Na místo srazu jsem dorazila jako třetí. Kluci už na mně čekali. Jinak řečeno - SPALI. Tak já celou noc prochodím a oni si tu spí? Tak to vám dám sežrat pánové. Přišla jsem téměř k nim a nad jejich hlavami vyvolala dvě vodní koule, které následně praskly. Jak se dalo předpokládat, oba byli zmáčení a dezorientovaní. Zatím co kolem sebe máchali rukama jak racci při posledním tažením, sedla jsem si kousek od nich.

"Dobré ráno pánové."

Jednu nohu jsem hodila přes druhou a neviditelným pilníkem upravovala nehty.

"Doufám, že vás nebudím moc brzy."

Oba na mě mžourali rozespalýma očima.

"My jsme nespali."

Zkusil můj drahý.

"Tak, tak, my jen přemýšleli."

Doplnil ho náš parťák.

"A co jste vymysleli?"

Usmála jsem se, vážně mě zajímá, co vymysleli, nebo spíš vypátrali. Fyl přikývl hlavou na znamení, že začne.

"No tak já jsem zjistil, že místní povrch je vážně moc rozmanitý, fauna a flóra podivuhodná, města čistá až na jednu takovou polorozpadlou boudu na kraji města."

Oba jsme zírali a čekali co bude dál.

"Už jsem se zmínil o fauně a flóře?"

Náš kamarád se nervózně usmál. Takže to je všechno.

"Co ty Eris?"

Pobídl mně.

"Tak já jsem byla podobně produktivní, zjistila jsem, že se tady nedá platit našem kulrencema. Taky že je běžný brát si patnáctiletý holky, ačkoliv s tím nesouhlasí ani ony, ani rodiče a už vůbec ne kytky v květináčích. Další zajímavou věcí je, že některé stánky se zmrzlinou mají otevřeno nonstop."

Nadhodila jsem podobný úsměv jako Fyloés.

"A ty zlato, teď nás něčím ohrom."

Řekla jsem hraně vážným hlasem. Ačkoliv ve mně byla malá dušička, nevěděli jsme nic, náš pobyt tady kvůli počtu vojska nebyl vůbec bezpečný, každá další minuta znamenala větší nebezpečí.

"Teď číhejte."

Do jeho hlasu prosakovalo mírné zoufalství. Z kapsy vysypal rozbitý krystal a jako bonus přihodil zmačkaný papírek. Chvíli mrkal a pak zpustil.

"Ta holka prostě může být čert ví kde, jsem v háji, nemám šajna, jak ji najít, tenhle typ úkolů nám prostě NEJDE. Cossette jsme nenašli za blbejch patnáct let. Co Cossette, vždyť ani nejsem schopnej najít dvě stejný ponožky. Jsem marnej... A TÍM PÁDEM JSEM BEZ TOHO BALÍKU PENĚZ ZA ODMĚNU."

Náš drahý vůdce brečel, jak malé dítě. Jo, velmi silná povaha to je.

"TAK TOBĚ ŠLO JENOM O PRACHY?"

Vyštěkli jsme pohoršeně jednohlasně.

"Vám snad, ne?"

"Ne, nebo alespoň jenom ne o prachy ... no vlastně..."

Šlo nám o ty prachy, nějaká zatoulaná holka nám byla volná. My máme svých problémů koneckonců dost... Chvíli jsme tak seděli a šťouchali do hlíny. Ticho přerušil zrzek.

"Co je to vůbec za papír?"

"Tohle? Nějaká čmáranice"

Freed pokračoval dál v depkaření.

"No fuj, to je ale umělecký výkon, kde jsi to sehnal?"

Zeptal se Fyloés a podal mi papírek abych se taky pokochala.

"Na místě činu."

Chvíli jsem se na ten papírek koukal. Tohle přeci -

"To znám!"

Vykřikla jsem radostně.

"To je symbol klubu Podmořských hezounků!"

"No skvělý, tak alespoň má někdo horší jméno než my. Super, alespoň jméno jsem nám vymyslel slušný."

Pokračoval Freed dál se svojí depkou.

