Nastal den plesu, který se vždy konal před korunovací, která se konala ten večer, samozřejmě že to Aquě nebylo řečeno, takže za doprovodu Adase, na kterého byla naštvaná, šly spolu do trůnního sálu, kde se ples konal.

,,Fakt se ti omlouvám Aquo, při tom všem jsem tak nějak zapoměl ti o tom plese říct...tak mohla by ses na mě aspoň podívat? Vždyť šaty nemůžou být tak hrozné, a navíc ti to sluší.''

Pochválil její šaty Adas a Aqua si odfrkla, její šaty byly tmavě modré, skoro až černé, s velkou nadýchanou sukní posytou malými flitry, problém byl že byly na šněrování, které byly až moc natěsto přivázané, proto v nich skoro ani nemohla dýchat.

,,Tobě se to řekne když v nich nemusíš být celý večer...našel Ambros řešení jak získat důkaz toho že Airin zabil moje rodiče?''

,,Prý jo, podle místních drben je pod královstvím tajný vchod, který vede do místnosti s kouzelným jezírkem, která dokáže ukázat celou tvou minulost pokud do ní hodíš svoje DNA...myslím že bychom mohli vzít nějak jeho vlas a hodili to do jezírka, získali bychom tím dost důkazů které potřebujeme, tak snad ho Ambros sehnal.''

Aqua přikývla, začala přemýšlet jak vezmou králův vlas aniž by si toho všiml, a taky, jak si mohli být jistí že je to jezírko skutečné? To mohli zjistit jen jediným způsobem.

Ambros stál před dveřmi do trůnního sálu, které byly otevřené do kořán a zevnitř šla slyšet hudba a smích ostatních.

,, Máš to?''

,,Sice o fous, ale jo, tady'' Řekl Ambros a podal Aquě malou, opravdu palou lahvičku se třemi vlasy.

,,Máš čas jen tři hodiny než začne korunovace, měla bys už jít, všechno nasvědčuje tomu že tajný vchod do té tajné místnosti je v králově pracovně ve druhém patře.''

Řekl Ambros a Aqua se už otáčela aby odešla, ale Adas ji ještě stihl chytit za ruku.

,,Aquo já...hodně štěstí.'' Řekl s jemným úsměvem a pustil Aquininu ruku, pak mohli oba muži sledovat jak Aqua stoupá schody nahoru.

,,Je to špatný nápad.'' Řekl Ambros a podíval se na Adase, který stále sledoval schody, ikdyž tam už Aqua nebyla.

,,Co je špatný nápad?''

,,Tvé city co k ní cítíš, už dávno vím že ji nebereš jako kamarádku Adasi, a ikdyž nejste pokrevní příbuzní, ona tě bude vždy brát jako kamaráda.''

,,A co když ne? Co když se její city změní stejně jako ty moje? Co když...''

,,Adasi.'' Řekl jemně Ambros a dal svou ruku na Adasovo rameno.

,,Přestaň na ni myslet, oba víme že to co si přeješ se nikdy nezmění, a kdo ví, třeba je někde v tvé blízkosti někdo kdo tě bude milovat.''

Řekl Ambros a zatímco oni se tam spolu poklidně bavili, Aqua byla dávno v králově pracovně a hledala skrytý vchod do podzemí.

,,Notak, notak jde jsi.'' Šeptala si pro sebe, a když omylem posunula sochou která byla na stoje, z jedné strany knihovny se stal malý vchod do podzemí.

,,Heh, rychlejší než jsem předpokládala.'' Řekla si pro sebe Aqua, udělala si vodní kouli která začala zářit a vešla do temnoty.

O nějakou dobu později Aqua došla před kovové dveře, které byly osvětlené dvěmi loučemi, Aqua vzala za kliku a zkusila je otevřít, jenže s nimi to ani nehlo.

Pak si všimla tří prohlubní ve tvaru kapky, které byly v takovém trojúhelníku.

Aqua přemýšlela k čemu by to mělo být, ale pak si udělala tři kuličky vody, ty přetvořila do kapek a každou z nich poslala do jedné z prohlubní, ty zazářily a dveře se se skřípotem otevřely.

