Zayn

Byl jsem hrozně naštvaný, když jsme dojeli k nám a Harold nikde. Neměl ani tu špetku slušnosti aby odepsal kde je, nebo co má tak důležitého, že se nemohl dostavit.

Věděl jsem, že šel za otcem Louise, ale nevěděl jsem, co si o tom mám myslet. Pokud zvládl celý život ovládat Louise, co to muselo být za zvíře?

Docela jsem se bál, aby se Harrymu něco nestalo, ale věřil jsem, že on si nějak poradí. Nebo možná jsem v to alespoň doufal.

Vešli jsme dovnitř, ukázal jsem mu, kde si může nechat boty a nasměroval ho do Harryho pokoje, aby si tam mohl hodit svoji tašku.

Bylo mi jasné, že nastane problém, a to ten, že Louis nemá prakticky kde spát. Doufal jsem, že se s Harrym dají rychle dohromady a budou spolu spát v jedné posteli, ale postupně mi začínalo docházet, že to byl vážně špatný nápad.

Chlapec ale neměl na výběr, pokud se chtěl schovat a mít střechu nad hlavou, musel to přežít.

Mezi tím, co domem vládlo ticho, jsem si zapl televizi a zůstal nehybně stát, když zaznělo jeho jméno.

„-pokud někdo zahlédnete tohohle chlapce, okamžitě volejte na níže uvedené číslo na strážníky, kteří se tímhle případem již zabývají. Nikdo neví, kde by mohl být, ani kdo by ho mohl unést. Policie nevylučuje ani možnost, že se nějaká sekta snaží mstít za to, že jsou celá rodina křesťané.” dokončila reportérka.

Náhle se ale spustilo video, kde se baví s jeho otcem.

„Tohle je otec Louise Tomlinsona. Velice ho tahle událost zasáhla, a tak nám řekne jen pár slov.” otočila se se soucitným výrazem na toho čuráka, který dělal, jak hrozně brečel.

„Chtěl bych jen poprosit všechny, kteří ví, kde by se mohl nacházet, aby se přihlásili. Prosím, vraťte mi mého synka, je to všechno, co mi po mé ženě zbylo.”

Když video zmizelo, začala opět mluvit reportérka a prosit všechny, aby se přihlásili na policii, v tom se ale ozvaly kroky na schodech.

Rychle jsem tedy televizi vypl a čekal, co z něj vypadne, až vejde do obýváku.

„Slyšel jsem to, všechno, nemusel jsi to vypínat.” povzdechl si a smutně na mě koukal.

„Hele, je mi jedno, co se stalo. Nikomu o tobě neřeknu, dobře? Nemusíš se bát, buď tu jako doma, ale měl by sis dávat vážně bacha. Nikdy nevíš, který hajzl na ulici tě chytne a odvede na policii, aby za tebe dostal odměnu.” varoval jsem ho pro jistotu.

„Já vím, nejradši bych se někam zahrabal, abych už toho čuráka nikdy nemusel vidět. Nedovedu si představit, co by mi udělal za to, že jsem zmizel.” pokroutil nad tím hlavou, se slzami v očích.

„Nemusíš nikam chodit, všechno obstaráme, o to se nemusíš bát.” usmál jsem se na něj povzbudivě.

„Jo, já- o tom jsem si taky chtěl promluvit. Kolik vás tady vlastně je? Protože- já- v tom pokoji, kam jsi mi řekl, že mám jít, jsou něčí věci. No a v tom druhém spí nějaký kluk.” blekotal, jako by se snad bál, že dostane.

„Jo, no, taková menší změna plánu.” zasmál jsem se na odlehčení atmosféry a poškrábal se na zátylku. „Ono se to má tak, jeden můj kámoš měl odejít, ale nějak mu nevyšlo bydlení, takže zůstává tady, a ty s ním budeš muset spát nejspíš v jedné posteli.” vysvětlil jsem stručně.

„Takže jste tu tři?” optal se tiše, načež jsem jen lehce přikývl.

„A to- nemůžu spát třeba- na gauči?” navrhl první, co ho napadlo, ale byl to vážně špatný nápad, jelikož naše tvrdá pohovka nestála za moc.

„To by asi nešlo, hele, pokud se chceš vážně vyspat. Ale nemusíš se bát, on je úplně v pohodě, navíc, je to velká postel, ani nebudeš vědět, že tam je.” mávl jsem nad tím zatím rukou.

Bylo jasné, že až mu dojde, že ten spolubydlící, se kterým má spát v jedné posteli, je Harry, bude to úplně jinak.

Spíš mě ale víc zarazila jedna věc, a to ta, že řekl, že jeden kluk spí v mém pokoji, což znamenalo, že Liam se vysral na hledání a šel prostě radši spát.

Tomu se říká dobrý kamarád. Přímo nejlepší.

______________________________________

Tak jo, bude to asi takhle: V pondělí bude kapitola DICK MAN, ve středu Teacher, v pátek Satan's Baby, a v neděli znovu Teacher :)

Aby jste se nenudili ;) Navíc, i pro mě je to lepší, že to můžu takhle střídat a víc si to promyslet.

Tak, snad se kapitola líbila ❤️