Seděla jsem za kuchyňským stolem, na kterém jsem měla nějakou práci. Ron nebyl ještě doma, snad zůstal v práci o něco déle. Křivonožka se uložil ke spánku přímo na koberečku před krbem a vyhříval si svoje rezavé tělo. Rose, naše dcera, které byly v srpnu dva roky, byla u Weasleyových. Za okny padal sníh, bylo krátce před Vánoci. Jako první náměstkyně ministra kouzel jsem nemusela být v kanceláři den co den, což mi vyhovovalo i kvůli Rose. Okolo jedenácté hodiny zarachotil klíč v zámku. Byli to Ron s Rose.
"Ahoj, kde jsi byl tak dlouho? Dej mi Rose, uložím jí do postele, v lednici máš hotovou večeři."
"Nech mě vydechnout, Hermiono, ještě před půl hodinou jsem byl v Azkabanu. Řeknu ti, že horší službu jsem neměl."
Šel do kuchyně, kde jsem hůlkou odstranila svou práci ze stolu.
Bylo s podivem, že se večeře ani nedotkl.
"Ty nemáš hlad?"
"Jedl jsem u našich, hádej, co je novýho!"
"Nemám tušení," odpověděla jsem.
"Ginny s Harrym čekají miminko. Jako by jim Jimmy nestačil."
"Aspoň je vidět, že se i po tak dlouhé době mají rádi. Jak dlouho už jsme my dva neměli na sebe čas?"
"No tak, Hermiono, vždyť máme Rose, ty máš hodně práce a já jsem věčně s malou nebo na misích. Víš, že si nemůžeme dovolit další dítě."
"Jistě, jdu si konečně lehnout, budu spát u Rose v pokoji."
"Není třeba, přišel jsem jenom s Rose a jdu zase do práce."
Vztekle jsem dupala po schodech nahoru do dětského pokoje, zatímco Ron se vrhnul i na večeři, kterou jsem vykouzlila. Ten chlap snad má bezedný žaludek. Přestala jsem nad ním přemýšlet a zadívala se na mojí krásnou holčičku. Zrzavé vlásky měla po Ronovi, ale jinak vypadala jako já.
Ulehla jsem do postele s knihou o kouzelnickém právu a dala se do čtení.
Ráno jsem našla v obýváku dopis od Ronalda.

Hermiono, uvědom si, kolik je nám let, druhé dítě bychom prostě nezvládli a já si navíc nejsem jistý, jestli bych chtěl.  Mamka v deset vyzvedne Rose abys mohla jít do práce, dnes máš přece ten soud.
Ron
PS : Dnes odjíždím na měsíc do Nizozemska na školení bystrozorů, nečekej mě tedy. Postarej se o Rose. Po návratu si budeme muset promluvit.

