Adas o pár hodin později za nimi celý uřícený doběhl, v obličeji byl rudý jak rak a málem jim tam zkolaboval.

,,Hledal jsem vás...po celým zámku...nemohl jsem vás najít a...když mi řekli že jste odešli mimo město...potřebuju se nadechnout.''

Už už ho Iris viděla na zemi zhrouceného, ale Ambros byl rychlejší a chytl Adase přesně ve chvíli, kdy se jeho tělo naklánělo dozadu.

,,Adasi, hej, Adasi, koukej na mě, zhluboka dýchej a soustřeď se na mě, dobře? Tak je hodný, tak je hodný, příště takhle neleť, ještě někde spadneš a bude to na moji hlavu.''

Řekl Ambros a odhrnul Adasovi vlasy z čela, pak ho postavil zpět na nohy a poplácal ho po zádech.

,,Proč jsi nás hledal Adasi?'' Zeptala se Iris když Adas nabral opět nabral tu správnou barvu.

,,Co? Jo, bude oběd, tak pojďte než se to všechno sní.'' Řekl a všichni se vydali do zámku, ale když Adas zabočoval do jídelny a Iris s Ambrosem odcházeli stále rovně, Adas je zastavil a nechápavě se na ně díval.

,,Kam jdete? Jídelna je tady.'' Ukázal na dveře, kde Iris zahlédla celou královskou rodinu jíst u stolu, Král Airin seděl v čele stolu, po jeho levici seděla rodina krále Corneliuse, vedle nich rodina královny Tory a po králově pravici seděla Irisina nevlastní rodina.

,,Myslela jsem že šampioni jedí v jídelně pro služebnictvo.'' Řekla Iris a Adas se poškrábal na zátylku.

,,No to jo...ale vy jste moji přátelé, a chci abyste seděli se mnou u stolu, tak jdeme?''

Zeptal se a už se otáčel s tím že ho jeho přátelé budou následovat, ale Iris a Ambros stáli stále na místě.

,,Adasi...je od tebe hezké že nám nabízíš sedět s tebou a ostatními u stolu...ale myslím že by to bylo nefér vůči ostatním šampionům kdybychom mi seděli tady a oni tam, myslím že bude pro všechny strany lepší když půjdeme tam kam patříme.''

Řekla Iris a Ambros souhlasně přikývl, jenže najednou se Adas otočil, vběhl do jídelny, a za chvilku se vrátil s talířem jídla v ruce a s dvojčaty Terosem a Tartarosem v závěsu.

,,Původně jsem chtěl jít jen já, ale dvojčata se prý v jídelně s ostatními nudí, nevadí to ne?'' Zeptal se Adas a Iris se po Ambrosovi nejistě podívala, ten jen pokrčil rameny a všech pět zamířilo do jídelny pro služebnictvo.

Teros a Tartaros obklíčili Iris každý z jedné strany, dali jí ruku kolem ramen a jako andílci se na ni usmáli.

,,Ahoj, já jsem Teros a tahle moje kopie co si říká můj bratr je Tartaros, ty budeš Iris že? Slyšeli jsme že jsi z Centrálního města, jaký to tam je?''

,,Kolik je tam obyvatel?''

,,Jsi fakt adoptovaná dcera Ismy? Takže jsme něco jako rodina?''

,,Jaká je tam škola?''

Ptali se jeden přes druhého a Iris z toho šla hlava kolem, cítila se jakoby brzo měla prasknout.

Ale než stihla Iris odpovědět, už byli v jídelně, kde už seděli zbylí šampioni. Když je zaregistrovali, chvíli hleděli na tři prince ci stáli vedle Iris a Ambrose, ale pak se opět věnovali svému jídlu.

,,Bude vadit když si tu přizveme kamarády?'' Zeptala se pro jistotu Iris a když ostatní pokrčili rameny, přisedli si k nim ke stolu a začali jíst.

