyrobíme si stejná trička," poznamenala jsem ironicky. Leslie si položil hlavu na moje nohy. Mému opilému mozku, to vůbec nebylo divné.
„Musíme se spolu opíjet častěji, mám pocit, že ti můžu říct cokoliv."
„Protože si to nebudu pamatovat?" Začala jsem se mu přehrabovat ve vlasech. Jak můžou mít jeho vlasy takovou spoustu odstínů? Konečky měl úplně světlé a kořínky skoro hnědé. Vždycky mě fascinovali světlé vlasy, protože většina lidí kolem mě byla tmavovlasá.
„Ne, to protože jsme spřízněný duše," přiblížil hlavu k mému obličeji, jakoby chtěl svá slova potvrdit.
„Já vím. Ale nemusíme spolu kvůli tomu spát. Protože ve filmu bysme to udělali. Jako, ne že bych nechtěla, protože seš dneska fakt hezkej, ale přijde mi to divný. Realita není stejná jako filmy," naklonila jsem hlavu na stranu a přemýšlela, kde se ve mě berou takové myšlenky. Já jsem vážně chytrá.
„Já bych se s tebou taky vyspal, ale nechci ti zlomit srdce. Protože bych ti ho zlomil. Ty dneska taky vypadáš fakt dobře," chtěl říct ještě něco, ale začali mu cukat koutky a za chvíli jsme se oba znovu svíjeli v záchvatu smíchu. Vzhledem k tomu, kolik jsme toho vypili, se divím, že jsme ještě zvládli být vzhůru. Naše zábrany se už dávno zhroutili a my si vesele sdělovali naše myšlenky a tajemství. Nevěděla jsem, co myslel tím, že mi nechce zlomit srdce a bylo mi to jedno.
Leslie dal hlavu až k té mojí a zašeptal: „Víš, že se mi líbí kluci?"
Vyprskla jsem smíchy a opřela si hlavu o jeho rameno.
„Vím to už od začátku. Kdybych byla kluk, asi bych s tebou chtěla chodit."
„Mně se líbí i holky."
Lehli jsme si vedle sebe na koberec a pozorovali strop osvícený lampičkou.
Už jsme se nemohli smát a tak jsme si jen tiše povídali.
„Už jsi někdy líbala kluka?"
„Jasně a ty?"
„S jedním jsem dokonce chodil."
„Chodil jsi už s holkou?"
„Ne. A ty jsi někdy měla něco s holkou?"
„Ne. S kolika lidma si spal?"
„S méně než se říká, ale zkusil jsem to s klukem i s holkou."
„Kdo byl lepší?" Tahle debata začala být čím dál tím víc absurdní, ale nějak jsem si to neuvědomovala.
„To se nedá říct. A s tebou se o tom bavit nechci."
„Vždyť jsme nejlepší kamarádi."
„No právě."
„Hele Leslie, jaká je tvoje emoce?" napadlo mě najednou. Vážně mě to zajímalo. Chtěla jsem to vědět, ale Hawthornův vážný výraz mě zarazil.
„To ti nemůžu říct," stáhl rty do úzké linky.
„Prosím," naléhala jsem. „Přece to nemůže být tak hrozný."
„Bree, to vážně nechceš vědět," lokl si z lahve. Jeho tón byl vážný.
„Ale jo, prosím," nahodila jsem pohled smutného štěněte. Byla jsem odhodlaná to zjistit.
„Tak fajn, ale jen pokud mi taky něco prozradíš."
„Cokoliv, jen mi řekni tvoji emoci," musela jsem vypadat jako závislá a tahle informace byla moje droga. Byla jsem tak blízko. Jeho emoci jsem chtěla vědět už hodně dlouho.
„Ty jsi vážně neuvěřitelná Bree," uchechtl se Leslie, načež se na mě dramaticky zadíval (v tu chvíli mi to aspoň dramatické přišlo, zpětně bych řekla, že jeho pohled byl spíš smířený). „Víš, moc lidí moji emoci nezná, ale ty bys to jako moje nejlepší kamarádka," při těch slovech se ušklíbl, „měla vědět."
„Tak fajn," netrpělivě jsem se kousala do rtu. Nedočkavě jsem se zavrtěla. Leslie se na mě trochu zmateně podíval, pokrčil rameny, zluboka se nadechl a pak to konečně řekl.
Dramatická pauza.
„Moje emoce je láska."