Otáčela jsem dopisem, jestli jsem na něco nezapomněla. Nic, než prázdný pergamen, jsem však neobjevila. Žádné vyznání citu, jen pokyny.
Bouchla jsem pěstí do stolu a vzápětí toho litovala. Rose začala plakat. Ve dvě hodiny začíná soud s Conradem McNairem. Bude to dlouhá, vyčerpávající nuda, i když je jedním z posledních smrtijedů, který nesedí v Azkabanu.
Šla jsem se vypravit, vzala jsem si kostýmek světle oranžové barvy, nalíčila se a vlasy stáhla do culíku.
Molly dorazila už v devět hodin a pomohla mi nakrmit a vypravit Rose.
"Babi, a bude u tebe i Jimmy, Victoile, Dominique, Molly, Fled a Teddy?"
"Ano, princezno, a děda vás všechny vezme na výlet do Plechové Lhoty na zmrzlinu," řekla moje tchyně.
"Koukám, že budeš mít doma veselo, když máš všechny vnoučata,"usmála jsem se.
"To víš, ale vůbec mi to nevadí, naopak jsem ráda, že není nuda."
"Molly, co se děje s Ronem? V poslední době se hodně změnil a téměř nechodí domů."
"To je už hodin! Měla bys už jít do práce, popovídáme si o Ronaldovi později," řekla Molly.
"Mami, a můžu u babičky spinkat?"
"Pokud budeš hodná, tak ano," pohladila jsem jí po vlasech a dala pusu.
Když Molly s Rose odešly, vzala jsem hrst letaxu a šla do práce. Dorazila jsem do své kanceláře a nevšimla si, jak si lidi okolo mě šuškají. Až zarmoucený pohled Theodora Notta mě donutil se zajímat o to, co se děje.
"To by mě zajímalo, proč se všichni tváří tak ustaraně a sledují každý můj krok," řekla jsem Harrymu, kterého jsem potkala ve čtvrtém patře.
"Ron je přece na školení v Nizozemsku, tak není důvod, aby se o mě bavili."
"Ron není v Nizozemsku, je ve své kanceláři, co se děje, Hermiono, myslím, mezi vámi."
"Říkáš, že je ve své kanceláři?"
To jsem potřebovala slyšet. Ihned jsem se sebrala a šla za ním do kanceláře. Zaklepala jsem a vešla. Můj manžel byl nahý, jeho asistentka pod ním také a oba dva vzdychali jako o závod.
"Ronalde Weasley, jak si můžeš dovolit mi takhle lhát? Jak dlouho mě už podvádíš? Víš co? Rozvedu se s tebou, nechci tě už ani vidět, ty jeden nevěrnej bastarde!" Bouchla jsem za sebou dveřmi a přemístila se rovnou do svojí kanceláře.
"Tys taky věděl, že Ronald spí s tou krávou, Stangenovou?!"
Harry, který na mě počkal v mé knihovně, nadskočil leknutím.
"Děláš si ze mě srandu, že jo, Hermiono, protože jinak bych ho musel uškrtit."
"Ne, nachytala jsem toho hajzla, jak to dělají u něj v kanceláři na stole," nakrčila jsem nos a měla co dělat, abych se nepozvracela. Vždyť té huse je teprve devatenáct!
Čekala bych, že za mnou hned přijde a bude se snažit o vysvětlení, že to není tak, jak to vypadá, ale zmýlila jsem se. Nejspíš jí ještě teď obšťastňuje!
Po vyčerpávajícím soudním procesu jsem se konečně sbalila a přemístila se do Doupěte.
Stále plná znechucení jsem zaklepala na dveře, odkud se na mě vyřítilo všech sedm vnoučat Weasleyových.
"Mami," ječela Rose, "teto Helmiono," křičeli jeden přes druhého a zasypali mě od hlavy až k patě svýma drobnýma ručkama.
"Rose, Jimmy, nechte Hermionu na pokoji a pojďte se napapat," zvolala Ginny a držela si rostoucí bříško,"ahoj, Herm, jak bylo v práci?"
"Skvěle," utrousila jsem suše, "McNair půjde do Nurmengardu na padesát let. A rozvádím se s Ronaldem."
"Cože? Já myslela, že jste v pohodě."
"Jo jsme, dneska jsem ho nachytala in flagranti s Mary Stangenovou! Bylo mi na zvracení."
Molly nás zaslechla z kuchyně a upustila z ruky láhev vína.
"Opravdu, Hermiono? Ten až se mi dostane pod ruku, tak," neodpověděla, protože právě přišel Bill s Fleur.
"Mamko, kdo by se ti měl dostat pod ruku? Ahoj, všichni."
"Tati, mami," ječely jejich ratolesti, "můžeme tu spát u babičky? Prosím, prosím," žadonily Vicky a Dominique.
"Nebude ti to vadit, mamko? Jdeme dnes s Fleur a ještě pár přáteli na večeři," ptal se Bill.
"Nedělejte si starosti, drahouškové, Arthur bude jedině rád, když tu nebudeme sami."
"Fajn, tak my jdeme. Holky, buďte hodné a nezlobte babičku s dědou, jinak se můžete rozloučit s víkendem ve Francii," pohrozila jim Fleur.
"Taky půjdu, Molly," řekla jsem,"Ginny, jestli budete chtít, přijďte večer s Harrym, nechci být sama."
"Jsi si jistá, drahoušku? Nechceš přeci jen zůstat tady?"
"Vážně, chci si dát dohromady pár věcí do práce a možná se dostaví ten nevěrnej hajzl." Rozloučila jsem se a přemístila se domů.
Když jsem se rozkoukala doma, na kuchyňské lince jsim měla vzkaz. Od Rona.

Sbal mi věci, s rozvodem souhlasím, ale náš dům ti nenechám. Máš na vystěhování tři týdny a Rose chci vídat o víkendech, jinak jí nechám tobě. Ron

Hodila jsem vzkaz do koše. Tak ona mu je přednější svoboda? I když jsem tušila, že můj vztah s Ronem nevydrží, nikdy jsem si nepředstavovala, že mě opustí on, navíc kvůli nějaké sotva dospělé osobě. Uklidila jsem dům, sbalila veškeré moje a Roseiny věci a chystala se vyjít si ven do parku. Málem jsem vrazila do Harryho a Ginny Potterových, na které jsem úplně zapomněla.
"Kam letíš, Hermiono," ptala se mě Ginn, "vždyť venku je mínus deset stupňů, máš na sobě jen lehký svetřík."
"Pojďte dál, dáme si něco ostřejšího?"
"Kde máš věci, Hermiono, myslela jsem, že budeš pracovat," řekla Ginny.
"Accio pergamen," zvolala jsem a z koše mi do ruky vlétl vzkaz od Rona. Narovnala jsem ho a dala přečíst Harrymu.
"To myslí vážně? Jak to mohl, Hermiono, pokud budeš potřebovat, můžeš být u nás, máme ještě dva volné pokoje."
"Není třeba, jeho věci jsou ve sklepě, za tři týdny snad zvládnu najít byt. Bude mi to tady chybět, přece jen to je kus mýho života."
"Mám si s ním promluvit?"
"To je zbytečné, Harry, naše manželství skončilo už dávno. Třeba bude šťastný s jinou."
"Copak ty pořád myslíš na tu událost v posledním ročníku?"
"Čím dál častěji, Ginny. Navíc mě Theo pozval na svojí svatbu s Daphne. A vsadím se o co chceš, že tam bude i on."
"Je to jeho nejlepší přítel, takže se uvolni, jdi na Theovu svatbu a ukaž svou nebelvírskou odvahu."