Tahle kapitola je úplně nová, protože jsem předtím příběh trochu upravila, musela jsem několik nových kapitol přidat  aby to dávalo dál smysl. Užijte si to.

***

Severus vyslal kouzlo na chodbu a uslyšel ránu. Poté se tam šel spolu s Harrym podívat.

Když uviděl zbytek zlatého tria v bezvědomí, krve by se v něm nedořezal.

"Výslovně jsem ti nařídil, abys přišel sám," řekl Severus naštvaně.

" Nechápu to, nic jsem jim neřekl," pokrčil Harry rameny. Severus je odlevitoval do místnosti a poté pomoci Enevarte probral.

"Co se tu ksakru děje?" zeptal se Ron.

" Harry, to on to udělal?" zeptala se Hermiona vystrašeně s očima plných slz.

" Jo," zavrčel Harry a nenávistně si muže měřil.

"Chtěl jsem ti to právě vysvětlit, ale zdá se, že to budu muset udělat před nimi," zavrčel si Severus.

"Jak chceš jako ospravedlnit vraždu?" překřížil Harry ruce na hrudi. Hermiona se tvářila naštvaně a Ron zmateně. Pořád ještě nepochopil, co Snape udělal.

"Nešlo o vraždu, spíš o eutanazii," řekl Severus co neklidněji. Ještě pořád se z toho sám nemohl vzpamatovat.

"Cože?" nechápal nikdo z nich.

"Brumbál již dlouho umíral následkem kletby, a tak mne o to požádal. Vzhledem k Neporušitelnému slibu, co jsem složil, to bylo podle něj nejlepší řešení."

"Podle něj?" vykulila Hermiona oči.

"Jistě, byl to jeho nápad a nedal pokoj, dokud jsem mu neslíbil, že to udělám tak, abych nejen ochránil svůj život, ale také   Dracův, kterému to dal původně za úkol Pán zla."

"Ha, já to věděl, celou dobu něco chystal," řekl a podíval se na své přátele. Ti dva se na něj dívali rozpačitě.

"Nemohl jsem ti dovolit se do toho míchat, " řekl Severus.

"Ale... on celou dobu věděl, že ho chce Malfoy zabít?" vyhrkl Ron, kterému až teď pořádně došlo, co se děje.

"Je vskutku jen málo věcí, o kterých by Albus nevěděl," odpověděl Severus.

"To je prostě celé divné, " nechápala Hermiona.

"Věř mi Harry, že jsem to nechtěl, ale Albus naléhal, dokud jsem se nakonec nepodvolil, tak jako vždycky. Albus je příšerný manipulátor," zavrčel Severus.

"To jak jsi se mnou mluvil, než jsem šel za ním..." vzpomněl si Harry.

"Ne všechno se bude tak, jak to  na první pohled vypadá. Ano myslel jsem tím toto," přikývl Severus smutně.

"A tomu všemu jako máme věřit?" odfrkla si Hermiona.

Jistě, to by nebyla Grangerová, aby neprudila.

"Klidně vám předám vzpomínky," pokrčil Severus rameny.

" Fajn," řekla a vytáhla z kapsy habitu lahvičku a podala mu ji.
Pomocí hůlky jí naplnil stříbrnou, tetelivou směsí.

" Mám jít do ředitelny?" Zeptal se Harry.

"Můžeš ke mě, mám přeci myslánku také, heslo znáš, " řekl Severus.

"Dobře... ale co bude dál?" zamračil se Harry.

" Musíme se kvůli Desmos scházet dál..." poznanenal Severus.

"To ano," souhlasil Harry, i když Hermiona s Ronem tvářili nevěřícně.

"Takže zítra zase tady. Až budu muset odjet z Bradavic, domluvíme se, co dál, " řekl Harry věčně.

Severus jej chtěl obejmout, ale Harry ustoupil. Nedokázal to, i když byl Severus nevinný a v ruce držel důkaz... bylo zkrátka moc brzy.

"Ty vzpomínky poté zničte nebo pořádně schovejte," řekl Severus.

" Dobře, zítra kolem osmé se tu sejdeme," řekl Harry a společně s Ronem a Hermionou odcházeli. Severus se poté přemístil.

***

"Harry, tohle je šílené, " řekla Hermiona cestou zpět.

" Přesně, " souhladil Ron.

"Já vím, ale co jiného mám dělat? I kdyby to nebylo tak, jak říká. Musím se s ním scházet kvůli Desmos," zamračil se Harry.

"Půjdeme s tebou, abychom to viděli taky," rekla Hermiona.

" Jasný, " přikývl Harry a poté, co vyšli z vrby mlátičky zahalil je neviditelným pláštěm a společně se vydali k hradu.  Nechtěli riskovat, že je někdo uvidí. 