Aqua vešla dovnitř a skutečně tam bylo malé jezírko, místnost byla jinak prázdná, kterou osvětlovaly louče.

Aqua došla k jezírku, klekla si k němu, otevřela lahvičku s vlasy které vsypala do jezírka.

Chvíli se nic nedělo, vlasy pouze plavaly na hladině, ale pak zazářily, zmizely a Aquě se začala ukazovat první vzpomínka.

Byla v zámecké zahradě, a viděla tři děti si hrát u stromu, kde v současnosti stálo šest hrobů.

Jeden kluk s tmavě modrými vlasy, co vypadal jako nejstarší z trojice, naháněl asi o rok mladší holčičku s tyrkysovými vlasy, její rodiče v dětství vypadali tak šťastně, nemuseli řešit žádné povinnosti a hlavně...byli naživu.

Třetí chlapec, co seděl pod stromem si četl nějakou knihu o rostlinách, její strýc Airin, vypadal tak nevinně, ne jako nějaký vrah.

,,Airinee! Noták, odlož tu knihu a pojď si s námi hrát.'' Křičela na Airina Alita a Airin se na ni z pod knížky podíval.

,,Stejně vím že by mě Ambros chytil, takže proč se snažit.''  Řekl bez zájmu a zase se začetl do knihy, jenže to se nelíbilo Ambrosovi, a proto skočil na svého bratra a začal ho lechtat.

,,Ambrosi...hahaha...v...vždyť mi zničíš k..haha..knihu...'' Hýkal Airin kdyzzse smál, Ambros využil bratrovy neostražitosti a knihu mu sebral.

,,Neměl bys odporovat dámě když tě o něco poprosí, tak pojď Airine, pojď za námi.'' Řekl Ambros a nabídl Airinovi ruku, ten na ni chvíli jen zíral a přemýšlel, ale pak ji přijal a zářivě se usmál.

Pak se vzpomínka náhle změnila, oba bratři už nebyli malé děti, ale dospívající muži, kteří doprovázeli nějakého bohatého obchodníka, zřejmě moc důležitého, na cestu za hranice království.

,,Děkuji že mě doprovázíte chlapci, sám bych měl strach když vím co za lapky tu v lese číhá.''

Řekl obchodník a Asmodeus se v sedle víc narovnal a vypjal hruď.

,,Nebojte se pane Tarome, my s bratrem vás...'' Ani to Ambros nedořekl a obchodníkova truhla, která byla v povozu tažená koňem, byla pomocí vzduchu odnesena někam do korun stromu, kde se krcila neznámá osoba, která, když dostala svůj úlovek do svých rukou, zmizela v lese.

Airin neváhal, pobídl svého koně a i přes nesouhlasný křik jeho staršího bratra pronásledoval zloděje.

Zloděj byl rychlý a mrštný, ale Airin byl rychlejší a chytřejší, proto si udělal vodní bič, švihl s ním, bič se obmotal kolem lupičovy nohy, Airin s bičem trhl a zloděj spadl i s truhlou na zem.

Airin seskočil z koně, došel k zloději ležícím na zemi a odhrnul mu kápi, kterou měl přehozenou přes hlavu, když se mu naskytl výhled na zlodějovu tvář, zjistil že to byla vlastně zlodějka asi stejná jako on, a velmi pohledná zlodějka, vlasy měla bílé jako čerstvý sníh a oči zlaté jako to nejzlatší zlato, byl jí doslova okouzlen.

,,Ty jsi...dívka.''

,,Žena.'' Prohlásila a hodila po Airinovi kámen, který se trefil do jeho hlavy, Airin zakolísal a to dalo šanci zlodějce uprchnout.

,,Počkej!'' Zastavil ji a ona se otočila.

,,Jak se jmenuješ.'' Chtěl vědět Airin. Zlodějka chvíli mlčela, nevěděla jestli mu má odpovědět, ale nakonec usoudila, že už se stejně nikdy neuvidí, tak proč mu to neříct.

