Bylo to nádherné ráno. Čerstvě probuzené slunce zaplavilo celý kraj svou září, na nebi nebyl jediný mráček a ptáci už od brzkého rána předváděli ty nejkrásnější sonáty, jakých byli vůbec schopni. Bylo jasno, čisto a krásně.

Dokonce i do Temného hradu si sluneční paprsky našly cestu. Shak se nad tím zarazil.

Mohlo to znamenat, že Bílá čarodějka už ví, že se něco chystá? Nebo že už dokonce mobilizovala Bílé čaroděje?

Vzápětí se ale zase uklidňoval. Nemohla mít ani tušení, o co jde. Byl si jistý, že o něm nic neví. Nemůže ani vědět, že existuje, natož to, že proti ní chystá útok.

Zahnal nepříjemné myšlenky a pokračoval v cestě do Velkého sálu. Jak procházel starými mohutnými chodbami, jeho nitro se naplňovalo pýchou.

Podařilo se mu to. Dostal se do slavného sídla svého otce. A ani to nebylo tak těžké, jak se bál.

A teď... teď už na něj čeká celá armáda čarodějů. Jen na něj. Čekají na jediné jeho pobídnutí, jediný jeho pokyn a pustí se do boje jako draci. Budou bojovat s ním, za něj, za jeho cíle.

Ve jménu Voldemorta, pod vedením jeho syna opět ovládnou svět a získají nepředstavitelnou moc.

Shak otevřel mohutné dveře a na přivítanou se mu ozval ohlušující řev nové generace Smrtijedů, kteří toužili po jediném. Po pomstě.

Bill za sebou zavřel dveře Brumbálovy pracovny. Brumbál byl překvapen svoláním Bílých čarodějů, ale Billovi v odchodu nebránil. Billovi se ulevilo, bál se, že to pro Brumbála bude problém. Nebyl. Usmál se a namířil si to přes školní pozemky ven, aby se mohl připojit ke svým přátelům.

„Pane profesore, pane profesore,"ozval se za ním křik tří studentů. Hned mu bylo jasné, o které tři jde. Dohnali ho a jejich oči zářily horečným vzrušením.

„My víme, že jdete za nimi... za Bílými čaroději. Vezměte nás s sebou, pomůžeme vám," vyhrkli na něj jeden přes druhého. Shovívavě se usmál jejich nadšení, ale zavrtěl hlavou.

„To nejde, jste moc mladí," po jejich tvářích přelétl mrak.

„Jsme stejně staří jako naši rodiče, když bojovali ve Velké bitvě," ohradil se Fredy zuřivě, „hodně jste nás toho naučili a my to teď chceme zúročit. Nemůžete nás tu nechat sedět se založenýma rukama. Můžeme pomoct, dokážeme to!"

Bill se znovu usmál nad jejich zapálením. Uvědomil si však, že by ho mohl jednou pro vždy uhasit, kdyby je zakřikl a nechal tady.

„Dobře," svolil nakonec, „vezmu vás za Bílou čarodějkou." Zavýskli si.

„Ale nic vám neslibuji," dodal rychle, jak se snažil dostat jejich nadšení do kolejí rozvahy, soudě podle jejich rozzářených tváří se mu to ale nepovedlo.

Opustili bradavické pozemky a s Billovou pomocí se přemístili pryč.

Fredy byl oslněn. Něco tak fantastického si nedokázal ani představit. Když je Bill vedl do Bílého domu, jen se díval a nemohl ani promluvit. Naplno vnímal a prožíval to, o čem celý život snil.

Cestou potkávali Bílé čaroděje, když je míjeli na chodbách. Přestože většina z nich nevěděla, o koho jde, usmívali se na ně. A usmíval se i Bill. Podle toho, co viděl, přišli všichni.

Nikdo nezůstal doma. V pohodlí. V bezpečí. Charliino volání nezůstalo bez odezvy.

Jak se blížili ke dveřím Charliina pokoje, k Billovi se vracely staré vzpomínky. Bolestivé vzpomínky. Když zde byl naposledy, myslel se, že Charlie zemřela. Tenkrát měl pocit, že už se nikdy nebude moct radostně nadechnout, zasmát se.

A teď, po patnácti letech, tady stál znovu. Nic z toho špatného, čeho se tenkrát bál, se nestalo. Přesto nemohl říct, že by teď jeho radost byla úplná.

Jak by bylo krásné, kdyby v těchto chvílích, kdy se k sobě všichni vraceli, mohl stát Charlie po boku a být jí oporou. Spolu by pátrali po zlu, které jim možná znovu hrozilo, a spolu by proti němu bojovali.

