Shak vešel do Charliina pokoje a spokojeně se usmál. Bylo zřejmé na první pohled, že zlá přeměna je již dokončena. Ani nečekal, že to bude tak snadné.

Předtím se tím hloupým pokusem o únik připravila o veškerou sílu. Kdyby jí pomocí fénixe nevlil energii do žil, nejspíš by to ani nepřežila. To on ale nechtěl, potřeboval ji živou. Ona mu zajistí vítězství. Díky fénixovi jí teď v žilách kolovalo čisté zlo a on ji tak mohl snadno přesvědčit k tomu, aby dělala, co chtěl on sám.

„Pojď," promluvil na ni měkce, „Bílí čarodějové přicházejí, musíme se na ně připravit." Věnoval jí úsměv plný zloby a ona mu stejným úsměvem odpověděla. Poslouchala ho jako beránek. Byl spokojen.

Bílý dům hučel hovorem mnoha lidí. Bílým čarodějům se podařilo najít spoustu čarodějů ochotných jít do boje za správnou věc. Všechny generace kouzelníků zde měly své zastoupení - od těch nejstarších až po tu nejmladší, kterou zatupoval především Fredy a jeho přátelé. Tentokrát nedopustili, aby je nechali stát stranou, i oni chtěli Bílé čarodějce pomoct.

Na žádnou důkladnou přípravu neměli čas. Museli rychle vyrazit Charlie na pomoc.

Pod vedením Billa se všichni přemístili před Temný hrad. Jejich protivníci už na ně čekali.

Bylo to, jakoby se vrátil čas. Stejně jako před lety ve Velké bitvě, stáli na té stejné louce, zástup čarodějů bojující za dobro proti čarodějům v černých kápích.

Teď však bylo na bojišti mnohonásobně víc čarodějů než tenkrát. Bitva, která se neodvratitelně blížila, slibovala být mnohem surovější a s mnohem drastičtějšími důsledky než ta minulá.

Ještě jedna podobnost mezi oběma bitvami, tou odehranou a tou nastávající, byla nepřehlédnutelná. Stejně jako tenkrát neměli po boku svou Charlie...

Bill se zhluboka nadechl. Nebylo na co čekat a tak vystoupil před svoje spolubojovníky a bez obalu promluvil pevným hlasem k Shakovi, ve kterém vytušil vůdce:

„Vydejte nám Bílou čarodějku!" Shak se ušklíbl.

„Ale my ji v zajetí nedržíme." Tohle Bill nečekal. Myslel si, že budou pyšní na to, že se jim podařilo ji zajmout, ne že to budou zatloukat.

„Dostali jsme zaručenou zprávu, že je vaší zajatkyní."

„Pravda, byla..." připustil Shak zlověstně. V Billovi se zastavil dech. Přišli tedy pozdě?

„Ale teď už není," pokračoval Shak, „teď je naší Paní."

Z Billovy tváře se vytratily poslední zbytky barvy společně s jeho jistotou.

„Co... cože?" vykoktal rozhozeně.

Shak se jenom ušklíbl a kývl hlavou kamsi za sebe do davu. Čarodějové za ním se rozestoupili, aby udělali místo přicházející Charlie.

V černočerných šatech její pokožka bíle svítila, její obličej neměl žádný výraz. Jen při pohledu do jejích očí se každý zachvěl. Byly tmavé, zlé a zamlžené. Na krku se jí houpal černý fénix. Tohle nebyla jejich Charlie. Byla to Temná čarodějka. Jako tenkrát.

„Ne, tohle ne," vydechl Bill. V těch třech jednoduchých slovech bylo obsaženo tolik bolesti, prohry a zoufalství, až všechny, kteří stáli za ním, opět zamrazilo. Charliin pohled sjel na něj. Nepoznávala ho. Věděla jen jedno - byl to Shakův nepřítel... tedy i její.

„Myslím, že je načase," prolomil ohromené a zděšené ticho Shak, kterého celé to divadlo přestávalo bavit, „abychom Bílé čaroděje poslali jednou pro vždy k čertu!"

Za zády se mu ozval souhlasný pokřik jeho nohsledů.