Deset minut jedli v tichosti, zbylí šampioni loupali nenápadné pohledy na Adase, Terose a Tartarose, ale jeden šampion z království ohně pozoroval spíš jen Iris zkoumavým pohledem.

,,Tak jo, musím se zeptat, ty, modroočko.'' Zavolal na Iris a ta se na něj podívala.

,,Za co tu jsi?'' Zeptal se a Iris jeho otázka hodně překvapila, spíš jí vůbec nechápala.

,,Prosím?''

,,Za co tu jsi? Co jsi udělala že tě král udělal šampionem?'' Zeptal se a Iris nevěděla jak odpovědět, a proč si myslel že něco provedla?

,,Ehm...ne nic...nic jsem neudělala, jsem tu dobrovolně, a nejsem tady kvůli králi, ale požádal mě o to Adas, proč?''

,,Moment, takže ty nejsi trestanec?'' Zeptala se jedna holka z království vzduchu a Iris se na ni šokovaně podívala.

,,Ne! Proč bych měla...moment, vy jste trestanci?'' Poukázala na všech šest šampionů a ti přikývli.

,,Každý panovník měl vybrat dva nejvíc provinilé zločince ze svého království a udělat z nich šampiony, aby v aréně bojovali o život a o smrt, já jsem třeba nájemný vrah, a jmenuju se Cia jen tak mimochodem.''

Představila se Cia a o slovo se přihlásila druhá holka z království vzduchu.

,,Já jsem Cornata a byla jsme osm let hledaná za krádeže, napadení lidí a vraždu, která byla vlastně nehoda, nechtěla jsem toho chlapa bodnout, prostě se to stalo.'' Bránila se a všichni se zasmáli, teda kromě pětičlenné skupince.

,,Já jsem Ignus, jsem tu kvůli mému menšímu problému se žhářstvím, ale tak řekněte mi, jak jsem měl vědět že v tom baráku byli lidi? Vždyť to byla stará barabizna proboha.''

Nadával Ignus a a postupně se představili i ostatní, druhý zločinec z království ohně byl Igas, ten okrádal bohaté lidi a následně je pak zavraždil, Toga z království země pěstovala nelegální rostlinu, která zabíjela lidi a Tonas pomáhal při krádeži královské pokladnice.

,,Ale moment, proč jste tady? Stále nechápu tu pointu.'' Zeptal se Adas a Cia se opět ujala slova.

,,Jsme tu poslaní na smrt, jelikož se králům a královně nechtělo zbytečně plýtvat se životy svých vojáků, tak nastrčili nás, ty trestance, co nikomu nebudou chybět.''

Řekla Cia a dala si další sousto do úst, Iris z toho bylo špatně, nechápala jak toto mohl někdo udělat.

,,Tys to věděl Adasi? Věděl jsi to?'' Zeptala se Adase Iris a ten jen sklopil pohled.

,,Říkal jsem otci že nechci aby si takhle zbytečně zahrával s cizími životy, dokonce i on chtěl poslat dva trestance do klání, ale Ambros se přihlásil jako první a pak...''

,,Jsi našel mě.'' Dořekla za něj a Adas přikývl, Iris vstala, otočila se a omluvila se na to že musí jít na trénink s madam Arasellou a odešla.

Tak úplně nelhala, skutečně musela na trénink s Adasovou babičkou, ale taky se nemohla Adasovi podívat do očí, řekl že nechce aby si někdo zahrával s cizími životy a sám to dělal, nevěděla co si má myslet, a taky ji znechucovalo rozhodnutí ostatních panovníků, poslat šest žijících lidí na smrt, to nebylo lidské.

S těmito myšlenkami zaklepala na dveře a když uslyšela slabé dále, vešla dovnitř a zavřela za sebou.

,,Tak dítě, je čas tě něco naučit.'' Řekla s úsměvem stará paní a Iris se jen modlila ať se neztrapní.