Brzká rána jsou kouzelná. Sleduju, jak se kemp každou chvíli zmenšuje, po vysokých elegantních stanech zbyla jen uleželá plocha, u branky se hromadí batohy, cestovní tašky a karimatky. Mlha se pomalu zvedá, slunce se probouzí, líně se vleče a roztává malé hromádky sněhu. I přesto, že je leden, dnes cítím jeho teplé paprsky, jak se chlácholivě dotýkají mé tváře jako by mě konejšilo a slibovalo lepší zítřky. A já mu věřím.

„Máš všechno, nezapomněla sis nic?"

Uhnu hlavou ze slunce, a párkrát zamrkám, abych ulevila očím. Julian se postaví naproti mně, a svým tělem vytvoří stín. Na tváři mu hraje posmutnělý úsměv.

„Juliane," oslovím ho na pozdrav. „Ano, myslím si, že mám."

Přikývne, a rozhlédne se kolem sebe, jako by nevěděl, co dalšího má říct. „To je dobře."

„Ty si nebalíš?"

„Ne. Já... zůstanu tady."

„Cože?"

„Zůstanu tady."

„Slyšela jsem tě."

„A-aha."

Na okamžik se oba odmlčíme. „Nemáš se kam vrátit?" Zeptám se opatrně.

„Ale ne, mám se kam vrátit. Ale za moc to nestojí. Tábor je můj domov," odpoví.

„To asi chápu."

„Kapitán svoji loď nikdy neopustí," řekne nakonec a zeširoka se usměje.

Pak se podívá za sebe, a já jeho pohyb zkopíruju. Tiše pozorujeme dění před námi. Andreas vezme Belen malý červený batůžek a hodí si ho přes rameno, Ralph ostýchavě obejme Katrinu kolem pasu a Samantha s Josephine se zády opírají o plot a nostalgicky si prohlížejí tábor. Lis si mezitím něco šeptá s Danielem. Pak se všichni vydají naším směrem. Za nimi rozpoznám vysokou postavu Theodora.

Loučení s ostatními je dlouhé, bolestivé a plné slz. Aby taky ne. Byli jsme jako jedna velká, i když trochu šílená rodina. Ale přestože to teď bolí, vím, že tu jeden pro druhého vždycky budeme. Od toho rodiny jsou.

                                                                                      *

„Ale byla to pořádná jízda, viď?" Řekne Theodor a natočí ke mně hlavu. Ranní slunce, procházející velkým oknem vlaku, mu osvítí tvář a zintenzivní zelenou barvu jeho očí. Z toho pohledu mi srdce v hrudi nadskočí.

„To byla," přitakám a odvrátím pohled od jeho okouzlující tváře k oknu. Ztracená ve svých myšlenkách pozoruju, jak vlak rychle uhání a míjí prvně husté lesy a pak malá městečka a vesničky. „Theo," oslovím ho a počkám, až se na mě podívá. Jeho úsměv mě vyzve, abych pokračovala. „Včera jsem hodně přemýšlela, a něco mi došlo."

Natočí se trochu bokem, a zaujatě si založí ruce na hrudi.

„To díky tobě se to všechno vyřešilo. Ty jsi byl ten, koho tábor celou tu dobu potřeboval. Ty jsi ten poslední dílek skládačky. Ne já. Ta kniha, která mě dovedla do kempu... to ty jsi mi ji dal. A pak ten včerejší boj s Vincentem. Kdybys tam nepřišel, a nevyřešil to, nejspíš... nejspíš by bylo po nás," řeknu se zápalem a dychtivě čekám na jeho reakci. Ta mě ale překvapí. Theodore lehce nakloní hlavu do strany a usměje se.

„Možná," odpoví a ledabyle pokrčí rameny.

„Možná?"

„Hm hm."

„To je všechno, co mi na to řekneš?"

„No jo."

S otevřenou pusou na něj zírám, a pak se trochu uraženě otočím zpět k oknu.

Ucítím, jak se ke mně nakloní. „Myslím si, že je koneckonců úplně jedno, kdo byl tím posledním dílkem skládačky. I kdybych to byl já, Em, bez tebe bych to nikdy nezvládl," řekne tiše.

Podívám se na něj, a tělem se mi rozlije příjemné teplo. Usměju se na něj, a on mi úsměv opětuje. „Chceš sluchátko?" Zeptá se a nadzvedne obočí.

S pobaveným úsměvem ho přijmu a opřu se hlavou o nepohodlnou sedačku. Zavřu oči a zaposlouchám se do písničky od Parks, Squares and Alleys, kterou jsem dosud neznala. Když se rozezní refrén, ztuhnu a zprudka otevřu oči. Pomalu, váhavě se otočím k Theodorovi, ale jeho oči mě už pátravě pozorují.

Pak se nakloní, a dlouze, sladce mě políbí na rty.

„I can not sleep, I live a dream
I can't remember place I've been
'Cause now you are
My universe

I walk alone but I'm not there
This world is not a thing a care
You are just mine and I am yours

I love I love I Love you
I love I love I love I love I love you
I love I love I love I love I love you"

„Nemůžu spát, život je jako ve snu,
Nepamatuju si místa, která jsem navštívil,
protože nyní jsi ty můj vesmír

Chodím sám, ale nejsem tam,
Tenhle svět není věc, o kterou bych se staral
Ty jsi jen má, a já jsem tvůj

Já miluju, miluju, miluju tě
Já miluju, miluju, miluju tě...."