V aréně je přivítal opět velký jásot, Aquě se to znechutilo, nemohla pochopit jak se lidé mohli bavit nad něčí smrtí, bylo to...nehumální.

Aniž by cokoliv král řekl, Ignus po Aquě vyslal velký plamen ohně, kterému se jen tak tak vyhla, cítila jak má trochu popálenou ruku, ale pomocí léčivé schopnosti vody si ji v rychlosti ošetřila.

Věděla že oba dva jsou v nevýhodě, voda mohla uhasit oheň, ale oheň zase mohl udělat páru, kdyby se střetl s vodou, a to přesně měla Aqua v plánu.

Počkala si než Ignus proti ní vyslal svůj oheň, a pak proti ohni poslala tolik vody, že v aréně nebylo nic jiného vidět než pára tak hustá, že se v ní Aqua ztratila.

Když Aqua přestala dávat pozor jak hledala Ignuse, hledaná osoba na ni zezadu skočila, povalila ji a spolu se přetočili tak, že Ignus na Aquě seděl obkročmo, jednou rukou jí držel pod krkem a druhou mu olizovaly plameny.

,,Konečně, konečně se dočkám pomsty až tě zabiju, pak zabiju Ambrose, dostanu prachy a půjdu konečně za svou malou dcerou.''

Řekl, svůj stisk na Aquiinině krku zesílil a Aqua začala pomalu vidět černé flíčky, ale to ji netrápilo, víc ji šokoval fakt že Ignus měl někde venku rodinu, a ani jim o tom neřekl.

,,Ano, přesně tak, zjistil jsem to předtím než jsem sem přijel, narodila se potom co jsem se dostal do basy...to co jsem říkal před arénou je pravda, mám tě rád, ale nenechám se zabít aby má dcera vyrůstala bez otce, navíc, způsobila jsi smrt Cii, Togy a všech našich přátel, nemyslíš že tvou smrtí je ospravedlníš? Proč se stále vzpíráš? Oba víme že to chceš ukončit, tak proč se dál bránit?''

Ptal se Ignus a Aqua už pomalu viděla jen tmu, ale z posledních sil si z vody udělala ledový rampuch, podívala se do Ignusových očí a se slovy ,,Protože tu mám něco nedořešeného'' Zabodla rampouch do Ignusových zad.

Ignus vytřeštil oči, pootevřel pusu ze které začala téct krev, která kapala na aquininu tvář, a Aqua jeho umírající tělo položila na břicho vedle ní.

,,Jak se jmenuje?'' Zeptala se aniž by se na Ignuse podívala, poslouchala Ignusovo slavé dýchání, ale přesto zaslechla i zasněný povzdech.

,,Ilaria...jmenuje se Ilaria.'' Řekl Ignus, Aqua věděla že už mu moc času nezbývá, a proto ho vzala za ruku a pohladila ji palcem po hřbetě.

,,Děkuju Ignusi...za všechno.'' Řekla Aqua a Ignus se naposledy upřímně uchechtl.

,,Uvidíme se na druhé straně...modroočko..jdu domů...Cio.'' Vydechl, zavřel oči, a odešel do světa, kam se dlouho ještě Aqua neměla dostat.

Pára po chvíli zmizela, Aqua, snažící si z obličeje šetřit krev, kterou si jen víc rozmazala po tváři zvedla a za velkého jásotu se ohlédla kolem sebe, pohledem se zastavila na Airina, který se tvářil velice pobaveně, Aqua měla chuť mu vyškrábat oči.

,,No, zdá se že oba šampioni mého syna přežili, zajímavé...ale chci to ještě zajímavější...přiveďte toho druhého.''

Rozkázal a Aqua sledovala Abrose, který už byl zcela v pořádku, jak vchází do arény s nechápajícím výrazem.

,,Jelikož vítěz může být jen jeden, a vůbec jsem nečekal že přežijí oba vodní šampioni, musí jeden z vás zabít druhého, začněme.''

Řekl s úšklebkem a víc se položil do křesla, na kterém seděl, nohu si dal ležérně přes nohu a užíval si to lidské skandování plné nadšení a vzrušení, jenže Aqua toho měla dost, už nechtěla skákat jak Airin pískal, proto se napřímila, zvedla vzdorovitě bradu a zabodla své oči do Airinových.

,,Ne.''

Všichni utichli, bylo to tak náhlé že kdyby někdo upustil špendlík, byl by slyšet přes celou arénu.

,,Co prosím?'' Zeptal se Airin a ve tváři se mu odrážel čistý šok.

,,Už nebudu dělat tak jak vy řekněte, už nebudu dál vraždit, mám toho po krk.'' Řekla, klekla si na kolena před Ambrosem a  roztáhla paže, na tváři mírný úsměv.

,,Nezabiju tě Ambrosi, už nemůžu, vím že tu mám nějaké poslání, ale já... už nemůžu, tak prosím, ukonči to.'' Zašeptala aby ji slyšel jen on.

Myšlenka že by měla opět zabít princeznu zlomila, zlomilo ji to tak moc že se dobrovolně chtěla nechat zabít, bylo to sobecké? Možná, ale i ona měla snad právo být aspoň jednou v životě sobecká.

Ambros jen chvíli před ní stál, nic nedělal, ale pak si též klekl na kolena, Aquininu hlavu si přitáhl k sobě a opřel její čelo o jeho.

,,Nenechám tě umřít, už jsem ti to řekl jednou, jsme v tom spolu až do konce, dostaneme tě na ten podélný trůn i kdybych měl Airina zabít sám.''

Mekl na ni a Aqua po dlouhé době opět začala plakat, nevěděla co měla dělat, tak jen nechala slzy téct, dokud to přestalo Airina bavit.

,,Ugh, nu dobrá, když se nehodláte podřídit...'' Zvedl ruku a zničeho nic se nahoře v tribunách objevili muži s kušemi, byli všude, takže i kdyby se snažili utéct, neuhli by střelám ani kdyby se o to snažili.

Když dal Airin i přes protest ostatní královské rodiny pokyn, šípy byly vystřeleny a Ambros Aquvu zakryl ve svém objetí, jakoby byl její kryt.

Jenže šípy se zastavily ve vzduchu, jakoby zamrzly na místě, a to vše fíky Ciusovi, který povolil a šípy spadly na zem.

Tartaros a Teros seskočili z tribuny, dopadli nohama pevně na zem a před Ambrosem a Aquou udělali ze svých těl zeď, jakoby byli jejich lidské štíty.

,,Jestli je chcete zabít, musíte zabít i nás.'' Prohlásil odhodlaně Tartaros a Teros přikývl, pak se k nim přidal Adas a pak překvapivě i Cius, všichni stáli před dvěmi posledními šampiony a byli odhodlaní je chránit i za cenu jejich života.

,,Airine, jsou tam naše děti, pokud dáš povel k výstřelu, znamemá to napadení královské rodiny a okamžitou válku.'' Řekl Imin a Airin na něj chvíli hleděl, pak nenávistně probodl skupinu v aréně, naštvaně zabručel: ,,Klání je u konce.'' a odešel,  v ten moment spadl Aquě velký kámen ze srdce, konečně bylo po všem, už nemusela dál trpět.

Ale za jakou cenu?  Přežila jen kvůli sebeobětování jejích přátel, přežila jen kvůli tomu že ostatní zemřeli, jak s touto myšlenkou mohla dál sobecky žít?