Prý nebudete potřebovat bublinu na dýchání, říkal, prý budete v obří bublině, kde budete moct v klidu chodit, tsch. Tak maximálně velký kulový. Velká bublina by sice byla, ale bůh ví jak daleko od nás. Takže se moji dva parťáci teď bezmocně vznášeli okolo nás. Sice jsem jim bublinu s kyslíkem na hlavu dala, hned jak jsem zjistila, že jsme přistáli ve vodě, ale i tak nebyli moc při vědomí. Král se na mně s úžasem díval. Moje tělo teď bylo mírně namodralé a lesklé, na krku se mi objevily proužky, které připomínaly žábry a mezi prsty na rukou se mi udělaly blány.

"Tak takhle vypadá vodní mág pod vodou."

Pronesl téměř s posvátnou úctou a obdivem vladař. On se také trošku změnil, jeho tělo bylo bez kabátu a celý byl prodloužený o půl metru ploutvemi, které mu vykukovaly z pod kalhot, jenž se také změnily, už nevypadaly jako kus pyžama, konečně vypadaly jako kalhoty hodné vladaře. Kolem krku se mu kdo ví jak, objevil nádherný plášť. Bohužel, jeho chování se ani a mák nezměnilo, takže mi ztropil scénu, že se ti dva utopí, že je to jeho vina a že jako trest mu chcípnou všechny pokojové rostliny. Poté, co jsem ho mírně zpacifikovala, přičemž jsem mu jednu švihla, samozřejmě neúmyslně, jsme popadli naše dva téměř utopence a plavali směrem k obří bublině.

Celou cestu nás obklopovala krása mořských hlubin. Příjemně zelené chaluhy kontrastovaly s černými kameny, které vznikly sopečnou činností. Kousek od nás byl i korálový útes, na povrchu země jsem nikdy nic tak krásného neviděla. Kdybych neměla ruce zatěžkané svým bezvládným přítelem, nespíš bych se nechala unést a proplouvala bych mezi barevným korály. Třeba by se ke mně po chvíli přibližovaly i rybky. Možná by se tady daly naplánovat i parádní líbánky, ale to by mně musel Freed nejprve požádat o ruku. Byly jsme spolu víc jak tři roky, věděli jsme o sobě snad vše, ale na svatbu nepřišla nikdy ani řeč. Třeba někdy, až bude ta správná doba, tak se sem podíváme na líbánky. Rty se mi zkřivily do hořkého úsměvu. Správná doba nepřijde nikdy, to my si ji musíme vytvořit. Nikdy okolnosti nebudou náklonné, jsme zločinci, nikdy nebudeme mít jistotu, že jsme v bezpečí. Tak na co čekáš Freede? Z mých myšlenek mně vytrhnul až král.

"Teď nám vytvořím magií vchod, abychom mohli dovnitř."

Jak řekl, tak udělal, na bublině se otevřel asi metr velký kulatý otvor, voda ním však dovnitř nepronikala. Nejdříve jsem tam strčila ruku, okolo ní byl vzduch, voda zůstala na svém místě. Přišlo mi to úchvatné. Nakonec jsem tam vešla celá a jen co se tak stalo, už mně voda nenadnášela a já se tak rozkecla na pláži, která se rozkládala až do dáli, kde byly vidět obrysy města. Písek byl příjemně vyhřátý a jemný. Nad námi se rozprostíralo magií vytvořené nebe.

"Budu muset jít."

Pronesl král do ticha.

"Klidně jděte a nebojte, my Vaši dceru najdeme."

Od své teorie, že prostě zdrhla z domu samozřejmě neodstupuji. Tak jsme se rozloučili a vladař odešel. Zůstala jsem na pláži jen s kamarády, moje tělo se po návratu na souš vrátilo do normálu, ale díky magii jsme měla suché oblečení i vlasy. Oba zatím leželi bez hnutí, rozhodla jsem se počkat, než se proberou, bylo by nesmyslné začít pátrat sama. To nejmenší, co potřebujeme, je se rozdělit. Neznáme to tady a neznám nic nepříjemnějšího, než hledat někoho na místě, kde to neznáš. Navíc tady s největší pravděpodobností pobíhala tlupa Královských ozbrojenců. Když jsem si uvědomila tento nemilý fakt, začala jsem se snažit dostat kluky do stavu vědomí. Za chvíli se mi to povedlo. Nejprve otevřel oči Fyl, a pak i Freed, nedala bych nic za to, že druhý zmíněný už chvíli při vědomí byl, jenom se mu nechtělo vstávat, a tak dělal mrtvého brouka.

"Tak co teď, nějaké nápady? Nebo se prostě půjdeme jenom projít po okolí a uvidíme."

Zeptala jsem se po tom, co moje zlato skončilo s nadávkami na králův účet a jeho sháněním. Vlastně remcat přestal, až když jsem mu vysvětlila, že vladař tady vážně nikde není, a to ani pod těmi kameny, které nadzvedával.

"No tak měli bychom zjistit, co se děje ve městě, nebo lépe řečeno, jak moc tady pro nás je, nebo není bezpečno, možná při té příležitosti se poptat lidí, jak se věci mají, pokud budou alespoň trochu sdílní. Taky je potřeba nějak na tajno propátrat palác a najít něco, co by nás mohlo dovést k únosci. Taky by nebylo od věci omrknout terén jako takový. Zjistit, jestli v týhle díře je nějaká možnost schovávat osobu, něco jako stará zřícenina, nebo tak."

S Fylem jsme poslouchali.

"Proto navrhuju se rozdělit a po dvaceti čtyřech hodinách se tady sejít a říct si, co kdo vypátral. Tak kdo se o co hlásí, nebo to mám rozdělit já?"

Freed se usmál naším směrem. Myslím, že my všichni jsme měli stejný obrázek toho, kdo si co vezme na starost.

"Myslím, že pro mě je tady jako dělaný ten průzkum okolí."

Ušklíbnul se Fyloés a prohrábnul si své oranžové krátké vlasy. Měl pravdu s jeho schopností komunikovat a přivolávat zvířata, by to měl zvládnout.

"Do zámku se nejlépe dostaneš ty, takže hádám, že chodit po městě a vyptávat se lidí bude na mně."

"Vy mi snad čtete myšlenky."

Pochválil nás Freed. A tak jsem se rozdělili, Fyl zamířil někam do divočin, já chvíli dělala doprovod Freedovi, ale kousek od města jsme se také rozdělili.

Není na co čekat, jdeme na to, pomyslela jsem si, když jsem vstoupila do brány.