kap.17- o rok pozděj

Z pohledu Šedé
Rozhodla jsem se že se půjdu projít. Šla jsem po lese. Vedle mě se plížil Blátivý který byl na lovu. Pokračovala jsem po cestičce. Když v tom jsem se začala dusit. Blátivý mi běžel na pomoc. ,,Ne Blátivý vyřiď klanu že se vrátím." Řekla jsem s posledních sil. Blátivý teď už ken přihlížel jak mě lidé táhnou pryč. Probudila jsem se v teple. Byl to jen sen. Řekla jsem si ,ale nebyl. Ležela jsem u dlouhých. Měla jsem něco na krku. Vedle mě ležel kocour kterého sem znala dobře. Ohnivý ! ,,Ohnivý tak tady si skončil." Řekla jsem a Ohnivý se na mě otočil. ,,Cítím se strašně že jsem po těch letech neutekl. Ale utéci s tebou. Pokud chceš." Řekl smutně Ohnivý. , Chci nebudu tu hnít." Řekla jsem. Dlouhý nám nám dal nějaké myší bobky. Misku jsem odkopla. Dlouhý mi to zase podal. Zaprskala jsem ,ale Ohnivý to jedl. ,,Co to děláš ?!" Zasyčela jsem na něj. ,,Skus to." Řekl. Dlouhý něco řekl v tom smyslu ať to jím. Ochutnala jsem. Do chvíle byla miska prázdná. ,,Bylo to dobrý ,ale zvykat si nebudu." Řekla jsem Ohnivému na rovinu. ,,Pojď za mnou." Řekl a začal mě provázet po domě. Sedla jsem si k tomu co se jmenuje okno. Rozbrečela jsem se. ,,Vím že se ti stýská po koťatech." Řekl Ohnivý a sedl si vedle mě. Olízl mi ucho a já na něj pohlédla. ,,Znám tu jednoho kocoura jmenuje se Čmouha. Pomůže nám." Vysvětlil mi Ohnivý. Opřela jsem se o ně. ,,Doufám že se vrátíme. Jsem tu jen chvilku a už se mi stýská." Řekla jsem. ,,Mě se taky stýskalo. Skus to tu ještě 2 dny. Prosím." Poprosil mě Ohnivý. ,,Pro tebe cokoli." Řekla jsem. Slezla jsem dolů z okna. Byl večer lehla jsem si na zem. A snažila se spát.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top