05. Návrat
A čas plynul. Rychle jako zurčivá voda horských potoků, když si probíjí cestičku mezi kameny.
Podzim vystřídala zima, zimu jaro, jaro léto... uplynulo celých dlouhých pět let.
Fredy úspěšně prošel šesti bradavickými ročníky a společně s jeho třídou ho čekal ročník poslední. Fredyho třída ale ztratila nadšení. Stala se z ní obyčejná třída jako každá jiná.
Jenom Fredy, Jessica a John zůstali věrní Bílé čarodějce a každou svou volnou minutu strávili s Billem, který prolomil prokletí postu učitele obrany proti černé magii. Všechny tři je učil to, co ho kdysi učila Bílá čarodějka.
Učil je bojovat za to, čemu věřili, věřit v to, co bránili, bránit to, co milovali...
CHARLIE
„Tak tedy konečně," promluvila jsem. Konečně jsem dosáhla toho, o co jsem tolik dlouhých let usilovala. Našla jsem ji. Poslední z Voldemortových Smrtijedů stála přede mnou. Beze zbraně, bez šance na únik.
„Ty jsi poslední, Bellatrix, a s tebou to končí. Po Voldemortovi a Smrtijedech bude jednou pro vždy veta," byla jsem nekompromisní. Nepřijala jsem zabíjení. Věděla jsem, že je to něco špatného. Něco hrozného. Něco, co nemůže udělat člověk s čistou, neposkvrněnou duší. Na té mé duši však už byly šrámy. Kvůli lidem jako ona. Ještě jednou, naposledy, udělám výjimku. Pro dobro světa.
K mému překvapení Bellatrixinu tvář roztáhl široký úsměv spíše podobný výsměšnému úšklebku.
„Vždycky jsem si myslela, že jsi hloupá," prohodila vyzývavě, „ale ani netušíš, v jakém omylu žiješ. Tohle není konec." V jejích očích se černě zablesklo, ztišila hlas, který teď zněl výhružně:
„Získala jsem hodně času a nepromarnila jsem ho zbytečně," šíleně se rozesmála.
Zarazila jsem se, ale co mohla udělat? Co mohla udělat, aby to ohrozilo náš mír? Zhola nic. Blafovala.
„Můj úkol tady končí," zašeptala jsem a naposledy, jak jsem doufala, jsem vyslovila ta nejstrašnější dvě slova. Slova nesoucí smrt. „Avada kedavra."
Bellatrixino tělo se svezlo na zem. Naposledy jsem se zadívala do její tváře. Byla usměvavá a klidná... spokojená sama se sebou. To mě ohromilo.
Jedna ze Smrtijedů, kteří se ničeho nebáli víc než smrti, se nebála zemřít pro něco, čemu věřila.
Něco chystala.
Strach se zakořenil v mém nitru. Přece jen tohle neměl být konec?
Že by opravdu ještě přišel čas, kdy svět bude potřebovat Bílé čaroděje? Jestli Bellatrix opravdu připravila nějaký plán, nebylo moudré ho podcenit.
Nikdy nebylo moudré Bellatrix podcenit, to už jsem za ty dlouhé roky zjistila...
Shak byl smrtí matky zdrcen. Teď už neměl nikoho. Byl úplně sám.
A ve svém srdci cítil jediné. Neovladatelnou touhu po pomstě. Zabije Bílou čarodějku. Musí. Musí pomstít svoji matku.
Jeho otec ji zabít nedokázal, ale on to dokáže! Ale ne sám. Musí si najít spojence. Spousty spojenců. Ale to nebude těžké.
Šli za jeho otcem a za ním půjdou také...
Bill dorazil do svého kabinetu a zabouchl za sebou dveře. Konečně chvíle klidu. Celý den se nezastavil. Jedna vyučovací hodina za druhou a ti tři nadšenci mu nedají chvilku pokoj. Přesto se usmíval. Ti tři byli jeho radostí. I Charlie by z nich měla radost, už toho tolik dokázali. Charlie. Posledních pět let na ni myslel bez ustání. Co by udělala ona na mém místě? To byla jeho otázka, když se měl v něčem rozhodnout. Co by udělala Charlie? Snažil se chovat tak, jak si myslel, že by se chovala ona. Chtěl být jako ona. Statečný, odvážný a nezávislý...
Z jeho hrudi nečekaně vytryskla oslňující zář. Bill s naprostým ohromením vytáhl z pod košile zářícího jednorožce. Sní snad? Je to vůbec možné? Po všech těch letech marného čekání? Hruď se mu vysoce zdvihla a on se opět mohl svobodně nadechnout.
Charlie ho volá... volá ho. A on netouží po ničem jiném, než její volání uposlechnout...
„Harry, Harry, pojď sem, Fredy nám píše," volala Ginny z kuchyně. Harry na její zavolání okamžitě přiběhl. Na stole seděla Fredyho sněžná sova a Ginny od ní s úsměvem na rtech přebírala dopis.
Než však stačila vyjmout dopis z obálky, oknem vletěla dovnitř další sova, přistála Harrymu na rameni a natáhla nožku s čistě bílou obálkou. Nebyla na ní adresa, ani komu je dopis určen. S vytaženým obočím se podíval na Ginny a obálku roztrhl. Ani uvnitř nebylo jediné slovo. Obrátil ji vzhůru nohama a na dlaň mu spadlo něco zářícího. Jednorožec.
Chvíli na něj třeštil, jakoby se snažil pochopit, co to znamená. Pak se opět podíval na svoji ženu. Ta jenom přikývla.
