Albus zmizel do jiné části hradu, aby mohl Severus o samotě přemýšlet. Dnes večer se měl opět sejít s Harrym, ostatně jako každý večer, ale netušil, jak tohle před ním utajit. Alespoň do té doby, než bude nutné mu to říct.

Zatracený Brumbál, zatracený Pán zla...

Být sám se svými myšlenkami bylo hrozně. Nemohl přestat myslet na nic jiného, než že mu Harry umře a on mu k tomu všemu ještě musí pomáhat vydat se vstříc svému osudu, protote Harry je Vyvolený. Kdyby mohl rozmlátil by v zuřivosti celou pracovnu, jenže těžko by to Smrtijedům vysvětloval. Přemýšlel, co by mu mohlo pomoct a jediné co vymyslel, bylo se opít. A tak si přivolal láhev a pořádně si z ní přihnul. Strávil takto celý večer a když se blížila hodina, kdy se měl sejít s Harrym kopl do srve lektvar vystřízlivění, který má opravdu velice rychlé detoxikační účinky a je vyloženě odporný, a tak se mohl na místo dostavit v normálním stavu.

***

"Severusi, co je to dnes s tebou?" zeptal se ho Harry.

"Mám nějaké starosti," odbyl ho Severus.

" Pojď je mě, já tě zabavím na chvíli... " usmál se Harry. Dnešní vítězství nad Gringotovými bylo skvělé, měl super náladu. A přesně to Severus potřeboval, rozptýlení...

***

Uběhlo pár týdnů a zimu vystřídalo jaro. Severus začínál svůj život nenávidět a pil každý den. Téměř nevycházel z ředitelny. Zlaté trio se v mezičase dohodlo na tom, že musí do Bradavic. Informoali i Severuse, ten je varoval před Smrtijedy uvnitř hradu.

"To zvládneme, jen musíme přijít na to, co je ten viteál..." řekl Harry.

"Snad jej objevíte co nejdříve, " doufal Severus. Nechtěl, aby nikdo z nich natrefil na sourozence Carrowovi.

Nakonec museli před ostatními sehrát divadlo a bohužel Severuse profesorský sbor a Řád nakonec vyhnal z hradu. Severuse utešovalo, že Minerva měla situaci pevně v rukou a studenty ochrání.

Severus se musel připojit k Pánovi Zla. Nijak zvlášť se mu do toho nechtělo, nicméně neměl na výběr. Musel se mu zodpovídat z toho, že přišel o školu. Schytal za to několik Cruciátů a nebylo mu poté moc dobře.

A pak se od něj dozvěděl, že chce ještě dnes zaútočit na hrad.

Bojí se, že mu zničí viteál... mohl bych se pokusit zabít Nagini, pokud k tomu budu mít příležitost...

Když Severus uviděl tu horu nestvůr, nočních děsů a nemrtvých, kteří se chystali na útok na Bradavice, jímala ho hrůza čeho všeho je Pán zla schopný. Zatímco za něj bojovali jiní, on se ve soukromí zkoušel sžít se svou novou hůlkou. Vypadalo to, že je stále nespokojený... hůlka ho neposlouchala a Severus se obával, že z toho brzy Pán zla vyvodí důsledky. Ovšem pokud to nastane, nebude se moct sejít s Harrym.

Jenže když strana zla prolomila bradavické ochrany a on viděl jakou za sebou zanechávají spoušť, nebyl si jistý, jestli se v tom strašném zmatku, který kolem nastal, budou schopni sejít. Musel mu přeci předat ty důležité vzpomínky.

***

Že se Harrymu podařilo najít a zničit viteál, Severus to poznal podle toho, že Pán zla začal zuřit. Byl úplně nepříčetný, dokonce zabil několik Smrtijedů, jen aby si vybil vztek.

Poté sbalil Magini do ochranného kouzla a zmizel s ní na několik hodin. Ostatní stále bojovali. Severus se pokoušel odejít, aby se sešel s Harrym, ale stále mu v tom něco bránilo. Malfoyovi se drželi blízko něj a zdálo se, že je vůbec netěší vývoj událostí. Nejraději by byli úplně jinde. Cissa se velmi obávala, jak dopadne její syn. Pán zla jej poslal za trest bojovat do přední linie.

