Následující kapitoly jsou víceméně shrnutím děje z šesté knihy,  tedy z jiného pohledu, tak aby to zapadalo do povídky. Občas i používám některé pasáže z knihy.

***

Harry se pomalu ploužil hradem. Neměl chuť nikomu nic vysvětlovat, a tak se vydal do Komnaty nejvyšší potřeby. Potřeboval se schovat. Vešel do místnosti, která byla obrovská a naskládaná spoustou haranpadí. Vypadalo to tu jako by všichni, kdo sem něco odložili, měli černé svědomí.

Určitě zahlédl zkrvavenou sekeru z čehož mu nebylo úplně nejlíp. Byly tu však i pěkné věci jako korunka s drahokamy a v dálce dokonce uviděl skříň podobné té, ve které se kdysi schoval v obchodě Borgina a Burkese. Chvíli se tady jen tak procházel, ale pak usoudil, že by měl sebrat odvahu a vyžrat si to až do konce. Jistě už se všude rozkřiklo, co provedl.

Cestou do Nebelvíru, musel poslouchat šeptání portrétů.

To je ten Potter...
... ten, který zmrzačil mladého Malfoye...
..a to si říká Nebelvír?

Bylo mu hrozně a k tomu všemu ještě vypadal strašně. Celý potlučený, hábit mokrý umývárky  Jakoby se připletl do hospodské rvačky.

Když vešel do společenské místnosti Nebelvíru, všichni okamžitě zmlkli a zatvářili se naštvaně.

"To se ti fakt povedlo Pottere," zavrčel Seamus.

"Fakt dík, " utrousil Dean.

"Kvůli tobě jsme poslední," zabručel Neville.

Harry by se nejraději někam vypařil. Ron a Hermiona jej zavlekli do ložnice. Oba sice byli také nastvaní, ale potřebovali vědět skutečnou pravdu.

" Zatraceně kámo, ty teda vypadáš, " řekl Ron.

"Malfoy je na tom hůř, " řekl Harry sklesle.

"Jak si z toho můžeš dělat legraci? Málem jsi ho zabil, " zuřila Hermiona a jednu mu flákla přes rameno.

"Neříkám to v legraci, jen konstatuju. Nedá se na tom nic změnit. Kdybych mohl vratit čas, udělal bych to. Kdo mohl vědět, že to kouzlo bude tak odporný a pak ho ještě dorazilo Desmos..." dal si Harry hlavu do dlaní. Hermiona s Ronem se po době nechápavě podívali.

" Jaký kouzlo?"

"Bylo napsané v Princově učebnici. Určeno pro nepřátele... jsem pitomec, že jsem ho použil. Kdybych věděl, co to způsobí, v životě by mě to nenapadlo udělat, " vzdychl Harry utrápeně.

"Říkala jsem, že ten Princ dvojí krve je divný. Tohle to jen potvrdilo. Kouzlo černé magie.... strašný, " Hermiona nasadila výraz, já ti to říkala.

"Nakonec jsem zjistil, kdo je ten Princ," řekl Harry.

"Tak kdo to je?" vyzvídal Ron.

"Nikdo jiný než Severus Snape," ušklíbl se Harry.

" Cože?" vyhrkli Ron a Hermiona naráz. Poté se dívka odmlčela a nad něčím přemýšlela.

" Co je?" divil se Ron.

"Pamatuješ si na tu Eileen Princovou - Loydovou? Jak jsem ti o ní říkala?"

"Tu z Tchoříkovského klubu?" podivil se Harry.

"Ona byla Snapeova matka. Teď mi ten jeho titul dává smysl. Byla čistokrevného původu a Snapeův otec byl mudla."

"Prosím tě, jak tohle víš?" divil se Ron.

V knihovně najdeš spoustu informací. Třeba ročenky a rodokmeny starodávných rodů." pokrčila Hermiona rameny.

"Jak ses to vůbec dozvěděl o Snapeovi?" zeptal se Ron.

"Sám mi to řekl. Že nestrpí, abych používal jeho vlastní kouzla, proti jeho kmotřenci. Taky mě nechce nějakou dobu vidět. Což nevím, jak to kvůli Desmos půjde. Já jsem fakt pitomec. Ve vteřině skoro zabiju Malfoye a zničím svůj vztah," vzdychl Harry.

"No Malfoy si to nejspíš zasloužil," utrousil Ron a Hermiona ho naštvaně kopla.

"Au, no co, je to padouch..." mnul si zrzek holeň.

"Ne Rone, nikdo si tohle nezaslouží, ani on ne..." zavrtěl Harry hlavou.

" Harry, to že tě nechce nějakou dobu vidět ale neznamená, že je váš vztah zničený, jen teď potřebuje čas všechno vstřebat. Navíc se nemůžete jen tak rozejít. Vaše spojení je do konce života," uklidňovala ho hermiona, protože se zdál vážně na dně. Byla si jistá, že je Harry už dostatečně potrestaný.