„Jen běž, dobrodružství tě volá!" Harry se rozzářil a políbil ji. Ano. Dočkal se. Nebude celý život jen sedět doma v teple a bezpečí. Vzrušení mu zaplavilo celé tělo, ani si nevšiml smutku a obav, které se usadily v Ginniných očích.
„Budeme na tebe čekat," dodala ještě... ale Harry už byl pryč.
Hermiona seděla ve své knihovny obklopená knihami ze všech stran. Zase jednou za delší dobu se rozhodla, že si v knihovně udělá pořádek. Zrovna si nabrala plnou náruč starých těžkých knih, když se v knihovně objevil starý ghul, který obýval jejich půdu. Obrátila oči v sloup. S plnou náručí knih nemohla vytáhnout svoji hůlku.
„Rone? Rone, pojď mi prosím pomoc," zavolala. Ron vešel dovnitř a bílé zuby mu v úsměvu jenom hrály.
„Psala Joanna, že přemohla Fredyho v souboji," řekl pyšně.
„No konečně, usmála se Hermiona, pomůžeš mi?" Ron mávl hůlkou a ghul s jekem zmizel. Potom pomohl Hermioně s tou obrovskou hromadou knih. Při předávání jim ale jedna upadla na zem. Jak se pro ni Hermiona shýbla a zvedla ji, oslepila je oslňující zář dvou jednorožců.
A i oni společně s Bílými čaroději uposlechli jejich volání a přemístili se před Bílý dům...
Před Bílým domem bylo živo. Byli tam všichni. Jeden vedle druhého. Ani jeden nechyběl.
Všichni se ale tvářili zmateně. Očividně nikdo nevěděl, co má dělat.
Ron s Hermionou přišli jako poslední a obrátili se na Harryho:
„Co se děje? Mysleli jsme, že nás volá Charlie."
„No to jsme si mysleli všichni. Ale nikde po ní není ani památky," odpověděl Bill stojící poblíž. Z jeho hlasu sršelo nesmírné zklamání.
Náhle se všechny zraky zabodly do Bílého domu. Celičký zářil jakoby byl posetý diamanty. Pavučiny a prach zmizely a on už vůbec nevypadal jako dům, který ležel dlouhé roky ladem. Byl přesně takový, jaký si jen pamatovali. Zářící a nádherný. Jejich druhý domov.
Jeho dveře se pomalu a tiše otevřely a zalila ho sluneční zář.
Byla tam. Nádherná a klidná. Jejich Charlie. Byla přesně taková jako tenkrát. Dlouhé, bílé šaty, na krku zářící jednorožec a v očích stovky jiskřiček radosti.
Bílí čarodějové zajásali. To krásné, co si mysleli, že už se nikdy nevrátí, bylo zase tady. Zase byli spolu. Spustili radostný povyk a vyšli jí vstříc...
Bylo to nádherné setkání. Po tak nekonečně dlouhé době byli všichni spolu. Na tváři některých se objevily i slzy. Slzy dojetí a štěstí.
Byl mezi nimi jediný, kdo nepociťoval radost ze shledání. Bill.
Charlie ho přivítala, usmála se na něj. Stejně jako na ostatní. Přesto z jejího úsměvu Billa zamrazilo u srdce. Nebyla v něm žádná vřelost, žádný cit, jen led.
A co vlastně čekal? Už tenkrát před lety mu dala jasně najevo, že je jí lhostejný. Že je v jejím životě až někde u dna žebříčku hodnot. Nejspíš byla ráda, že se celé ty roky neviděli. Kdo ví, jestli si na něj vůbec vzpomněla. Celého ho pohltila hořkost.
Krásnou chvíli přerušila Charlie:
„Moc ráda vás zase všechny vidím. Asi se ptáte, proč jsem vás zase zavolala... po tolika letech. Obávám se, že budu opět potřebovat vaši pomoc. Možná se blíží nové nebezpečí."
Napjatě se na ni zadívali.
„Po patnácti letech jsem dopadla Bellatrix," oznámila jim a tváře jejích přátel se rozjasnili překvapením.
„Ale tak to je přece dobrá zpráva ne?" ozval se Harry, „v čem je zádrhel?"
A tak jim Charlie řekla všechno, čím ji Bellatrix tolik znervózněla a nahnala strach. Nemůžou to nechat jen tak bez povšimnutí. Nebylo radno to podceňovat...
Na tom se všichni shodli.
„Takže se sejdeme zítra a na chvilku se vrátíme do starého života," pousmála se Charlie, „dneska ještě jděte domů, rozloučit se." Přikývli.
„A ještě něco," dodala o poznání vážněji.
„Nikdo z vás není nijak nucen se vracet. Možná to bude nebezpečné a budete muset opustit svoje rodiny. Záleží to jenom na vás. Přesto, nemůžeme si dovolit, aby někdo vypadl na půli cesty, pokud opravdu narazíme na něco, s čím budeme muset bojovat.
Proto vás prosím, přijďte zítra jen vy, kdo to myslíte opravdu vážně. Pokud tady zítra nebudete, pochopím to."
Cítila nutnost jim zdůraznit, že se nesmí cítit být svázaní starými závazky nebo pocitem vděčnosti. Jejich životy teď byli úplně jinde než tenkrát. Nic nemohlo být stejné. Nemohli vkročit dvakrát do stejné řeky.
Bílí čarodějové se postupně rozešli. V Bílém domě zůstala jen Charlie. Ona se neměla kam vrátit.
Ji nikde nikdo nečekal...
Více zde: http://m.vikyfanfiction.webnode.cz/news/a05-navrat/
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top