Phoebe pov:

Phoebe
Zabít?! To myslíš vážně?

Alex
Nevím to jistě, ale myslím že ano..

Bonny
To nemyslíš vážně..

..
Proč by chtěli Alexe zabít?! Dnes o půlnoci? Jen si dělá srandu že ano? Není dnes apríl? To asi těžko byl před měsícem!

Blížila se tma a já šla spát, na vše jsem úplně zapoměla, na Alexe i na můj vlkodlačí život. Hned jsem usla. *Proměnila se ve vlka* šla jsem na místo setkání. Byla chvilka po půlnoci a já dorazila na místo. Uviděla jsem tam toho vlkodlaka a ještě jednoho ale bílého který říkal že se vrátí. Ten černý vlkodlak
Byl celí zraněný a od krve. "Jseš v pořádku?!" Přiběhla jsem k němu, až teď mi došlo že je vlastně na mojí straně. Protože když ten bílí vlk napadl mou rodinu a pak i jeho tak to znamenalo že je vlastně ten černý vlkodlak nevinný. Tolik bolesti musel snést když jsem s ním bojovala a on za to ani nemohl. Bylo mi ho líto. Kéž bych znala alespoň jeho jméno, nechtěla jsem mu furt říkat jenom ten černý vlkodlak. Byl zraněný a v bez vědomí, všude byla krev. Nemohla jsem ho nechat jen tak ležet na ulici, zvlášť po tom co jsem mu udělala.

Alex pov:
Byl jsem na louce plné květů, okolo lítaly motýly. Bylo tu nádherně. Slunce svítilo, ani mráček na obloze. Okolo lesy, skály, louky, nikde žádné domy, paneláky, mrakodrapy ani továrny. Byl jsem tady šťastný. "Alexi!" Zavolal na mě neznámí hlas. Ohlížel jsem se všude kolem, ale nikoho jsem neviděl. "To na mě mluvíš ty?" Řekl jsem na motýla, sedícího vedle mě na květině. "Ne ty troubo!" Zase ten neznámí hlas. "Jo, promiň nevšiml jsem si tě.." řekl jsem a šel ke stromu. "Pane bože! Já jsem tady!" Zase ten neznámí hlas. Jen jsem se tak ohlížel a někdo mi poklepal na rameno. Otočil jsem se. "Já! Já s tebou mluvím!!" Řekl nějaký muž. "Ahaaa, ty... Emmm kdo jsi?" Řekl jsem. "Praštil ses snad do hlavy?! Já jsem tvůj otec!" Řekl. "Ahaaa, no já se nepraštil do hlavy, to mě ten bílí vlk odhodil a já se o šutr bouchl do hlavy, a pak upadl do bezvědomí.." řekl jsem. "Počkat! Teď jsem si uvědomil! Tohle je jenom sen! A já teď ve skutečnosti umírám!" Vykřikl jsem. "To není dobrý.." řekl otec. "Jak se teď mám probrat?!" Zeptal jsem se. "No teoreticky když zjistíš ve snu že se ti vše jenom zdá tak už se neprobereš.." řekl. "Jak můžeš být tak klidný?!" Vykřikl jsem na něj. "Jsem jenom představa, tvůj mozek mě ovládá.." řekl. "Vážně?! Takže si teď můžu s tebou dělat co chci? S celým tímhle světem?" Zeptal jsem se a on jenom přikývl hlavou. "Super tak si alespoň tu poslední chvíli života užiju." Řekl jsem a vzal si popcorn který nevím ani kde se tam vzal a můj mozek vyčaroval kino. "Super, tohle jsem ještě neviděl." Řekl jsem. "No vlastně když se ti tohle všechno jenom zdá tak sis ten film musel buď vymyslet nebo už si ho někdy viděl." Řekl otec. "Pššsst" řekl jsem a dál sledoval film.

Stihla jsem to.. je to trochu kratší ale stihla jsem to ještě dnes. Když tak snad příští týden kapitola bude delší tak zatím pa<3