Omlouvám se za prodlevu, ale byl Štěrdý den. Pozn. autorky

        Ráno se probouzím později. Prsty hladím sametové povlečení. Tohle je předposlední noc, kdy tady spím. Zítra budeme v aréně. Na místě, ze kterého se neplánuji vrátit živý. Na místě, kde na mě čeká jenom smrt. Skrz rty mi unikne povzdych. Poslední dobou jsem začal vzdychat nějak často. Zírám na strop a přemýšlím. Ruce si složím na hlavu. Dnes jsou rozhovory a přípravné týmy budou mít hodně práce, aby nás připravili. Určitě bude i něco s Haymitchem ohledně strategie.
Raději proto vstávám a jdu rovnou do sprchy. Omylem tentokrát tisknu jiné tlačítko a místo vody na mě stříká voda spojená s voňavkou s vůni růží. Proti své vůli se směji a sprchuji se ještě jednou, tentokrát všem dávám pozor na to, jaká tlačítka mačkám. Když vylezu se sprchového koutu, vůně růží se cítit pouze slabě a je skoro neznatelná.
V tu chvíli Effie ťuká na dveře a říká mi, abych šel na snídaně - zkráceně. Řekla toho ještě hodně, ale smysl jsem pochopil. Oblékám si oblečení, které se objevilo na již ustlané posteli. Potom kráčím na snídani. Katniss už tam není, nejspíš ještě nepřišla nebo už odešla. Zdravím Haymitche a sedám si naproti němu.
„Vyřídil jsem jí to. Nebyla moc nadšená," říká na úvod Haymitch a já přikyvuji. Takže už odešla.
„Proč?"
„Nevím. Možná ti začala věřit. Takže, jí už jsem to říkal. Strávíte čtyři hodiny se mnou a čtyři s Effií. Se mnou kvůli strategii, s Effie kvůli vystupování. Ty začínáš se mnou." Přikyvuji a dojídám čerstvý croassant. Narychlo vypiju džus a odcházím s Haymitchem do salonku. Posadí se naproti mě a chvíli si mě jen tak měří tázavě se na něj podívám.
„Takže, co je ten tvůj slavmý plán, jak ji zachránit?" ptá se po delší odmlce.
„Spojím se s profíky." Jeho slova u něj vyvolávají smích a přihýbá si z placatky. Nezní jízlivě, směje se upřímně. Nevím, co by bylo horší. „Nechápu tvou omračující logiku, Peeto. Ty se chceš spojit s největší hrozbou v aréně a pomoct hledat ostatní splátce?" ptá se mě nevěřícně Haymitch a já vrtím hlavou.
„Spojit ano. Ale jak jste sám řekl, jsou největší hrozba. A kdy se k nim dostanu natolik blízko, abych mohl všechny zabít a sám to přežil?" namítám a Haymitch se na mě beze slova dívá. Pak přikývne.
„Jo. Takže se chceš pokusit získat jejich důvěru a potom je zabít." Ještě než to dořekne, vrtím hlavou.
„Nechci, ale musím," říkám věcně.
„Co ale chceš po mě?"
„Přesvěčte jejich mentory. Nakukejte jim cokoliv, jen ať mě mezi sebe vezmou." Haymitch přikyvuje a já se uvolňuji. Ani jsem netušil, jak jsem byl napjatý.
„To je všechno?"
„Ne," odmlčím se a přehodím si nohu přes nohu. „Mám plán, jak z nás v kapitolu udělat žádané zboží. Představili jsme se jako přátelé. Proč to nerozvést?" pousmívám se.
Haymitch se na mě dívá a ponalu přikyvuje.
„Takže ty myslíš udělat z vás pár." Což je to, co bych si že všeho nejvíc přál, pomyslím si, navenek ale jenom přikývnu.
„Caesar to asi nenadhodí, tak bych k tomu nějak došel. V aréně budu mít důvod ji chránit."
„A nikdo se nebude divit, proč ji budeš držet od nebezpečí dál. Co když na to ale nepřistoupí?" ptá se Haymitch, což se může klidně stát. Krčím rameny.
„Tak to nevyjde. Zkuste ji ale přivést po interwiev k rozumu," žádám ho a on opět přikyvuje. Zbytek čtyř hodin s Haymitchem probíhá klidně. Když podotýká, že pořád cítí růže, má vtipná odpověď ho vede k nápadu, abychom ze mě udělali pohodáře, což mi nedělá nejmenší problém. Klidně odpovídám na jeho otázky. Z jeho výrazu poznávám, že si vedu velice dobře. Domlouváme různé odpovědi na různá témata, abychom do toho zahrnuly i otázky lásky nebo budoucnosti. Čtyři hodiny uplynou jako voda a společně s Haymitchem jdeme něco malého pojíst do jídelny. Katniss se tam přiřítí očividně dost podrážděná. Effie nevypadá o nic lépe, takže se po obědě obrňuji a kráčím do obývacího pokoje za Effie.
Kupodivu se nic moc neděje a Effie si nehodlá vztek na Katniss vylít na mě. Následují instrukce ohledně tónu hlasu, sezení a úsměvu. Jak často podotýká,  jsem mnohem lepší materiál než Katniss. Copak jsem hlína ze které něco tvaruje? pomyslím si po čtyřech únavných hodinách. Pak si nás s Katniss vezmou do parády vizážisté. Oscarius, Ariella a Orchidea mě líčí - opět mám bledou kůži, tentokrát ale posypanou zlatým prachem. Zvýrazňují některé rysy, hlavně lícní kosti a hrany tváře. V zrcadle se nepoznávám. Tvář kluka vzrcadle má stejné modré oči, ale to je tak všechno. Má pronikavou kůži, řecký profil a vhodně zvolené stíny mu dávají sympatické vzezření.