" Myslím te mě nenávidí. A nám trest s Filchem do odvolání.  Mám přepisovat starý školní záznamy," povzdechl si Harry.

Kdyby tak Hardy věděl, jak moc ponižující bude přepisovat přestupky proti školnímu řádu z let, kdy tady studovali jeho rodiče a Pobertové. Sirius a James toho navyváděli opravdu dost.

***

K večeru začínal Harry i Severus opět pociťovat nepohodlí z odloučení. Když už je začalo bolet celé tělo, věděli, že to nesmí ignorovat. Severus však nehodlal přijít první.  Harry věděl, že je to na něm, a tak se pomalu vydal do jeho komnat. Zaklepal a čekal až se otevřou dveře. Když se tak stalo, Severus jej propaloval pohledem.

"Než něco řekneš, vím cos říkal ale nemůžete to nechat zajít zase tak daleko. Mrzí mě to vážně, ale musíme spolu zůstat aspoň chvíli, abych si pak mohl jít lehnout do věže."

Severus přivřel oči do škvírek, ale poté přikývl a pustil Harryho dál. Na stole ležela  Ohnivá. Severus nechtěl mluvit. Harry se k němu posadil, chtěl ho jen obejmout, ale Severus mu to nedovolil. A tak seděli jen vedle sebe a dotýkali se stehny. Cítili jak Náboj lásky doplňuje jen velmi sporadicky, ale aspoň něco než vůbec nic. Seděli tak hodinu a Náboj lásky poté zůstal na stejném bodě.

" Myslím, že bych už mohl jít," řekl Harry a smutně se podíval na Severuse. Muž jen přikývl. Popadl láhev a zmizel v ložnici. Harry do povzdechl a vyšel ven.

Tohle bude ještě dlouhá cesta...

***

Uběhlo pár dní a Malfoy se vrátil z ošetřovny bez následků.  Neustále měl narážky na Harryho, že jeho otec zářídí, aby ho vyrazili z Bradavic.

Když Harry po dvou týdnech zahlédl Luciuse Malfoye, jak jde za ředitelem, neměl z toho dobrý pocit. Děsil se toho, že ho skutečně vyloučí. Jenže pak mu následující události vytěsnili z hlavy úplně vše...

K večeru potkal Trelawneyovou. Nápadně se potácela a táhla z ní cherry na sto honů. Blabolila cosi o Komnate nejvyšší potřeby a příšerném hulvátství. Chvíli si spolu povídali a z toho v harry vydedukoval, že se Malfoyovi konečně podařilo něco opravit v Komnatě nejvyšší potřeby. Něco, o co se snažil už hodně dlouho. Pak Sibyla Merlin ví proč vzpomínala na svůj přijímací pohovor.

... a pak nás nevychovaně přerušil Snape," dokončila větu.

" Cože?" vykulil Harry oči.

"Venku na chodbě nastal rozruch a hostinský načapal Severuse. jak poslouchá za dveřmi. Začal mu vykládat, že se tam dostal omylem, ale nikdo mu to nevěřil."

Do Harryho jako by někdo uhodil. Věděl od Brumbála, že tenkrát Trelawneyová vyřkla věštbu týkající se jeho a Voldemorta.

Severus to slyšel a spěchal to říct tomu hadímu ksichtu?

Harry měl pocit, že snad omdlí. Musel se několikrát nadechnout, aby se neskácel.

To díky němu se museli rodiče schovávat. Museli použít Fidelovo zaklínadlo. Jenže Červíček je nakonec zradil...

Mladíkem cloumal nepředstavitelný vztek, nejraději by si to šel vyříkat se Severusem, ale musel za ředitelem. Hlavně protože ho chtěl varovat kvůli Malfoyovi.

***

Harry vpadl do ředitelny jako vichřice. Vyvádět jako smyslů zbavený. Stařec ale jakoby nechápal závažnost situace a odmítal cokoli slyšet. Potom začal Harry mluvit o tom, co se dozvěděl o Severusovi. Hádal se vyčítal a nadával. Absolutně nechápal, že Brumbál Severusovi uvěřil.

"Ať už tomu věříš nebo ne, Severus tenkrát trpěl nepředstavitelnými výčitkami. Dodnes je to věc, které lituje ze všeho nejvíc."

"To by tedy měl... nechápu jak může mít žaludek na to se mi vůbec podívat do očí."

"Tak to ti bude muset Severus někdy vysvětlit sám. Ale dnes spolu musíme jít zničit další viteál."

" Víte, kde je?" vykulil Harry oči.

" Ano. Sejdeme se tu za půl hodiny. Musím ještě něco vyřídit, a ty si přines neviditelný plášť " řekl Albus. Harry přikývl a vydal se na kolej.

Albus věděl, že nemají moc času. Pokud se Dracovi podařilo vyřešit to na čem už tak dlouho pracoval, zbývalo mu posledních pár hodin. Musel ještě Harrymu pomoct se zbavit viteálu, ale hlavně říct Severusovi, aby nezapomněl na  slib, který mu před časem dal...