Zamířili okamžitě do sklepení.  Harry pomocí hesla otevřel a začal hledat myslánku v Severusovo komnatách. Nakonec jí musel přivolat Acciem, protože jí nemohl najít.

Nalil do ní vzpomínky a společně se svými přáteli do ní zabořil hlavu.

Vzápětí se ocitli v ředitelně. Severus právě Albusovi uzdravoval ruku.

"Prozatím jsem kletbu izoloval jen do ruky, ale rozšíří se Albusi..."

" Chápu, kolik mám času?" zeptal se stařec klidně.

"Možná rok..." zamračil se Severus

Další vzpomínky ukazovali Albuse, jak v podstatě Severuse vydírá, aby jej ho donutil zabít.

Všichni tři to sledovali se slzami v očích. Viděli, jak je pro Severuse obtížné to slíbit a nakonec i provést. Když vytáhli hlavy z myslánky všichni brečeli a objímali se.

"To bylo strašný, " vzlykla Hermiona.

" Jo... nechápu, kde v sobě vzal sílu to udělat... vždyť to byl jeho přítel..." utíkal si Harry slzy.

"Udělal to kvůli tobě. Věří, že Ty- víš-koho porazíš..." řekl Ron.

"Musíme teda pokračovat v tom, co jsme s Brumbálem začali. Musíme hledat viteály," řekl Harry.

"Půjdeme s tebou, nemysli si, že půjdeš sám," řekla Hermiona rozhodně.

" Jasný, budem ti krýt záda kámo, " řekl Ron a poté se společně objali.

***

Uběhlo pár dní a konal se pohřeb. Severus se ho stůj co stůj chtěl zúčastnit. Buď jak buď, Albus byl jeho přítel. Harry mu to vymlouval, co když ho chytí, ale Severus trval na svém, chtěl se rozloučit.

Harry mu tedy slíbil, že mu půjčí neviditelný plášť. Mezitím se s ním Harry i nadále scházel.  Musel kvůli Desmos. Ne, že by to byly nějak přívětivé návštěvy, ale stačilo to na to, aby je Desmos nechalo na pokoji.

Zatím se však Harry Severusovi nesvěřil s tím, co s Ronem a Hermionou plánují. Sám ani nevěděl proč. Možná kvůli Voldemortovi, aby nezjistil, co chystaj. Ne že by Severusovi nevěřil, ale Voldemort věděl, jak člověka přimět zpívat a to nehodlal riskovat. Věděl, že musí využít momentu překvapení.

***

Severus pod neviditelným pláštěm stál notný kus od ostatních, v podstatě v blízkosti rakve. Mohl se tak soustředit na vlastní rozloučení a neposlouchat oslavné řeči ostatních. 

Moc dobře jsi věděl, že to nechci udělat, ale stejně si mne k tomu přiměl. Jako už tolikrát předtím si mne dostal do situace, kterou jsi zvolil ty. Na jednu stranu jsi byl strašný manipulátor a na druhou v podstatě jediný přítel v mém životě, kromě Lily...
Sbohem Albusi...

Sevetusovi stekla jediná slza po tváři a potom odcházel.  Domluvili se s Harrym, že se po pohřbu sejdou v Chroptící chýši, aby doplnili Náboj lásky tak, jak to jen v teto situaci jde a předal mu neviditelný plášť.

***

"Jsi v pořádku?" zeptal se Harry Severuse, když ho našel v chýši, tvářil se smutně a snad ani nevšiml, že Harry dorazil. Což se mu vůbec nepodobalo. Pohlédl se na něj a podivil se, že už tu Harry je.

" Promiň, jen jsem nečekal, že mne to tak sebere. Brumbál mi často lezl krkem..."

"Ale měl jsi ho rád."

"Byl to můj jediný přítel," vzdychl Severus. Harrymu ho bylo líto a tak k němu přišel a objal ho. Muž jej pevně sevřel v náručí a po dlouhé době sidovolil skutečně plakat. Harry ho hladil po vlasech a tváři.

Ať už v minulosti provedl cokoli rozhodně byl nyní jiný člověk. Tentokrát chtěl Harry poslouchat.

"Povíš mi, jak to tenkrát bylo s mými rodiči?" zeptal se Harry.

" Skutečně to chceš teď vědět?" podivil se Severus.

"Ano," přikývl Harry.

"Dobře... asi bude lepší když ti ukážu vzpomínky...." rekl Severus a z kapsy hábitu vytáhl lahvičku, které tam míval vždycky. Poté mu předal vzpomínky a ještě než se s Harry rozloučil, políbil ho zlehka ny rty.

"Sejdeme se zítra poblíž místa, kam tě přemístí. Desmos mi pomůže tě lokalizovat."

" Dobře," řekl Harry a pádil táhnou chodbou zpět do Bradavic.