O to však Charlie nestála...

„A do háje," vytrhlo ho ze zamyšlení vyjeknutí. Fredy s Jessicou se zarazili na místě a vypadali, jako by najednou chtěli být neviditelní.

„Co se..." začal Bill otázku, ale pak mu to došlo. Před Charliinými dveřmi stáli Harry, Ron a Hermiona a o něčem vášnivě diskutovali. Jakmile je však uviděli, přestali mluvit a překvapeně se na ně zadívali.

„Jessico? Fredy? Co tady... co tady děláte? Bille?" dožadovala se Hermiona vysvětlení,

„ne,"dodala jedním dechem, když si uvědomila, že na svoje otázky zná odpověď.

„Rozhodně ne!" dodala ještě jednou, o poznání rázněji.

„Ale mami," hájila je Jessica, „jsme stejně staří jako vy, když jste stáli proti Voldemortovi!"

„To už jsem slyšela několikrát, v žádném případě nedovolím, aby ses vystavovala takovému riziku a ty Harry, bys to Fredymu taky neměl povolit," obrátila se na Harryho. Ten chvíli vypadal velmi rozpačitě, ale nakonec přešel k Fredymu, vzal ho okolo ramen a obrátil se k Hermioně:

„Já si myslím, že by mohli bojovat, už to nejsou děti..." Ron souhlasně přikyvoval.

„Děláš si legraci? Vždyť... vždyť..." Náhle však k Hermioně připluly vzpomínky. Tenkrát jim taky Ronova máma tolik zakazovala účastnit se jakékoliv akce a cokoliv podnikat. A oni ji stejně neposlechli. Nepatrně se pousmála a nakonec pokrčila rameny.

„No co, ale Charlie vám to stejně nedovolí," chytila se posledního stébla.

Fredy, Jessica ani John s ní však v jejím názoru nesouhlasili a vešli dovnitř. S nimi i Bill.

Charlie se na ně zářivě usmívala. Znala je. A věděla, že se nevzdají. Přesto věděla, že někdo, kdo ještě ani nemá dodělanou školu, se nemůže stát Bílým čarodějem a nést tak všechny nástrahy, které jsou s tím spojené.

Vedla s nimi dlouhý rozhovor a snažila se jim to vysvětlit tak, aby tím jejich nadšení neutrpělo příliš.

Nakonec museli uznat, že má pravdu.

Odešli. Ale s příslibem, že jen co dostudují, můžou se k nim okamžitě přidat. A to je alespoň částečně uspokojilo.

V největší síni Bílého domu bylo rušno. Bílí čarodějové si měli co povídat. Patnáct let života leželo mezi nimi. Když však dovnitř vstoupila Charlie, všechno utichlo.

„Takže," usmála se na ně, „jaký máme plán," začala a nastínila, co je třeba udělat:

„Nemůžeme nic podnikat, pokud nevíme, proti čemu stojíme. Naším jediným vodítkem je Bellatrix. Musíme se vrátit po jejích stopách a pátrat. Upřímně tedy doufám, že nic nenajdeme." Bílí čarodějové se zasmáli. To jim nepřipadalo moc pravděpodobné. Byli si téměř jistí, že něco... a oni museli brzo zjistit co... hrozí novým nebezpečím.

A tak se Bílí čarodějové rozprchli do světa a pustili se do práce.

Charlie si jako první vzala na starost ministra kouzel a spravila ho se současnou situací a hrozbou, která možná vyvstala.

Ministr byl zaskočen. Zaskočen a šokován. Dávno nepočítal s tím, že ve své funkci bude muset čelit něčemu takovému. Bílí čarodějové se opět probudili a byli mezi nimi. To však s sebou neslo i jinou věc. Přicházely k němu problémy. Problémy, se kterými se v dnešní době moc nesetkával.

Že se Bílí čarodějové vrátili, se velice brzo rozkřiklo. Nesnažili se nějak skrývat a tak lidé věděli, že jsou zpět. A že se něco děje. Jejich pocity se rozkolily.

Na jednu byli rádi, že mají Bílé čaroděje zpátky, na tu druhou se ale lekali toho, co přijde, aby se jim postavilo.

Shak měl oproti Charlie snazší objasnění plánu svým stoupencům. Jeho cíl byl jediný a prostý. Zničit Bílou čarodějku. Za každou cenu a za každou oběť.

Poslední krok chtěl ale vykonat sám. Dostat se k ní však nebylo snadné...

Více zde: http://m.vikyfanfiction.webnode.cz/news/a06-plany/