Trošku nedůležitá část ale brzy ale se to rozjede. Pozn. Autorky

         Probouzím se s východem slunce. Skrz prosklenou stěnu vidím, jak se slunce vynořuje nad obzor, ale nevstávám. Jenom sleduji.  „Ostatně, kdo ví, kolik mi jich ještě zbývá,“ mumlám si pro sebe a krátce si povzdychnu. Dnes má začít trénink, který bude trvat po tři dny. Je ukončen soukromým vystoupením a následně rozhovorem, na který sázím velkou váhu.

Když už je hodnou dobu po východu slunce, donutím se k tomu, abych vstal. Ve sprše volím stejný program jako předchozí večer a nechávám na sebe padat teplé kapky. Jako déšť. Když se vysprchuji, venku na mě čekají šaty - karmínová košile, příjemné černé kalhoty a boty. Oblek mi sedí na míru. Když si dosuším vlasy, jdu na snídani.

Katniss už tam sedí a namáčí si rohlík do horké čokolády. PlNejspíš mě to viděla dělat ve vlaku. Přeji ií dobré ráno a beru si jídlo i já. Nad tím, že má stejné oblečení držím kamennou tvář. Je vidět, že nám to oblečení připravili vizážisté a když si myslí, že je to dobré, proč bych jim to měl vyvracet? Pokud to bude mít stejný vliv jako včerejší kostým, vezmu si na sebe cokoliv.

O chvíli později přichází Haymitch. To už jsem já s Katniss po jídle a čekáme, až si od doplní talíř. Až potom začne mluvit: „Takže k tréninku. Rozhodněte se, jestli vás mám trénovat samostatně, nebo dohromady,“ když mlčíme, dodává, „teď hned!“
„Já nemám žádné extra zajímavé schopnosti, o kterých by nikdo nic nevěděl,“ říkám mírně a svá další slova směruji na Katniss, „vím taky, v čem jsi dobrá ty, jedl jsem plno tvojí kořisti.“

Je vidět, že ji to trochu překvapilo, ale nic neříká.
„Můžete nás trénovat dohromady,“ slyším ji říkat.
„Fajn. Co umíte?“
„Kromě pečení chleba? Nic moc.“
„No, pečení chleba počítat nebudeme. Katniss? Vím, že jsi dobrá s nožem.“
„No,“ odmčí se Katniss. „S nožem ani moc ne, ale jde mi to s lukum a šípem.“

Je vidět, že to Haymitche zaujalo. Poměřuje ji svému zkoumavému pohledu. „A jsi dobrá?"
„Je víc než dobrá. Můj otec od ní kupuje veverky. Ještě nekoupil žádnou jinou, než tu, která má zásah přímo v oku,“ vměšuji se do toho. „Umí lovit i vysokou.“

Katniss vypadá překvapeně. Nevím, z jakého důvodu. Pak se její výraz mění v tvrdý a podívá se na Haymitche: „Peeta je silnej. Minulý rok skončil v zápasnické soutěži hned za svým bratrem. Dokáže přehodil přes hlavu stolibrový pytel s moukou!"
Nemohu si pomoct a připadá mi to dětinské. Tak trochu jako parodie na hádku - každý dáváme argumenty, ale ne záporné.
Dobře, zaráží mě, že si toho vůbec všimla. Posměšně si ale odfrkávám: „Jo. Kolik lidí jsi viděla uzápasit k smrti?“
„Máš šanci vyhrát, když někde splašíš nůž," stojí si tvrdohlavě za svým. Tahle poznámka ale způsobí, že ve mě začne kypět žluč.
"Já nemám šanci, vyhrát! Nemám! Jasný?!" vidím, že se na mě Haymitch podivně dívá. Klidně čelím jeho pohledu. „Vždyť je to pravda, ani vy sám nevěříte tomu, že mám nějakou šanci.“ Otáčím se ke Katniss: „Víš, co mi řekla matka při loučení? Že dvanáctý kraj bude mít konečně vítěze. Ale to nemluvila o mě, víš. Mluvila o tobě!“ společně se vztekem mi do hlasu proniká i špatně skrývaná bolest. Katniss mi ale očividně nevěří.
„To určitě myslela tebe.“
„Řekla doslova ,ta holka umí přežít.' Ta holka!" Konečně se trochu stahuje a propaluje pohledem housku, kterou před chvílí zvedla z košíku s pečivem. Já přejíždím prsy po mahagonovém stole s lakováním a odmítám se na ni podívat. Její další slova mě ale nutí zvednout pohled: „To proto, že mi někdo pomohl.“