„Co? Tak počkat. Kurva," dostala jsem ze sebe dost v šoku z toho, co jsem se dozvěděla. Vyšvihla jsem se do sedu. Můj mozek, který plaval v alkoholu potřeboval chvíli, aby to zpracoval. Leslie necítí lásku. Panebože, tohle jsem nečekala.
„Jo... kurva," smířeně se usmál. Z výrazu v jeho očích mi přejel mráz po zádech.
„A kdy ti to došlo?" zeptala jsem se. Nedocházelo, jak by mohl necítit lásku.
„Asi v tý době kdy jsem chodil s Aaronem. On to hrozně prožíval a pořád tvrdil, jak mě miluje, tak mi to došlo. Nemiloval jsem ho a pak mě napadlo, že to mám jinak než ostatní," pokrčil rameny. Jak se mohl chovat tak nenuceně? Jakoby mu to bylo jedno.
„Aha, jak moc špatný je necítit lásku? Co tvoje rodina? Co Laurie? Ale ty jsi přece něco měl i s dalšíma lidma, proč?" Oddělala jsem si vlasy z očí. Snažila jsem se rozdýchat to překvapení. Čekala jsem, že jeho emoce asi nebude nic normálního, ale tohle? Vždyť láska je základní emoce, bez které se nikdo neobejde. Ale není to jen emoce. Dalo by se říct, že láska je životní styl. Smysl života. Fajn, tohle možná trochu přeháním.
„Víc otázek už nemáš? Víš, já vlastně nevím, o co přicházím, když jsem to nikdy nezažil. Na někom mi záleží, vím, že by to bez nich bylo těžký, ale to je tak všechno," pokrčil rameny, jako by mu to bylo jedno, což určitě nebylo.
„No a k tý poslední otázce... mám přece svoje potřeby," zašklebil se.
„To jsem vážně nepotřebovala vědět!"
Pak jsme chvilku jen tiše seděli a já přemýšlela o tom, že se mi vůbec nechce spát. Jak bych teď mohla usnout? Zkoušela jsem si představit, jaké to je, necítit lásku. Lidé točí filmy o lásce, píší knihy, zpívají písně, dělají bláznivé věci a přede mnou sedí kluk, který nikdy lásku necítil.
„Leslie?"
„Hmm?"
„Dotkni se mě."
„Na to zapomeň, nejsem ve stavu abych se mohl kontrolovat. Nevypil jsem toho zrovna málo, navíc občas když seš blízko, ztrácím koncentraci," snažil se Leslie poskládat smysluplnou větu, které jsem stejně nerozuměla.
„Co?"
„Prostě seš moc otravná a já pak ztrácím sebekontrolu," zamračil se.
„Ale noták, Leslie," žadonila jsem a lokla si z flašky. Pořád to byl hnus, ale ne takový jako na začátku.
„Ne, navíc u tebe mám ještě tu jednu otázku," ušklíbl se, ale mně bylo jasné, že už o tom nehodlá mluvit.
„Fajn, ptej se," vyzvala jsem ho a zamávala si prsty před obličejem, abych odehnala teplo, které se mi dralo do tváří.
„Jenže teď mě nic nenapadá," zafňukal a opřel si hlavu o mé rameno. Strnula jsem. Stačí malý kousek a mohla bych se ho dotknout. Jaké by to bylo cítit intenzivní lásku? Ne, Bree zapomeň na to. Taky by se ti tady mohl složit zoufalstvím.
Tak jsme tam chvilku prostě seděli, Leslie se opíral o moje rameno a dopíjel lahev.
„Ta podlaha je tvrdá," došlo mi najednou, načež jsme se přesunuli na postel a Leslie se zase začal neovladatelně smát. Chtěla jsem se ho zeptat, co je tak vtipné, jenže pak jsem uviděla jeho zarudlý pihovatý obličej a rozesmála se taky. Netušila jsem, že se ještě dokážu smát tak moc, aniž by mi praskly plíce.
„Měl by ses teď vidět," hýkala jsem smíchy a nevšimla si, že se Leslie přestal smát. „Co je?"
„Sem úplně mimo."
„To se potom, co piješ půlku noci, většinou stane," ušklíbla jsem se, i když jsem vůbec netušila, kolik jsme toho vypili. Navíc Leslie pil i na té párty. Divím se, že je ještě aspoň trochu při smyslech.
