DICK MAN: Vážně jsem se choval jako děvka?

Upozornil mě mobil na novou zprávu, která přišla přesně v jednu hodinu ráno.

Nespal jsem, to ne, nikdy jsem nechodil spát před druhou ranní, ale přišlo mi divné, že by takové pískle jako on, bylo vzhůru tak dlouho.

Tušil jsem, že to bylo kvůli tomu, co jsem mu napsal, čehož jsem trochu litoval, ale nemohl jsem to vzít zpět, co by si pak o mě pomyslel?

Já: Neřeš to, každý dělá chyby, když je opilí, je to prostě normální :)

Odepsal jsem a čekal dalších deset minut, než mi osoba odepíše, ale když se tak nestalo, ulehl jsem a pár minut na to, usl.

Zdálo se mi o něm. Představoval jsem si, jak asi vypadá a kolil mu tak může být, ale nemohl jsem na nic přijít.

Pamatuji si, že měl ve snu zelenou mikinu a kapuci přes hlavu, přičemž ke mě byl otočený zády, nevěděl jsem proč, ale svedl jsem to na to, že má hlava prostě nevěděla, jak si ho má jinak představit.

Taky vím, že v tom snu plakal. Cítil jsem se díky tomu vážně zvláštně. Věděl jsem, že je to kvůli mě.

Když jsem se pak probudil, podivný pocit na hrudi mé tělo neopouštěl. Napadlo mě, že se mi třeba mé podvědomí snaží naznačit, že mám tomu chlapci říct pravdu, ale nechtělo se mi tomu věřit.

Možná to bylo mé svědomí, které mě trestalo za to, že jsem dopustil znesvědcení té čisté duše a nic s tím neudělal.

Bohužel, divný pocit se mě držel až do doby, kdy mi mobil opět neohlásil nově příchozí zprávu.

DICK MAN: Jenže já nesmím, rozumíš tomu? Nesmím, prostě nesmím.

DICK MAN: Skončím v pekle, a to jen díky tobě!

Já: Sám jsi šel na tu párty, tak co to tady na mě hraješ za divadýlko? Kdybys byl nějaký pošahaný věřící křesťan, tak na ni ani nejdeš.

DICK MAN: Dlužil jsem to svému kamarádovi, nemohl jsem z toho vycouvat. Jednou zachránil on mě a já na oplátku musel zachránit jeho, tak už to na světě chodí. 😣

Já: Pochybuji, že by tě do toho nutil, kdybys řekl, že nikam nechceš.

Já: Prostě si přiznej, že ses chtěl taky jednou bavit. Zajímalo tě, jaké to je a chtěl jsi to taky zkusit, že mám pravdu?

DICK MAN: Pleteš se, já takový nejsem

Já: Vsadil bych se, že tě tvůj kamarád ani nemusel přemlouvat, prostě řekl a tys přikývl, jako poslušná ovečka, kterou z tebe vychovali.

DICK MAN: Nejsem žádná ovečka! Co si o sobě vůbec myslíš? Jak můžeš tohle říkat někomu, koho vůbec neznáš?

DICK MAN: Nemám na tebe slov.

Já: Vím, že je to pravda. Mohl bych si to zjistit, ale nestojím o to, prostě vím, že mám pravdu.

DICK MAN: Mlč a už mi nepiš. Doufám, že mi otec odpustí a vyžene mi tě z hlavy.

Odepsal nejspíš celý vzteky bez sebe a poté se po něm slehla zem, jako posledně.

Nevěděl jsem, co tím myslí, možná nějaký ten otče-náš, ale rozhodně jsem nečekal nic podobného tomu, co mi následně poslal.

____________________________________

Tak jo, snad se líbilo :) Jsem mrtev, takže už k tomu asi nic jiného nenapíšu. Budete si muset vystačit s příběhem <3