Vzpoměla si na ten dešťový den. Na den, kdy jsem jí s největší pravděpodobností zachránil život. Opět zaměřuji svou pozornost na stůl a říkám Haymitchovi: „Neví to. Neví, jak na lidí působí," můj hlas klesne o celou oktávu. Katniss na housku zírá tak nabubřele, jako kdyby mohla za celý tento rozhovor. Z přemýšlení mě vytrhne Haymitch.
„To, co vám jde nejlépe si schovejte až na předváděčku. Katniss, nevím, jestli v aréně bude luk, ale předvěď, co dokážeš. Tvařte se jako průměrní soutěžící. Effie vás vyzvedne u výtahu v 10:00, tak tam buďte včas. Teď běžte do pokoje.“

Když kráčím do pokoje, naprosto nevnímám, co se kolem mě děje. Z přemýšlení mě vytrhne až prudké prásknutí dvěří. Dveří u Katnissina pokoje. Očividně si na tom dala záležet. Já klidně vstupuji do pokoje a klesám na peřinu obličejem dolů. Štve mě, že se o tom dni zmínila. Neviděl jsem, jak Haymitch reagoval. Ale stejně - mohla si to nechat po sebe. Nezvedám se, ale brzy se mi začně těžko dýchat. Musím se otočit na záda a sleduji strom. Vodní hodiny v rohu místnosti ukazují, kolikrát ještě musí skapnout kapka...

Za půl hodiny už stojíme s Effie a Katniss ve výtahu, který nás veze do podzemí, kde se nachází tréninkové centrum. Naprosto obě dvě ignoruji a Katniss bych ignoroval i při výcviku, nebýt Haymitchova pokynu, abychom se drželi spolu. Ale necítím tolik spravedlivého vzteku, kolik bych čekal.
I když je ještě několik minut před desátou hodinou, docházíme jako poslední. Avoxové nám s Katniss připínají na záda látkové číšlo dvanáct, zatímco já hodnotím splátce. Jsem očividně silnější než tři čtvrtiny splátců kolem sebe. Profíkům se vyrovnám. Zatím mé vyhlídky vypadají dobře, až na to, že jsem v životě nedržel v ruce zbraň, když nepočítám kuchyňský nůž.
Atala, kvysoká žena, která jako jedna z mála kapitolanů není upravená jako exot nám vysvětluje, jak si máme počínat. Zápasy se splátci jsou zakázány, nesmíme lézt na okolní stěny,  jinak se smíme pohybovat podle libosti a musíme se zúčastnit alespoň tří stanovišť. Nic jiného jsem také neočekával, že bude za podmínku.

Máme rozchod, čehož si Katniss očividně nejspíš ani nevšimla. Lehce se dotýkám její paže, čímž si vysloužím okamžitou pozornost. „Kde začneme?“

Jdeme ke stanovišti, kde se váží uzly. Místní instruktor využívá toho, že má Katniss nějaké znalosti a toho, že jsem bystrý žák a učí nás past, která vytáhne po došlápnutí člověka nahoru na strom. Snažíme se ovládnutí této dovednosti zhruba hodinu, pak se přesouváme na další stanoviště. Jediná zastávka, kde mi to doopravdy jde, je stanoviště s maskováním. Instruktor se div nerozplynul nadšením z mého výkonu. Má ruka, na které je vytvořena kůra stromu ale doopravdy vypadá poměrně realisticky.
„Zdobím dorty," přiznávám před Katniss.
„Dorty?" Opáčí zmateně a povytáhne obočí.
„Ty ve výloze v pekárně."
„Kéž bys mohl někoho uzdobit k smrti,“ podotýká Katniss. S jedním povytaženým obočím a usmívám: „Moc se nevytahuj. Představ si, že je aréna jako obrovský dort...“
„Takže se přesuneme dál.“