,,Celesta, jmenuju se Celesta.'' Řekla a poté zmizela v hloubi lesa, Airinovi její jméno znělo v hlavě i potom co byli v zámku a měli večeři, a v ten moment se nevědomky Airin zamiloval.

Vzpomínka se opět přesunula, a tentokrát to bylo na nějaké svatbě, Aquin otec už měl na hlavě korunu a zrovna byl oddán se svou nevěstou, její matkou, všichni vypadali tak šťastně, dokonce i Airin se usmíval.

,,Tak co bratře, kdy už mi konečně představíš tu tvou dívku o které mi už tak dlouho básníš.'' Zeptal se Asmodeus Airina.

,,Zítra, neboj se, zítra ji přívedu na večeři, nebo víš co? Přívedu ji na oběd, věř mi, bude se ti líbit, ale teď už musím jít, gratuluju ti ke svatbě bratře!'' Křičel když vybíhal z kostela, zastavil se až za městem za hradbami, kde nedaleko hlavní brány stála žena z minulé vzpomínky, akorát v dospělé verzi a...s ne moc viditelným vypouleným břichem.

,,Jaká byla svatba?'' Zeptala se když k ní Airin přišel, ale místo odpovědi ji Airin hluboce políbil a ruku položil na její břicho.

,,O tu se teď nestarej, spíš by mě zajímalo co se nám to teda narodí, budu mít malou Castiu nebo malého Adase?'' Zeptal se a mluvil přitom na břicho, Celesta se zasmála a skloněnému Airinovi pohladila vlasy.

,,Podle jedné čarodějky z Centrálního města budeme mít syna, ale není to jisté.'' Řekla a Airin se celý šťastný rozesmál.

,,Tak mi budeme mít syna! Cel to je báječné!'' Vzal Celestu do náruče, zatočil se s ní a znovu ji políbil, pak ji políbil na nos a víc si ji k sobě přitiskl, ale ne moc, bal se že by ublížil jejich synovi.

,,Zítra tě chci představit bratrovi, a ne, neboj se, mám to promyšlené, věř mi, bratr je hodný člověk, zamiluje si tě.''

Řekl okamžitě když zahlédl její pochybovačný pohled.

,,Airine, jsem zlodějka...tedy, bývalá zlodějka, ale to nic nemění na tom že je i přesto na mou hlavu furt vypsaná odměna, přeci jen, půl milionu Quadrantů je dost velká sumička.'' Řekla a Airin ji opatrně položil na zem, vzal ji za ruce a podíval se jí do očí.

,,Celesto já ti slibuju, že nedovolím aby tobě nebo našemu malému někdo ublížil, a pokud tě Asmodeus nepřijme, odejdeme spolu do Centrálního města, tam si postavíme dům někde u lesa, nebo by jsi snad chtěla rovnou v centru? Víš že to můžu zařídit.''

Řekl, Celesta se opět usmála, pohladila Airina po tváři a nakonec přikývla. ,,Dobře, zítra mě představíš svému bratrovi.'' Svolila nakonec a ještě ho naposled políbila.

,,Zítra před polednem tady, ano?'' Řekl Airin a Celesta přikývla, načež si dala na hlavu kapuci a vydala se pryč.

Vzpomínka se opět změnila, bylo to asi den po minulé vzpomínce, kde stál Airin opět před branami s kyticí v levé ruce, ale Celesta nikde, usoudil že musí být asi v "práci", a tak se vrátil zpět do města.

Zašel za svým bratrem na náměstí, kde se konala nějaká poprava a viděl, jak Asmodeus a Alita už pomalu odchází pryč.

,,Ach bratře, přišel jsi pozdě, už je dávno po popravě.'' Řekl Asmodeus když si všiml Airina.

,,Promiň jen jsem...někde musel být, kdo umřel tentokrát?''

,,Víš je to celkem zvláštní, pamatuješ si na Bílou Poděsku, na kterou jsme před šesti lety narazili? Tak zrovna ona si poklidně stála před hradbami, ještě štěstí že nebyla ozbrojená a že si jí stráže všimli, když ji ke mě odváděli tvrdila že se s tebou zná, ale hned jsem poznal že lhala protože ty by ses s někým jako ona....''