Oblek od Portii je lazený do červenočerné barvy. Jde o oblek s červenou klopou a náznaky plamenů na rukávech a nohavicích. Boty jsou z jemné černé kůže.
Až moc brzy nastává samotný rozhovor. Kráčíme s Katniss za sebou v řadě ostatních splátců. Haymitch se k nám přitáčí a sykne:
„Nezapomeňte, před lidma je všechno při starém," je mi jasné, že to říká jenom kvůli Katniss. Otáčím se na něj a tázavě zvedám obočí. Haymitch přikývne. Nejspíš to vyšlo - jsem v alinaci s profíky. Nadechuje se, aby něco řekl, ale jsme moc daleko na to, abych ho slyšel.  Nejspíš si to uvědomuje i on, protože zase vydechuje a jde si sednout k ostatním mentorům.
Právě není moc co předstírat, protože jdeme před vysoké podium, kde se rozhovory budou odehrávat. Za chvilku na jeviště přicupitá Caesar. Je moderátorem už přes padesát let a na každé hry si bere jinou barvu. Letos má modrou paruku, tmavomodrý oblek z očividně drahé laátky a stejnou barvou má i rtěnku a oční víčka. Zahajuje představení několika vtipy pro diváky a potom přichází k rozhovoru se splátkyní z prvního kraje, Glimmer. V průhledných zlatých šatech jde na jeviště a mě je jasné, že Cashmere - mentorka prvního kraje - měla snadnou práci. Její vizážisté také.
Každý rozhovor trvá tři minuty, takž ze chvíli Glimmer kráčí pryč a nastupuje Marvel. Nevnímám, co říkají, ale ani jeden z nich si nezískává kapitolany na svou stranu. Ano, mají obdiv. Ale nedokáží strhnout diváky natolik, aby jim všechno věřili, to dokáže málokdo. A já doufám, že moje schopnosti a umění se slovy budou stačit na to, aby mi uvěřili mojí lest. Která vlastně není tak úplně lest, že, Peeto? slyším někoho uvnitř sebe říkat a potřesu hlavou, abych tu myšlenku zahnal. Njesem přece schizofrenik. Mezitím přichází na řadu druhý kraj. Ten kluk, Cato, zveličuje zuřivost a sadismus. Byl bych poslední, kdo by řekl, že se to bude kapitolanům líbit. Slyším, jak na něj pokřikují a smějí se mu. Silný protivník, prolétá mi hlavou, když se ozývá zvonek a Cato si jde sednout.
Zbytek rozhovorů nějak nevnímám. Nikdo z nich nevyčuhuje z davu. Všímám si, že si na svou stranu částečně získal silák z jedenáctky, Tresh. Není divu. Je silný a prezentuje se jako bručoun. Pak slyším, jak zvou na pódium Katniss a okamžitě dávám pozor. Přesto ale nedávám moc pozornost  tomu, co Katniss říká, ale spíše na ní. Jako vždycky, když jsem v její přítomnost.
No tak. Uklidni se.  Zhluboka se nadechnu a potom zase vydechnu. Jsem klidný, naštěstí, protože to už zvoní zvonek a zve mě nahoru Caesar. Nejspíš jsem se uklidňoval celé tři minuty Katnissina rozhovoru. Nasazuji vřelý a příjemný úsměv, třesu si s ním rukou a usedám do sedačky. Zároveň se snažím vzpomenout na lekce s Effie a nedávám hlavu na stanu, jak to mám ve zvyku.
„Takže, Peeto, jak se ti líbí Kapitol? A ,nelíbí´ neberu jako odpověď," žertuje Caesar a já se směji spolu s ním.
„Proti mému domovu je... úplně odlišný," přiznávám a oprovázím svou odpověď ostýchavým úsměvem.
„V čem, uveď příklad."
„No... jsou tady dost podivné sprchy." Caesar se srdečně směje a naoko pohoršeně se otáčí k divákům.
„Ahá... takže naše sprchy jsou divný..." všichni se smějí a já se k nim opět připojuji. Vidím příležitost, jak si získat diváky a nakláním se k Caesarovi. Vážnou tváři říkám:
„Caesare, voním podle vás po růžích?" ten se na mě díva poněkud zmateně, ale já ho posunkem zvu blíže k sobě. Přičichává si a nasazuje podobný výraz:
„A já také tak voním?" tentokrát si čichám já k němu, ale nic necítím. On nejspíš také ne, ale je to jedno. Je to jenom show.
„No," odmlčuji  se a povytahuji obočí, „Voníte lépe než já."
„Žiju tu delší dobu," srdečně se směje Caesar.
„Na tom něco bude," přehazujeme si nohu před nohu. Přemýšlím, jak zakomponovat do rozhovoru prvek plánu, který jsme s Haymitchem vymýšleli, když mě Caesar zachraňuje s lišáckým úsměvem. Že by něco viděl v mé tváři? Nebo to byla shoda náhod?

