Z pohledu velitele
Chvíli jsem se zpamatovával z toho co se stalo. Chvíli jsem přemýšlel nad tím co se tu stalo. Měl jsem v hlavě dvě otázky : Jsou všichni v pořádku ? Proč zaútočili ? Půjdu se zeptat mámy. Došel jsem ke školce. Vešel jsem dovnitř. ,,Ahoj te." Pozdravil jsem všechny a šel jsem k mojí matce. Matky se za mí mi kroky dívali. Sedl jsem si k mojí máme. ,,Děje se něco ?" Zeptala se mě se starostí. ,,Jen se tě chci na něco zeptat." Odpověděl  jsem. ,,To je tvůj syn ?" Zeptala se Bělka. ,,Ano je. Je to velitel. " Řekla moje máma. ,,Nepůjdeme do mého doupěte ?" Zeptal jsem se. Moje máma jen kývla. Šli jsme přes tábor ke skále. Vešli jsme do doupěte.
Sešli jsme si naproti sobě. Máma začala tak to :,,To si ještě nebyl na světě. Právě zuřil boj. Já jsem ležela vedle Bělky ,která mě uklidňovala. Tvůj táta ,Stříbrný dráp bojoval proti Ostrému klanu. Vzdali se." Dopověděla. Náznakem jsem jí řekl že muže jít. Vyšel jsem z doupěte ,ale zalezl spátky protože tam byla zima. Musím to zvládnou. Řekl jsem si. Vyšel jsem po druhé. Sedl jsem si a pozoroval klan. Jako velitel je jiné být v klanu. Občas mi vrtá ( ne doslova !) hlavou proč já ?