Dál měl všechno Airin jako ztlumené, svět jakoby se zastavil, Airinova hlava se pomalu otočila k místu, kde se konalo oběšení Bílé Poděsky, nechtěl tomu věřit, ale mrtvé tělo jeho milované ho utvrdilo v krutou pravdu.

,,A kde že je ta tvá vyvolená? Myslel jsem že bude dnes obědvat s námi?'' Zeptal se s úsměvem Asmodeus a Airin se na něj otočil, v očích hrůzu a žal, pomalu zvedl ruku a roztřeseným prstem ukázal na Celestiinino mrtvé tělo.

,,Právě jsi ji oběsil...drahý bratře.'' Řekl a sledoval, jak Asmodeova tvář bledla, jak se vyděšeně a šokovaně podíval na popraviště a hned jak začal otvírat pusu, ho Airin umlčel.

,,A nejenom že jsi zabil ženu kterou jsem miloval víc než svůj život...ale zabil jsi taky naše dítě.'' Řekl s třesoucím se hlasem, otočil se a začal od jeho bratra odcházet, ale ten za ním i tak běžel.

,,Airine prosím, byla to nehoda, nevěděl jsem že...''

,,PŘESTAŇ! NECHO TOHO! NEMLUV NA MĚ! UŽ NIKDY TĚ NECHCI VIDĚT!  NENÁVIDÍM TĚ! ZABIJU TĚ...ZABIJU TĚ BEZMILOSTI JAKO JSI TY ZABIL JE! UŽ NEJSI MŮJ BRATR!''

Rozkřičel se na Asmodea a odešel od něj, obraz ze zase změnil, tentokrát byla hluboká a deštivá noc, Airin jel na svém koni a zastavil se před jednou chajdou uprostřed lesa.

Když slezl ze svého koně, bez zaklepání vstoupil do chajdy, kde byla jen jedna velká místnost s postelí a pár dalšími nábytky, ale jeho zajímala žena co ležela na posteli a která chovala malého chlapce.

,,Airine, postarej se o něj, moc tě prosím, jako tvá kamarádka tě žádám, dej mu lepší život než bych mu dala já, slíbila jsem ti že ti dám svého syna, na oplátku že o něj bude dobře postaráno, s tím jak tu s manželem žijeme by se neměl dobře.''

Řekla žena a podala Airinovi miminko zabalené v přikrývce, ta žena nebyla jako Aqua nebo Airin, byla to čarodějka, Aqua to poznala podle přívěsku co čarodějky nosí aby je šlo rozeznat.

Airin si dítě pochoval a na tváři měl nepatrný úsměv, poté se podíval na ženu v posteli a přikývl.

,,Slibuju ti Lucretio že se o něj postarám, nedovolím aby se mu něco stalo...mému malému Adasovi.''

Pak se vzpomínka změnila na tem večer kdy byli  Aquiinini rodiče zabiti a potom...už nebylo nic. Aqua vydýchávala to co se dozvěděla, měla slzy v očích když si uvědomila jak hrozně zlomený její strýc musel být.

,,Takže už vše víš...co Aquo.'' Řekl Airin za jejími zády a ona se na něj vystrašeně otočila.

,,Neměla ses do toho plést, měla jsi zůstat v Centrálním městě, nebo ještě líp, bylo by lepší kdyby tě před lety Imin nezachraňoval.''

Řekl a zabouchl za sebou dveře, které byly celou dobu otevřené a které se daly otevřít jen z vnější strany dveří.

Aqua bušila na dveře jak mohla, hlas si mohla vykřičet, ale bylo to k ničemu, byla tam zavřená a bezmocná, ač zkoušela všechno co mohla, byla v koncích, protože věděla že teď Airinovi nic nebrání v tom usadit Adase na trůn a manipulovat s ním jak by se mu zachtělo, proto se jen opřela zádami o železné dveře a čekala na svou smrt.

-----------------------------------------------------------

Předposlední kapitola lidi, pak bude poslední kapitola, epilog a pak kapitoly o postavách (btw pokud tam budou nějaké chyby, opravím je pak jelikož jsem líné prase abych to po sobě kontrolovala)