***

Po pár hodinách se Pán zla objevil a nechal si zavolat Severuse.

Je to tu.... je mi to líto Harry... měl jsem ti o tom říct už dávno a neposlouchat Brumbála.... kéž bych tě mohl ještě jednou vidět a políbit tě.

Seveverusi věz, že je mu to líto. Prokázal si mi ty největší služby...," řekl Voldemort.

" Pane dovolte mi najít toho kluka a přivést vám ho," pokusil se ještě Severus. Potřeboval Harrymu dát ty vzpomínky. Věděl, že se blíží jeho konec a hrá o čas, i když věděl, že je jen pramalá šance, že ho pustí.

"Severudi jsi chytrý. Víš, že není jiná možnost, abych byl skutečným pánem bezové hůlky. Musíš zemřít," řekl Voldemort a namířil na něj hůlku osudu.

Sbohem Harry....

Severus přivřel oči, ale Voldemort na něj neseslal Avadu, odstranil ochranné kouzlo z Nagini a ta okamžitě zaútočila. Desmos se ani nestačilo zformovat. Severus vykřikl a snaží se jí dostat ze sebe. Díval se hadovi do očí a vůbec se mu ten pohled nelíbil.

"Zabij!" zasyčel Voldemort a Severus vykřikl a snažil se jejímu útoku vyhnout, ale bez úspěchu. Hadí zuby mu prokously hrdlo a on padl na podlahu. Cítil teplou tekutinu řinout se mu z krku a začala mu být zima...

"Lituji..." utrousil chladně Voldemort a spolu s hadem se přemístil.

***

Harry mezitím pokoušel nějak spojit se Severusem a pak ho napadlo se přemístit tak, jak to vždycky dělával Severus. Pokusil se sebou tentokrát vzít i své přátele a vyšlo to. Desmos byla větší síla než zákaz přemisťování v Bradavicích. Harry se dostal kupodivu do chodby vedoucí do chroptící chýše... a pak uslyšel hlasy...
Byl to Voldemort, Harry se tam chtěl vrhnout, ale ti dva mu v tom zabránili a než se nadál, byl Voldemort pryč.

Harry se vrhnul k Severusovi a snažil se zastavit krvácení.

" Harry, díky Merlin. Vezmi si to...," zachroptěl Severus a Harry viděl, že mu Severus předává vzpomínky.

"Podívej se na mě. Miluju tě Harry,  navždy," zašeptal Severus. Mladík vzlykal.

"Taky tě miluju," zašeptal Harry a políbil ho na rty.

"Hermiono, udělej něco," řekl Ron a ta se už nějakou dobu přehrabovala ve své taštičce až nakobec použila Accio. Do ruky jí věděla lahvička. Byly v ní slzy fénixe, které se jí podařilo Merlin ví jak získat...

"Dej mu to dp rány Harry, uzdraví se," přispěchala Hermiona. Mezitím Severus upadl do bezvědomí.

"Ty jsi nejlepší," usmál se Harry a nakapal pár kapek na Severusovu ránu na krku. Ta se potom pomalu zacelovala.
Severus se po chvíli probral a cítil se překvapivě dobře.

"Jak?" nechápal Severus

"Hermioba měla slzy fénixe," vysvětlil Harry.

" Děkuji," zašeptal Severus Harry mu poté pomohl se posadit.

Muž byl z toho všeho poněkud otřesený. Ta chvilka, kterou byl na prahu smrti mu umožnila nahlédnout do jiného světa. Světa, kde se na něj usmívala jeho matka a Lily. Cítil se tam skvěle a nic ho nebolelo. To teplo a světlo jej lákalo jít dál, ale nevyměnil by jej za to, aby mohl být s Harrym. Pak si však vzpomněl, co Harry musí udělat a posmutněl...

" Co je v těch vzpomínkách?" zeptal se Harry.

"Je to důležité, měl by ses podívat co nejdříve. Albus to po mě chtěl. " odpověděl mu Severus smutně.