"Co to dělalo na místě činu?"

Dotazoval se Fyl. Oba jsem se na sebe koukli a pak upřeli oči na Freeda. Na jeho obličeji byli znát změny, jak mu to postupně taky docházelo.

"To znamená jen jediné!"-"Ten klub má s únosem něco společného!"

Doplnila jsem ho.

"Tak hurá, hurá a já se vsadím, že vím přesně, kde je hledat."

Řekl vítězně Fyloés a tak se nám dobrá nálada vrátila. Rychlostí blesku, tedy pomale jdoucího blesku zastavujícího se na kafi a snídani, jsme hrdinně dorazili před oprýskanou barabiznu. Chvíli jsme ji nervózně obcházeli a obhlíželi, vážně se nám tam nechtělo lézt. Ta věc co nevidět spadne. Taky tam bude hromada pavouků a ten Narcis z noci.

"Možná tu svatbu uspořádají venku, ne? Já bych se určitě ženit v něčem takovém nechtěl."

Podívala jsem se na Freeda stylem. Ty se hošku podle všeho ženit nechceš vůbec.

"O tom silně pochybuju, nedobrovolná nevěsta by jim mohla zdrhnout."

Fyle, ty jsi přece jenom hlavička, teď abychom tam vážně lezli.

"To asi ne no."

Podotkla jsem nahlas.

"Tákže?"

Protáhl Freed.

"VY tam půjdete a vysvobodíte princeznu?"

"Oprava zlatíčko MY všichni, a tím VŠICHNI myslím nás tři, tam půjdeme a zachráníme ji."

Snad si nemyslel, že bych ho nechala venku, to by ještě přišel o osazenstvo klubu Podmořských hezounků a jejich ulízané patky. Pak bych se po nocích budila hrůzou z této vzpomínky jen já, a to přece nemůžu dopustit.

Společnými silami jsme se vydrápali na střechu a pak vklouzli vikýřem dovnitř. Postupovali jsem velmi opatrně, boty samozřejmě v rukou, abychom nenadělali moc hluku. Byli jsme synchronizovaní. Ani jeden z trámů nevydal sebemenší zavrzání. Kdyby nás někdo pozoroval, možná by nás viděl jako nebojácné revolucionáře, a ne jako partu ztroskotanců, kterou jsme byli před pár hodinami.

Tiše, jak lasičky na lovu, jsme se přikradli do velké místnosti, jenž zastávala funkci obřadní síně. Byla tam spousta mužů podobných mému Narcisovi. V čele stál podle všeho ženich s nevěstou, která nestála, dva muži ji drželi za ruce, aby neutekla. Bílé svatební šaty měla převázané provazem, který ji znemožňoval sebemenší pohyb. V ústech měla roubík, který se máčel od slz. Růžové vlasy sčesané do drdolu nám prozradili, že je to skutečně ta, kterou jsme hledali.

Na nic jsme nečekali. Jedna věc je něco dělat za prachy, ale druhá nechat svázanou plačící dívku bez pomoci. Nikdo nám nemusel říkat, co máme dělat, já vytáhla vodní píšťalu, okolo které jsem nahromadila vodu, následně se tekutina zformulovala do tvaru meče, tak že moje pomůcka sloužila jako rukojeť. Freed rozhodil po sále pár skleněnek a Fyloés se přikradl blíž k oltáři.

Na signál od našeho šéfa jsme vyrazili. Já se dostala k ženichovi a jeho i s těma hrubiány, co drželi princeznu a shodila je na zem. Mečem jsem přesekla pouta a popostrčila růžovlásku směrem k zrzkovi, který ji vzal do náruče a zmizel s ní ven. Já a moje zlato jsme těm únoscům dali pěkně na budku (obzvláště ženichovi a Narcisovi), což problém nebyl. Ti blbci byli co se boje týče skoro stejně neschopní jako při výběru účesu. Následně jsme ruku v ruce vyběhli ven za naším kamarádem. Princezna byla v bezpečí, sice trošku vyděšená, ale v bezpečí, teď už ji jen bezpečně dopravit ke králi, bafnout prachy a hurá domů!