I přes Haymitchův pokyn já upoutávám pozornost zápasením a Katniss umí rozpoznat jedlé rostliny. Profíci se už na nás dva nedívají opovržlivě, ale přesto jednoho splátce zajímáme více, než ostatní. Jde o malou Rue z jedenáctky. Katniss si jí nejspíš nevšímá, ale dost často se Rue objevuje v blízkosti stanovišť, na kterých práve jsme. Upozorňuji na ni Katniss u stanoviště s vrháním oštěpů. Ona na to nic neříká, stejně jako většinu dne. Nejspíš nění nadšená z toho, že je spárovaná se mnou. Přes mou počáteční nevoli jsem ale rád. Zvláštní.

Tvůrci her se objevují pouze první den. Někteří nás sledují, ale hlavním terčem jejich zájmu je spíš obrovská hostina od avoxů. Každou hodinu jim snad přinášejí nové chody. Ale přeci jen, někteří sledují splátce. A někteří z tvůrců sledují i dvanáctku.

Ačkoliv snídáme a večeříme ve svém patře, obědy dostáváme v jídelně v přízemí. Splátci z jedničky a dvojky se shlukují u jednoho stolu a baví se více nahlas, než by bylo třeba. Ostatní sedí osamoceně, takže kromě profíků jsem s Katniss jediný, který s někým sedí. Během jídla se snažíme konverzovat, ale moc nám to nejde. Větinou tedy mluvím jenom já a ona přikyvuje. Jsem dobrý herec po otci, běží mi hlavou, když se začneme smát „historce o černém mědvědovi“. Něco mne napadne. Vyprazdňuji košík s pečivem, který je na našem stolu a ukazuji jí různé chleby z různých krajů. Tmavě hnědý se lněným semínkem z jedenáctky. Zašedlý bochník z druhého kraje. Nazelenalý chléb s mořskými řasami ze čtyřky.

„A pak že nic extra neumíš,“ podotýká Katniss, když se vracíme do centra.
„Jo o chlebu jo." přisvědčuji s úsměvem.
Při tréninku se toho moc neděje. Nemáme moc možností jak dokazovat naše „přátelství,“ ale držíme se u sebe. To upokojuje Haymitche, který nás dopodrobna další den vyzpovídá u večeře. Effie i on nás neustále zahlcují pokyny, co máme a nemáme dělat. Já jim trpělivě odpovídám, ale Katnissina ochota s nimi být klesá po zhruba desáté připomínce na bod mrazu. Když nás konečně propouští, otráveně vrčím: „Někdo by mu měl podstrčit placatku." Katniss vydává zvuk mezi uchechtnutím a odfrknutm, pak ale zvážní.
„Nemůžeme toho o samotě nechat?"
„Dobře Katniss." Od té doby spolu nepromluvíme ani slovo, když jsme sami.
Tak uplynou oba dva dny. Třetí den ale trénujeme pouze dopoledne, jelikož je odpoledne soukromé vystoupení. Tam každý splátce předvede to, v čem je nejlepší. Tvůrci her hodnotí každého splátce od 1 bodu do 12 bodů, přičemž jedna je nejhorší a dvanáct nejlepší. Každý chlapec jde před dívkou, takže jdu předposlední.
V místnosti kde čekámme čas asi plyne pomaleji. Trvá snad celou večnost, než se z reproduktoru nade dveřmi ozve: „Peeta Mellark."
„Nezapomeň co říkal Haymitch o házení věcí." Otáčím se za Ktaniss a strnule přikyvuji.
„A ty... Přesně miř."
Pak se otáčím a vstupuji do místnosti před tvůrce her.

°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°

Jsem ráda, že jste přečetli další čast :) Další díly už Peeta bude sám, takže to bude trochu originálnější než doteď. Nebojte se zanechat vote, koment nebo připomínku a stále se ptám: delší X kratší příběhy? Berte jako mezník tento díl.
Video je písnička, která je zpívaná z pohledu Peety :) Jmenuje se Girl on fire, tak si můžete najít překlad. 

May the odds in our favor!