Jejich protivníci nebyli schopni pohybu. Vytřeštěně přebíhali očima mezi Charlie a Billem a nedokázali si představit, co bude následovat. Každý z těch tázavých pohledů svou cestu skončil na Billovi.

Očekávali jeho pokyny, jeho rozkazy. Ten však stál s rukama svěšenýma podél těla a celou jeho bytost zaplavila beznaděj a prohra...

Bylo to víc než jasné. Bez Charlie nemohli Bílí čarodějové vyhrát, zvlášť když ona stála proti nim. Nemohli dělat nic, jen čekat až k nim přijde smrt z rukou jejich bývalé vůdkyně.

Shakova tvář byla roztažena v širokém, vítězoslavném úšklebku. Teď už ho nemohlo ohrozit nic, absolutně nic. Po boku Charlie byl jasným vítězem.

Jediným, od koho mohla přijít nějaká hrozba, byl pro něj Bill.

„Charlie," oslovil ji a pokynul k Billovi, „zabij ho."

Charlie pokorně přikývla, byla loutkou v jeho rukou, a udělala krok vpřed.

V Billově obličeji se objevilo zdrcené smíření. Takhle to tedy končí. Zemře rukou ženy, kterou miloval víc než svůj život. Možná to tak bude lepší. Ve světě, kde je Charlie služebnicí zla, snad ani nechce žít. Tohle nebyla Charlie, kterou miloval.

Zastavila se v půli kroku. V jeho obličeji bylo tolik silných protichůdných emocí, až jí to otřáslo. Viděla lásku společně s nenávistí, odhodlání s porážkou, chuť žít s tichým odevzdáním...

„A... proč?" otočila se s prostou otázkou na Shaka.

„P... proč?" Shak byl zmatený, „protože je to nepřítel, zabij ho!"

„A co nám udělal?"

„Co nám u... to je přece úplně jedno, co udělal, stojí proti nám, prostě ho zabij! Hned!"

Shak ztrácel trpělivost. Zdálo se mu, že ta pravá, dobrá Charlie se snaží dostat na povrch i přes velkou moc fénixe. Musel to urychlit.

„Ale já neznám důvod," stála Charlie na svém, „proč ho mám zabíjet?"

Shak vycítil, že násilím nic nesvede. Udusil v sobě veškerý vztek a netrpělivost, přešel k Charlie, vzal její hlavu do rukou a pevně se jí zadíval do očí. Snažil se, aby jeho hlas zněl co nejklidněji.

„Poslyš, Charlie, slíbila jsi, že mi budeš pomáhat," mluvil tiše a měkce, „a já teď potřebuji pomoct s tímhle mužem. Je naším nepřítelem."

Jeho násilné uklidnění zapůsobilo na Charlie skoro zázračně a ona se mu opět podvolila.

„Dobře," odpověděla poslušně.

Tentokrát však promluvil Bill. Vycítil šanci. Charlie, ta jeho Charlie, tam někde byla. Pod rouškou temnoty a pod silou fénixe tam stále žila - slabá, přesto ještě živá.

„Charlie, já přece nejsem tvůj nepřítel," jeho hlas zněl mírně a přátelsky, „copak si na mě opravdu nevzpomínáš?"

Opět se zarazila. Ne, nevzpomínala si, že by toho muže kdy viděla, ale z jeho očí sršel nevýslovný smutek, tak silný, že jí pronikl až do srdce. Jakoby se jí snažil něco říct, ale ona mu nerozuměla.

„Já tě mám rád Charlie..."

„Ale já tě mám rád Charlie!" Konečně jí to řekl.

Smutně se pousmála.

Celou louku zaplavovala zář usínajícího Slunce. Právě vybojovali Velkou bitvu, byl čas k návratu domů. Na ni ale domov nikde nečekal.

„Já ale nemůžu, Bille. Prosím, zkus to pochopit."

„Ty tedy... nic ke mně necítíš?"

„Já... Bille, nemůžu...prosím, nezlob se!" svěsil hlavu.

„Odpusť mi," zašeptala ještě a rychle se přemístila pryč. Nechtěla, aby viděl její slzy...