„Znám super místo, co takhle projít se po škole?" navrhl.
„Tak dobře," zahihňala jsem se. Naposledy jsem se takhle hihňala, když mi bylo třináct.
S obtížemi jsem se zvedla a následovala Leslieho. Běželi jsme, i když jsme na to byli moc opilí. Naše tváře byli červené a mně bylo horko. Blonďák mě dovedl až k jakýmsi zadním dveřím. Otevřel je a ovanul nás noční horský vzduch. Čerstvý vítr mi zafoukal do tváře a já se cítila skoro střízlivá. Skoro.
Leslie mě chytl za ruku a odtáhl dál od budovy. Vzduch na něj působil asi stejně jako na mě, ale jeho oči byly pořád lesklé i když trochu jinak než předtím. Možná se mi to jen zdálo.
„Máme štěstí, byla jasná noc," poznamenal. A pak ukázal na horizont. Musela jsem si očistit brýle rukávem, abych o nic nepřišla.
„Tohle jsou moje oblíbený barvy," ukázal na slunce, které zrovna vycházelo. Byla to nádhera. Červená, oranžová, žlutá, růžová, fialová, modrá. Bylo to, jako když najednou zapnete plné rozlišení barev. Chvíli jsem na to zírala jako smyslů zbavená.
Světla už bylo dost na to, abych si všimla, že Leslie se nekouká na oblohu, ale na mě. Nevím proč. Lehla jsem si na zem a bylo mi jedno, že je studená. Leslie si lehl vedle mě. Chtěla jsem tam zůstat ležet a koukat na nebe.
„Musím na záchod," poznamenal najednou Leslie, tak jsme se vrátili dovnitř, ještě než si stihl najít nějaký keřík. Potom, co jsme si radši zašli na záchod oba, jsme zjistili, že za chvíli už bude v jídelně snídaně a tak Leslie vymyslel, že půjdeme rovnou tam.
Na tom, že jsme byli v jídelně jen my a kuchařky chystající cereálie do velkých misek, bylo něco komického. Vážně jsem se divila, že nepoznaly, že jsme pili. Okolo šesté hodiny do jídelny přišlo pár učitelů a žáků, kteří vstávali nechutně brzo.
S Lesliem jsme se snažili jíst v rohu jídelny co nejrychleji, ale se záchvaty smíchu to šlo těžko. Občas se na nás někdo divně podíval, což bylo vtipné. Nakonec jsme se už celkem ospalí vrátili k Lesliemu.
„Kde je vlastně Keith?" zeptala jsem se, protože postel druhého obyvatele pokoje vypadala netknutá.
„Nejspíš u nějaký holky, můžeš si lehnout do jeho postele jestli chceš," zívl Leslie. Sedli jsme si na jeho postel.
„To bych mohla. I když, radši ne, je to Keithova postel, určitě si tam vodí holky," znechuceně jsem se oklepala. „Tak to asi zůstanu tady." Pak jsem si lehnula, zavřela oči a skoro hned usnula.
Asi o pět hodin později mě vzbudil Keithův hlas: „Co tady dělá, Bree? Víte co, je mi to fuk. Jdete na oběd?" Keith se na mě ze shora šklebil.
„Vem si triko a běž někam, Keithe," ozval se Leslie, který ležel vedle mě, což bych normálně nedovolila, jenže jsem neměla sílu, zvednout se. Pak černovlasý Keith zatáhl těžké závěsy na oknech a já znovu usnula.
Po druhé jsem se vzbudila asi za tři nebo čtyři hodiny. „Au," zamručela jsem. Kdo mi do hlavy zabodl střep? A proč mám tak stuhlá záda? Převalila jsem se na posteli, čímž jsem se ocitla těsně vedle Leslieho, který na mě zíral s přivřenýma očima.
„Kolik je hodin?" zeptal se a pak hmátl po mobilu. „Mám hlad, ale večeře je až za hodinu," prohlásil.
„Tak já se umyju a uvidíme se na večeři," sdělila jsem mu svůj dokonalý plán. Pořád jsem ale ležela. S nadávkami jsem se zvedla, bylo mi špatně. „Tak čau," zamumlala jsem na Leslieho, který vypadal, že zase usnul.
Upřímně jsem doufala, že nikoho na chodbě nenapadlo natočit mě. Byl by to asi konec mé neexistující pověsti ve Hnízdě. Lidí bylo všude plno, jako každou neděli odpoledne a já se snažila co nejrychleji dostat do pokoje. Musela jsem vypadat jako zombie.
