V této kapitole jsem zkombinovala film i knihu, část je z knihy a část z filmu. Kombinace je podle mě nejlepší. Pozn. autorky 

       Vlak pomalu zastavuje a společně s Katniss a Haymitchem vystupuji z vlaku a kráčím uličkou, kterou nám udělali kapitolané. Držím na tváři úsměv, i když bych nejraději utekl pryč. Děsí mně. Nevypadají ani jako lidské bytosti. Copak nevíí, jak odpudiví a pitomý nám připadají? Asi ne. Hravě ale zvládám roli usměvavého splátce až do té doby, dokud nevstupujeme do tréninkového centra. Tam nás avoxové vedou do místnosti, kam si mám podle pokynů mírotvorců lehnout a počkat na svůj přípravný tým. Dělám to, co řekne, on poté opouští místnost a mě nezbývá nic jiného, než počkat.

Můj tým přichází do mnuty po mém příchodu. Vizážista nikoliv. Přípravný tým vždy obsahuje tři „osoby". V tom mém je první z nich je Orchidea, zhruba 25letá žena s loknami nabarvenými na fuschový odstín a vloženými drahokami do kůže na pažích. Druhý je Oscario, muž s neonově zelenými vlasy vyčesané vysoko nahoru a kočičími vousky. Na rtech má neonově zářivou rtěnku. Ten chlap má rád neon, běží mi hlavou. Poslední je Ariella s temně rudými rty a vlasy v kontrastu s mrtvolně bledou pletí. Nehty má dlouhé minimálně deset centimetrů.

Nastává ne moc příjemná procedura mého zkrášlování. Přistřihávají mi vlasy, holí mi nepatrné strniště na hranách tváře, opakovaně se musím ponořit do páchnoucího žlutého roztoku a následně ho smýt ve sprše. Po celou dobu Ariella, Orchidea i Oscario žvaní a žvaní - o Hladových hrách, o mě, o Kapitolu,  o Hladových hrách, o svých životech... A taky o Hladových hrách abych nezapomněl. Povětšinu času je ignoruji. Po hodině usilovné práce konečně odcházejí a přichází má vizážistka. Vypadá přesně tak, jak jsem očekával - typická kapitolanka. Nažloutlé vlasy vyčesané podle poslední módy, tmavě modrý kostým a namalované tváře. Nevypadá ale hloupě. Zářivě se na mě usmívá.
„Zdravím tě, Peeto. Jmenuji se Portia a budu tvou vizážistkou. Vidím, že tvůj přípravný tým odvedl skvělou práci." Obchází mě, něco si pro sebe mumlá a občas se mne dotkne, což způsobí, že zatnu zuby, až to bolí.
„Dobrá. Co kdyby jsi se oblékl a potom si promluvíme u oběda," přikyvuji, asi by nebylo slušné podotknout, že se mi tak trochu nechce. Portia mi podá nějaké oblečení a odchází, abych se mohl převléci. Nasazuji si černé kalhoty ze sametové látky a k tomu bílou košili. Následuji Portii do nějaké místnosti s výhledem na cukrkandlový Kapitol. Portia stiskne tlačítko na boku stolu a mezi dřevem vyjede pokrm. Jde o smetanové kuře s bílou omáckou na pomerančích. Nutno uznat, že chutná naprosto delikátně. Jídle jsme snědli v tichosti, ale po obědě nastal čas na domluvení.

„Takže, Peeto," spustila Portia a jemně si utřela koutky úst kapesníčkem, „Můj kolega Cinna je vizážistou splátkyně Katniss. Už před začátkem her jsme se domlouvali, jaký vám dáme kostým."

Přisvědčuji, protože se na to nic moc říct nedá.
„Říkali jsme si, že hornické úbory jsou nezáživné a nezajímavé. Sponzoři si vás v nich nezapamatují. Když jste horníci, jak říkáš, musíte rubat uhlí. A z uhlí je oheň." Portiiny rty se roztáhnou do úsměvu a někde v sobě najdu pousmátí i já.

***

Pozoruji svůj odraz v zrdcadle. Od krku po lýtka mě obklopuje vyumělkovaná kombinéza z černého, lesklého materiálu. Boty mi sahají až po kolena. Na záda mi splývá kombinéza z červených, oranžových a žlutých pruhů, stejně jako z přilby. Portia má v plánu podpálit kápi těsně před tím, než vjedeme na Městský okruh ukázat se kapitolanům a sponzorům. Obličej mám pomalovaný vrstvou bledého líčidla, do kterého potom Ariella s Orchideou nakreslily mé rysy. Oscarius mě nageloval podle poslední módy. Super.

Mám dvě teorie:
1. Buď dorazím na projev prezidenta Snowa jako jeden z nejlépe oblečených splátců v historii Hladových her,
2. Dorazím tam jako pečené kuře.

Ať to beru z jakéhokoliv pohledu, vítězí druhá možnost.