Rychle dýchala, jakoby právě doběhla do cíle. Vytřeštěnýma očima se rozhlédla kolem sebe. Byla zpátky. Sílu fénixe měla pod kontrolou, tentokrát měla navrch ona.

„No tak, Charlie, zabij ho už konečně," vyštěkl zlostně Shak. Měl toho právě tak dost. Nemůže dovolit, aby se karta obrátila, musí to ukončit rychle.

„Ne,"odpověděla pevně.

„Co... cože?" vyhrkl úplně vyveden z rovnováhy. Pátravě se na ni zadíval.

„Jak to myslíš, že ne?"

Charlie věděla, že jedním jediným slovem může všechno pokazit. Vše bylo tak jasné, tak čisté. Závoj, kterým bylo zastřeno její vědomí, byl pryč.

Viděla, že počet čarodějů na Shakově straně vysoce převyšuje počet lidí, kteří bojovali proti nim. Bylo tedy nutné ještě chvíli hrát divadlo.

Nasadila výraz, o kterém si myslela, že dostatečně odráží zlost a zvrhlost jejího nitra:

„Toho si necháme až na konec." Shak se šíleně zasmál. Oddechl si. Nic se nedělo.

„Dobře, má drahá." Pozvedl hůlku do výše a zařval:

„Do boje!" V odpověď mu zazněly stovky hlasů jeho přívrženců, kteří netoužili po ničem jiném než po krvi a po pomstě...

Pro Charlie to byl nejšílenější boj, jakého se kdy účastnila. Snažila se vyřadit z boje co nejvíc čarodějů Shakovy strany, chránit lidi na straně Bílých čarodějů a ještě při tom nevzbudit podezření. Měla štěstí. Nikdo z Bílých čarodějů se jí neodvážil postavit. A nikdo ani nechtěl. Pořád to byla jejich přítelkyně.

Najednou se pro ni svět zastavil. Její srdce vynechalo jeden úder.

Shak stál tváří v tvář odzbrojenému Billovi a mířil na něj hůlkou, ze které právě vytryskla kletba nesoucí s sebou smrt. A Charlie nemohla udělat nic. Vůbec nic... jen vrhnout se zelenému paprsku přímo do cesty.

Svět okolo ztichl, jakoby udeřil blesk.

Bill zachytil Charliino tělo, ze kterého velice rychle utíkal život a pevně ji stiskl v náručí.

„Bille," vydechla. Její oči byly plné lásky a smutku... loučila se...

Její dlaň naposledy stiskla dlaň jeho a Bílá čarodějka odešla navždy...

Ještě nikdy nikdo neviděl takové zapálení do boje, jaké v sobě dokázali vyburcovat Bílí čarodějové. Jen několik vteřin po Charliině smrti ji pomstil její nejlepší žák - Fredy. Ze Shakovy armády nikdo neutekl. Nikdo se neubránil.

Polední slunce ozařovalo už podruhé vítězné pole Bílých čarodějů. Jeho paprsky dopadaly na plačícího Billa, který stále klečel na zemi a držel v náručí ženu, která pro něj znamenala vše.

Svým utěšujícím pohledem shlíželo na Bílé čaroděje, kteří stáli v kruhu kolem nich a nebránili se tichému, hlubokému pláči.

Jeho paprsky se stříbřitě odrážely od kůže jednorožců, kteří se z lesa přišli také rozloučit. I jejich slzy dopadaly do trávy a zůstávaly na stéblech jako třpytivé kapky rosy.

Bill se přes závoj slz rozhlédl kolem a pousmál se.

Takhle by se to Charlie líbilo...

Svět se zahalil do závoje smutku. Mnoho dlouhých dní oplakával čarodějku, která vybojovala mír. Která se obětovala, aby on mohl volně a svobodně dýchat.

A lidé nezapomněli. Nikdy nezapomněli, komu za to vděčí.

Nezapomněli na výjimečnou dívku, která za dobro světa dala svůj vlastní život.

A tak odkaz Bílých čarodějů nikdy nezmizel....

Více zde: http://m.vikyfanfiction.webnode.cz/news/a10-posledni-bitva/