Já: Louisi sakra přestaň!

Já: Buď už ticho. Není to vůbec pravda, tak to neříkej, zlatíčko..

Já: Ty nemůžeš za to, co se ti stalo, rozumíš? Nemůžeš za nic z toho

Já: Nemohl jsi to nijak ovlivnit, prostě tě tvůj otec využil..

Já: Chápu, že se po tom všem cítíš vážně hrozně, ale pořád to není důvod k tomu, aby jsi se zabíjel.

Já: Nedělej žádné blbosti.

Já: Napiš mi hezky, kde jsi a já si pro tebe přijedu, rozumíš?

Úplně mi vypadlo, kolik je hodin. Najednou jsem vůbec nebyl unavený, mým tělem proudil adrenalin, vztek a také strach o to malé štěně, které tam venku bylo někde samotné.

Vážně jsem se bál, aby mu někdo ještě víc neublížil. Chtěl jsem si pro něj dojet a schovat ho u sebe před celým tím krutým světem.

DICK MAN: To nejde, Hazz..

DICK MAN: Bohužel, omlouvám se..

DICK MAN: Chtěl bych, ale.. Ne, nemůžu.. Už ne

Já: Cože? Jak jako nemůžeš Louisi?! Děláš si jen srandu, že ano?

Já: Lou

Snažil jsem se ho přimět k tomu, aby mi odepsal, ale nestalo se tak a já se díky tomu mohl jen domnívat, co se s ním stalo, nebo kde vůbec je.

Rychle jsem vstal, natáhl na sebe kalhoty a utíkal do pokoje kluků. Jelikož byl náš společný dům trochu menší, tak měli kluci společný jeden pokoj, ale to je jen takový detail.

Rozrazil jsem dveře a začal třást nejdřív s jedním, a poté hned s druhým.

„Harolde? Co tady kurva nacvičuješ? Požární poplach?" vydechl otráveně Liam, když se posadil a snažil se zaostřit, aby zjistil, jestli jsem to vůbec já.

Vzbudit Zayna bylo poměrně těžší, ale stálo to za ten jeho kyselý obličej, který mi alespoň trochu zvedl náladu.

„Pane bože, víš jak jsem se tě lekl?! Zdál se mi tak krásný sen a ty mě musíš vzbudit." zamrmlal a už si chtěl znovu lehnout, ale já ho nenechal.

Chytl jsem ho za zápěstí a vytáhl ho zpět do sedu.

„Kdo z vás dvou mi dá číslo na toho údajného Nialla, který tu byl na párty ještě s jedním klukem?" vychrlil jsem ze sebe rychle, dokud byli oba vzhůru.

„Cože? A to nemohlo počkat do rána? Klidně ti s ním domluvím svatbu, jen mě nech, proboha, se vyspat." povzdechl si Liam. Vůbec nevěděl o co jde, a to mě vytáčelo ze všeho nejvíc.

„Ne, nemohlo, protože se ztratil Louis." procedil jsem skrz zuby a snažil se si udržet chladnou hlavu.

„Louis? Myslíš ten brunet, se kterým jsi ten večer skončil v posteli?" nadzvedl Zayn obočí a já rychle, plný očekávání, přikývl.

„Ano, ano, ten, tak co? Kdo máte sakra číslo na toho Nialla? Kluci neserte mě, varuji vás předem, že na vás nemám náladu." upozornil jsem je, když se na sebe navzájem ušklíbli.

„Takže ty nás vzbudíš ve čtyři ráno a ještě jsi na nás takový? Můžeme se na tebe klidně vykašlat a jít spát, takže si uvědom, že po nás něco chceš ty." pokroutil nade mnou hlavou a sáhl po svém mobilu, aby našel číslo na Nialla, které jsem žádal.

„Tak, tady." podal mi mobil. Nejspíš si myslel, že si číslo opíšu a konečně odejdu, ale já ho jen vytočil a přiložil si mobil k uchu.

Hodnou chvíli jsem poslouchal to otravné pípání, než se to přerušilo a na druhé straně se ozval rozmrzelý hlas.

„Li? Co po mě chceš tak brzo?" dostal ze sebe těžce, v jeho hlase byl náznak ranního chrapláku.

„Tady Harry. Nevím, jestli ti o mě Louis něco řekl, nebo tak, ale jde o to. Potřebuji, abys mi řekl, kde bydlí. Myslím Louise, protože se nejspíš ztratil. Tedy utekl, ale- jo- prosím." naléhal jsem.

______________________________________

Tak jo, snad se líbilo :)