Iris se probudila ve svém pokoji, vůbec si nepamatovala jak se tam dostala, jediné co si pamatovala byl rozhovor mezi králem Airinem a jejím dědečkem, tedy, králem Iminem, z toho co si pamatovala z jejich rozhovoru tak podle všeho byla princezna, která údajně zemřela při té nehodě.

Ale jak by ona mohla být Aqua? Jistě byly tam nějaké shody ohledně jejich věku, taky že obě pochází z království vody a taky tam byl ten fakt že Iris byla adoptovaná, ale co když se pletla? Musela si být na 100% jistá, a tu jistotu mohla sehnat jedině u madam Araselly.

Sedla si na postel a rozhlédla se kolem sebe, Adas, dvojčata, Ignus, Cia a Cornata seděli nebo leželi na zemi a spali na levé straně u postele, na pravé straně spal Igas opřený o postel a na něm zase spala Toga uvelebená na jeho klíně, hlavu položenou na jeho rameni a Ton byl opřený o Igasovo druhé rameno.

,, Konečně jsi se probrala půlená hlavo, Adas málem vylítl z kůže strachy když slyšel co se ti stalo.'' Řekl Ambros, opřený o zeď u dveří a pozoroval ji.

,,Ahoj brokolice...jak...jak dlouho jsem byla mimo?'' Zeptala se Iris a snažila se vzpomenout jaký byl den když zkolabovala, pondělí? Nebo snad neděle? Netušila.

,,Je čtvrtek, spala jsi jeden den, Adas u tebe byl celé hodiny až do noci, kdyby nebylo ostatních byl by vzhůru do té doby dokud by ses neprobrala.''

Řekl a protřel si unaveně oči, očividně to byl on kdo celý den nespal a dával na ně všechny pozor.

,,Ambrosi, musím někam jít, takže až se Adas vzbudí řekni mu že...''

,,Žádné takové! Adas tu byl u tebe celou dobu co ty jsi byla v limbu, jestli se vzbudí a ty tu nebudeš, bude vyvádět kde jsi, takže tady zůstaneš dokud se neprobudí a nebude vědět že jsi v pohodě.

Věř mi, udělej to, kdysi jsem byl měsíc v bezvědomí a Adas u mého lůžka strávil celou tu dobu. Když jsem se nakonec probral, Adas spal, a já ho nechtěl budit tak jsem z ošetřovny, kde jsem ležel, odešel aniž bych ho vzbudil.

O pár hodin mě Adas našel, celý vyděšený na mě začal řvát proč jsem ho neupozornil na to že jsem už vzhůru a v pořádku, bál se totiž že jsem umřel a že mě šli zakopat, a pak se mi začal omlouvat že nevydržel být vzhůru a dávat na mě pozor, další měsíc se mi takto omlouval dokud jsem ho nepřesvědčil že se nic nestalo, takže ti radím, zůstaň tam kde jsi.''

Řekl Ambros a myslel si že Iris přesvědčil, jenže ona byla tvrdohlavá, zřejmě po své matce či otci, a stále trvala na svém.

,,Ambrosi, jde o moji rodinu, o mou minulost, něco jsem včera možná zjistila a potřebuju na to madam Arasellu, prosím Ambrosi, nech mě jít.''

Žadonila Iris a Ambros chvíli přemýšlel, pak jen svěsil hlavu a otevřel dveře.

,,Fajn, jdi, ale pak si nestěžuj že tě Adas otravuje.'' Řekl a Iris se na něj vděčně usmála.

,,Díky.'' Řekla Iris a opatrně vylezla z postele, překročila své spící přátele kteří spali na podlaze a odešla z pokoje.

Zastavila se až před pokojem madam Araselly, která mohla být její babičkou. Ještě před tím než Iris vzala za kliku a vešla do pokoje, kde ležela na posteli madam Arasella a četla si knihu, zahlédla Iris Ciuse, syna krále Corneliuse a královny Colii, jak odchází ke dveřím knihovny, Iris si zaznamenala na svůj imaginární seznam že musí do knihovny získat pár informací.

,,Oh, drahá, ty už jsi vzhůru? Slyšela jsem že jsi byla v bezvědomí, jsi v pořádku dítě?'' Zeptala se madam Arasella když zahlédla Iris v jejím pokoji a poklepala na místo na své posteli vedle ní.

,,Madam Arasello, mohla by jste mi říct něco o minulosti krále Airina? Já jen...nic o něm nevím, jen že jeho starší bratr byl král Asmodeus, jinak o něm nic nevím, příjde mi takový, já nevím, že nemá chuť žít, nevíte proč tomu tak je?''

Zeptala se Iris, byla to lež, nemohla madam Araselle říct pravý důvod proč to chtěla vědět, měla by ji ještě za blázna.

,,Ach ano, Airin, víš v minulosti si Airin prošel hodně složitými věcmi, ztratil bratra, neteř, dítě...''

,,Moment, král měl ještě jiné dítě než Adase?'' Skočila jí do řeči Iris, šokovaná tím co se dozvěděla.

,,Asi bych měla začít od začátku že? No, kdysi jsem na zámku pracovala jako služka, ale potom co se narodili princ Asmodeus a princ Airin, stala jsem se jejich chůvou.

Tak se seznámili s mojí dcerou Alitou, která se mnou na zámku žila, stali se z nich přátelé a později i nerozlučná trojka.

