„Sakra, Zayne, kde se flákáš?!” ozval se křik z druhé strany, když jsem přijmul asi desátý příchozí hovor od svého kámoše.

„Klid, musel jsem si skočit pro nějakou tyčinku, benzín a cigarety, takže až to koupím, teprve ti budu schopný nějak pomoct.” uchechtl jsem se, i když na tom nebylo nic směšného a položil mu to.

Musel jsem jít zaplatit benzín, koupit si něco na chuť a ještě si rychle skočit na pány, protože za mnou už tak stála další dvě auta.

Všechno proběhlo v pohodě, už zbývalo si jen skočit na záchod, ale jen co jsem vkročil dovnitř, přešlo mě to.

Někdo měl nejspíš záchvat v kabince, jelikož kopal a mlátil do všeho kolem sebe. Byl to hrozný rámus, ale horší byla představa toho, jak ho musí vše bolet.

„Hej? Kámo? Jsi v pohodě?” zeptal jsem se ho pro jistotu, jelikož bylo očividné, že potřebuje pomoc.

„Halo?” připomněl jsem se, když bylo chvíli ticho, jako by se snad snažil vypařit.

Bohužel se mu to ale nepovedlo.

„Jo- jo- jasně, je mi fajn.” ozval se rozechvělý hlásek z kabinky a následný hraný kašel. Snažil se nejspíš zakrýt to, že plakal, ale stejně zbytek chrapláku v jeho hlase zůstal.

„Co se děje? Nechceš jít ven? Co takhle na vzduch, nebo si můžeme dát kafe, ale po tom, co si tady předvedl, tě tu nechci nechávat samotného.” povzdechl jsem si, jelikož několik lidí venku už troubilo, abych vypadl.

Chtěl jsem to sfouknout rychle, jenže když mi chlapec znovu neodpověděl, došlo mi, že to bude chvíli trvat, a tak jsem rychle vyběhl ven.

Odstavil jsem auto na parkoviště za benzinkou a doufal, že mezi tím kluk ze záchodů neutekl.

Bylo mi jedno, že chce Harry pomoct najít nějakého kluka, prostě jsem se musel prvně postarat o něj a až pak mohl pomáhat dalším.

Nakonec se mi ho podařilo i dostat ven a koupit nám oběma velké kafe, které ho očividně vážně potěšilo.

Bylo mi hned jasné, že je to Louis, kterého Harry hledá, jelikož to já jsem ho pomáhal dostat domů z párty, ale nemohl jsem mu nic říct.

Hrálo mi do karet, že si ten večer vůbec nepamatoval, protože jinak bych ho nemohl tak lehce dostat k nám domů.

Věděl jsem, že to vůči němu není fér, ale co jiného jsem měl dělat? On utekl z domu a nejspíš se celou dobu schovával na záchodcích.

Jak dlouho by tam asi přežil? Moc dlouho určitě ne, jelikož mu zbývalo už jen pár dolarů.

„Takže- u tebe vážně můžu nějakou dobu zůstat? Nemůžu tomu uvěřit, jsi jako anděl, kterého mi poslali, aby mi pomohl.” opakoval Louis už snad po třetí, když jsme společně seděli v autě a dopíjeli své kafe.

Bylo jedno, kolik tam promarníme času, já už ho našel, takže ho stačilo jen vzít k nám a bylo to.

Nesměl jsem na něj ale moc tlačit, aby to nevypadalo podezřele. Jen jsem prostě nadhodil, že máme volný pokoj, i když to nebyla pravda a čekal, až se sám chytí.

Situace se následně vážně vyvinula sama, přesně tak, jak jsem předpokládal a mohli jsme vyjet.

Už stačilo jen dostat domů Harryho, což taky nebylo nijak složité. Poslal jsem mu výstižnou a krátkou zprávu, ve které stálo:

Mám Louise a jedeme domů. Buď tam za 20minut. xx

Nebylo divu, že toho kluka tak dlouho zneužívali, s jeho naivitou by se nechal ukecat snad do všeho.

Přesně jako tehdy, vůbec mě neznal, byl jsem pro něj prakticky cizí kluk a on mi jen tak nasedl do auta, načež hned přijal nabídku volného pokoje, kde mohl přespat.

Klidně jsem ho mohl za prvním rohem znásilnit, nebo zabít, ale jeho nic z toho nenapadlo.

Očividně ho doma neučili, že když vám cizí chlapík jen tak nabídne lízátko, že za ním nemáte chodit.

O to horší pak je, když je ten chlapík váš otec, to je jasné, že vás nikdo nenaučí.

_____________________________________

Tak jo, prvně to bylo vymyšlené úplně jinak, ale jelikož mi došlo, že Zayn už Louise viděl a Liam nejspíš taky, tak to nešlo jinak..

Doufám, že se kapitola líbila :)