Já: Louisi?

Já: Jsi v pohodě?

Napsal jsem mu, když mi ani po několika hodinách nenapsal. Bohužel jsem se ani poté nedočkal žádné odezvy.

Já: Myslím to vážně.

Já: Stačí napsat pouze jedno jediné písmenko, abych věděl, že jsi v pořádku.

Já: Nebo napiš pouhou tečku, bude mi to úplně stačit.

Doprošoval jsem se dál, ale nebylo mi to nic platné, zpráva od něj mi nepřišla ani během následující hodiny.

Já: Lou?

Já: Co se děje?

Já: Rád bych věděl, co se stalo, když mě takhle ignoruješ.

Napsal jsem naštvaně, začínalo mi to lézt na mozek. Bál jsem se o něj tak moc, že jsem nedokázal dělat nic jiného, než myslet na něj.

Bylo mi jedno, že bych měl utřít nádobí, nebo se alespoň najíst. Vše jsem ignoroval a myslel na svého andílka.

Přemýšlel jsem nad tím, kam by se tak mohl podít a čím jsem ho tak mohl urazit. Hned mi bylo jasné, co to bylo, když jsem si četl naše poslední zprávy, ale nechtěl jsem se omlouvat.

Nebyl jsem zvyklý na to, že se lidem musím omlouvat. Všichni to brali s rezervou a humorem, když jsem jim něco takového řekl, ale na něj jsem musel opatrně, což jsem si mnohdy neuvědomoval.

Já: Neříkám to moc často.. Ale.. Omlouvám se

Já: Uvědomuji si, že to ode mě bylo dost hnusné, když jsem ti tak řekl.

Já: Nebyla to ani pravda, ty nejsi děvka, Lou..

Já: Nemůžeš za to, že tě tvůj otec zneužívá, omlouvám se, tohle sis vážně nezasloužil..

Já: Snad tu brzy budeš a napíšeš mi, že jsi v pořádku, protože se o tebe vážně bojím.

Já: Nemůžu vůbec fungovat, když nevím, kde jsi, a to mě štve..

Já: Neměl bych se tak cítit, hlavně, když se známe jen tak krátce, ale cítím potřebu, tě z toho pekla dostat

Já: Napadlo mě, že bych tě unesl a schoval u sebe, nebo bych zavolal na tvého otce policii.. Cokoliv, jen aby ses odtamtud dostal.

Já: Udělal bych pro to vážně cokoliv, abych tomu pomohl, protože tohle si nikdo nezaslouží a to myslím smrtelně vážně

Já: Člověk, který tohle někomu dokáže dělat, není člověk, ale odporné zvíře, které by zasluhovalo tu nejkrutější smrt.

Já: Za živa bych mu uřízl koule a hned poté jeho ohavný penis, aby si uvědomil, že na tebe neměl nikdy právo sahat.

Já: Kurva já ho zabiju.

Já: Zabiju ho!

Já: Uříznu mu ty jeho nechutné ruce, kterými na tebe sahal.

Já: Budu mu sekat prst po prstu, dokud nebude mít celé dlaně pryč

Já: Je mi jedno, jak je to nechutné, ale jsem tak kurva nasraný, že přísahám, že kdybych ho potkal, tak bych to vážně udělal.

Já: Pane bože..

Já: Prosím, Lou

Já: Tobě bych nikdy neublížil! Přísahám na svoji smrt..

Já: Jen mi pak prosím napiš, kde jsi a jestli jsi v pořádku..

Já: Prosím.. 😞

_____________________________________

Tak jo, snad se líbilo :)

Budu rád, když stihnu ještě tu třetí kapitolu, jelikož mám dnes oslavu, zítra oslavu a možná i v neděli? Nevím, můj mozek už dnes vypověděl službu a odjel na dovolenou..

Ale ono se to nějak zvládne :)

Jinak, kde si myslíte, že je Louis? Co se mu asi tak stalo? :))