Milý deníčku, byla tam!

Měl jsem co dělat, abych se soustředil na fotografa. J.F. Champos se naštěstí rozhodl změnit místo kde mám stát, tak jsem na ní mohl nepokrytě čučet.

Vrýval jsem si do hlavy, každý její detail. Černé, lesklé vlasy na ramena. Drzá bradička. Drobná, ale kulatá prsa. Na tak malou, dlouhé, štíhlé nohy. Ty ještě zdůrazňovaly ty šaty. Světlé s rozparkem až k jejímu rozkroku. Přes šaty měla uvázanou šerpu. Vlastně i ve vlasech a její podvazek byl ve stejném dezénu.

Pak vylezlo slunce a bylo po ní.

Začínám nenávidět tu žhnoucí věc na nebi.

Po focení s J.F. jsem jel zas domů. Čekala mě hodina konverzace s rodilími mluvčími. Číňan, Angličanka a Ital.

Jsou to milí lidé, ale když mě, už jde všechno tak krkem. Nejraději bych zas zdrhnul, nebo měl alespoň trochu volnosti.

Odpoledne jsem byl v zahradě, letěl tam motýl, bělásek. Nějak mě to připomnělo berušku. Sice jsou oba z hmyzí říše i tak mi to bylo divné. Zůstal jsem venku sedět až do večera, předstíral jsem, jak si čtu.

Koukal jsem po mlze, bohužel nic.

Snad zítra.