Čí to byl nápad takhle se opít? Ve sprše se mi postupně vybavovali události dnešní noci. Sean má barevné vlasy. Miguel má asi něco s Finnem. S Lesliem jsme nejlepší kamarádi. A sakra. Leslieho emoce je láska. Leslie Hawthorne necítí lásku. Tušila jsem, že musí mít nějaký důvod, proč ji skrývá. Teď už jsem chápala, proč mi říkal jaké mám štěstí, když mám zoufalství a ať myslím trochu sobecky, protože v tomhle záleželo na mě, ne na ostatních. Teď už to chápu. Opřela jsem hlavu o studené kachlíky.
Vzpomněla jsem si, na to, jak všichni Leslieho obdivují a jak je do něj spousta lidí zamilovaná. Je to přesně ten typ člověka, za kterým se každý otočí. Kdyby jen tušili, že on jim tu lásku nemůže oplatit ani kdyby chtěl sebevíc. Najednou mi ho bylo strašně líto. Měla jsem chuť ho obejmout nebo unést a schovat někam, kde k němu osud nebude tak krutý. Naneštěstí takové místo zřejmě neexistuje. Nejednou jsem si uvědomila, jak je život nespravedlivý.
Ještě s mokrými vlasy jsem došla do jídelny, kde už Leslie žebral večeři od kuchařek. „Uklidni se trochu, jídlo ti neuteče," drkla jsem do něj, ale měla jsem co dělat, abych ho neobjala. Musí to mít těžké.
„Ale mám hlad," zaskučel. Nakonec jsme svoje jídlo přece jen dostali a Leslie vypadal, že se co nevidět udusí, jak rychle hltal.
„Kde jsi sakra byla, Bree?" přihnala se k nám Rosemarie. Vypadala docela děsivě, přestože neměla ani sto šedesát centimetrů. Keith oproti ní vypadal naprosto klidně a vesele se zubil, byl přitom o dvě hlavy vyšší než ona. Bylo však jasné, koho bych se měla bát.
„Asi v jednu jsem šla spát, ale pak jsem se vzbudila a zakecala se s Hawthornem. Pak jsem usnula u něj a před chvilkou jsem se vrátila do pokoje. Neměla bych se spíš ptát já tebe, kde jsi byla ve dvě ráno?" vyhrkla jsem, spokojená sama se sebou.
„Fajn, dostalas mě," zamračila se. Rosemarie se posadila a Keith šel pro jídlo. „Co máte na dnešek v plánu?"
„Já půjdu spát," zašklebil se Leslie a zamrkal na mě. Ignorovala jsem ho.
„Mě napadlo, že bych mohla jít za Miguelem. Kde má vlastně pokoj?"
„Pět dveří napravo od nás," odpověděl Keith, který měl tác přetékající jídlem.
„A kdo s ním vlastně bydlí?" zeptala jsem se.
„Joe," zívl Leslie a sebral Keithovi pár hranolků. „a řekni Miguelovi, že chci všechno vědět," zaculil se. Dojedla jsem a vydala se navštívit svého kamaráda.
Před dveřmi Miguelova pokoje jsem se zastavila a zaklepala. Snad nebude pryč. „Vypni to gay porno, Migueli!" ozval se zevnitř hlasitý křik. Otevřela mi vysmátá zrzavá dívka. „Ahoj, jsem Joe."
Vykulila jsem na ni oči. „Ale ty jsi holka." Pokud vím, je zakázané, aby kluk a holka bydleli v jednom pokoji.
„Jo, dík, že sis všimla. Původně tady bydlel Ben, jenže chtěl mít pokoj s Laurie Hawthornovou, takže mě vyhnali sem, aniž by si dělali starosti. Miguel je zřejmě až moc gay."
„Nevím jestli sis všimla, Joe, ale já umím mluvit sám," zkonstatoval Miguel sedící na posteli. Měl velké kruhy pod očima, ale usmíval se. „Abys věděla, Bree, tak jsem si žádný porno nepouštěl, Joe si to vymyslela."
„Milá spolubydlící," podotkla jsem. „Byl jsi s Finnem celou noc?"
„Co si to o mě myslíš? Vždyť je to učitel," vyjekl.
„Takže jo?" nadzvedla jsem obočí.
„Když on je fakt milej!"
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top