„Takže, Peeto, co ty a děvčata ve dvanáctém kraji?" s úsměvem vrtím hlavou a pak můj úsměv pohasíná. Daří se mi nasadit nepřesvědčivý tón a znovu vrtím hlavou.
„Ne, Caesare, nic."
„Ale, no tak, Peeto," Caesar se dožaduje podpory diváků. „Takový hezký kluk jako ty. Svěř se nám."
Úsměv mi mizí z tváře, když říkám: „No... je tu jedna holka, do které jsem zamilovanej. Ale před sklizní si mě určitě ani nevšimla." Caesar významně pokyvuje a zářivě se usmívám. Daří se mi tvářit se jako zmoklá slepice.
„Já ti něco povím. Vyhraj tu soutěž a až se vrátíš do kraje jako vítěz, nemůže tvoji pozvánku na rande odmítnout," vrtím hlavou, ještě než to stihne doříct.
„Vítězství mi asi nepomůže, Caesare..."
„Ale.. jak to?"Daří se mi vyloudit smutný povzdych, když říkám:
„Protože sem přijela se mnou, Caesare."

°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°

Takže, jsem ráda, že jste dočetli další čáct. Omlouvám se, že jsem na Štědrý den nepřidala další část, ale myslím, že mi to prominete :). Tímhle jsem si i vylepšila náladu, protože jsme dostala pod stromeček audio knihu THG, CF i MJ a Tereza Bebarová má Sínu a Porciu >.< Budu ráda za koment, vote i propagaci, jako vždycky.

May the odds in our favor!