K našemu vozu taženému párem vraníku docházím chvíli po Katniss. Ulevuje se mi, když jí vidím ve stejném obleku, do kterého mě dostala Portia. Baví se s nějakým mužem, ve kterém odhaduji Cinnu. Ten po chvíli odchází a Katniss na mě sykne napůl úst:
„Co si myslíš o tom, že z nás udělají grilovaná kuřata?"
„Strhnu ti tvoji kápi, když ty tu mojí. Možná se vyhneme popáleninám ohrožujícím na životě."

Stejným dílem z nervozity a z toho, že se za chvíli proměníme v kuřata se začneme smát. Zvláštní. To už ale začíná hrát hudba, která je pomocí reproduktorů promítaná do celého Kapitolu. Nastupujeme na vůz a přistupuje k nám Cinna. Podpaluje Katnissinu kápi a následně mojí. Čekám závan horka, ale nic z toho nepřichází. Uvolňuji svaly, které jsem měl napjaté k tomu, abych ze sebe strhl smrtící šaty. Nic takového ovšem přijít nemá a my postupně máme přijít na řadu. Vůz splátců z Jedenáctého kraje dává do pohybu a my za ním.

Vyjíždíme z budovy a jsme vydáni na obdiv kapitolanům. Vidím, že na sebe strháváme většinu pozornosti - no spíš Katniss, než já. Ve hrách budeme protivníci. Na to jsou zvyklý. Proč je nepřekvapit? pomyslím si, když se podívám na Katniss a vezmu ji za ruku. Vysmekne se mi, jak jinak. Všímám si, jak překrásně s těmi plameny vypadá. A jak oslnivě. Nakláním se k ní a snažím se překřičet hudbu:
"Věř mi, bude se jim to líbit."

V obličeji se jí zračí nevole, ale když jí opět beru za ruku a proplétám si s ní prsty, nic nenamítá. Zvedám její a svou paži do vzduchu a skoro slyším, jak nás Caesar chvállí do mikrofonu. Mávám divákům a přjemně se usmívám, periferním viděním vidím, že Katniss dělá totéž. Proč házet ručník do ringu, pomyslím si. Kapitolané křičí buď „dvanáctka" nebo naše jména, křestní, která nalezli v programech. Jízda na Městský ohruch trvá několik minut, když objedeme kolečko a stojíme před balkonem, kde má vystoupit prezident Snow. Plameny za námi neuhasínají, naopak s houstnoucím šerem jako kdyby plápolaly víc a víc.

Konečně prezident Snow vychází na balok a začíná řečnit: „Vítejte, vítejte. Splátci, buďte vítani. My, všichni v Kapitolu, vzdáváme čest a hold vaší odvaze a sebeobětování. Přejeme vám  úspěšné Hladové hry a nechť vás všechny vždy provází štěstěna." Za své řeči se usmívá, ale i ze svého místa vidím, že ocelově modré oči se neusmívají ani za mák. Jak to asi vypadá na kamerách? Mizí ze svého balkonu stejně náhle, jako když přišel a koně se dávájí do pohybu. Cvičili je na to celý život, i bez vodiče ví, co mají a nemají dělat.

Když dorazíme zpátky do tréninkového centra, Effie a Haymitch se rozplývají nad našimi výkony. No, Effie se rozplývá a Haymitch nás alespoň neuráží. Taky něco.
„Víte jistě, že můžete k ohni?" ptá se Katniss ironicky našeho mentora. Já stěží zadržuji smích a on si přihýbá ze své placatky.
„Fingovaný mi neublíží, zlatíčko."

Vidím, jak Katniss a částečně mě hypnotizuje dobrovolník z Druhého kraje. Cato. Vypadá klidně, ale na jeho poklidu je něco, co vybízí k opatrnosti. S tím by bylo dobré se buď spojit, vyhnout se mu nebo ho zabít.

Všímáme si s Katniss, že stále se ještě držíme za ruce a pracně je uvolňujeme. Upřímně řečeno, nijak mi to nevadilo.
"Bylas skvělá," usměju se na ni, když kráčíme směrem ke svému patru a Effie s Haymitchem se vzdálí.
"Díky, nebyla jsem si vůbec jistá. Kdybys mě nedržel, asi bych spadla," přiznává s kamenným obličejem.
"Nebylo to poznat," odmlčím se a nepatrně stydlivě se usměju. "Plameny ti sluší. Ber si je častěji." Bylo vidět, že ji to potěšilo a nepatrně se začervenala. Náhle se zvedla a vtiskla mi jemný polibek na tvář. To zase potěšilo mně. Navenek jsem se ale jenom usmál.

Přidali jsme o kroku, abychom dohonili Effie a Haymitch. Přehlídka je za námi a slavili jsme úspěch, projelo mi hlavou, když jsem si stoupal do výtahu. Ale co dál?

°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°_°

Tak já jsme rása, že jste až do konce dočetli tuhle kapitolu, teď, když je advent můžete čekat víc dílů. Dovolila bych si tady udělat reklamu na jiné fanfiction od autorky barunkajano. Je to třetí díl z pohledu Peety, název Hijacked k tomu doopravdy sedí :) 

Jinak budu ráda za komentáře, vote i za propagování :))

May the odds in our favor!