Podal Anhirovi svazek bylinek a pochvalně kývl, když je chlapec několika zručnými pohyby rozemnul a přihodil do směsi, bublající nad ohněm. Učil se.

Před několika měsíci stěží zvládal základy první pomoci, ale díky vytrvalosti byl teď platným pomocníkem při takřka jakékoliv činnosti, která se léčitelství týkala.

Naklonil se nad pracovní plochu, aby sundal další svazeček, sušící se pod stropem, když za sebou náhle uslyšel rychlé kroky. Otočil se právě včas, aby zahlédl Kyrith, která udýchaně vběhla do přípravny. Jeho první reakcí byla starost, ale žena se netvářila ani příliš vážně, ani vyloženě naléhavě. Oči měla rozšířené překvapením a v náručí držela tichounce broukající Thiu, kterou rozruch zřetelně nijak nevyváděl z míry.

„Kdo z vás ji tohle naučil?"

„Co?" zeptal se Anhir nechápavě a odvrátil pozornost od obsahu kotlíku.

„Poslouchejte."

Zmlkli a Lirialen ucítil, jak i jeho plní úžas. Tiché dětské broukání sice nemělo slova, ale nepochybně šlo o melodii. Kyrith své dcerce často zpívala ukolébavky. Jenže tuhle píseň nikdy slyšet nemohla.

Zpíval ji jen jednou od doby, co se znovu vrátil na zem, tehdy, když zachránil Anhira. Píseň života nezaznívala bez důvodu.

Nebyla to jen obyčejná modlitba, bývala částí boha Lirialena stejně jako příroda, jako život, jako růst a léčení. Byla nejhlubším a nejpřesnějším vyjádřením jeho samého, jaké vůbec bylo ve smrtelném světě možné.

Myslel si, že veškerou jeho moc, veškerý zbytek božské podstaty pohltil Nairinův artefakt. Teď si ale uvědomil, že to tak být nemuselo. Těsně předtím, než napřel veškeré síly proti zlu, které zbylo v sošce, použil své schopnosti, aby ochránil Kyrith.

Kyrith a její nenarozenou dceru.

Děvčátko si dál pobrukovalo a on vnímal, jak se mu tvář rozšiřuje do nevěřícného úsměvu. Možná nebylo všechno pryč, napadlo ho. Možná něco dobrého z minulých časů přeci jen přetrvalo.

Přistoupil blíž a všiml si, že si ho Thia upřeně prohlíží. Podal jí prst a sledoval, jak kolem něj spokojeně obtáčí maličké prstíky. Nepřestávala tichounce broukat.

Zvedl pohled ke Kyrith, která zřetelně stále čekala na vysvětlení, a usmál se:

„Myslím, že je její součástí."