Jenže jak čas plynul, Asmodeus se zamiloval do Ality, zasnoubili se a potom co byl Asmodeus korunován, se i vzali.

Airin byl za svého bratra rád, tenkrát měli velice silný bratrský vztah a oba si byli hodně blízcí.

Proč ale říkám to slovo měli, Airin se zamiloval do jedné ženy, zlodějky která v království kradla bohatým lidem jejich majetek.

Jenže ta žena byla dopadena a později na příkaz krále Asmodea popravena, tenkrát nevěděl že je to milovaná jeho bratra, kterou mu chtěl Airin představit jako svou snoubenku, a také nevěděl že čekala jeho dítě.

Když se Airin dozvěděl co jeho bratr udělal, veřejně řekl že ho nenávidí a že ho zabije, potom odešel z království pryč, kde se dlouho neukázal až po smrti krále Asmodea a jeho rodiny.''

,,A opravdu si myslíte že Airin zabil krále Asmodea?'' Zeptala se Iris a madam Arasella přikývla.

,,Ano, sice jsem dlouho věřit nechtěla, ale ano, Asmodeus zabil Airinovi jeho lásku a také jeho nenarozené dítě, a Airin není tek který snadno odpustí, Airin řeší věci pomstou, a to se stalo Asmodeovi kvůli jeho chybě osudným.

Neříkám že udělal dobře když zabil svého bratra, to rozhodně ne, násilí nikdy nic nevyřeší a smrt mu jeho dítě a tu ženu nevrátila, jen se aspoň mohl slitovat nad Alitou a nad malou Aquou, vždyť ony dvě nic neudělaly, ach, má milovaná Aqua, byla tak sladká, hodně mi jí připomínáš, hlavně ty oči, jsou přesně jako měl Asmodeu...''

Najednou se Arasella zastavila a podívala se Iris na krk, kde měla svůj přívěsek, který Arasella vzala do ruky a nevěřícně se na něj dívala.

,,Kde jsi to vzala?'' Zeptala se a Iris neodpověděla, až moc se bála na to co by odpověděla.

,,Ten řetízek, dala jsem ho jí aby ho dala...to není možné...ty jsi...''

,,IRIS!'' Zahřměl Adas když vtrhl do pokoje, obě ženy s sebou trhly a vyděšeně se na Adase podívaly.

,,Adasi? Co to..''

,,Promiň babičko že jsem sem tak vtrhl bez pozvání, ale okamžitě potřebuju Iris, promiň.''

Řekl, chňapl Iris za ruku a odtáhl ji ven na chodbu, když za sebou zavřel, otočil se na Iris a ta mohla jen vidět, jak se v jeho očích odráží hněv.

,,Mohla by jsi mi sakra vysvětlit proč jsi bez jakéhokoliv slova odešla?! Když jsem se probral, nebyla jsi v posteli a já se bál že se něco stalo! Když mi Ambros řekl že jsi u babičky, šel jsem okamžitě za tebou, sakra Aquo tohle už mi nedělej! Víš jak jsem se bál? Jestli todle ještě někdy uděláš tak řeknu Cii ať tě...''

,,Moment, Adasi jak jsi mě to právě nazval?'' Zastavila ho Iris a Adas zbledl.

,,Iris, řekl jsem ti Iris.''

,,Ne, ne neřekl, řekl jsi mi Aquo.'' Řekla Iris a Adas od ní začal ustupovat.

,,Ne, ne neřekl, řekl jsem ti...''

,,Adasi přestaň mi lhát a konečně mi řekni pravdu! Jak dlouho to už víš!?''

Zeptala se ho když ho zastavila, Adas věděl že z tohohle se už nevykroutí a tak si jen povzdechl a svěsil hlavu.

,,Od té doby co jsem si všiml tvého řetízku, babička mi kdysi nakreslila jeho nákres když mi vyprávěla, že je to vlastně rodinné dědictví které dala své dceři Alitě, aby ho později dala její dceři.''

Řekl a Iris na něj stále hleděla, jakoby nevěděla co to říká. ,,Takže je to pravda? Jsem dcera krále Asmodea a královny Ality? Jsem skutečně ta princezna, co před lety zemřela?''

Zeptala se a jen mohla sledovat, jak Adas souhlasně přikývl.

,,Ano, ano jsi.'' Řekl a Iris od něj ustoupila, načež ho obešla a utekla do svého pokoje, kde naštěstí už nikdo nebyl a tak se tam mohla v klidu zavřít.

Celý den z pokoje nevylezla, jen seděla na balkoně a přemýšlela nad tím, co zjistila, nemohla tomu uvěřit ikdyž věděla že je to tak, bolelo ji to zjištění, že její skuteční rodiče zemřeli a že je neměla nikdy šanci poznat.

Večer někdo zaklepal na její dveře, když je Iris otevřela, stál za nimi Adas a celý se třásl, Ambros ho přidržoval aby se nezhroutil.

,,Adasi proboha...co se stalo?'' Zeptala se ale Adas jí neodpověděl, víc se rozbrečel a spadl jí do náruče, kde se zhroutil a ikdyž se snažil mluvit, přes vzlyky mu nešlo rozumět, tak se Iris nechápavě podívala na Ambrose, který jí řekl něco, co ji totálně dostalo.

,,Madam Arasella zemřela.''